Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422662/bmid_kroniky-prachu-Zcg-422662.jpg
4
2090
2090
Kroniky prachu série
1. díl >
Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2019 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik , 2017
více info...
Přidat komentář
Přiznávám, že jsem po knize sáhla kvůli obálce a jen po letmém prolítnutí anotace jsem se rozhodla, že si ji musím přečíst. Vždyť se příběh odehrává v knihovně... Kdo by tomu mohl odolat?
Podle mě je kniha ideální pro ty, co mají rádi Jane Austenovou - romantika, historický Londýn... Kniha se četla sama a nevadil mi ani větší počet stran. Jen mně přišla trochu zvláštní změna v Animantině smýšlení v druhé polovině knihy.
Přesto mě bavily rozhovory a kromě jedné otravné lady mi byly sympatické i všechny postavy. Samozřejmě, že je hlavní hrdinka trochu naivní, ale to prostě patří k té době.
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale co - dávám 5, sice to není úplně nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale trefila se mi do nálady a skvěle jsem si ji užila, bez ohledu na pár nedostatků.
"Možná nebudu bohatá, nebudu mít vlastní kočár a nebudu si moct pořídit každého půl roku novou garderobu, ale veřejná knihovna je zdarma a tam budu určitě šťastnější než s nějakým tupým manželem v extra nóbl domě."
Tohle je přesně ta kniha, kterou nečtete, abyste zjistili, jak to všechno dopadne.
Čtení této knihy je úžasné právě v tom, jak je obsáhlá, jak můžete prožívat atmosféru té doby, vžívat se do hlavní hrdinky a jednoduše prožívat ten zážitek. Krása!
Přiznám se, že jsem si jako jiní knížku koupila hlavně kvůli obálce. Jo, je to povrchní, ale tu jsem prostě musela mít. A víte co? Nezklamala mě :) Kniha mě bavila po celou dobu čtení a přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Mé hodnocení je hodně ovlivněno tím, že miluji viktoriánskou Anglii, historické romány a knihovny, ale tohle zahřeje snad každého čtenáře zamilovaných románů. Zkrátka po dlooouhé době kniha, která mě naprosto pohltila a na kterou jsem myslela během dne.
Následující část komentáře obsahuje SPOILERY:
Knize bych vytkla jen jedinou věc. Po celou dobu, kdy byla Ani už do pana Reeda zamilovaná měli tolik krásných chvil, kdy se mohli políbit. Ať už v archivu, mezi regály, v jeho kanceláři a nebo ve skříni. Jako všichni jsem si říkala: Tak už! A ono nic... Jasně, natahuje se to, aby si pak člověk mohl říct: No konečně! Ale řekněte... Polibek někde u parku před celou vesnicí? To mi prostě přišlo zatraceně neosobní a bez kouzla okamžiku. Ten moment prostě nebyl jejich, i když to měl být zlatý hřeb a vyvrcholení příběhu. Takže na posledních stránkách jsem byla zklamaná, ale těch víc než 500 předtím bylo skvělých. A to si 5 hvězd zaslouží.
To bylo tak nádherné! ( ◜‿◝ )♡ Styl psaní opravdu bravurní - nemohla jsem se odtrhnout... Obě hlavní postavy mě vysloveně bavily. O vtipné, sarkastické dialogy nebyla nouze, krásně popsané prostředí knihovny, děj byl svižný, i když se jednalo o popisování dne za dnem. A navíc ta přenádherná obálka (*˘︶˘*).｡*♡
Milá, něžná, historická romantika pro dívky. Trochu okořeněná lehkým feminismem.
Dlouho jsem se rozmýšlela, zda si knihu pořídit. Lákala mě jak obálka, tak anotace, ale trochu jsem se bála tloušťky knihy. A to zcela zbytečně. Na to, že má kniha 540 stran jsem ji doslova zhtla během pár dní. Nečekejte v knize nijak složitou zápletku, napětí nebo nějaké superhrdiny. Dostanete milý příběh s příjemnými hrdiny, který vás chytne za srdce. Kniha je napsána velmi čtivě, stránky ubíhaly jako zběsilé a já si ani nestačila uvědomovat, kolik času jsem nad ní strávila. Knihu vřele doporučuji, je to milá oddechovka se zajímavým námětem. Určitě stojí za zkoušku.
