Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2008/bmid_klub-rvacu-0ir-2008.jpg
4
1842
239
Klub rváčů série
1. díl >
Nové vydání již kultovního románu, který proslavilo neméně úspěšné filmové zpracování. Příběh mladého muže, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, je hlubokou sondou do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život k prázdnotě konzumní společnosti. Nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, místy prostoupené černým humorem, končí deprimujícím vyvrcholením, které je ovšem jen logickým vyústěním dané situace v dané době, dnešnímu čtenáři tak známé...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2005 , Volvox GlobatorOriginální název:
Fight Club , 1996
více info...
Přidat komentář
Moje prvotina od Palahniuka a musím se pochválit - vybral jsem výborně! :) Takhle strhující tempo jsem ještě nezažil. Vynikající zážitek a proto vřele doporučuji. A vím to...
Byla jsem zvědavá, co kluci v mém okolí na této knize, případně na filmu před pár lety měli. O ději jsem dopředu nevěděla nic. Příběh mě naprosto šokoval, a právě to mám na knihách nejradči. Děj přirozeně odsýpá bez zbytečných odboček. Tak tenká kniha a tak silný nabízí prožitek! Hodnotím bez váhání plným počtem.
Skvělá kniha, mám moc ráda filmové zpracování a knižní předlohu jsem si zamilovala úplně stejně.
Jedna z najzásadnejších kníh aké som mal možnosť čítať. Prvotná myšlienka Klubu bitkárov má síce oslovila, ale zato teroristický Projekt Chaos / Devastace, to už je iná. Palahniuk, nech sa od tohto diela dištancuje akokoľvek chce a tvári sa ako neviniatko, vytvoril doslova bibliu anarchizmu, anti-konzumenstva a boja za rovnosť. Obzvlášť sa mi páčila predstava "človeka v oblečení z kože, ktoré mu vydrží večne, poľujúceho na jeleňa v rozvalinách Rockeffelerovho centra". Popri Orwellovom 1984 určite jeden z najvýznamejších literárnych počinov 20. storočia, a to by sa úplne obišlo bez schizofrenickej zápletky. Jeden výtlačok od Volvox Globator som už posunul ďalej, ďalší, od Ikaru, som si zaobstaral výlučne pre "osobnú potrebu". Dokonalosť sama a kniha, ku ktorej sa vždy rád vraciam.
Zajímavý to počin...Mistr Palahniuk má nezaměnitelný styl. I když se film (dodnes nechápu pokrytecký mainstreamový kult který si dokázal vytvořit) snaží seč může. Knížka je mnohem komplexnějším dílem...právě tu by si měli tihle rádoby nadšenci přečíst - jako že to v naprosté většině neudělali. Stojí totiž za to!
Zajimavy nahled do psychicky nemocne duse, ktera je vlastne genialni. Na plny pocet bodu u me ale nedosahne, a to za pasaze o "vesmirnejch opicich", to bylo na me uz moc mimo. Kazdopadne precteni litovat nebudete. Me se ale o trosku vic libilo Zalknuti.
První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů - každopádně někdo o té knize promluvit prostě musel, jinak by si ji nepřečetlo tisíce lidí a tak to je. Ale je vážně skvělá. Vím to, protože to ví Tyler.
Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou depresi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život. Byli jsme televizí vychovaný k víře, že jednou se z nás stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy, ale kdepak... my si to uvědomujeme... a začínáme bejt dost vzteklí.
Tažko hľadať slová. Láska na prvý pohľad, myšlienky silnejšie než kyanid. Je to len efektne napísaná hovadina, alebo je to fakt "také super"? Medzi genialitou a brakom je fakt tenká hranica, a ak po nej niekto ešte v dnešnej dobe dokáže kráčať (pripomínam - kráčať, nie balancovať alebo preskakovať z jednej strany na druhú) tak je to Palahniuk. Vím to, protože to ví Tyler.
Tohle mě bralo. Kniha se spádem kosmické rakety NASA. Nabušená údernými větami, které vás porazí na prdel. Při jejím čtení se budete cítit jak Tylerovo lkající dýchací trubice a zdecimované tlusté střevo. Zemři a budeš žít věčně.
Zničte všechno od základů. Začněte s tím, co tolik nenávidíte, a pokračujte tím, co jste kdy milovali. Zničte celý svět, svůj život, sami sebe. A pak. Pak možná objevíte novou cestu začít znovu.
Asi by bylo patetické tvrdit, jak moc sdílím názory Tylera Durdena, sebedestruktivního jedince, frustrovaného současným stavem společnosti. Hledat východisko v naprosté beznaději, čnící uprostřed trosek světa, a zničit všechno špatné a s tím i vše krásné. Mělo by to smysl? Nepodporuji násilí, a přece. A přece jsem se v té knize našla víc, než v jakékoli jiné.
