Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5069
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
JAK BY TO MOHLO VYVÍJET, KDYBY NĚJAKÁ HISTORICKÁ UDÁLOST DOPADLA JINAK, NEŽ DOPADLA?
Tento záměr zpracovali už jiní autoři, v poslední době se proslavil třeba Timur Vermes. Jeho vtipný příběh o oživlém Hitlerovi se v Německu stal hitem a byl přeložen do mnoha jazyků.
Něco takového se ale paní Mornštajnové nepodaří. Knížka není vyloženě špatná, ale chybí jí prostě hloubka a nějaký ten šmrnc. Je to jen beznaděj a beznaděj . Autorka mohla možná vytěžit víc ze vztahů malé Magdy s ostatními holkami i "dozorkyněmi" v socialistickém převýchovném pasťáku. Také její setkání s matkou přes všechnu snahu vyznívá rozpačitě, i když logicky: autorka nechá matku emigrovat, a navíc si čtenář nemá být jistý, zda pokus o překročení hranic maminka vůbec přežila...
No, jsem zvědavý, na jaké téma se Alena Mornštajnová zaměří v další knížce. Doufejme, že nám svoje možnosti představí v lepším světle, než se jí to podařilo v Listopádu.
(SPOILER)
Tato kniha je podle mě nejslabším dílem Aleny Mornštajnové (četla jsem vše kromě Hotýlku). Děj je jen těžko uvěřitelný, autorka zrecyklovala reálie 50. let a cokoliv, co k nim přidala bylo neuvěřitelné - masové mizení tisíců lidí, žádné technologie ani na počátku 21. století, nebo i to jak se po revoluci najednou v noci objevily stovky vojenských vozidel s mladými Čechoslováky, kteří v noci za střelby a křiku tahali lidi někam do tělocvičen.
A co teprve ty “ozdravovny”…
Kniha je díky tomu velmi nevěrohodná.
Použila jsem sice slovo příběh, ale přijde mi že většina knihy byla vlastně jen popis těchto stěží uvěřitelných okolností a jediný náznak příběhu bylo tradiční prolnutí linek dvou postav (zde Marie a Magdaleny) na konci příběhu.
Jenže i tento krátký úsek byl velmi předvídatelný a nepřekvapil mě.
Jsem poměrně rozpačitá. Ačkoliv se kniha snadno čte - jako všechna autorčina díla, a téma alternativní historie je populární, toto se nějak nepovedlo.
Poslechnuto v podání tří žen - skoro jsem místy nedokázala u poslechu něco dělat, jen jsem sledovala, jak děj pokračuje. Jak věrohodné! A čtenář, který aspoň nějakým způsobem podobné zkušenosti zažil alespoň nějakým minimálním způsobem, tohle může sledovat skoro s odporem. A příběh samotný - jak smutné, jak beznadějné.
Tak toto byla divně příjemná změna.Zajímavé rozptýlení od mých obvyklých čtenářských výprav.Trochu i deja vu,na totáč mám z dětství ještě živé vzpomínky-všudypřítomná absurdita,masáž našich dětských mozků,nedůvěra a strach.Věci se děly divně,smysl dávalo jen máloco,ale my to jako děti brali jako přirozenou realitu,jedinou možnou a existující.Celé se mi to připomnělo,kniha tou dávno vyčpělou atmosférou úplně dýchá.Což je pro mě velmi zajímavé a jedinečné,nyní ale už také dost děsivé -taková socialistická dystopie,která má stále čím oslovit...
Kniha přečtená jedním dechem, téma zajímavé, stojí za zamyšlení a diky ze to v '89' dopadlo, tak jak to dopadlo. Všem mohu doporučit
Achjo, to bylo tak depresivní... Maji mi bylo celou dobu hrozně líto, až jsem na konci i uronil slzu. Hodně silná kniha a zaplaťpánbu, že je to jen fikce. Brr. Vzpomeňte si na to pokaždé, když vás byť jen napadne nostalgicky vzpomínat na to dobré... To máme totiž jako lidi vrozené, na špatné zapomínat. Někdy je to dobře, ale brání nám to se poučit z minulosti.
V rámci výzvy 2022 - kniha s předmluvou. Mám stejný názor a stejné pocity , jako Olca1983. Jen s tím rozdílem, že já jako tří a půl leté pískle si pamatuji jen zvonění klíčema v Budějcích na náměstí. A že jsem se tam ukrutně nudil, naši nechtěli jít domů a tak jsem si šťoural hlínu mezi dlažebními kostkami...
Co se knihy týče, přečteno jedním dechem během "speciální operace" na Ukrajině s děsivým mrazením v zádech.
