Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420192/bmid_jako-v-nebi-jenze-jinak-GCD-420192.jpg
4
587
155
Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.... celý text
Přidat komentář
Tato se mi zdála lepší první knihy rozhovorů ze Šumavy, hlubší příběhy a osudy. I kniha rozhovorů může připoutat čtenáře jako románový bestseler.
Jelikož se mi líbila kniha o šumavských samotářích, tuto jsem si nemohla nechat ujít. Zde jsou rozhovory - nebo i více vyprávění se samotáři z celé republiky. A jejich způsob života, uvažování, myšlení. Jsem moc ráda, že vycházejí i takovéto knihy.
Už mě tak neohromila, jako prvni díl, ale měla jsem pocit většího pochopení, spriznenosti. Nevím přesně proč, snad je méně podivínská. Příběhy některých lidí mi připomínaly Hrabalův titul Perlička na dně. Skromnost, nedravost, ohleduplnost jsou utěšující, i když se o nich jen čte.
Dávám deset hvězdiček z pěti; tato kniha je ještě lepší než Raději zešílet v divočině. Nejvíc mě oslovil rozhovor s Michaelem Stonišem, asi stejná krevní skupina. Děkuji, že vychází i takovéto knihy.
Konečně dočteno, můj dluh z minulého roku. Kniha je trochu "větší" a nehodí se úplně na čtení při cestách do práce. To jí však nijak neubírá na její kvalitě.
Je trošku jiná než ta předchozí, ale opět ji doplňují úžasné fotografie. Obdivuji autora za skvěle vedené rozhovory s neobyčejnými lidmi tentokrát napříč celou republikou.
Pohled pod pokličku života lidí, kteří se sami a dobrovolně rozhodli žít "jinak" - převážně v souladu s přírodou,zvířaty, bez společnosti lidí a vymožeností dnešního světa.Na Palánových knihách mám ráda, že ukazuje právě tuto alternativu - nekonfrontačně, se snahou pochopit, nesoudit, jen ukázat, že život je vždy jedinečný, tak, jako jsou jedineční všichni lidé. Moc mě to bavilo !
Ještěže mezi námi žijí tyto solitéry, ještěže se je podařilo autorovi vyzpovídat a zprostředkovat nám jejich pohled na to, co je pro jejich život důležité. Obohacují společnost tím, že nás nutí se zamyslet nad smyslem a náplní žití.
Knihu jsem si pořizoval ještě pod vlivem nadšení z díla "Raději zešílet v divočině"a nezklamala. Špalíček lidských osobností, kteří rezignovali na konvence a principy obecně sdílené v naší civilizaci, kteří hledají vlastní cestu seberealizace, životního naplnění a štěstí. Palánovy knihy dle mého vyjadřují úctu a naději v člověka. V člověka, kterému třeba nerozumím, ale rád ho poslouchám.
Líbí se mi, že autor nechá lidi především mluvit, nikdy netlačí na pilu. Zajímavé příběhy svérázných lidí, krásné jsou i fotografie.
O této knížce bych mohla napsat skoro totéž jako o Raději zešílet v divočině. S tím rozdílem, že místa těchto samotářů neznám. Autor neklade kontroverzní otázky, ačkoliv některé výroky k nim přímo svádí, je až příliš ,,nad věcí". Fascinovala mě ta slečna, která se kontaktuje s krystalickými bytůstkami v kamenech, s kamením spí a bere ho na procházky, mobil zapíná klacíkem a ováda olízne, aby jí neštípl...
Fotky krajiny jsou nádherné.
Něco je u nich jinak. Jsou originální, individualističtí, nespolečenští, určitě však více či méně zajímaví. V jednotlivých příbězích jsem přepínal mezi humorem, vírou, pragmatizmem, blouznivostí, bídou, filozofií, minimalismem, nemocemi, láskou k přírodě, vzdělaností i lidovostí, obezřetností vůči lidem. Účinek je tu založen na citlivém vyptávání autora, který se musel napojit na vlnu vypravěčů (někomu tyká, jiným vyká), rozpovídat je a nechat vyjevit jejich vzpomínky, názory a životní filozofii. Mezi tím si většinou sami musíme vyvodit, proč se z nich stali samotáři.
95 % (aktuálně 415 hodnotících s průměrem 89 %).
P.S.
Sourozenecké paradoxy ve stylu Okamura: jeden samotář je bratrem šéfredaktora Reflexu, jiná je sestrou reprezentantky v běhu na lyžích a liberecké političky.
Další zajímavá kniha rozhovorů s lidmi, kteří nežijí klasickým konzumním způsobem života. Některé rozhovory mě bavily více, některé méně. Fotografie jsou skvělé a dobře dokreslují atmosféru celé knihy.
