Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.22056
Nahrávám...

Komentáře (680)

Kniha Listopád

GeRaltzRiVie01
08. září

Docela zklamání. Sice se mi tato alternativní realita vůbec nezamlouvala, ale nápad to byl zajímavý. Bohužel jsem si ale nedokázal udělat vztah k postavám, žádný zvrat ani strhující závěr (jako tomu bylo u ostatních děl). Takové chladné.

grimik
07. září

Obdivuhodné v mnoha aspektech. Od Mornštajnové bych nikdy nečekal umístění jejích společenských románů do prostředí alternativní (čti fiktivní) historie. A musím říct, že to bylo fantastické, i když jako vždy po dočtení knihy od Mornštajnové, jí nemohu odpustit, že nedopřeje žádné z postav ani minimum štěstí. Každopádně Listopád je skvěle napsaný, tesklivý, a fiktivní polistopadová budoucnost naší země je velmi věrohodná a pravděpodobná. Kniha má v tomto minimum hluchých míst. Listopád je kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se narodil až do nové doby a také každý, kdo se dnes obrací k naší totalitní minulost se slzou v oku a přáním, abychom se do této žalostné a ******** doby vrátili. Ačkoliv kniha možná trochu pyká za svou originalitu a různé přijetí nabízené fikce, já ji řadím mezi knihami od A.M. na pozici nejvyšší, což už jsem tvrdil u Slepé mapy, ale musel jsem to opět přehodnotit. Skvělá autorka, skvělé čtení.


Jikovka
06. září

Obdivuji odvahu autorky napsat takovouto knihu. Myslím, že asi tušila, že mnohým se nebude líbit. I já jsem měla problém ji přečíst, protože mi na duši vůbec nedělala dobře. Jsem ročník 1968, v listopadu 1989 mi bylo 21 let a měla jsem již skoro ročního syna. Byla pravděpodobnost, že se naše země mohla tímto směrem ubírat.... , opravdu buďme rádi, že žijeme jak žijeme. Kniha proto na mne působila depresivně, ale stejně jsem ji musela dočíst...

hapac
06. září

Uff, to jsem ráda, že to je jenom fikce, ač i teď to občas není žádná hitparáda, tak když si uvědomím, co by mohlo nastat (i třeba v jiné podobě, než je vylíčené v knize), tak mne jímá hrůza. Možná, že je dobré takové připomenutí co kdyby....

Magdalena5
06. září

Napsáno poutavě, ale mám raději historické fabulace než sci-fi. Holt jsem asi na formu stará konzerva.

lenisko
06. září

Když to shrnu, tak příběh se do poloviny táhl a spíše jsem se ke čtení musela nutit, od poloviny začal pomalu nabírat grády.. V hlavě jsem měla možné konce s jakousi představou, jak by to celé mohlo dopadnout. Spíše naivně jsem se domnívala, že závěr bude strhující, že se stane něco nečekaného.. Nestalo se.

Jako ukázka hrozby co by, kdyby.. byla kniha zajímavá. Myslím, že spousta lidí si díky této knize uvědomila, jak dobře se vlastně má.. Ovšem to je tak vše, co o knize mohu pozitivního říci. Tak snad příště..

Klára90
05. září

I když knihy od paní Mornštajnové hltám, po tady té jsem se nevrhla hned jak vyšla, protože mě anotace poněkud odrazovala. Já moc nemám ráda takové fikce a myslím, že v historii a i současném světě je tolik šílených a hrozných věcí, že další šílené “co by, kdyby” je už trochu moc. Nicméně to je jen můj pocit. Nutno říct, že kniha je velmi čtivá a kdyby nebyly u kapitol současné roky a v textu výdobytky moderní doby, tak si i myslím, že se děj odehrává v 50. letech. Kolikrát jsem se i při čtení zapomněla a musela jsem si uvědomit, že je děj zasazen až po roce 1989. Abych to shrnula - pro mě zatím nejslabší z autorčiných knih, ale i tak přečtena rychle, něco si z ní určitě odnesu a konec mě dojal

vera1344
05. září

Autorku mám velmi ráda, ale tato kniha mě trochu zklamala. Možná to je depresivní tématikou. Určitě však ve výsledku připomněla, co se mohlo stát, jak strašná doba to mohla být.