A konec příběhu? Už dlouho se mi nestalo, aby mě něco tak moc dostalo a měl jsem srdce jako ve svěráku. Smutné, děsivě smutné!
Ale já stejně celý léta říkám "bacha na ně!!"
Obdivuji paní Mornštajnovou za výběr tématu. Byl to odvážný výběr a zhostila se toho jako vždy na jedničku. Kniha se mi dostala pod ruku v době "speciální válečné operace" na Ukrajině, takže čtení bylo o to mrazivější. Z dob totality si toho totiž moc nepamatuji - v 89. roce jsem šla do první třídy, takže si z dětství jen matně pamatuji fronty na mandarinky. Ale představa, že by se "to v 89. nepovedlo" a já bych v tomhle žila, je až děsivá. Člověk si ani nevybavuje, kolik rodin se v historii zničilo a ke kolika nepochopením mezi blízkými došlo.
Od Aleny Mornštajnové mám přečtené všechny knížky. S četbou této jsem váhala a pořád ji oddalovala. Bála jsem se tématu. Pokud někdo, stejně jako já, přemýšlíte, zda číst nebo nečíst, tak jděte do toho. Paní Mornštajnová opět ukázala, jak skvělou vypravěčkou je. V duchu se jí omluvám, že jsem pochybovala. Kniha se četla sama. Byla naprosto skvělá.
Svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí... Tato kniha mě dovedla také k zamyšlení, kolik nám z té svobody a demokracie zbylo, navzdory tomu, že naše dějiny se odehrávaly jinak, než je psáno.... Cítila jsem tam tak trochu skryté poselství.....
Z této alternativy opravdu mrazí.
Další kniha paní Mornštajnové, která se vám dostane pod kůži.
Tohle bylo sychrave a studene jako listopadove pocasi. Skvele napsano, totalita je zlo.
Tohle bolelo. Mrazilo mě z každého slova, a proto si musím s recenzí pospíšit, dokud jsou ty pocity stále tak živé. Bolelo to i přesto, že jsem se narodila až v roce 1994, a éru komunismu jsem nezažila. Nebo právě proto...?
Magdalena mě srala tím svým fanatickým lpěním na ústavních pravidlech, ale na konci jsem jí malinko odpustila. Maja byla jen nebohá oběť, nic víc. A další postavy? Uvěřitelné...a strašně smutné.
(SPOILER) Tohle bylo dost silný. Čekala jsem mnoho a ve výsledku jsem dostala to nejlepší, co jsem dostat mohla. Krásný příběh napsaný malebným jazykem s koncem, který mě opravdu překvapil. Líbilo se mi, jak Magdalena (Lenka) změnila názor, když si přečetla dopisy od Maji. Byly zde pasáže, které mi vehnaly slzy do očí. Mrzí mě, jak skončil Joska a docela by mě zajímalo, co se s tím doopravdy stalo, i když to je po přečtení knihy celkem jasné.
Při čtení až mrazí, když si člověk představí, jak by mohla mohla vypadat naše každodenní realita.
Věřím, že si kniha najde i mnohé mladé čtenáře, kteří listopadovou dobu znají jen z učebnic a díky této knize si určitě uvědomí, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a musí se o ně pečovat, někdy pro ně i bojovat.
Ano, emočně kniha nedokázala tak vtáhnout jako ty předešlé, ale i tak byla velice silná a zajímavá. Pro matky více než depresivní. Možná neladily některé detaily, ale jako celek vyznívala uvěřitelně. Zanechala ve mě podobnou rozjitřenost z beznaděje jako 1984. Jistě to nelze srovnávat, ale pocity po dočtení byli obdobné. Možná jen konec, dle mého názoru, neměl být zanesen do jakés takés nadějnosti, ale měl zůstat Orwellovsky tvrdý. Děkuji autorce za podnětné čtení.
Autorčina asi nejchmurnější kniha. Když jsem při čtení knihu odložila, trvalo mi chvíli, než jsem se vrátila do reality. Dostala se mi pod kůži. Jako totalitní dítě jsem to vše ještě více prožívala. Můžu jen dodat, vezmi do ruky a čti, a ucítíš, co v tobě zanechá.....
Měsíc listopad bývá v reálu dost pochmurný, temný a ke svému konci mrazivý. A stejně tak i tato kniha. Představa, že by polistopadové události dopadly takto, je možná ještě trochu mrazivější než sám měsíc listopad. Tak ještě, že to dopadlo sametově a naše životy jsou jemnější než tvrdý socialismus.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 117x |
| Přečtených | 7 171x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 31x |
(SPOILER) Jak neobyčejně ponuré čtení. O to více, že autorka se patrně kromě let padesátých inspirovala režimem v Severní Koreji, kde ten režim stále trvá. Tomu ani šťastný konec nešel vymyslet...