Knihu jsem si objednala více méně ze zvědavosti a taky proto, abych si trochu mentálně odpočinula od současné situace. Mé očekávání se splnilo, čtení jsem si užila, občas si ráda dopřeju romantiku z dob minulých. Kniha je hodně inspirovaná Pýchou a předsudkem. Musím říct, že mě překvapil dobrý styl psaní, autorka má rozhodně potenciál!
Co by se knize ale dalo vytknout je opakování situací vzhledem k její délce. Prakticky s hrdinkou prožíváme její měsíc trvající "brigádu" den po dni se všemi každodenními situacemi. Pokud si ale přečtete závěrečné autorčino poděkování, je vám jasné proč - kniha totiž vznikala na Wattpadu, takže v jednotlivých kapitolách vycházejících s časovým odstupem, což tohle trochu vysvětluje. V knize je také nakousnuta spousta zajímavých témat, jejichž větší rozpracování nebo dořešení by ji posunulo o level výš. Další, co se mi moc nelíbilo byl konec. Na to jak se příběh celou dobu loudá, nabere konec až brutálně na rychlosti a zrovna tady by se dalo všechno trochu víc rozvést a hlavně dovyprávět to, na co jsme vlastně celou dobu byli zvědaví (a kdoví proč na to čekáme až do poslední kapitoly).
Celkový dojem je ale kladný. Je to prostě odpočinkové čtení pro holky :).
Určitě doporučuji těm, kdo mají rádi Pýchu a předsudek. Byla to první věc, co mě napadla, když jsem četla popis pana Reeda.
Tohle bylo skvělé! Pokud jste knihomolka, která miluje Pýchu a předsudek a pana Darcyho, Kroniky prachu rozhodně nemůžete minout. Pan Reed je dokonalý prototyp pana Darcyho a navíc je to knihovník. Jakože uznávám, že kdyby kniha skončila trochu jinak, asi bych jí dala pouhé čtyři hvězdičky, jelikož mi přišla utahaná až moc, ale vzhledem k tomu konci, který to všechno tak dokonale zachránil, mi to ani nevadilo, protože mi zároveň s tím koncem došlo, že všechno, co naši hrdinové prožívali, mělo svůj smysl. :) Ono pokud milujete pomalé romance, tohle budete milovat - pokud chcete, aby si hrdinové vyznali lásku hned na třetí straně knihy, pravděpodobně byste měli od této knihy dát ruce pryč. :)
Příběh je čtivý, psaný nenáročnou a zábavnou formou, vůbec jsem se nenudila a musela jsem se pokaždé nutit, abych knihu odložila. Líbila se mi romantická zápletka mezi hlavními hrdiny, boj za ženská práva, zamyšlení nad rodinnými vztahy a naprosto boží prostředí knihovny (no kdo by nebral takovou práci!) :D
Jsem opravdu nadšená a doporučuji – úsměv na tváři během čtení zaručen. (Já se culila jak blázen :))
Já nevím... líbil se mi obal, postavy, počet stránek, ale chyběla mi tam nějaká zápletka, něco co by z příběhu udělalo originál...
Rozhodně neodrazuji od přečtení, jen jsem měla asi velká/jiná očekávání....
A jak už tu někdo psal - čekat skoro 600 stran na romantiku? Vážně? ;)
Moc se mi líbil popis práce v knihovně v dávných dobách. Je pravda, že se ta práce zase tak moc neliší, jenom místo stroje, ke kterému bych se asi bála přiblížit, teď knihovníci i čtenáři používají počítače. Knížka se moc hezky četla, i když Animant byla místy dost velký „intelektuální“ snob, což moc sympatické nebylo. Ani rozsah mi nepřišel až tak velký, najednou jsem byla na konci. Nelíbil se mi jenom až moc přeslazený konec. Ten potlesk v parku si mohla autorka odpustit. Ale překvapilo mě, že je to její prvotina, pokud mě zaujme anotace, ráda si přečtu její další knížku.
