Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14410
14410
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Jak tady píšou i ostatní a jak mě varovala i má kolegyně, která ji četla přede mnou, kapesníčky k ruce a rozhodně nečíst na veřejnosti. Mornštajnová umí zasáhnout v knihách emoce čtenáře vždy, ale příběh Hany je jen nezasáhne, úplně je zboří. Tušila jsem do čeho jdu, ale nedokázala jsem si představit jak moc mě tento příběh ovlivní a vtáhne. Hana se mnou zůstane v mysli hodně dlouho.
Alena Mornštajnová ve svém románu dokazuje, proč patří mezi nejvýraznější současné české autorky. Tato kniha mě naprosto pohltila a zcela chápu, proč má tak vysoké hodnocení a proč se o ní tolik mluví – a to rozhodně zaslouženě. Přestože na první pohled může lákat svou vizuálně přívětivou obálkou, skrývá se za ní hluboký, emotivní a poutavý příběh, který čtenáře vtahuje do děje a zanechává v něm silnou stopu.
Autorka výborně pracuje s více časovými rovinami a vyprávěcími perspektivami, čímž umožňuje nahlédnout do osudů postav z různých úhlů. Tato struktura dodává příběhu dynamiku a zároveň prohlubuje jeho emocionální dopad. Přestože je téma holokaustu a druhé světové války již mnohokrát literárně i filmově zpracované, tento román přináší nový a osobitý pohled, který dokáže čtenáře silně zasáhnout.
Nejedná se o „lehké čtení“ – s postupujícím dějem se odkrývají stále temnější a tragičtější kapitoly, které skládají mozaiku lidského utrpení, osudu a neúprosné historie. Každá nová vrstva odhaluje další detaily a souvislosti, které postupně skládají celkový obraz a umožňují hlubší pochopení celého příběhu. Osobně mě kniha zasáhla velmi hluboce a ještě dlouho po dočtení jsem o jejím poselství přemýšlela.
Když jsem hodnotil Tiché roky, měl jsem za to, že je to odpad bestselleristky, a že to není literatura. A už jsem myslel, že není nutné si žádnou Morštajnovou brát do ruky. Život to chtěl jinak. Dcera mi k Vánocům dala Hanu, o které jsem ale z různých stran slyšel, že je to Morštajnové nejlepší kniha. A tak jsem se zapřel a přečetl.
A nelituju. Je vidět, že autorka psala o něčem, co opravdu zná, co se jí zřejmě nějak dotýká, podařilo se jí prostým a nepřekalkulovaným způsobem (na rozdíl od Tuchých roků a Listopádu) vylíčit spletitý život jedné rodiny v (Valašském) Meziřičí, a to strhujícím způsobem. Ty různé vyprávěcí perspektivy se vhodně časově doplňují a ve čtenářovi vzniká tak plastický obraz a umožní mu vcítit se do dvou hlavních postav zároveň, což nebývá běžné.
Takže skvělé. Snad jen o píď to nedosahuje na Země od Marka Epsteina, kterou doporučuju všem, kteří si právě Hanu přečetli/y. Zkrátka, rád si poopravuju názor na bestselleristku, která chrlí knihu ročně a je k tomu už nadosmrti odsouzena. Kniha Hana je její vstupenkou do české literatury, stejně jako třeba u Viewegha jsou to Báječná léta pod psa a pak už nic. Omlouvám se, že jsem paní Morštajnovou nepovažoval za spisovatelku.
Čtivý příběh odehrávající se v těžkých časech.
O ČEM KNIHA JE:
Kolik neštěstí, viny a bolesti může člověk unést? Jak má člověk žít s vědomím, že svými rozhodnutími a činy se osudy jeho blízkých jeden po druhém proměnily v tragédii?
Hana. Žena, která přežila, ale která žít nechce. Tíží ji rozhodnutí, která byla z lásky, ale která dopadla špatně. Může ještě najít důvod žít?
CO JÁ NA TO:
Pruhovaná obálka s žloutkovým věnečkem moc nenaznačuje, o čem kniha je. Pro mě bylo velkým překvapením, jakým směrem se příběh ubírá.
Tři části, přeskakování v čase, pohled na věc z různých úhlů pohledu. Dočítáme se o spoustě událostí, ale až později zjišťujeme, jak k nim došlo a občas si chceme rvát vlasy na hlavě, protože dopředu víme, jak to celé dopadne.
O Haně se nechci rozepisovat moc dopodrobna, protože bych vyzradila věci, které nechci.
Jednou jsem ke knize četla komentář, ve kterém si čtenářka povzdechla, že podle vysokého hodnocení měla přehnaná očekávání a ve výsledku byla z příběhu zklamaná. Mno. Pokud jste čtenáři, kteří se do příběhu položí a prožívají vše naplno, musí vás příběh Hany pohltit. Už jen z toho důvodu, že se mohl opravdu stát.
KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Každému, kdo rád čte silné příběhy. Podle mě by si měl knihu přečíst každý: poučme se z vlastní historie, buďme bdělí a přemýšlejme nad tím, co se kolem nás děje.
Po dočtení jsem měla smíšené pocity. Chtěla jsem číst dál, ale už nebylo co. Krásně napsaný čtivý, ale zároveň smutný a hluboký příběh. Jediné, co mě mrzí je to, že ji nemůžu číst znovu poprvé.
„Ačkoli – co člověk potřebuje?
Trochu jídla a v zimě teplé oblečení.
A důvod žít.“
Krásná, i když smutná a hodně dojemná knížka, kterou by si měl myslím přečíst povinně úplně každý. Při čtení mě napadla důležitá myšlenka: nikdy nikoho nesuďme. Nikdy totiž přesně nevíme, čím si člověk prošel, neznáme celý jeho příběh.
Kniha byla pojatá trochu jinak než jiné, které jsem z období války četla. Utrpení Židů a v koncentračních táborech nebylo popsaná až do hloubky ale byl to silný a poutavý příběh žen jedné rodiny.
Haničko, jak moc jsem ti aspoň kousek toho štěstí přála.. Nádherná, až nádherně smutná silná kniha, která by měla být povinná, protože to co Alena vytvořila, je klenot.
O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění.
Valašské Meziříčí, tři generace jedné rodiny, lásky, nenávisti, zamilování, odcizení, nepochopení, zbabělosti, chlácholení, že tak zle přece jenom nebude, a zjištění, že bylo ještě hůř.
Krásný, smutný a velmi dojemný příběh skvěle namluvený Terezou Dočkalovou a Lenkou Vlasákovou
Mistrně napsaný příběh, v němž se prolíná několik časových linií a my postupně se zatajeným dechem odkrýváme tragické příběhy jednotlivých postav. Jedna z nejlepších knih krásné literatury, kterou jsem o druhé světové válce a holokaustu přečetla.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Asi budu trošku za exota, ale moc mě to nebavilo. Kniha je napsaná skutečně kvalitně a příběh je zajímavým způsobem skládaný ... asi jen nejsem cílová skupina. Nepřilnula jsem k žádné postavě (zřejmě proto, že nebyly pohádkové ale prostě velmi reálné) a vtahujících částí příběhu tam pro mě bylo málo (zajímalo by mě víc hrůz a podrobněji).
Rozhodně ale autorku obdivuju třeba i za to, že jsem během čtení měla pocit, jako by ona sama zažila tu dobu - a to spíš v takových běžných maličkostech, než přímo v popisu událostí nebo emocí spojených se známými historickými událostmi.