Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4920
1188
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Je to poslední román od autorky, který mi chyběl přečíst. Jako vždy se četl skvěle, mnoho postav a příběhů utváří krásný celek o rodině i době, ve které žila. Autorčin styl mám ráda, nicméně ze všech románů se mi tento líbil asi nejméně. Respektive líbil se mi moc, ale ostatní díla ještě více :)
Opět další skvělé dílo paní Mornštajnové.
Ze začátku jsou její příběhy téměř obyčejné, vyprávějící o téměř nezajímavé rodině a postupem času se odhalují rozdílné charaktery postav a spletitost vztahů a náhod, které by mě nikdy nenapadly.
Jelikož autorčin styl psaní zbožňuju, ani tato kniha mě nezklamala. Opět mě zaujalo a moc bavilo vyprávění rodinné ságy, zamotané dějové linky a poutavé hořkosladké osudy.
Příběh krásně plyne, ale možná se zabývá životy až příliš mnoha osob. S nikým z nich jsem se nesžila, nepronikla víc do jejich myšlenek. Možná je to i tím dlouhým časovým úsekem. Možná kdyby bylo jen o životě Štěpánky a Bedřicha, který by byl detailně rozveden od jejich prvních manželství až k jejich společnému životu. Nebo jen o Václavovi bez dalších mnoha linek. Ale i přes výhrady pěkné čtení.
Budu se asi zase opakovat, knížky paní Aleny jsou skvělé prostě všechny, akorát u některých mi hvězdiček i chybí, zatímco jiné jsou pro mě takové vlažnější, zatím tedy Tiché roky a Hotýlek do této kategorie řadím, ale Listopád a Slepá mapa to naprosto mimořádně vyvažují a Hana - to už je dnes klasická literatura! Takže ano, skvělé a věřím, že paní Alena to unese, že někdy se to se vkusem čtenáře nepotká, i když doporučuji všechny její knihy kudy chodím. A jasně, krásně řemeslně zpracované, vím, že právě na to si paní Alena potrpí:-) A obligátní citace ze strany 100: "Byl úplně jiný než Oldřich. Rodina zbytečně čekala, že vojna Oldřicha naučí řádu a pořádku. Jestliže byl nejstarší syna rodiny Hasilovy před vojnou divoký a svéhlavý, po návratu z vojny byl ještě horší."
Bylo to vlastně skvělé. Postavy opět jedna divnější než druhá! To Mornštajnová umí. Děj se mi trošku táhnul, a to nikde nedrhl. Žádné slepé pasáže. Divnolidi mám ráda. Přesto mě to nějak úplně nechytlo, no.
Zase a opět nezklamala! 5 z 5!
Autorka píše tak lehce, a tak krásně se čte, ikdyž se o pět jedná a těžký a smutný příběh.
Pani Mornštajnová je prostě Paní Autorka!
Alena Mornštajnová je v české literatuře tak trochu úkaz, protože na rozdíl od Vieweghů, Třeštíkových nebo Hartlů se na ní dá pochopit její komerční úspěch, především se ale nad jejími knihami dá a víceméně musí přemýšlet. Hotýlek je toho důkazem, protože ačkoli je jeho příběh zdánlivě jednoduchý, nabízí tolik zákrut, že není úplně jednoduché se v něm orientovat, navíc nabízí trochu skrytou linii v podobě toho, co s člověkem dělají dějiny a totalitní režim. Mornštajnová píše s lehkostí a román je hodně čtivý, má svižné tempo, odsýpá a prakticky na každé stránce se stane něco, co osudy postav zcela zásadně ovlivní. Nechybí tu tradiční motiv úplných banalit, které ale mají fatální vliv na životy jednotlivých hrdinů a mnohdy otočí i životy jejich rodin. Je asi pravda, že identifikovat se s někým je hodně obtížné, protože žádná z postav není vysloveně sympatická (možná až na dědu Mánese), má své mouchy a někdy je až protivná buď svou absolutní pasivitou a naivitou (Jindra), nebo podřízeností a hroší kůží (Václav), ocenit se ale musí, že autorka se nebojí přimíchat témata jako poporodní deprese, o nichž se ani dnes (natož v době, v níž se děj odehrává) moc nemluví. Jestli jí něco vytknout, tak asi to, že vzhledem k tomu, že jde o rodinnou ságu, je rozsah přece jen o něco menší, takže se píše o mnoha postavách, z nichž ale některé nejsou tak propracované a jsou spíše figurkami, a také náznak detektivní linie, která moc nefunguje a vyřeší se jen tak mimochodem bez přičinění kohokoli z hrdinů. To, že se občas něco stane jen proto, aby se to stalo a jednotlivé postavy prožijí trochu víc než "normální" smrtelníci a působí trochu nerealisticky, se asi nedá považovat za úplný problém, protože to knize nijak neškodí a nepůsobí to vynuceně. Hotýlek určitě není tak osudový a emoční jako Hana a úplně si nezaslouží s ní srovnávat, rozhodně ale jde o výbornou knihu, která má svůj smysl. 80 %
Je těžké hodnotit knihu autorky, která je u většiny čtenářů na prvních místech v žebříčku.
