Královražda na Křivoklátě

30.10.2021

Tentokrát se autorovi příběh moc nepovedl, byl příliš překombinovaný, některé zápletky nedávali smysl, jiné byly zbytečné. Například Otovo noční setkání s vůdcem lupičské bandy byl pro děj úplně nepodstatné. Těžko se také věřilo faktu, že Ota byl milencem královy dcery. Naopak bych čekal vysvětlení, kdo byli ti tři, které Ota zabil, obzvláště když jeden z nich byl oblečen jako šlechtic. Myslím, že pan Vondruška by měl uvažovat o brzkém konci série, aby se vyhnul trapnosti a nedostal nálepku brakového autora.

28.10.2021

Už několik minulých dílů série u mě vyvolávalo pocit zmaru, mizící invence a sílící rutiny. Tento díl to definitivně potvrdil. Ty tam jsou počáteční díly, u kterých člověk vydržel až do úmoru a ani nedutaje vyhlížel, jak kniha dopadne. Tady už zbyla jen překombinovanost, nepravděpodobnost a už tradičně slabý závěr. Nakonec jsme se ani nedozvěděli, jak se to pořešilo s Rozárkou, že pane autore...
Uznávám, že udržet kvalitu série při takovém počtu dílů je obrovská výzva. Takže asi největší umění je skončit sérii na vrcholu a pak se podívat po novém tématu.

Prvních asi padesát stran jsem si říkala, že to nedám. Že knihu odložím, ale z nostalgie jsem knihu dočetla. Ze začátku jsou čtenáři neustále upozorňováni jaký je Ota děvkař. Tak moc až je to otravné. Díkybohu z Diviše nedělali urputné nemehlo jako minule a i Oldřich si hladil vousy méně než minule.
Co se týče příběhu, tak musím říct, že první knihy se autorovi dařili daleko více. Tady je to překombinované, moc mrtvých, vraždy mi přišly nelogické. Možná by autor měl ukončit tuhle sérii a vrhnout se do něčeho jiného nebo si dát třeba větší pauzu a na další knize opravdu zapracovat.

21.10.2021

(SPOILER) Děj příběhu na mne působil dost nekompaktně,roztříštěně. Prospělo by mu trochu doladit. Přesto však mne setkání s Oldřichem a spol. potěšilo - a také mne
překvapilo, jak aktéři stárnou!

P. S. Myslím, že kdyby mi někdo lezl oknem do pokoje, nezůstala bych sedět s klidným výrazem v křesle...

18.10.2021

Tento díl příběh Oldřicha z Chlumu trochu rehabilitoval. Po velmi nepodařeném Spiknutí oběšenců jsem se ze severních Čech přesunul na Křivoklát. Vyšetřování vedlo do nejvyšších pater moci a o to bylo nebezpečnější. Otovi zase holky samy lezly do postele, avšak tentokrát mu na konci sklaplo :-) Na lepší hodnocení to ale není, jednak vzhledem k příběhu a i z důvodu Kosmovy kroniky (viz text) a také nedobové mluvy, např. slovo "fajn" je ve 13. století na našem území určitě nezvyklé. Po zaokrouhlení 3,6 hvězdy je z toho pěkná čtyřka na páce.

18.10.2021

Tak jsem si myslel, že od Znojma jde tato série nahoru, ale Křivoklát to zase shodil. Zbytečně překombinované, jak už zaznělo v komentářích přede mnou. Čtenáři doporučuji především sledovat dýky. Jinak z toho bude mít guláš. Navíc mi připadá, že autor "zbauerovatěl " a musí zatahovat do děje vládnoucí špičky. A jeho fabulace vzhledem ke Kunhutě a Závišovi moc logicky nevypadají. Světlým zjevem je snad jen Otova dcera.
Perlička: Kmán na hlídce propustí jezdce z tábora, protože si přečte na listině jeho jméno. Takhle lehce dostanete do historické knihy z 13. století prvky sci-fi.

29.09.2021

Snad poprvé navazuje na předchozí díl - alespoň si nemyslím, že by se do doby, co pomohl švagrovi Markovi z Vartenberka a tímto příběhem toho mnoho vešlo.

Příběh jako vždy hodně překombinovaný, skutečně se princezna Eliška spojila s představitelem jednoho rodu, aby se zbavila jiného rodu a tím pomohla svému otci? Z hlediska vražd toto bylo pomalu jako Hra o trůny, postava je okamžitě na druhé stránce mrtvá.

Líbil se mi exkurz do Otova soukromí. Je až s podivem, že na to, že je mu zde 40 let, a s ohledem na jeho životní styl, se dosud nemusel vypořádávat s následky milostných nocí. V tomto dílu se mi jeho charakter moc líbil.

V epilogu mnou trochu hrklo, do bitvy na Moravském poli zbývají asi dva roky… Její důsledky by daly Oldřichovi teprve grády.

Autor již zcela rezignoval na navázanost s předchozími příběhy a předložil nám asi pátou verzi kterak se Oldřich z Chlumu seznámil a spřátelil s královnou Kunhutou blahé paměti. Dále nás seznámil s několika novými postavami, které se sice v předchozích příbězích nevyskytovaly - popřípadě jejich chování nekorespondovalo s tím, co nám nyní pan Vondruška předložil - ale nyní mají mimořádný význam pro některé z našich hrdinů. Dále se mu povedlo přesunout klášter v Davli na Berounku - resp. soutok Vltavy a Berounky a patrně i odstranil skálu dnes zvanou Barandov, neboť Ota se ze Zlíchova do Radotína prohání kolem řeky jako tam nebyla. Jediné, co zůstává stálé, je neochvějné setrvání Oldřicha na vyřešení případu i proti vůli mocných...