Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422662/bmid_kroniky-prachu-Zcg-422662.jpg
4
2090
2090
Kroniky prachu série
1. díl >
Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2019 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik , 2017
více info...
Přidat komentář
Překrásná obálka, spousta kladných hodnocení, vysoký počet stran a anotace slibující hate/love romance ve viktoriánské době.
Tohle mi neskutečně sedlo a hltala jsem každé slovo. A i když je knize vyčítán rychlý konec a i já sama bych snesla pár stránek navíc, nemůžu jinak než hodnotit knihu plným počtem.
SPOILER
Naprosto úžasná, skvělá, pohodová kniha. Dlouho jsem na žádnou knihu nepěla takové ódy jako na tuto. Příběh naprosto strhující. Animal jako hlavní ženská postava je neuvěřitelně sympatická a její poznámky a myšlení je naprosto božské. Pan Reed je sympoš, i když je ze začátku uzavřený a protivný. Jediná výtka, kterou mám je uspěchaný konec, který mě opravdu mrzí. Zajímalo by mě jaká by byla reakce rodičů na pana Reeda, na odjedz Animal zpět do Londýna a jak dopadne Henry a Rachel. DOPORUČUJI
Musím dát 4 hvězdy, i když byla linka mezi hlavní hrdinkou a XY v závěru dost useknutá... :(
Nádherná obálka, hrdinka knihovnice (jako já... :D ), viktoriánská Anglie - to všechno jsou body k dobru. Na druhou stranu mohla být kniha o něco kratší, tím by byla i svižnější.
Z toho pocitu zklamání bych snad dala i jen 3 hvězdičky, ale to by bylo nespravedlivé.
Ono to bylo celkově moc pěkné. Líbilo se mi, že tentokrát se nejednalo o šlechtu ale o něco obyčejnější vrstvu lidu.
Bylo to vtipné i zajímavé... A bylo to hrozně fajn.
Ale taky to bylo strašně zdlouhavé.
Zdánlivě useknutý konec mně osobně navadil, přišlo mi, že ten k povahám hlavních hrdinů sedl.
Začátek je takový pomalejší a chvilku trvá, než se člověk začte, ale potom už je hrozně těžké knihu odložit. Děj vlastně není nijak komplikovaný, nejsou v něm žádné velké zvraty, ale prostě a jednoduše mě okouzlil. Hodně jsem vzpomínala na Jane Austenovou, avšak tahle kniha je skvěle čtivá a autorka bravurně stupňuje napětí mezi hrdiny. Konec jsem četla třikrát za sebou. Nemůžu než doporučit všem, co mají cit pro tu naivní "austenovskou" romantiku.
Prostředí knihovny jsem si jako správná knihomolka užívala. Oba hrdinové byli občas otravní, ale musím uznat, že pro sebe stvoření. Autorka nikam nespěchá, což je u takovéto knihy jedině dobře, a vztah mezi Animant a panem Reedem buduje postupně krůček po krůčku. Je to cudné (což je vzhledem k té době očekávatelné) a miloučké, ale zároveň předvídatelné. Ale nemyslím si, že u podobných knih se očekává něco jiného.
S knihami, které se snaží napodobovat jiné autory z dob minulých mám trochu problém. Tady byla evidentně velká snaha se přiblížit Austenové, ale pochybuji, že bych v jejích knihách narazila např. na slovo "vyprskla" či "trapná". Taky věk páry mě moc nezaujal, ale naštěstí to není hlavním tématem knihy :-)
Knížka měla pomalejší rozjezd (cca 200 stran!) ale přesto jsem ji neodložila - protože byla vtipná hned od začátku, dobře se četla a hlavní hrdinka mi byla sympatická. Animant byla fakt číslo, trošku drzá, chytrá, odvážná a k tomu navíc velká knihomolka. Pan Reed byl správný bručoun a když se do něj Animant pomalu zamilovávala, byla to krása. Zpočátku mě štvala autorčina inspirace Pýchou a předsudkem, ale hlavní rozdíl byl v tom, že jsem místy měla pocit, že některé věci a situace prostě do viktoriánské Anglie nepatří, že to bylo nereálné. Takhle krásně popsané pocity hlavní hrdinky vůči muži jejího srdce byste v románech Jane Austen nenašli. A mě se ty její pocity líbily, to jiskření mezi ústřední dvojicí bylo popsáno tak krásně, že jsem to prožívala spolu s nimi a musím říct, že nějaký současný erotický román je, co se citů týče, oproti Kronikám úplná hadra. A přitom tady se odehrávalo vše ve vší počestnosti! Slowburn a hate-to-love romance mám prostě moc ráda a tady to bylo přesně podle mého gusta, takže mě hodně zklamal samotný konec, příliš rychlý a pravý opak celé knihy. Pana Reeda jsem si naprosto zamilovala, díky tomu jak ho viděla Animant. Měla jsem problém knížku odložit a nechtěla jsem, aby skončila, a to se mi u takových bichlí příliš nestává. Takže doporučuji! Povinná četba všech knihomolek :)
Ajaj! Byla jsem připravená na kvalitní romantický, miloučký slaďák, kolem kterého se momentálně strhl pořádný humbuk, ne na objemnou harlekýnku plnou klišé, která je zvláštní opravdu jen tím Animantiným povoláním a dobou, v níž se odehrává.
