Analfabetka, ktorá vedela počítať
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204938/bmid_analfabetka-ktora-vedela-pocitat-204938.jpg
4
4221
937
Nombeko Mayeki sa narodila v roku 1961 v chudobnom johannesburskom predmestí Soweto, najväčšom meste chatrčí a latrín v Juhoafrickej republike. Ako päťročná začala pracovať, desaťročná osirela a štrnásťročná sa stala šéfkou latrínovej pobočky v sowetskom sektore B. Životaschopná černoška zatiaľ nevie čítať, zato neuveriteľne dobre rozumie matematike. Práve jej zázračné schopnosti ju predurčili na život plný dobrodružstiev, podivuhodných stretnutí a nečakaných zvratov.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Analfabeten som kunde räkna
více info...
Přidat komentář
Jako že tohle vážně skoro nikdy nedělám, knihu jsem odložila, nemůžu proto hodnotit. Těšila jsem se na ni strašně moc, ale když jsem po pár prvních kapitolách zjistila, že jsem myšlenkami úplně někde jinde, vzdala jsem to.
Možná se k ní ještě vrátím, zatím jsem ale hodně zklamaná.
Nemůžu hodnotit celou knihu, odložila jsem ji asi po první čtvrtce. Dost jsem se na ni těšila, protože Stařík mě nadchl. Ale ten mě chytl od první věty, vše bylo překvapivé a nadsázka lehká, všechny postavy zajímavé i zápletky. Tady mi to připadalo naopak, i když hlavní hrdinka byla nevšední (ale tak nějak moc). Jen co jsem se konečně vypořádala s prvním "latrínovým" prostředím, už zase jiné nevlídné, za ostnatým plotem. K tomu samí nesympatičtí mužští hrdinové (Ingmar byl na zabití), osudy dalších postav i zápletky mi připadaly nudné a zbytečně přehnané. Humor stejný, ale možná o něco víc absurdní a drsný. Třeba jsem měla pokračovat, ale já si raději znovu přečtu Staříka.
moc jsem se na analfabetku těšila, ale prostě jsem se do ní nedokázala vůbec začíst, dala jsem jen půlku knížky, dál to nešlo
Zábavné, vtipné čtení, ale nemůžu se ubránit dojmu, že autor jede podle dobře zavedeného mustru ve Staříkovi. Tuhle jsem si už tolik neužila, bohužel.
Knížka předčila mé očekávní, obvykle se "dvojky" vyznačují klesající kvalitou a po Staříkovi jsem se toho obávala, ale úplně zbytečně. Krásný suchý a úderný humor.
Stařík v jiném hávu. Jonasson vystavěl opět dost podobný příběh jako v předchozí knize, takže toho, kdo ji četl, už Analfabetka tolik nepřekvapí. A i když to jede na podobné vlně, rozhodně nezklame, protože je to zase vtipné, svižné a svěží dílo. A čte se to jedna báseň. Autor má nesmírné nadání na vymýšlení neskutečných postav. A zvlášť pak situací, kdy všechny tyhle postavy dá dohromady. Jsem docela zvědavá na něco nového od Jonassona a možná mi ani nebude vadit, když to bude zase na jedno brdo. Jako oddechovka prostě ideální.
Stařík se mi líbil, analfabetka už méně - přijde mi, že to je na stejné brdo - neuvěřitelné příběhy nevšedních postav. Autor mě tedy ničím novým nepřekvapil. Tedy abych nekřivdil, četlo se to dobře, člověk si u toho odpočinul, ale celkově nic nového.
Vypadá to, že Jonasson nás bude zásobit neobyčejnými příběhy obyčejných lidí - nebo obyčejnými příběhy neobyčejných lidí?
Stařík je stařík, byl tu prostě první a nasmála jsem se u něj o něco víc než u Analfabetky, ale nepřikládám to na vrub Jonassově nedostatečné múze, nýbrž tomu, že Nombeko je postavou mnohem vážnější než Alan, krom toho geny matky, která čichá ředidlo se nedají srovnat s geny otce, který chtěl založit Svobodné Rusko:)
Opět slušná porce různonárodní politiky, situací, které prostě nevymyslíš, a jednoduchého inteligentního humoru -ačkoli, je tento výraz na místě, když minimálně jedna z postav nese označení Idiot a dalších pět se tak chová?:)
A zdá se mi to, nebo Jonasson skutečně nevěří oficiální verzi 11. září?
Každopádně pět hvězdiček, pobaví, smutnou duši potěší:)
Tak jsem dočetla. Je to prostě Stařík v bleděmodrém. :) A Stařík byl první, takže tohle je prostě jenom dvojka, nicméně já jsem se bavila. :)
Pro mě oddechovější (a pokrývající modernější dobu) než Stařík: v první části sice až moc politické (z pro našince méně notoricky známé oblasti světa - z Afriky), v druhé části ale nabírají peripetie narůstající nesourodé skupiny opět grády, to už v "domáckém" prostředí Švédska. Hlavní hrdinka od počátku do konce (neuvěřitelně) úžasná a rozhodně racionálnější v myšlení a konání než stařík...Absurdních situací bylo tak akorát, prostě než jsem se začala nudit, vždy nabral příběh nový spád, zákrutu či narazil na muldu...a o zábavu bylo postaráno.
Výborně napsaná kniha. Psáno podobně jako "stařík", ale musím říct, že celkově se mi líbil stařík více. Autorovi jde psaní velmi dobře a těším se na jeho další knihu.
Stoletý stařík mě naprosto dostal, na Analfabetku jsem tedy velice zvědavá... =)
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Autorovy další knížky
Kniha Analfabetka, ktorá vedela počítať je v
| Právě čtených | 129x |
| Přečtených | 6 535x |
| Čtenářské výzvě | 1 098x |
| Doporučených | 325x |
| Knihotéce | 1 157x |
| Chystám se číst | 1 319x |
| Chci si koupit | 192x |
| dalších seznamech | 22x |
Budu souhlasit s většinou. Kniha je výborná, ale je to Stařík v bledě modrém (v tomto případě možná spíš černém). Každopádně zajímavý je pohled autora na ne příliš dávnou politiku Švédska a na její současné představitele. Lidé neznalí místních poměrů se dozví velmi zjednodušeně ale pravdivě, jak to ve Švédsku vlastně chodí a takoví, kteří mají se švédským systémem určitě zkušenosti jako třeba já budou pobaveně souhlasně přikyvovat.