Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
726
137
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru) , 1995
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem zase hltavě přečetla příběh plný symbolismu, nejasných a vrtkavých osudů a puklin v realitě, to vše zabalené do surrealistického kabátu. Murakami opět ukázal, že umí jemně a s citem podat vyprávění, které je spletité jako pavučina předená tisíci pavouky po staletí. Asi bych ale Kroniku nedoporučila někomu, kdo se s Murakamim setkává poprvé.
Murakami sice nezklame nikdy, ale už jsem od něj četla lepší knížky - třeba 1Q84, Kafku na pobřeží nebo Norské dřevo. Kronika ptáčka na klíček má skvělé momenty a myšlenky a metafory, ale byly i části, které mě moc nebavily.
Na tuto knihu budu vzpomínat jako na čtenářskou hostinu. Tolik fantazie, tolik originálních situací, které prostě nelze vymyslet. Pocity, které jsme zapomněli nebo zapomenout chceme z doby dospívání a hledání vlastní cesty. Příběhy zahuštěně absurdní, lehce mystické a snové o objevování a mizení přízraků podivných lidí a zároveň kombinované s krásně přehledným vyprávěním o věcech přízemních krutých až zvrhlých. Chvílemi v Kafkově zámku a za chvilku s Ivanem Děnisovičem v sibiřském táboře nebo na výzvědné misi nebo v zoo v Číně s japonskou armádou. Prostě mne baví způsob, jakým v tomto komplikovaném románu autor provádí budíček mého zapomnění.
Efektivita je účinná síla jen za předpokladu, že máme jasný směr. Jakmile se zamlží průzračnost směru, stane se z ní bezmoc. Je stejně absurdní jako zkušený tým veslařů, který ztroskotal uprostřed moře a ztratil směr. Postupovat efektivně chybným směremá je horší než nepostupovat vůbec. Ukázat správný směr je principem vysoké specializované dovednosti. A ten nám zoufale chybí.
Opravdu jsem si tu knihu a její příběh zamilovala.
Překvapilo mě, že na tak kvalitní četbu jsme museli čekat takovou dobu avšak zároveň mě to těší, protože jsem byla o ní hned srozuměna a jakmile byla příležitost, byla moje.
Opět Murakamiho nezapomenutelné postavy - Kumiko, Tóru, Makrela, Noboru Wataja, Mamija, Nutmeg, Cinnamon, May Kasaharová a další...Jako by to člověk prožíval s nimi.
Nevím proč, ale vždy, a i v tomto případě jsem měla za Tórua právě podobu Murakamiho (dosazuji si ho zcela automaticky do hlavních postav).
Murakami a jeho putování po temných i netemných prolínacích zákoutí duše-reality-snu.At jste ve tmě studny,v Mandžusku,nebo jen na obyčejné ulici.Některé kapitoly dočista pohlcující např.hned ta druhá,zárodky rozkladu vztahu,naprosto přesně popsaný a nebo první návštěva Ušikawi (mimochodem dost zajímavá postava) u Toriho doma,tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.Naprosto skvěle sešněrované nitky příběhu,všech odboček s postavamy i prostředí.Potlačovaný mindrák sebevědomého národa je tu naprosto patrný,Haruki se aspon takto snaží vyrovnat s minulostí,nesmyslností násilí ukrytého v nás.Druhá světová nebylo jen Německo (Ti zlý),někdy se k člověku podle vš.mínění muže dostat všelijakého zdání.Věřte nevěřte,je to na vás.Ano,H.K.nepatří k pojídačum reklam,diktátu hypnoz alias,jen co se považuje za správné i co se takzvaně smí.
Řekni,Ptáčku na klíček,když ti bylo tolik,co je ted mně,tak jsi přemýšlel o takových věcech? Ptá se May Kasaharová,Toriho.Kdo je na tom podobně jako May,bude se s Murakamiho Kronikou ptáčka na klíček cítit jako doma.
V mnoha ohledech magická kniha. Nahlíží pod víko (studny) a někdy vám vezme provazový žebřík, když chcete vylézt ven.
Někteří tu psali, že autor často "odbíhá od děje". Nějak jsem si nevšimla. Naopak, vše do sebe zapadá a pokaždé, když se na první pohled jedná o odklon od dějové linky, se dočteme k souvislostem.
Kde jinde se dozvědět, že ve studně je úplně jiná tma a že z jejího dna uvidíte hvězdy, i když není noc?
Na to že u IQ jsem usínala nudou a měla chuť autora poslat k šípku, touhle knížkou mé nadšení pro jeho psaní opět obnovil. Při popisu válečné scény mě mrazilo a říkala jsem si zda "se poblinkám či ne" a celá knížka mě jako dílko nesmírně bavila. Jednoduchý příběh mezi realitou a něčím "dál".