Animant není příliš sympatickou postavou. Na svých 19 let se tato údajně sečtělá a bystrá žena chová dost dětsky, takže si od začátku zvykněte na pubertální odsekávání druhým lidem místo normální, duchaplnější konverzace. Animant skoro na nikom nenechá nit suchou. Korzet moc škrtí, móda je nemožná, máma moc poroučí a ten knihovník je takovej nesnesitelnej chlap! Musela jsem přeskakovat, moc mi to nebralo, příběh je navíc nudně předvídatelný.
Když vypnete mozek a nebudete mít žádné nároky, možná budete spokojeni s knihou jako prima jednoduchou, šablonovitou oddechovkou. Mně osobně dívčí románek zklamal, asi pro to, že kolem něho bylo tolik rozruchu a nadějí. Jo, anotace zněla lákavě, ale vyklubala se z toho jenom průměrná, polopatická červená knihovna, která se z principu žánru snadno čte. Nic víc, nic extra, včetně samotného příběhu.
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy, vysněné povolání: knihovnice. Snad je mi k dobru alespoň to, že odpad už z úcty ke knihovnickému povolání Kronikám prachu nedávám.
Nádherná kniha protkaná romantikou. Velice poutavá a čtivá, krásná. Ojedinělé hlavní postavy, které milují knihy a čtení. To, že se děj odehrává i v knihovně, potěší jistě každého čtenáře a čtenářku. Zamilovala jsem si jak Animant, tak pana Reeda. Byla jsem s nimi. Jsem velice spokojená a knihu jsem si moc užila! Vykouzlí vám úsměv na rtech a budete se zkrátka cítit hezky. :)
Kniha je čtivá, pro fanoušky Pýchy a předsudku jako dělaná. postava Animant se v příběhu vyvíjí, dospívá, zraje. Postava Reeda je vcelku nevýrazná. Líbilo se mi, že si Ani své negativní vlastnosti přiznává.
Příběh mě však nakonec unudil. Nic moc se tam neděje, téma se točí kolem definice lásky. Krom dvou incidentů se na skoro 550 stranách opisují všední dny Animant, které jsou čtivé jen díky občasným setkáváním s novými postavami. Příběh je "obohacen" velkou fůrou vnitřních monologů a sebekritiky. Dítě bojující s ženou.
Nemohu jinak, než ohodnotit jako průměr (možná trošku lepší průměr). Ale knize chyběly pikle, zvraty... A když se přece jen něco vyvrbilo, stala se z toho další obdivuhodná romantická vlastnost toho druhého.
Podle mě by knize prospělo zkrácení, pikle, a střídání pohledů Animant X Reed. Co mě zaujalo víc, než oni dva, byl Henryho osud. To je aspoň zajímavě okořeněné téma. Nebo téma feminismu, ukryté za příkazem knihovny (ženy nestudují a nesmí si půjčovat knihy z knihovny campusu - odbornou literaturu).
Nedělá mi to žádnou radost, ale nemohu se připojit ke všeobecnému jásotu. Kroniky prachu mi připadaly nejen velmi naivní, ale hlavně předvídatelné. Kdykoli se autorka snažila něčím ohromit, ve skutečnosti mě jen popudila, až se ze mě zase stala sarkastická příšera protahující obličej a kvičící: „Neříkej, vážně??? Kdo by si to pomyslel!“ Problém je, že mi to celé připadalo jako nápodoba mé milované Pýchy a předsudku. Jediným novem mohla být knihovna, ovšem pracovní povinnosti Animant – každý den stejné a dopodrobna popisované pořád dokola na prvních 200 stranách – mě od dalšího čtení spíše odrazovaly. Teprve někde v polovině knihy si příběh znovu získal můj vlažný zájem a TEPRVE na posledních 38 stranách se honem začala rozbíhat spousta zajímavých (byť ne originálních) věcí. Jaká škoda, že je autorka v závěru tak uťala! Kde kniha končí, mohl skutečně slibný a zajímavý příběh teprve pořádně začít. Stačilo by odkrojit prvních dvě stě stran a připojit alespoň stovku dalších za ten nemožně naivní a neuspokojivý konec, ale… No, nemohu mít všechno. A jistě má každý autor právo napsat svůj příběh tak, jak to cítí a pokládá za nejlepší on. Takže bych měla být vstřícnější, ale nemohu si pomoct, prostě mě to trochu mrzí. Více viz recenze.