Ale jo, proč se vlastně na chvíli nezastavit a nesvézt se na romantické vlně. Takhle nějak si představuji pěknou romantickou knihu. Kroniky prachu mají své osobité kouzlo, celkem sympatické postavy (i když na můj vkus občas pubertálně-spartakovský přístup) a i přes fakt, že příběh je naprosto předvídatelný a možná je to tak trochu novodobá vykradačka Austinové, tak mi to vlastně ani za mák nevadilo.
Je to jednoznačně ryze dámská záležitost - pro knihomolky, skryté romantičky, milovnice viktoriánské Anglie a Austenové, je kniha jako dělená. Je to přesně to čtení, u kterého ženská dušička pookřeje.
Klišoidnost bych jí tím pádem odpustila.
Chápu i autorčinu grafomanii a lásku k macatým knihám, ale myslím se, že menší osekání by knížce prospělo, přeci jen 550 stránek je na červenou knihovnu dost, ale četlo se to příjemně - o tom žádná.
Kdybych měla být naprosto objektivní dala bych pouze 3 hvězdičky, Kroniky prachu opravdu nejsou nic světoborného, ale kašlat na to, nutela je taky láska, i když víte, že to není ve skutečnosti žádná hitparáda...
Představa o tom, jak vypadala viktoriánská Anglie blížící se k přelomu století (pravděpodobně, protože časová neukotvenost je patrná z několika zmínek - například je zmíněno, že se kniha odehrává za královny Viktorie, nicméně je také zmíněno, že se vzducholodě používali pro veřejné cestování, to se však stalo až kolem roku 1909 za vlády Eduarda, syna Viktorie, rovněž je zmíněna univerzita pro ženy a její krátké působení, nejstarší ženská univerzita pro ženy v Londýně byla však založena už roku 1849, tzv. Bedford College, tomuto času však příliš nenapovídá popis kočáru a ošacení hlavní hrdinky), nejsem zase takový hnidopich, ale je nutno knihu brát jako čistě představu o "pohodovější" viktoriánské Anglii (včetně popsaného společenského chování), která s tou reálnou má pramálo společného ve faktech, ale překvapivě hodně v atmosféře. Je vlastně pozoruhodné, jak Lin Rina dokázala vykreslit danou dobu v atmosféře knihy bez dobových faktů a reálií. Postavy jsou zábavné a vtipné a pana Reeda budete milovat. Autorka občas ráda natahuje jednotlivé pasáže a konec je poněkud moc kýčovitý, vzhledem k tomu, jak je kniha předtím psaná i s ohledem na dobu o které by měla pojednávat. Příjemné, moderní oddechové čtení ve fantaskních kulisách to nicméně je. 65%
3,99* protože ze začátku jsem měla pocit, že se to strašně táhne, ale v druhé polovině už ze mě dokázaly Kroniky prachu vymáčknout připitomělé úšklebky a málem i slzy. Je to rozhodně slowburn romance, což se mi líbilo, ale stejně bych si ještě trochu více pohrála s tempem - něco bych zkrátila a něco prodloužila. Každopádně doporučuji všem, kteří mají náladu na PG feel good oddechovku.
(SPOILER)
Spoiler
Marne tu premyslim, jestli jsem nekdy cetla skoro 600 strankovou romantickou knihu, kde jsem na prvni polibek cekala do posledni stranky :-D Kniha byla pekne napsana a popsana, vlastne ani chvilku jsem se nenudila. Bylo to oddechove, mile, bez dramat. Jen me dusicce asi chybel alespon nejaky epilog. Ten konec byl strasne urychleny.
Byla to velmi oddychujicí a milá četba. Jen občas mi přišly některé části příliš zdlouhavé, ale tím možná, samou nedočkavostí po akci, jsem knihu zhltla jedním dechem!! Sice už od začátku je možno odhalit, jak příběh dopadne, ale samotná cesta k cíli byla zajímavá a určitě ne tak předvídatelná....