Jack řekl:
"Když se dokážete probudit jinde.
Když se dokážete probudit jindy.
Proč se nedokážete probudit jako někdo jiný?"
...Nebo to byl Tyler?
Film jsem na části viděla několikrát (to byla samozřejmě ta chyba) a nechápala jsem, proč je z něj okolí tak nadšené....ale jsem prostě knihomol a tahle verze mě prostě nadchla! Dojmů spousta, takže doporučuji přečíst.....
Klub rváčů to je prostě nářez, který s na vás přivalí jako velká voda, zastine vás zcela nepřipraveného. Zkratkovitý, strohý, jakoby roztržitý styl fuguje přesně tak jak má, nenechá vás vydechnout. Tento styl je poplatný příběhu, který je tvrdý, temný, drsný. Možná, že se Palahniuk touto knihou trochu naváží do moderní konzumní společnosti, možná, že ten příběh žije ve vlastním světě podle pravidel Klubu rváčů, každopádně je hodně provokativní a svérázný. Palahniukův svět je krutým místem, ale stojí za to do něho na chvíli vstoupit a odejít s pár modřinami a šrámy.
Přečteno v originále i v českém překladu: Samozřejmě mě k přečtení knihy donutil na její motivy natočený film. Chuck sám se o něm zmínil jako o lepší verzi jeho Klubu Rváčů, ale já bych to až tak definitivně neviděl. Obě díla jsou skvělá, každé má cosi do sebe a v knize je toho šokujícího možná trochu víc. To dokazuje už jen rebelský Palahniukův přístup k napsání knihy, která by šokovala ještě víc, než jeho tehdy nepřijatá prvotina. Styl, jakým autor píše, je unikátní a nezaměnitelný a je to takový stravitelný proud vědomí. Poselství knihy navíc jakoby mluvilo z duše své generaci a tak není divu, že se kolem Tylera Durdena utvoří tak početná armáda. Jak kniha, tak film pro mě zůstanou důležitými díly konce tisíciletí.
Rozhodně jsem udělala chybu, když jsem viděla dřív film než knihu, takže sem nemohla být překvapena rozuzlením o což v této knize asi hlavně jde. Četlo se to velmi dobře, ale tak nějak bez konce - najednou jsem ji v letadle dočetla, ale nezůstal žádný pocit smutku, že se musím s knihou rozloučit. Prostě mi zmizla ze života, škoda.
Na tuto knihu sem se těšila a sem moc ráda,že můžu říct-tahle kniha moje očekávání rozhodně nezklamala:-),zároveň musím taky ale přiznat,že u mě zůstává na prvním místě zalknutí.Tuto knihu hodnotím pěti hvězdami a doporučuji k přečtení,je to..však uvidíte;-):-)
Asi by som prežila bez tejto knihy. Toto bola tretia kniha od Palahniuka, ktorú som čítala (netvrdím, že autor píše zle, ale...) a opäť prišlo "deja vu," no v tomto prípade nie v pozitívnom zmysle slova. Ak by som knihu čítala prvú, možno by ma zaujala a chcela by som si prečítať ešte od autora niečo ďašie, no už nie...Mám kúpený titul Program pro přeživší, ale asi si odložím jeho čítanie na dobrú neurčitú a v neposlednom rade nesmiem zabudnúť podotknúť, že Palahniuka odporúčam čítať iba v češtine, v slovenčine to bola menšia katastrofa...
Ľudsky mi jednoducho sedí iný žáner, v mojom prípade skôr magický realizmus a celkovo "magično" v knihách, i keď uletené a neskutočné veci sa mi tiež páčia, toto bolo mimo môj široký čitateľský vkus, i keď verím a chápem tomu, prečo si kniha našla taký rozsiahly okruh priaznivcov...
Úžasná kniha, co se týče zpracování. Děj, když si to člověk několikrát přehraje v hlavě, vlastně tak spletitý není a mnohdy je až vzorový, ale styl, jakým Palahniuk píše, mi přijde více, než zajímavý. Přeskakování od děje k ději, také ich osoba, ve které jsem se někdy ztrácela do er a zpátky do ich, ale přesto jsem neustále věděla, kde jsem, kdo jsem a co čtu. Už dlouho jsem se u žádné knihy nepobavila tak, jako u Klubu rváčů, za což mu děkuji. Už dlouho jsme neměla podobné názory a nebyla jsem tak oddána názorům druhých (děkuji Tylere) a ... vlastně nikdy jsem neměla chuť někoho pořádně zmlátit, jako po přečtení této knihy. Děkuji, Klubu rváčů. Splnila účel, předčila očekávání!
