Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4951
4951
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Za mě jedna z těch slabších knih od autorky, ale stále pořád ještě čtivá a zajímavá. Raději si ale někdy přečtu znovu třeba Hanu nebo Slepé mapy. Tady ta kniha ve mě takový dojem jako např. Hana nezanechala a nebudu mít asi potřebu se ke knize někdy vrátit.
Kniha mě velmi mile překvapila. Úžasně čtivá. Děj byl rozjetý hned od začátku a jel až do konce, že se člověk mohl jen těžko odtrhnout.. Takový hezký tragikomický příběh, který ale nezanechá v člověku negativní emoce.
Opět úžasná kniha od skvělé autorky. Kniha se četla jedním dechem. Děkuju autorce, že nevynechala žádné důležité informace o postavách. Naprosto dokonalé bylo pro mě zjištění, že názvy kapitol tvoří souvětí, a je použita báseň Píseň o rodné zemi od J. Seiferta, kdy tuto informaci můžeme nalézt úplně vzadu knihy. Můžu opět jen doporučit.
Roztomilá, horkosladká, generačná jednohubka. Knižka bez nejakého konkrétneho príbehu pozvoľna plynie...ako život. Cez všetky prekážky, starosti aj radosti nám prináša obyčajné postavičky, ktoré prichádzajú a odchádzajú a s nimi prichádzajú lásky, sklamania aj tragédie...Čítalo sa to dobre, Mornštajnová píše dobre, s lahkosťou jej vlastnou, akurát si myslím, že sa dalo z toho námetu dalo vytlcť omnoho viac.
Tretie a určite nie posledné stretnutie s pani Mornštajnovou. Opäť nemôžem povedať inak, než skvelé.
Mornštajnová je opravdu bravurní spisovatelka, na její knihy se vždy velmi těším. Dlouho mi ale vždy trvá, než se na další odhodlám. Příběh je opět velmi smutný a vše je vypsáno opět tak realisticky...uff. Sice jsem četla od autorky i lepší kousky, respektive Hana je asi nepřekonatelná, ale i tak si Hotýlek zaslouží 5 hvězd.
Knihy od A. Mornštajnové jsou moje oblíbené a každá z nich vždy stála za to. Hotýlek je jedna z posledních knih, které od autorky čtu a taky je jedna z nejslabších. Přišlo mi, že i když se tam po celou dobu děje spoustu věcí, bylo to takové utahané a pořád jsem čekala na to, kdy přijde nějaký smysl celého toho příběhu. Proto odebírám jednu hvězdu.
Hotýlek jsem asi v návalu povinností nějakým omylem "přeskočila". A jsem ráda, že jsem si toto léto našla čas, protože vyprávění to bylo, jak už je u paní Mornštajnové zvykem, opravdu famózní. Knížka se čte jedním dechem, i když je to vlastně takový obyčejný příběh jedné širší rodiny 20.století, což bych si ale dovolila tvrdit, že právě potvrzuje autorčin talent. Není třeba se nad osudy a rozhodnutími hrdinů nijak pohoršovat, ta doba byla prostě taková a člověk si tím připomene, jak právě 20.století bylo plné zvratů, které dost často lidem obrátily život vzhůru nohama.
Už třetí kniha od Mornštajnové a zase skvěle propracovaná a čtivá. Jako každá její kniha. Hana se mi líbila o chlup víc, tak má Hotýlek jen 4 hvězdy.
Na první pohled poutavé vyprávění o jedné rodině, které má spád a je výborně napsané ... při zamyšlení ale i něco navíc ... doba komunismu vyprodukovala spoustu takových příběhů a bohužel každý z nás ještě takové lidi má okolo sebe ... bohužel ....
Melancholie a možná i smutek ...
Mornštajnová má vypravečský talent, takže nevadí, že jde "jen" o příběh jedné velké rodiny. Potěší nápad s obsahem, začátek i konec coby rámec knihy a vlastně každá stránka knihy.
Další skvělá, čtivá kniha od A. Mornštajnové. Hotýlek je zdánlivě jednoduchý příběh jedné rodiny, ale je za tím mnohem víc...Doporučuji
Do knihy jsem se nemohla ze začátku začíst. Ale postupně jsem se ponořila do osudů rozvětvené rodiny dědy Leopolda.
Daleko více se mi líbily knihy Hana, Slepá mapa a Tiché roky.
Po Hane druha kniha. Uplne jina a uplne zase prekvapive dobra. Stylem psani mi to hodne pripominalo nebozku Z. Frybovou a vlastne trosku i Hartla (mozna to je tim, ze je to jen par mesicu, co jsem prelouskal vsechny jeho dosud vydane knihy).
Ac tak, ci onak...je tu dej, ktery ma zvrat, prekvapeni, vsechno se to tak hezky promichava, jako bonus se vlastne bavime o temer stoleti jedne rodiny a lidi kolem...
Skvela kniha na skvele vecery a nebo na dovolenou (do hotelu?) :)
Tak to byl nářez. Vyprávět paní Mornštajnová umí. Hotýlek je tak sugestivní, že mě přiměl vybavit si dobu socializmu, ale tentokrát bez ohledu na to, co nepěkného přinesl naší rodině. Prožívala jsem opravdu život Mánesových. Tak tohle se mi už nestává.
Osudy jedné rodiny na pozadí několika vystridanych politických etap. Vlastně každá z postav měla své klady i protiklady, tak jak je to ve skutečnosti. Nic není pouze bílé a černé. Z knihy jsem nabyla dojmu, že jsem opravdu ráda, že žiji v současnosti. Žít v době komunismu nebyl žádný med a kdo chtěl přežít, musel fungovat nejspíš stylem "kam vítr, tam plášť". Pravda byla v ledasčem pokřivená. Jen škoda, že Oldřich se pravdu nikdy nedozvěděl. Třeba by se jeho život ubíral jiným směrem. Ale dokázal by to pochopit? To už se z knihy nedozvíme..
(SPOILER)
Hotýlek je kniha o hotelu plného slasti. Ačkoli hotýlek přináší zákazníkům radost a únik z reality, rodina, která ho vlastní, je naopak realitou života v komunistickém Československu doslova drcena.
Václav Mánes, hlavní postava, přišel při narození o otce, jeho žena Lucie se duševně zbláznila, mezitím počal nemanželské dítě a neuvážlivou volbou svých slov poslal bratra do vězení.
A to jsou chvíle, kdy ve mně Mornštajnová vyvoláva rozporuplné pocity, které při čtení jejích knih miluju.
Václava lituji, nebo ho nenávidím?!
Tiché roky a Hanu mám raději, nicméně i tato kniha je skvost.
Knihu jsem přečetla jako poslední z autorčiných knih, přestože je její knihou první. A myslím, že je to na ní znát. Více klouže jen po povrchu životů lidí. Jako by bylo nutné o každém rychle napsat, jak to s ním tedy dopadlo. I přesto byla kniha čtivá, jen si ji asi znovu číst nebudu.
Kniha se četla doslova jedním dechem a byla takovým příjemným pohlazením po duši. Krásně se celým příběhem táhla linka odkazu dědy Leopolda. Postav bylo v knize poměrně hodně, ale všechny byly dobře popsány, takže nedošlo k jejich pomíchání. Osudy všech byly dotaženy do konce .. a to i těch, na které jsem před koncem už skoro zapomněla. Paní Mornštajnová psát zkrátka umí!
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Pohodové čtení, příště s blokem, tolik postav, už jsem se v tom ztrácela. Jinak mi to tou propletenosti dost připomnělo Třeštíkove Bábovky