Překvapil mě hlavní hrdina, sousedka a nakonec i paní Kumiko. Pan Murakami si dokázal na 700 stranách dokonale udržet mou pozornost a opět mu musím dát 5 hvězdiček :)
Zajímavý příběh, plno tajemných a nečekaných věcí, ale možná až příliš odboček v příběhu...
Od Murakamiho jsme četla lepší věci, které mě oslovily daleko více, přesto je každá jeho kniha pro mě jakousi očistou. Miluji jeho popisy ať už děje nebo věcí či lidí, které jsou precizní a které se čtou lehce.
Zatím nejslabší Murakami. Je sice fajn, že se vyrovnává s rolí Japonska ve válce o Mandžusko, ale v rámci celkového děje je to dost nepodstatné. Zkrátka těch odboček bylo tentokrát příliš, zejména v poslední části.
Příběh o jednom ztroskotaném manželství...avšak není vše tak, jak se zdá. Surrealistické podání je na místě. Kniha se mi líbila, ač mi těch 800stránek dalo zabrat, tak jsem si to užila a člověk může zase o něčem přemýšlet. Prolínání více světů bylo příjemné zpestření. Doslov vše dovysvětluje. Skvěle napsáno!
Přes 700 stran na pomezí reality a snu, naděje a bezradnosti, aktivity i letargie. Vše se prolíná nejen v osobě Tóru Okady, ale i těch zdánlivě epizodních postavách, co se objeví, zmizí a nějakým magnetem z temných koutů mysli jsou vtaženy zpět do příběhu, aby ho buď ještě více zamotaly, nebo naopak objasnily.
U málokterého autora mívám pocit, že si opravdu dokážu představit situaci, prostředí, náladu.... jaké popisuje. I kdyby ty situace byly sebešílenější.Murakami je v tomhle mistr. A navíc ve vás ten pocit zanechá i ve chvílích, kdy zrovna nečtete. Jako by se ten sen přenesl i do vaší reality.
Ano, je to rozvleklé. Ano, objeví se tam i hlušší místa. Popravdě i ty tolik opěvované válečné pasáže mě zpočátku nudily, než vygradovaly v něco nečekaného. Jenomže všechno tam má smysl. Dokonalý smysl!
Kronika ptáčka na klíček mi dost připomíná loňskou 1Q84, rozsahem, tou snovou realitou, melancholií a hlavní myšlenkou. Překvapením byla japonská role v druhé světové válce, kterou často vkládá Murakami do děje. S tím vším brutálním, co Japonci v Mandžusku dělali. Myslím, že kdo se pročetl 1Q84, tuto knihu určitě ocení. I když podotýkám, že "ptáček na klíček" určitě není pohodové víkendové čtení.
Asi nejkomplikovanější knížka, jakou jsem kdy četla, od poloviny jsem se začala ztrácet, od strany 600 jsem to chtěla to vzdát, ale bylo mi líto času, který jsem tomu věnovala, dala jsem to silou vůle. Pritom začátek byl parádní, zajímavý a velmi poutavý. U mne bohužel zklamání.
Mám pro něj slabost...je tak osvěžující najít něco jiného, ne tak lehce uchopitelného a přeci mnohdy tak okouzlujícího... tentokrát jde o depresivní jízdu naším vědomím i nevědomím, svědomím i podvědomím... oceňuji starého známého Ušikawu... kde jen je Aomame... chybí mi... ale i tak naprostá spokojenost s klasickým odpálením šedé a snad i bílé kůry mozkové...
Dostane se vám až strašidelně pod kůži... jeho příběhy mi vždy dlouho po přečtení zůstávají v hlavě, na duši a i v té správné srdeční chlopni...inu....je stále třeba natahovat pružinu světa, milý Ptáčku na klíček...
Štítky knihy
láska japonská literatura osamělost magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) je v
| Právě čtených | 51x |
| Přečtených | 972x |
| Čtenářské výzvě | 138x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 379x |
| Chystám se číst | 392x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 16x |
Kniha mě docela zklamala..Po úžasných recenzích jsem si ji koupila a těšila se na ni..Po prvních stránkách jsem si říkala: Jo, to bude krásná knížka, už teď se děsím toho, že skončí..V polovině jsem si říkala- už by to stačilo, je toho moc Ke konci už jsem váhala, jestli to vůbec dočtu, ale protože jsem chtěla vědět, jak to dopadne, pokračovala jsem až do konce..Plno stran celkem o ničem..Průměr- zklamalo mě to. Přitom Kavku na pobřeží a Norské dřevo miluju.