Chytuš
05. září

Za každou vydanou novinkou Aleny Mornštajnové se ženu jako slídící pes, u Listopádu jsem si ale dávala na čas. Přiznávám, že nastavené kulisy mě poněkud odrazovaly - nedokázala jsem si představit, že fikce potlačení listopadových událostí roku 1989 bude vylíčená tak, že jí uvěřím. Ale Alena Mornštajnová prostě umí - i tady vytěžila z fiktivních kulis maximum pro rozehrání odzbrojujícího rodinného dramatu. Skvěle vylíčené myšlenkové pochody Máji i Magdy mě místy úplně odzbrojovaly, v různých škálách emocí... Knihy paní Mornštajnové zkrátka mají sílu zasáhnout čtenáře na nejcitlivějších místech. A je úplně jedno, jestli si ke svému vyprávění vybere skutečné historické události nebo fiktivní minulost. Její knihy jsou totiž hlavně neskutečně lidské - a proto mají takovou moc a sílu...

"Víru ve spravedlnost a dobro neztratila najednou, vytrácela se po troškách, jako když se protrhne pytlík s moukou a zprvu z něj pomalu uniká jen slabý proud bílých zrnek. Ale trhlina se časem zvětšuje, unikající proud sílí a nakonec zůstane jen prázdný papírový sáček." str. 63

"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je. ... Prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel." str. 229

eva5397
04. září

Musím říct , za mně lehké zklamání. Autorku mám velmi ráda. Všechny předešlé knihy
mám ve své knihovně. Bohužel toto téma bylo již tolikrát zpracované že téměř není nic co by nebylo nic již napsáno. Předvídatelné a depresivní.

Hanaluna
04. září

Hutné, temné čtení, stejně jako listopadová mlha. Přestože se kniha četla dobře, vždy mě jakoby obklopila úzkost a smutek. Řekla bych jen, díky bohu že to je jen fikce.

LeKal
02. září

Přečteno raz dva. Jsem ráda, že je to jen fikce. Díky za to, že to v 89 dopadlo, tak jak to dopadlo.
Každopádně doporučuji!

4xbabča
31. srpna

Moc hezky napsaná kniha jako vždy od skvělé autorky Aleny Mornštajnové. Samotný příběh o tom, co by se mohlo stát po listopadu v r. 1989 byl však velmi smutný a určitě bychom takovou dobu nechtěli prožít.

petronella1
30. srpna

Jedním slovem - drsný

Worbitka89
29. srpna

Četlo se to rychle, ale... Jako bych to uz nekde četla...kniha o tom, když dějiny píšou vítězové - Temné, sychravé, ponuré, přesně jako listopad, když toužíte se zabalit do deky s hrnkem kávy v teple domova a u svých blízkých a být rádi ze jste rádi. Přišlo mi to trochu jako knihy od Solzenicyna, jen 50. Leta zalozena do moderni doby u nas doma.Dlouho se mi nestalo abych hrdinum takhle nefandila a byli mi jedno. Asi jsem diky nadsenym recenzim cekala trochu neco jiného.

asam
28. srpna

Docela mě z toho běhal mráz po zádech. Co by, kdyby ....bylo tak blízko.

Katka44
28. srpna

Velmi poutavé čtení. Pro někoho bohužel zažitá minulost a pro někoho zase těžko uvěřitelné, že by to tak bylo…

luciehartmanova
27. srpna

Příběh, který by dokázalo vymyslet mnoho autorů, ale způsob, kterým ho paní Mornštajnová napsala, je neuvěřitelný. Napsáno poutavě, zajímavě, s depresivním nádechem, který skvěle vykreslil atmosféru příběhu. Přečteno za dva dny. Nelze hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.