Kniha trošku jiná než ta předchozí, ale opět úžasné fotografie a skvěle vedený rozhovor s neobyčejnými (nebo vlastně obyčejnými) lidmi napříč republikou.
"Hledám někoho, o kom bych vůbec nepředpokládal, že existuje". Ok. Základ je to fakt dobrý, nicméně nesmírně záleží, jak to pocítí také čtenář. Nemálo z 8 lidských osudů možná pro někoho nebude až tolik fascinujících/zajímavých/inspirativních. To je ostatně i velké plus – Palán je schopný hovořit se všemi bez předsudků, nehodnotí, ačkoliv se mu nějaké výroky mohou příčit.
Čtenář ale hodnotit může. Velmi dobré jsou pasáže, když samotáři líčí nějaké historky; ty bývají mnohdy neotřelé, podivné, lidské. Společným rysem je také velmi citlivý vztah k přírodě, přičemž mnoho lidí si pěstuje své vlastní plodiny. Jenže – neděje se tohle náhodou bez ohledu na umístění našeho bydlí? Nebo už takové věci bereme jako kuriozity, za kterými se musíme vydávat do divočiny? Zároveň je mnoha samotářů (byť mnozí minimálně) finančně zajištěna, takže odpojení od systému pro ně není tak těžké.
Další iritující věc je ta, že mnoho samotářů si svou "exkluzivitu" velmi dobře uvědomuje, načež to někdy spadá až do fádní excentričnosti. Také tím, že se jedná spíš o pokec než o nějaký "vážný rozhovor" pak dochází k tomu, že se jedná spíš o monolog a hrne se na nás spousta slov, které bychom vůbec slyšet nemuseli. Autor to mohl ukočírovat, usměrnit, když někdo sklouzl k chrlení balastu. Palán neklade dotazovanému překážky, kvůli čemuž také dost často klouže po povrchu, zásadní otázky ohledně velmi specifické izolace často neklade. Na druhou stranu pak jednotlivé rozhovory působí plynule a některé jsou velmi sugestivní. Pár osob je vskutku zajímavých a zároveň velmi přirozených – třeba tzv. Brouk, který má malou farmu uprostřed polí v Polabí. Tam cítím velkou provázanost s přírodou, zároveň sofistikovaně formulované názory, někdy zas humorně zvlažené frázemi typu "Ty blázne, ti musejí mít mozkovnu!". Podobně na mě zapůsobil bývalý potápěč a chovatel huskyů Petr Lobeč. Někteří bohužel často zabředávají ve spirituálních tématech, což je v této knize všeobecně kámen úrazu. A některé rozhovory jsou téměř nesnesitelné, jmenovitě ten s bratrem Andělem.
Obrazový doprovod je moc pěkný, stejně jako ticho, které mnoho samotářů vychvaluje. Jenže právě "momenty ticha" občas v knize chybí, kdyby Palán víc vážil slova a redaktor víc škrtal, mohlo dojít k trochu celistvějšímu obrazu.
Spíš než knihu bych si dokázal představit návštěvy samotářů jako dokument – jednotlivé záběry by točily detaily kolem obydlí, nezajímavé pasáže by se osekaly, zároveň by byla zřejmá i akustická odlišnost mluveného projevu.
Takhle, hodnoceno velmi subjektivně, je to jenom dobrý.
Tyto krátké návštěvy neobyčejných lidí pro mě byly snad ještě zajímavější než Raději zešílet v divočině (Nevidím ani tmu mě teprve čeká). Jemně nahlížíme do mysli lidí, kteří vnímají svět jinak než většina populace, ale rozhodně s mnohem větší pokorou a úctou. Asi některé rozhovory spíše klouzaly po povrchu, ale mě to přišlo jako záměr a měla jsem pocit, že by hlubší zásah mohl ublížit. Jiné rozhovory pro mě zase byly hodně hluboké, intenzivní, nutí mě k zamyšlení a ukládají se. Až budete číst, nezapomeňte svou mysl nechat otevřenou.
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Kniha Jako v nebi, jenže jinak je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 788x |
| Čtenářské výzvě | 147x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 195x |
| Chystám se číst | 302x |
| Chci si koupit | 95x |
| dalších seznamech | 10x |
Zajímavá knihaa osud, lidí v ní. Někteří si danou cestu zvolili, někteří v ní žijí celý život. A ještě zajímavější jsou pohledy na svět a jejich názory. Nemohu srovnat s prvním dílem, který hsem nečetla. Ale i tato kniha stojí za to.