Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4918
1188
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Hotýlek se četl skvěle. Zaujal mě už "konec na začátku" a těšila jsem se, jak to skutečně všechno ke konci vedlo. Je to vlastně příběh o životě, jaký prožívá spousta z nás, i když v jiné době. Proto nesoudím postavy, jejich činy ani motivace. Každý žije, jak umí.
Po naprosto dechberoucí Haně jsem byla plna očekávání, které se ale nenaplnilo. Tato plytká rodinná sága mě sice neunudila k smrti, ale také nenadchla. Je plná jednobarevných postav, které se nevyvíjejí - jen dějem a životem plynou. Nejlépe bych asi knihu přirovnala ke kuchyňské židli - dobře řemeslně zvládnuté, která nikoho neurazí a je pohodlná, ale brzy zapomenete, že jste na ní seděli.
Krása, krása, krása, srdce mi jásá. Paní Morštajnová se stala mou oblíbenou autorkou.
Hana, zarytá v srdci.
Slepá mapa, oki dobrý.
A Hotýlek, jsem z něj nadšená. Postav tak akorát, všechny si pamatuji, žáden zmatek. Nevadily mi ani návraty v čase, prostě se to četlo samo. Krásná rodinná sága, tak to život prostě dává a paní A.M. to vše umí dávat na papír.
Vřele doporučuji
Dočetl jsem Václavův příběh v knize Hotýlek.Opět knihu řadim mezi nejlépe napsané počiny.Všechny tři díla autorky považuji za vyrovnané a dokonalé.Popis rodiny v jejím podání vás vtáhne a stanete se skoro účastníkem.V Hotýlku bylo více vtipných momentů než v Haně či Slepé mapě.A popis českého člověka,jeho myšlení,a vlastností jsou zde popsány také výborně.
Od Morštajnové jsem nejdříve četla Hanu což je úžasná kniha, ale dost smutná. Další její knihy a to i Hotýlek jsou pěkné a proti Haně pohodové čtení třeba na dovolenou.
Myslím, že Hanou si u mě autorka nastavila laťku hodně vysoko a už ji jen tak něčím nepřekoná
Kvůli Haně dávám 4*, jinak bych asi šel o jednu níže.
Tím ovšem vůbec tuto knihu nesnižuji. Čte se dobře a příjemně ubíhá. Jen těch postav je tam na hranici únosnosti a propracované propletence jejich osudů občas vyžadují intenzívní soustředění. Zároveň mi vadila trvalá schématičnost většiny příběhů: obvykle dobře začnou, aby jejich konec byl... řekněme přinejmenším rozpačitý. A takto pořád dokola.
Sága jednoho hotýlku a lidí okolo něj je v běhu tuzemských dějin zpracována opravdu velkoryse, ale nemohl jsem se ubránit občasnému dojmu samoúčelnosti popisovaných událostí. Vlastně nic a nikdo není úplně normální až je normální úplně všechno.
Nevím, chápu, že tato kniha není Hana, ale v ní bylo vše mnohem uvěřitelnější a tím i emočně uchopitelnější. V Hotýlku jsem si žádnou postavu neoblíbil a jejich osudy jsem tak sledoval jen jako divák přes sklo jedoucího vlaku, který se na konci cesty už začíná vrtět a nudit.
Paní Mornštajnová píše hezky, jen mě mrzí, že jsem tuto knihu četla až po Haně. V jejím srovnání je Hotýlek trochu nudnější a rozvleklejší. I tak jsem ji s chutí přečetla. Oceňuji zejména, že vypráví příběh celé rodiny a ne jen jednotlivce.
Moje druhá autorčina kniha a jsem naprosto spokojená. Líbilo se mi povídání o všech postavách, jaký měli život, proč byli takový, jací byli. A hlavně historická rovina, kterou autorka zakomponovala do děje.
Odskočila jsem si na jednu knihu odpočinout od Larse Keplera, a už čtu třetí knihu od Mornštajnové. :-) Velice příjemný styl psaní.
Skvěle vyprávěný generační příběh s detektivní zápletkou. Knihy Aleny Morštajnové se mi líbily všechny, ale tato nejvíc. Rozhodně doporučuji.
Z počátku dobrý rozjezd, ale později se v příběhu opakovaly zbytečně události - autorka je připomínala, dále potom vyprávění nadbytečných příběhů, což se vleče, bez nich by děj rychleji ubíhal.
Knižka zaujímava, s dobrým námetom, množstvom zvratov, aj po jazykovej stránke sa čítala príjemne. Čo mi nesadlo bol štýl písania - monotónne popisovanie udalostí akoby z "Kroniky rodu", s nízkym výskytom priamej reči, takže pre mňa málo dynamická.
Další skvělá kniha této autorky. Miluju její rodinné ságy na pozadí historických událostí našeho národa, které bysme neměli zapomínat. Těším se na další dílo paní Mornštajnové.
Syžet shodný s Hanou. Je-li však Hana gejzírem emocí, pak Hotýlek plyne od počátku do konce v poklidu, aniž by ztrácel citový náboj. Jestliže Hana vyznívá neutrálně, pak v Hotýlku je jasně cítit odsuzující podtón. Leč takoví jsme byli, jsme a budeme. Imperativ přírody je žít, přežít a zachovat rod. Nuže, hoď první kamenem, kdož jsi bez viny. Nicméně k dílu jako takovému jsem zcela bez výhrad. Stylisticky, obsahově, formálně, vše v dokonalé shodě. Na mém obdivu k autorce se nic nemění. Doporučuji.
Dobrá kniha. Přestože mě hlavní hrdina (je-li Václav vůbec hlavním hrdinou) štval v příběhu čím dál víc. Zatím mě všechna má setkání s autorkou velmi bavila.
Hotýlek je nejméně hodnocená kniha od autorky. Ale mně osobně oslovila nejvíce.
Postavy tak jsou krásně zapletené do sebe, příběh je tak velmi napínavý a čtivý, až se nakonec celý zase rozplete.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Kniha Hotýlek je v
| Právě čtených | 79x |
| Přečtených | 7 518x |
| Čtenářské výzvě | 1 738x |
| Doporučených | 340x |
| Knihotéce | 1 061x |
| Chystám se číst | 1 123x |
| Chci si koupit | 275x |
| dalších seznamech | 26x |
Václav není žádným hrdinou, jeho cílem je vlastní klid. Proto se román nejmenuje po něm, ale po hotýlku, kde klid nehrozí. Budova do sebe vtahuje příběhy lidí, za každým oknem se skrývá jedna osobní historie. Vyprávění se pozvolna šine kupředu s častými odbočkami za vzpomínkami, až to připomíná povídkový román. Tragické postavy Oldřicha a Renaty odmítají přijmout zodpovědnost – za jejich neštěstí může podle nich někdo jiný, jmenovitě Václav, který ale vždy řešil jen spokojenost svou a své nejbližší rodiny. Působí sobecky, ale je nejšťastnější. Dělá, co miluje, žije, jak si přál, a většinou se ničím netrápí, ani před smrtí. Osud Oldřicha nastoluje ještě jinou otázku: Je možné být svobodný v nesvobodném prostředí? A jak toho dosáhnout? Je klíčem právě Václavův přístup?