ZÓNA
04. září

Renomovaná autorka určitě věděla, do čeho se pouští. Jen nedostatečně vyhodnotila dopad své tvorby. Protože, ať chtěla, či nechtěla, vstoupila na půdu sci-fi literatury. A myslím si, že alternativní historii neuchopila za správný konec.
Nejsem odborník na paní Mornštajnovou, četl jsem pouze Hanu.
Přesto si dovolím tvrdit, že duch Hany se přenesl i do Marie zvané Maja.
Jenže popsaná společnost, kterou uhnětla autorka není ani dystopií, ani utopií, ale kakotopií nejhrubšího zrna.
Ale budiž, po nepodařené revoluci 1989 se mohlo stát skutečně cokoliv. Jen věrohodnost takovéto možnosti značně pokulhává.
Paní Mornštajnová ve svém novém románu poučuje a vysvětluje. Jaký byl režim socialistického zřízení. Nic nového nepřidává, možná snad betonovou zeď mezi státy a nejen mezi těmi západními.
Myslím si, že rodinná tragédie, která je v knize popsána, nemusela být zasazena do doby postlistopadové. Vyzněla by lidštěji a emočně jinak.
Jaké krutosti na lidských životech páchá totalitní režim, ví přeci každý.
Možná, že vysvětlování a popisy těchto praktik ocení teenageři a mladí lidé, ale ostatním bude podobný text připomínat pouze dobu minulou, což se úplně neslučuje s proklamací románu.
Na základě právě přečteného textu cítím, že dobrou sci-fi je opravdu těžké napsat.
Nápad může být famózní, ale výsledek neodpovídá možnostem a potenciálu myšlenky.
Přesto si LISTOPÁD své čtenáře zcela jistě získá. Příběh je vyprávěn inteligentním jazykem a jistě, pochybnostem navzdory...

Lenička je pro mě noční můrou. Proto jsem snížil hodnocení ze čtyř na tři. Základy příběhu přeci nemohou kulhat...

Čenichnaknihy
30. srpna

Autorka při zpracovávání historických témat poprvé sáhla po fikci a zahrála si na coby kdyby. Co když revoluce v roce 89 nevyšla, stále jsou u moci komunisté a aby se podobné snahy o převrat neopakovaly, ještě víc utáhnou šrouby a vytvoří systém postavený na strachu obyvatel.
Knížka samotná trochu připomíná Tiché roky. Příběh událostí po roce 1989 sledujeme očima dospělé Maji, kterou kvůli účastem na nepokojích zavřeli, a pak malé Magdalény, která se ocitla v dětském domově.
Fiktivní atmosféru ve společnosti Mornštajnová vykreslila s grácií sobě vlastní. Strach a bezmoc, kterou její postavy prožívají, připomíná to, co jsme všichni pociťovali při čtení Hany.
Předem je jasné, že jde o hodně depresivní a náročné čtení. Pokud se do příběhu ponoříte, budete ho muset ještě chvilku rozdýchat. Ale i když třeba skalní fanoušky autorky nenadchne tolik, jako její předchozí díla, rozhodně stála za to.
Autorka chtěla oživit paměť těm, kteří občas hořekují nad tím, že dřív bylo líp, a vzdělat mladší ročníky, kteří socialismus nezažili. A to se povedlo na jedničku.

