Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420192/bmid_jako-v-nebi-jenze-jinak-GCD-420192.jpg
4
587
155
Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.... celý text
Přidat komentář
Pro mne absolutně nezajímavé osoby, všichni. V ničem neinspirativni, nuda život na hraně živoření, měsíc o hladu, ze ji lišejníky? Nuda. Už mi to přijde, jako vykrádání sebe sama. Po Nevidim vi než tmu slabé, o ničem, žádná přidána hodnota, jen mluvení …
Autory chválím za nápad ukázat nám něco ze života alternativních lidiček, i za vlastní zpracování nejen textu, ale i obrazové části. Občas je jistě více než dobré si uvědomit, že jsou i jiné varianty života a jeho prožívání. Zrovna tak, že všemu a každému nemůžeme rozumět, i kdybychom se sebevíce snažili. Třeba to časem vykvasí a něčemu v nás i mimo nás ještě trochu pomůžeme.
3,5* Četla jsem knihu fyzicky (kvůli fotografiím), ale zároveň i ušima, ani tentokrát (jako i u předchozí knihy Raději zešílet v divočině) se bohužel nehlásím ke skupince absolutních nadšenců z knihy. V této knize si cením, že jsou rozhovory dělány se samotáři v rámci celé České republiky, má to takovou zajímavější vypovídají hodnotu. Také se mi líbila rozmanitost oslovených osob, jejich postoje, víra, názory, atd. Fotografie jsou také velmi povedené. Zároveň ale vím, že kniha ve mě nic nezanechá, za týden, dva, už mi příběhy budou splývat a myšlenky se mi k ní také vracet nebudou. Za mě tedy úplně knihu doporučit nemůžu, ale zároveň jsem ráda, že jsem si ji přečetla :-)
Podle mě snad nejde hodnotit jestli jsou lepší první samotáři ze Šumavy nebo tenhle nebesky nazvaný díl....obě knížky k sobě prostě patří, jsou provázané stejně jako příběhy všech samotářů byť je každý z nich naprosto rozdílný. Z mého pohledu tentokrát možná méně šílenosti, více smíření, méně hledání, více nalezení sebe sama.....každopádně opět neuvěřitelný zážitek nad tím jakým způsobem se dá v dnešní době existovat a najít v tom pocit naplnění, štěstí, klidu.....A fotky opět naprosto fantastické, snad se ještě o něco více povedlo zachytit to, co tahle sorta lidí ve svém způsobu života hledá i když to je spíše můj čistě subjektivní dojem z právě dočtené knihy. Fakt to stojí za to.
Další osobnosti českých samotářů, kteří se do prvního dílu nevešli. Neméně zajímavé osudy a nevšední názory, tentokrát bych řekla, že ještě s nádhernějšími fotografiemi, které mi nutí vzít v brzké době batoh a vydat se VEN do přírody. Nebo prostě jen tady ve městě, kde pobývám, žít svobodněji, sebevědoměji a nebát se za svojí osobitost nebo názory, které když nikomu neubližují, nemusí patřit k většině.
Pro každého je tu na světě místo, jen si to své, kde je mu nejlíp, musí každý najít sám. Ať je to místo kdekoli (v rámci možností, někdy to není volba úplně dobrovolná, jen nejmenší "zlo", jen ta nejlepší z možných variant)…
Dnes otevřeli maloobchody, jdu do knihkupectví a knihy si zakoupím, tyto knihy mi prostě odrovnaly svojí originalitou, melancholickým vtipem, skromností i pohledem do jiných světů!
A ještě pozvánka ke třetímu dílu, který v doslovu shrnuje zkušenosti autora se samotáři:
… „SAMOTÁŘI JSOU UČITELÉ, učí: „Žij po svém. Je to tvůj život, nedávej ho nikomu jinému.“ „ Když je potřeba, uteč.“ „Pokud prohraješ, přijmi to.“ „Měj své oblíbené místo. Nemusíš tam chodit často, ale měj ho.“ „Riskuj a buď zodpovědný. To nejsou protiklady.“ „Připravuj se na zimu, ale neboj se jí. Strach člověka stejně nezahřeje.“ „Vděk je lék.“ „Nebe bude možná vypadat tak, jak si ho představuješ. Představuj si ho.“
Děkuju Vám, samotáři. Děkuju Vám, tvůrcům knihy za fantastický nápad na tuto knižní trilogii.
Tato knížka mě bavila ještě víc, než předchozí. Příběhy jsou opět zajímavé a k přemýšlení. Fotky mají širší záběry a v mé představě znázorňují právě tu velkou svobodu v přírodě. Pro mne je takové žití hodně vzdálené i když mám přírodu a samotu ráda.
Šumavští samotáři mě bavili, ale pokračování je za mě ještě lepší. Tihle samotáři měli tak nějak víc co říct, co předat, zajímali mě svými názory, přístupem k životu i tím, co měli za sebou. I fotky mi sedly více než ty od Jana Šibíka z prvního dílu. Určitě doporučuji. Kniha člověku nastaví zrcadlo v tom, jak malicherné problémy občas řešíme, jak zbytečně se obklopujeme věcmi, které (ne)potřebujeme, jak třeba celé dny trávíme v poklusu a nekonečném kolečku práce-povinnosti-škola-práce doma-a tak pořád dokola, aniž bychom si uvědomili takové to "tady a teď". Jsem ráda, že jsem si obě knihy koupila.
Svoboda těchto lidí je neuvěřitelná.
Úcta,souznění, porozumění, pokora ....