Kroniky prachu se mi v seznamu přečtení dostaly už díky krásné obálce, tématu viktoriánského Londýna a knih. Čekala jsem oddechovku, jen jsem se bála, jestli se nebudu na 500 stránkách nudit. Mé obavy byly naštěstí zbytečné, až mě to zarazilo. V tom dobrém slova smyslu - knížku jsem nemohla během čtení vůbec odložit! I když se v příběhu nic světoborného vyloženě nedělo, styl autorky byl úžasný! prostřední s postavami jakbysmet, a já se po většinu čtení musela usmívat od ucha k uchu. Lin Rina psala s lehkostí, humorem, a zkrátka... :) Krásná oddychová knížka, která se mi zapsala neskutečně do srdce.
Něco takového jsem potřebovala!
Kroniky prachu je za mě jedna z nejlepších YA romancí. Líbí se mi, jak autorka umí poutavě psát, aniž by mi jakákoli stránka přišla zbytečná. Navíc prostředí viktoriánské Anglie? To byla prostě nádhera. Co se týče příběhu, miluju to. Romantickou linku s Animant a Thomasem Reedem jsem úplně žrala, i když nebudu lhát, mohla tam mezi nimi být větší chemie. A musím přiznat, že konec mě maličko zklamal. My čtenáři bychom určitě ještě pár stránek vydrželi, kdyby autorka vymyslela nějaký ten wow zvrat. Konec byl zkrátka uspěchaný a to mě docela mrzelo.
Ale to je jenom maličkost. Jako celek je to dokonalé dílo, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Povinnost přečíst pro všechny kdo milují Pýchu a Předsudek. Toto je rozhodně pomalé, klidné, krásné a milé čtení. Byla jsem nadšená zmínkami o vzducholodích. Nevím proč, ale celý život jsem si myslela, že nebyli využívané pro osobní přepravu a nijak dlouhodobě, tak jsem si alespoň pozjišťovala více informací. To na knížkách miluju, k čemu všemu mě dovedou. Co mi trošku haprovalo bylo, že by rodina své dceři (dívce z dobré společnosti) víceméně bez řečí dovolila bydlet v domě patřícím univerzitě, kde jinak mimo hospodyně byli samí muži? Také Animant si občas protiřečila (šílenství že někdo uvidí punčochu pod vyhrnutou sukní, o pár dnů později jde s několika muži sama do hospody???). Ale tak mládí bývá vrtkavé, že? :) Také se mi líbilo, že opravdu sledujeme den za dnem co je nového u Animant, jen ty její myšlenkové pochody byly občas až moc jednotvárné a opakující se. Mimochodem, škoda že jsme se nedozvěděli, proč jí rodiče vybrali zrovna toto jméno.
Chtěla jsem si zjistit více informací o autorce a jestli třeba nepíše pokračování, ale německy neumím. Každopádně něco takového je, pro ty co umí šprechtit, přidávám odkaz ukázky. Vypadá to moc pěkně ;) Třeba to vydají i u nás.
https://www.blickinsbuch.de/item/cf58fb0541a2c4af88da3df039a403ba
Krásná kniha:-). Jednoduché, vtipné, romantické, drzé. Dobře jsem si tu dobu dokázala představit a hlavní hrdinové byli bezvadní:-). V dnešní době nádherný příběh na uvolnění, schválně jsem si knihu šetřila, abych nebyla tak rychle na konci, protože jinak bych ji přečetla klidně i za den:-). Doporučuji a těším se na další knihy.
Tohle byla nádherná kniha. Ze začátku jsem si říkala, že je to docela bichle, ale pak se to četlo tak samo, že jsem nemohla uvěřit, že jsem na konci. Jedním slovem: Krásné. Určitě si ji přečtu minimálně ještě jednou.
Naprostá nádhera a dokonalost. Nemohla jsem se odtrhnout a chtěla jsem, aby příběh nikdy neskončil.
Kniha s nádhernou obálkou a co se týče děje, je to krásný romantický příběh plný knih. Animant má svět vzhůru nohama, od okamžiku co odjede na měsíc do Londýna, aby zde pracovala v univerzitní knihovně. Provází nás každým dnem, kdy zažívá úplně nový rozměr bytí, který ji pomalu ale jistě mění… Bylo to krásné, prostředí i postavy.
Štítky knihy
Londýn německá literatura tajemství pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Musím přiznat, že jsem vůbec nečekala že budu z knihy tak moc nadšená. Kroniky prachu jsou romantickou knihou se sympatickou hlavní hrdinkou, ale přesto se dočkáte i hlubších myšlenek týkajících se feminismu, náboženství, práv žen a chudoby.
Hlavní postava Animat, je chytrá dívka se sarkastickým humorem, na které jde ale znát její věk a nezkušenost, což se ale s postupujícím příběhem pomalu mění. Líbilo se mi, že si dokázala přiznat svoje chyby a měla snahu se změnit. Pan Reed byl stejně sarkastický jako Animat, pokud jste ale vydrželi, ukázal vám i svou kladnou stránku. Škoda že není možnost některé kapitoly číst z jeho pohledu, myslím že by to bylo hodně zajímavé.
Líbil se mi popis viktoriánského Londýna a především univerzitní knihovny. Strašně ráda bych to viděla na živo, i když žít bych v té době nechtěla.
No a po skvělých charakterech a zajímavém příběhu je ta nádherná obálka třešničkou na dortu.