Damato
28. srpna

Asi před hodinou jsem dočetla tuto knihu a pořád přemýšlím, co mi kniha dala. Moje oblíbená autorka píše jako vždy famózně, všechny její knihy prošly mými prsty a možná právě proto cítím něco, co dost dobře nemohu popsat. Není to zklamání z knihy jako takové, Mornštajnová rozhodně psát umí, je to zklamání z obsahu. Jak by řekl Nikola Šuhaj... ."..bylo tu, není tu, havrani na plotu,..". Jako člověk, který špendlil v listopadu trikolóry na každý kabát, který potkal , OF bylo nėco jako rodina a už od pádu zdi v Berlíně u
rádia Svobodná Evropa jsem čekali, kdy a hlavnė jak to bude probíhat u nás, v Československu, proto jsem trochu věděla, o čem je v listopadu 89 řeč. To nadšení, ta síla lidu na Letné....to bylo něco, co si ponechám v srdci do smrti ...škoda, že mi jako národ se stmelíme jen když je hodně zle. Proto první myšlenku po dočtení...velectěnéčtenářské publikum promine...zklamání , smutek, zklamání.
Ještě jedna vsuvka s podtextem knihy, která mě napadla , když jsem si přečetla další komentáře. Opravdu tady u nás už není totalita? Opravdu si český národ umí zachovat demokracii? Opravdu by se za nás Karel IV a tatíček Masaryk nestyděli? Nebo jsem pořád to co jsme bývali- schovaní za vládnoucí ( nechci psát diktaturou) stranou a u televizních novin nadáváme , co se tady děje. Ale pouze doma , právě jen u těch televizních novin.... víc než nadávat doma na vládu neumíme. A potom odmítáme jít k volbám. Protože se, podle nás, stejně nic nezmění. Napadá mě, v souvislosti s tím, jak sleduji naši politickou situaci ve státě jeden text budovatelské písně ze 70 let- Teď , když máme co jsme chtěli.....
Přesně , úplně z duše mluví Ďobi-1968, jeho komentář je to, co jsem chtěla vyjádřit....

Morgenka
27. srpna

Paní Mornštajnová píše krásně.. čte se to hezky...
Dnes si nedokážeme představit, že bysme toto zažívali. Násilné odloučení od dětí a všude udavačství, nedůvěra.
Musím říct ale, že povinnost pracovat nepatřilo mezi špatné povinnosti..dnes by to u některých byla potřeba a ne je podporovat sedět doma a přiživovat se na ostatních.
Jsme zhýčkaný. Máme se tu dobře. Vždy by mohlo být lépe,to je jasné.

dzejkbeltygros
26. srpna

Aktuálně mi od Aleny chybí přečíst pouze Slepá mapa. Všechny knížky byly skvělé včetně téhle. Autorka jednoduše nepíše zamilované románky, takže ti, co je mají rádi by po jejích knihách neměli vůbec sahat. Tenhle příběh byl smutný, chmurný, a nutil k velkému zamyšlení a u hodně lidí určitě i ke vzpomínkám. Já jsem v roce 89 byla ještě na houbách, ale dovedu se do toho vžít a představit si, jaké to muselo být. V knize byl režim velmi výstižně vylíčen, všechno krásně popsáno a příběhy postav byly dost neobvyklé, což se mi u čtení hodně líbí. Takže mne paní Mornštajnová opět nezklamala.

Téra471
26. srpna

Kniha se četla dobře, měla depresivní a tíživou atmosféru. Více než postavy se vám pod kůži vryje hlavně podstata tehdejšího režimu, strach, udavačství a nedůvěra. Je to opravdu hodně uvěřitelné, ale díky bohu že to je jen fikce. Od Aleny Mornštajnové jsem četla lepší knihy.

Trixi0207
25. srpna

Do této knihy se mi vlastně moc nechtělo, ač jsem velkým fanouškem Aleny Mornštajnové. Možná proto, protože dystopie zrovna nepatří k mým oblíbeným žánrům. V roce 1989 mi bylo 14 let a musím přiznat, že jsem za tu dlouhou dobu i já jako mnoho jiných zapomněla, jak moc se vše změnilo a jak se nám od roku 1989 i přes mnohé problémy daleko volněji dýchá. Čtení to bylo neveselé a často až děsivé, ale každopádně 5* si kniha za mě bezesporu zaslouží, i když zřejmě už nebudu mít nikdy odvahu se k ní znovu vrátit. Po jejím přečtení jsem musela sáhnout k opravdu oddechovějšímu letnímu žánru, abych se z toho trošku "vzpamatovala". Každopádně jsem autorce vděčná, že se podle informací, které jsem slyšela v rozhlasovém rozhovoru s ní, rozhodla po mnoho letech rozmýšlení takovou knihu napsat. Ono občas neškodí si připomenout i to, co už vlastně vědět nechceme.

3 ...