Jsme generace mužů které vychovaly v ženy...
Musíme žrát brokolici a dýňovou polévku? Mozek ženy funguje jinak než mozek mužův, nejběžnějším a známým projevem je to, že žena dokáže dělat více věcí najednou. Nemluvím o tom, jestli je lepší mužský, nebo ženský mozek, nebo nedejbože nějaké nesmyslné úvahy zda jsou lepší muži nebo ženy. Mluvím o tom, že každý je specializován na něco jiného, z historického "jeskynního" hlediska, protože civilizovaný člověk je výstřelek posledních pár tisíc let, ale předtím se člověk tisíce let přizpůsoboval žití v divočině.
Muž lovil divoká zvířata, válčil s konkurencí (ať už v podobě jiného člověka nebo divokého zvířete), vyvrhoval, stahoval, pekl maso. Dělal to proto aby přežil on, jeho žena, dítě, kmen...
Žena udržovala oheň, sbírala plody, činila kůže, vařila jídlo, obstarávala jeskyni a během toho všeho se starala o děti. Dělala to proto aby přežila ona, její muž, dítě, kmen...
Tomuhle se pravěký člověk částečně učil, ale částečně mu to během těch staticíců let přešlo "do krve" a mozek se přizpůsobil. Mužův - lovcův mozek funguje v search & destroy módu. Lovec - kořist a nic jiného neexistuje. Kdyby se lovec nechal rozptýlit ze stoprocentní koncentrace na kořist vnímáním čehokoli co se děje jinde, kořist uteče a lovec neuspěje. Kdyby se žena zaměřila pouze na jednu věc jako lovec, dítě které drží v jedné ruce a potřebuje péči 24 h denně, nedokáže druhou rukou sbírat ovoce, udržovat oheň, zvelebovat jeskyni a neuspěje.
Jenže co když se sběrač snaží během několika staletí domestikovat šelmu, potlačit přirozené pudy lovce získané během stovek tisíc let vývoje? Přece násilí je tak ošklivé, nemůžeš strčit do holčičky tak, že spadne na zem jen proto, že ti vzala bonbón. Nemůžeš střílet po všem co se hne včetně naší kočky, když si hraješ na vojáky...vždyť hrát si na vojáky je špatné a ty jsi zlý a agresivní chlapeček. Nesmíš jezdit tak rychle autem, co kdyby se ti něco stalo. Jak tě může bavit ten horor, nebo akční film, vždyť je tam tolik krve a násilí. Musíš být citlivý (citlivý lovec ronící slzy nad vnitřnostmi své kořisti?) a pozorný.
KONEC ventilování násilí, konec lovce = moderní muž!
Jenže instinkt je tu stále, ten nemohl být vymazán během tak krátké doby. Lovec je stále uvnitř, dusí svou přirozenost a eskaluje napětí. Výsledkem není moderní muž, ale komplex a nahromaděná agrese, která může explodovat, v extrémním případě třeba tak, jako například v případě Michaela Douglase ve filmu Volný pád, schizofrenií v Klubu rváčů nebo každodenní výpravou za ultranásilím v Mechanickém pomeranči.
Milované maminky, přítelkyně, učitelky, manželky, nechte nám naše chvilky, kdy se změníme v lovce a upustíme páru. Nechte nás porvat se jen pro radost z boje, nejsme špatní, jsme jen trošku jiní. Nechte nám naše násilí, než se změní v ultranásilí. Nepotřebujeme chápat proč, když vám jiná žena něco provede, nasadíte umělý úsměv, ale za jejími zády ji zničíte, nejraději zraněním jejích citů. Vy zase nepotřebujete chápat proč, když muži někdo jiný něco provede, ten jde, dá mu přes hubu a pak zase vše dobré.
Nechte nám naše Kluby rváčů, ať už jsou čímkoli!!!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Kniha Klub rváčů je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 2 569x |
| Čtenářské výzvě | 202x |
| Doporučených | 271x |
| Knihotéce | 653x |
| Chystám se číst | 862x |
| Chci si koupit | 209x |
| dalších seznamech | 17x |
Kdo z nás čekal, že to skončí takhle? Kdo z nás čekal, že je Tyler Durden takový? Kdo z nás čekal, že se bez Tylera Durdena obejde? John Doe se může pokoušet jak chce, a může předstírat, že chce Tylera zničit, ale beztak je rád, že z něj Tyler udělal muže, člověka, jehož jméno si bůh zapamatuje. I když si vytřel prdel s Mona Lisou a spálil Louvre. Tak neříkejte, že byste svého osobního Tylera Durdena taky nechtěli.