Vím, že spousta z vás tuto knihu četla a spousta z vás z ní byla nadšená.....Já taky!!!! Lidi to byla nádhera!! Normálně zamilovanou beletrii nečtu. Ale v době, kdy na nás všude číhá koronavir a média na nás hrnou samá negativa, jsem potřebovala nějakou oddychovku. A Kroniky prachu je naprosto úžasný román. Miluju viktoriánskou Anglii. Animant a paradoxně i Thomas Reed my byli od začátku velice sympatičtí. Jasně, člověk věděl od začátku jak kniha skončí, že jo. Jenže byla zasazená do naprosto skvělého prostředí a já si fakt přála, abych knihu nedočetla. Aby prostě stránky pokračovaly dál a dál....
Smích, slzy, radost, smutek, vztek, zrychlený dech nebo naopak žádný dech. Přesně takové emoce ve mně vzbudily Kroniky prachu. Je to román, který když začnete číst, nedokážete se od něho odtrhnout a tak jeho 538 stran doslova zhltnete za víkend.
I když už na začátku víte, jak příběh skončí, ještě 5 stran před koncem doufáte, že se tak opravdu stane a snažíte se číst o to rychleji a usilovněji, aby se Vaše ohromné přání šťastného konce opravdu vyplnilo. Kdybych to měla přirovnat k maratónskému běhu, v posledních kilometrech nacházíte zbytky sil a zrychlujete, protože už vidíte cíl. Prostě se můžete přetrhnout, abyste tam už byli a byli šťastní.
Musím říci, že jsem se do knihy zamilovala. Koupila jsem si ji proto, protože mne uchvátila její obálka. Ovšem netušila jsem nic o tom, jaký v sobě skrývá příběh a říkala si, že ať už bude jakýkoliv, ta obálka je nejkrásnější, jakou jsem kdy viděla. Jenže já se zamilovala i do samotného příběhu. Do svéhlavé Animant, volnomyšlenkářské Elisy, i nabubřelého Thomase... Často jsem se u knihy smála, viděla v ní chvílemi sama sebe a svůj život. Ten vzdor ke svému okolí, který je mi v posledních měsících vlastní.
Příběh byl tak lehce vyprávěn, že mi bylo líto, že už končí. Za těch více než 500 stran jsem se ani na chvilku nenudila. Všechny povinnosti šly stranou. Pro mě má realita vůbec neexistovala. Byla jsem ve staré Anglii s po uši zamilovou Animant a užívala si její dialogy s Thommasem i Elisou. Líbila se mi její sebereflexe, přehodnocení vztahu s matkou i otevřenost tetičky Lilian.
Ano, o lásce toho můžeme přečíst spoustu, ale když přijde, zastihne nás nepřipravené a my najednou nevíme, co se to uvnitř nás odehrává. Vše je nové, svět se zbarví do růžova a naše logické uvažování je v naprosto dezolátním stavu. Srdce bije jako o závod, v břiše máme motýli a nerozumíme sami sobě. A přitom je to tak krásný a povznášející pocit. Je těžké zůstat nohama na pevné zemi. Stejně tak je těžké zůstat nohama na zemi, když čtete tenhle krásný román.
Nemám, co bych knize vytkla. Snad jen chvilkami mi přišla trošku kostrbatá větná stavba, ale to je spíš problém překladu, který ale v konečném výsledku nepůsobil nijak extra rušivě.
Myslím, že tohle bude opravdu jedna z mála knih, kterou si budu chtít přečíst opakovaně.
Štítky knihy
Londýn německá literatura tajemství pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Kdo čeká romantiku, najde ji. Autorka píše svižně, čtivě, hrdinka není žádná "mouchysněztesimě". Je sečtělá, vybočuje svým přístupem k životu z průměrnosti, tím pádem prožívá komplikovanou " zamilovanost". To je děj knihy. Lehké, milé čteníčko.