Uznávám, že si její knihy zasluhují pozornost a napsat tyto košaté příběhy není snadné. Neztratit se v kaleidoskopu vyprávění je ovšem tvrdý oříšek i pro čtenáře a přesně jako jednotlivé obrázky v kaleidoskopu se i jednotlivé kapitoly příběhu rozpadají na další barevná sklíčka, takže klobouk dolů... úžasné kombinační schopnosti autorky.
Musím ocenit i to, jak použila Seifertovy verše k názvu jednotlivých kapitol, ALE...zavřela jsem knihu a v mé hlavě zůstává jenom hromada střípků z neutěšené minulosti, kterou si prošla moje generace a nehezká obálka by mohla vyhrát soutěž obludnosti.
Takže opět musím přiznat, že k plnému hodnocení dodávám svoje ALE...
Má první kniha od Mornštajnové, takže nemůžu moc srovnávat. Ale líbila se mi. Hodně propletený děj.V jednu chvílí jsem si myslela, že čtu detektivku.
Nebudu Hotýlek posuzovat podle ostatních knih autorky, protože každá je úplně jiná. Tohle je další velice příjemná kniha, která se dobře čte, a kde jsou opět mistrně zpracované celé generace.
Opět mě autorka nezklamala. Možná se nejedná o knihu, na kterou budu dlouho vzpomínat a která by mě nějak zvlášť zasáhla, ale zajímavé příběhy několika lidí žijících v malém městečku jemně vsazených do událostí dob minulých je přesně ten druh četby, kterých bych od autorky očekávala a který jsem si také užila. Oceňuji, jak děj příjemně ubíhá a najednou nastane zvrat, který mě překvapí. Líbí se mi také velké množství postav, jejichž příběhy se navzájem nenásilně proplétají. Cit pro psaní se paní Mornštajnové rozhodně upřít nedá.
musim rict, ze uz jsem cetla Hanu, Slepou mapu, Tiche roky a tak jsem mozna trochu zmlsana. Cist tuhle knihu jako prvni, budu ji hodnotit lepe, ale po tehle davce krasnych knih je tahle az na konci.
libila se mi od posledni tretiny, kdy sla Marie do cirkusu, do te doby jsem se nemohla zacist.
Včera večer jsem Hotýlek dočetla - a dobrý!!! Já se přiznám, knihu Slepá mapa jsem si koupila od paní Mornštajnové jako její pro mne úplně první knihu, nahlédla jsem do ní a odložila. Nic se k mému zděšení nekonalo, chladný odstup, neseděla mi... Ležela v knihovně. A pakvzhruba po roce to začalo a už jsem nemohla přestat číst. Takže i Hotýlek krása, smekám. Prostě její podpis.
Je to průřez několik generací jedné velké rodiny. Jejich osudy se točí kolem rodinného Hotýlku. Kniha je velice čtivá, životní osudy lidí velmi zajímavé, ne vždy šťastné, ale ze života. V této knize je láska, nenávist, děti, neštěstí i smrt.
Krásna
jako kvítka
na modranském džbánku
je ta země
která vlasti je ti
sladká
jako střídá dalamánku
do nejž nuž jsi vnoril k rukojeti
stokrát zklaman
rady nevědela si
znovu vždycky navracíš se
domú
k zemi bohaté
a plné krásy
k chudé
jako jaro k čerstvém lomu
ťežká, ťežká
jako vlastní vina
neni z těch
na než se zapomína
naposledy
kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlina.
Toto je báseň od Jaroslava Seiferta, ale aj názov 23 kapitol knihy Hotýlek. Alena Mornštajnová má v mojom knihomoľskom srdci svoje špeciálne miesto, takže som mala veľké očakávania. Nesklamala ma. Príbeh Hotýlka a osudy členov rodiny ma chytil za srdce. Rozhodne doporučujem jej priaznivcom. Ja mám veľmi rada jej spôsob písania, prelinajúci sa dej z rôznych perspektiv na pozadí rôznych historických udalostí. Po Hane, Tichých rokoch a Listopáde mi ostáva už len Slepá mapa.
Asi zatím nejslabší kniha A. Mornštajnové. Není jeden hlavní hrdina, příliš mnoho postav, příliš mnoho generací, příliš mnoho negativního. I přesto, že se mi na autorce líbí to, že nevykresluje svým postavám krásný a pohodový život, tady je toho špatného až příliš. Jakoby život byl jen velkým utrpením a cestou plnou kopanců. I přesto jsem ale byla zvědavá, jak se osudy jednotlivých lidí posunou :-)
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Kniha Hotýlek je v
| Právě čtených | 79x |
| Přečtených | 7 521x |
| Čtenářské výzvě | 1 740x |
| Doporučených | 340x |
| Knihotéce | 1 062x |
| Chystám se číst | 1 123x |
| Chci si koupit | 275x |
| dalších seznamech | 26x |
Jako vždy perfektní! Alena Mornštajnová je sázka na jistotu, je to prostě Paní Spisovatelka. Hotýlek mě obzvlášť bavil, i přes větší množství postav jsem se bez problémů orientovala kdo je kdo, všechny události na sebe hezky navazovaly, všechno do sebe skvěle zapadalo. Děj byl skvěle propracovaný a promyšlený do posledních detailů. Mám ráda autorčin styl vyprávění, věcný, ale přesto čtivý a poutavý.