Hana
Alena Mornštajnová
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Jemné vyprávění s neuvěřitelnou hloubkou citu. Kéž v nás pocit štěstí ze života v této době nevyprchá tak rychle, jako se kniha dá přečíst.
díky autorce. obdivuji, jakou sílu a vytrvalost musela v sobě najít, když tuto knihu psala. je to obdivuhodné dílo
Krásná kniha, na kterou nezapomenu. Přesto, že nevyhledávám literaturu z tohoto období, tak si myslím, že podobnou literaturu bychom si měli všichni raz za čas přečíst, abychom nezapomněli. K níže uvedenému názoru musím sdělit, že to co se pisateli nelíbilo (viz poslední odstavec), tak mě to naopak tak zaujalo, že jsem se od čtení nedokázala odtrhnout. Nevím jaký "zvrat" by měl nastat, aby se to panu O. Merglovi líbilo. Vždyť je to příběh "obyčejných" lidí v neskutečně těžké době, kterou jsem naštěstí nezažila.
Nádherná lidská kniha, která podrobně nelíčí hrůzy holocaustu a nepopisuje nelidské týrání lidí v koncentračních táborech, ale ukazuje dopad okupace a holocaustu na osud jedné židovské rodiny a vlastně i na ostatní obyvatele malého města, kteří se museli vyrovnat s tím, jaký postoj zaujali v dané době. Pro mne opravdu velmi emotivní záležitost.
Navíc - kniha nikoho neodsuzuje a to se mi líbí.
Krásná kniha, čtivá, se spádem, zároveň smutná, místy i vtipná. Hned jsem si koupila od autorky další. Doporučuju k přečtení.
Hanu jsem nečetla "jedním tahem", ale bohužel po práci před spaním, než se mi začaly zavírat oči. Jsem přesvědčená, že lépe bych si ji užila, kdybych četla celistvěji..Nicméně četla se mi dobře, je psaná tak "hezky česky", příběh poutavý. Čekala jsem, že bude víc o holocaustu, víc o týrání Židů v koncentrácích, ale ona je bohatší nejen o příběh Miry, a to, jak se jednotlivé části celého příběhu poskládaly, mě opravdu dostalo. Dočetla jsem a i pár dní poté, mám Hanu, Miru a celou jejich rodinu pořád v hlavě. Skvělá kniha!
5, 6, 7 hvězdiček! Upřímně, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl, nejen v rámci české literatury. Nepřeháním, ale Hana je kniha, která by si zasloužila výsluní i na mezinárodní knižní scéně včetně filmového zpracování... https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/nelitostny-boj-zivota-se-zivotem-10647
Po přečtení první třetiny jsem si říkala, co na ní všichni vidí. Když jsem četla dále, uznala jsem, že je kniha opravdu dobrá, ale pořád nechápu to obestření superlativy.
A konec? Nemám pocit, že by to byla ta nejlepší kniha, co jsem za posledních pár let přečetla, ale jsem si zatraceně jistá, že je to to nejlepší, co bylo za poslední roky napsáno u nás (alespoň co se beletrie týče).
O síle příběhu tu bylo napsáno mnoho a já se mohu jen připojit. Druhá věc, co dělá knihu tak skvělou, je autorčina schopnost nepoužít ani jedno slovo nazmar. Vypustíte jeden odstavec a kniha už nebude taková. Přidáte jeden odstavec a bude to pro knihu úplně zbytečné.
Ne, o příběhu, v němž je tolik bolesti, zklamání, utrpení a zoufalství nemůžu napsat, že byl krásný, skvělý nebo úžasný. To se hodí asi tolik jako narozeninová oslava s frkačkami a konfetami na hřbitově.
Hana je nesmírně lidský příběh - jednání všech postav se dá velice snadno pochopit, protože nikdo není hnaný exaltovanými emocemi, jen těmi prostými, běžnými, těmi, co prožívám já nebo vy. Tak, jak ve skutečném světě, ani tady nenajdete jen zlé nebo jen hodné. A právě živost postav, jejich uvěřitelnost, je to, co Hanu posunuje nad průměr zdařilých románů odehrávajících se ve 40. a 50. letech. Navíc tady nejde o dobu, není to obžaloba ani obhajoba, je to prostě "jen" příběh. Není o koncentrácích, není o vyvlastňování, není o -ismech. Je o tom dobrém i zlém, silném i slabém, vřelém a ledovém v nás. Je o lásce, víře i odpuštění - a o snaze je najít, dosáhnout jich a udržet si je. Zkrátka hluboce lidský příběh o lidech.
Styl, kterým je kniha napsaná, se mi moc líbí...knížka se pěkně čte, je poutavá...moc se mi líbila i když jsem z ní byl smutný....Začátek knihy je závěrečná část příběhu....smutného příběhu tragických osudů, smrti a lidského utrpení. Emotivně napsaná kniha, rozdělená do tří částí podle doby, kdy se děj odehrává mi připomněla, jak strašná a temná doba zasáhla svět, jak se člověk k člověku dokáže chovat...smutný příběh...
České autory obvyle nečtu, ale tato kniha byla všude vyzdvihovaná, že jsem jí dala šanci. A nelituji. Je to opravdu silný příběh, velmi dobře napsaný.
Ne, toto skutečně není kniha o holocaustu.
Je to silný a skvěle napsaný příběh o lidech a jejich nejrůznějších vlastnostech i chováních. Vyprávění o obyčejných lidech s ambicí „obyčejných“ životů, kterým do cesty přišly neobyčejné události.
Události, které máme tendenci svádět na „ty ostatní“ či „kola dějin“, a přitom i zde zřetelně vidíme, že jejich podhoubí je přítomné v běžném dennodenním bytí každého člověka třebas v zcela bezvýznamné vesnici. Kniha přesvědčivě obnažuje fakt, že důsledky fašismu, komunismu, rasismu i dalších úchylek nepřichází na nevinné a bezbranné lidi odněkud z dálky, ale že se naopak derou z našich i sousedských niter a přechází v konkrétní činy. Lákavost jejich vybití je přitom zajištěna tím, že prosté uspokojování nejodpornějších pudů jako jsou závist a nenávist, hledání alibi za vlastní zbabělost, strach či selhání nebo kompenzaci svého nízkého sebevědomí i hlouposti, lze skrýt pod vzletný balast boje proti nepříteli, za národ či lepší zítřky.
Jak aktuální!
Ne, tato kniha není o holocaustu. Je o lidech, kteří žili, žijí a budou žít vždy.
Zde v komentářích jsem hledal názor na Hanu i od mužského čtenáře a myslím, že se mi to tehdy nepovedlo. To mě na čas odradilo a říkal si, že to asi bude psané pro dámské publikum. Ale naštěstí jsem Haně dal šanci a ta mi stokrát vrátila. Je to milá, chytrá, čtivá, bohužel trochu smutná, ale krásná kniha o lidských osudech. A také psána sympaticky lidsky, řekl bych až Svěrákovsky, což je velká poklona.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Skrýt reklamy
Přečtená vlastně jedním dechem, kniha plná hrozného osudu lidí v hrozné době, ale taky plná síly, vytrvalosti a lásky. Dočítala jsem jí se slzama v očích