Úžasný zážitek, nádherné fotky.
Zajímavá mozaika „nestandardizovaných“ jedinců. Trochu jiná, než první díl - tady se kromě občasných hlubších myšlenek sem tam našly i vtipné hlášky. Někdo je smířený, někdo podivín či exot a někdo žije rád bez ohledu na okolnosti - můžete si vybrat.
Tentokrát mne příliš neoslovily fotky (pan Šibík nasadil laťku hooodně vysoko). Krajina, lidé i zátiší s bordelem jsou sami o sobě fotogenické, ale u fotek Johany Pošové jsem se nemohla zbavit pocitu, že tohle by nafotil každý druhý, fotkám chyběl šmrnc ("neurazí-nenadchnou"), měly základní kompoziční chyby (a přitom by často stačilo jen upravit výřezy).
Ačkoli některé perly by se daly tesat do kamene, z celkového dojmu ubírám hvězdičku.
---
„– Od čeho máš na čele ten šrám?
– Já? Na čele?
– Jo, vypadá čerstvej.
– Nevím, zrcadlo tu nemám, furt bych se v něm zhlížel, jestli nejsem nejkrásnější. To bude asi od toho, jak jsem odřezával porybnýmu kolo tou flexou. No fakt, že jo, i brejle mám od krve. To je jedno, ono to brzo dokape.“
---
„Jinak jsem zdravej. Snad jen, že esemesku už nepřečtu bez brýlí. A ubyly mi zuby. Život je spravedlivý. Pánbůh člověku něco vezme a něco jiného zase dá. Ubyly mi zuby, ale přibyly dioptrie.“
Dokonalá kniha, obdivuju lidi o kterých autor píše a setkal se s nimi. Tak jako první díl jsem se začetl a o každé volné chvíli četl dál. Podvědomě mě takovýhle život láká, proto je pro mě tohle téma opravdu dech beroucí. Je to opravdu odvážné rozhodnout se žít jinak než je běžné a nevzdát to při prvních komplikacích a navíc se v tom najít a mít to jako vlastní štěstí.
Nádherná kniha o fascinujících lidech. Bylo to trochu jiné než jednička, nebylo tam už to okouzlení z prvního setkání s tímhle druhem osobností. Ale v něčem to možná bylo i bohatší. Dvojka mi přijde o něco zajímavější z hlediska typu osobností. Někteří zpovídaní jsou obyčejní lidé z lidu, kteří si ale dokázali udělat v té obyčejnosti nesmírně originální život (paní Kateřina z Člověčí!), jiní jsou umělci svého oboru a vlastně velice vzdělaní a specializovaní lidé, ať už jde o chov zvířat nebo umění. Přemýšlím, jestli v tomhle případě byl někdo, u koho bych si řekla, že jde úplně mimo mě (v jedničce se mi to stalo) - asi ani ne. Trošičku z jiného světa je Karin, ale pořád je to to hezký bytí z jinýho světa.
Krásná, inspirující a obohacující kniha.
Opět povedené dílko, byl jsem překvapený, jak je kniha díky fotogafiím těžká :) Autorovi se povedlo vybrat zajímavé lidi se kterými vskutku souzním, obzvláště v této "pitomé" době. Určitě se ke knize ještě vrátím a pevně věřím, že bude pokračvání...
Povedená kniha, popisující opět několik zajímavých příběhů lidí odproštěných od civilizace. 3. kniha samotářů mě oslovila asi nejméně (ač 2. kniha byla spíše obrázková návštěva u "starších samotářů"). Úplně ne všechny osobnosti byli tak čtiví, jako v autorově prvotině. Nicméně děkuji za tuto tvorbu a náhled do myšlenek lidí, kteří jsou přece jen blíže přírodě, klidu a neřeší "běžné všední" strasti měšťáka!Fotograficky se mi tato kniha líbila ze všech nejvíce :)
Další povedený díl, i když mě o chloupek víc bavil první díl, i tato kniha je výborná a doufám, že není poslední.
Jedním dechem až na poslední, tam jsem po dvou stranách zasekla a dočtení mi trvalo velmi dlouho. Rozhodně velmi kladně hodnotím fotografickou část. A láká mě starší díl.
Podobné jako u prvního dílu, neskutečné příběhy boží samoty (božích samotářů) a jejich poznání, které by bez vyloučení "civilizačního šumu" nebylo možné...
Co je těžší - žít v systému každodenního života ve společnosti, plného povinností, konfrontací a problémů nebo o samotě bez peněz, v nepochopení druhými a v boji o přežití? Díky za sociologickou sondu do života těch druhých. Autorovi i fotografce skláním poklonu, kniha mě velmi oslovila.
Krásná knížka, všechny rozhovory mě moc bavili, až na Karin. U té jsem měla trochu problém dokopat se k dočtení do konce, neustále mluvila jen sama o sobě, až to člověka trochu uspávalo...ufff. Ale nakonec i ona měla své kouzlo :)
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Kniha Jako v nebi, jenže jinak je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 788x |
| Čtenářské výzvě | 147x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 195x |
| Chystám se číst | 302x |
| Chci si koupit | 95x |
| dalších seznamech | 10x |
Příběhy lidí samotářů, kteří zůstali sami nebo zůstat sami se rozhodli. Některé jsem si přečetl se zájmem, jiné mě tolik neoslovili a konec kapitoly jsem už už vyhlížel. Rozhodně pozoruhodná sbírka, doplněná fantastickými fotkami :-)