Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13509
3488
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Po Haně jsem sáhla až po zhlédnutí divadla Hana, takže jsem stále srovnávala. Byla to síla, hodně těžký a emotivní příběh, tolik neštěstí. Musím ale říct, že Les v domě se mi líbil víc.
Ďalší podarený román s detailným vykreslením psychiky postáv. Príbeh zachytáva život troch generácií žien jednej rodiny, pričom kľúčovou postavou je Hana. Autorka má cit pre štylistiku a vie opísať aj tie najbanálnejšie veci pútavo. A potom, keď prídu na rad seriózne témy, dokáže ich spracovať citlivo a ľudsky, a to bez toho, aby niečo zamlčala. Atmosféra je vynikajúco vykreslená v každom období, či už pri pomalom idylickom živote v malom meste alebo v koncentračnom tábore. Hovorí sa, že nejde o cieľ, a dôležitá je tá cesta k nemu. V tomto prípade sú však cieľ aj cesta rovnako hodnotné. V závere Hana vysloví múdrosť, z ktorej by sme všetci mali čerpať inšpiráciu.
S touto tématikou jsem přečetla už několik knih, viděla několik filmů a vždy mi běhá mráz po zádech. Kdybychom všichni v minulosti věděli to co víme dnes, určitě bychom se nemuseli trápit myšlenkami typu: "Kdybych já tehdy....".
Ani nevím co napsat. Po přečtení ve mně rezonuje tolik emocí a smutku. Na Hanu nezapomenu nikdy. Jedno vím jistě lidstvo se nepoučí nikdy. Bylo mi ctí tuhle knihu číst.
Na tuhle knihu jsem v knihkupectví koukala nespočetkrát, ach - jak mě lákal ten žloutkový věneček s cukrovou polevou na titulní stránce, který ve mně evokoval romantický příběh z cukrárny...ale pokaždé jsem ji tam díky anotaci a hypu okolo knihy nechala. Tento žánr a obecně české autory ve většině případů nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že kniha nebude nic pro mě. Jak jsem byla blbá. Po přečtení bych Hanu od brilantní Aleny Mornštajnové zařadila do povinné maturitní četbyprotože odkaz této knihy by měly mít na paměti všichni.
Nezapomenout a hlavně neopakovat.
Zřejmě jsem musela do knihy dozrát, a tak jednoho dne při objednávce z @knihobot.cz skončila u mě v košíku. Přečetla jsem ji za den a s čistým svědomím můžu říct, že lepší knihu jsem dlouho nečetla, jestli vůbec. Žádná kniha ve mně nikdy nevyvolala takový hluboký zážitek a emoce, nikdy jsem u knihy neuronila ani slzu u Hany se mi to povedlo už před 40 stránkou, a to nemluvím o závěrečné kapitole, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy Už ani nevím, kolikrát mi při čtení přejel mráz po zádech nebo jsem se jen tak zarazila a přemýšlelao minulosti, budoucnosti, zkrátka o životě jako takovém. Celý zážitek z knihy jen umocňuje to, že autorka čerpala ze skutečných událostí.
"Neměla jsem proč žít, ale neuměla jsem umřít."
Těžko říct, jestli by mě kniha pohltila stejně i v mladším věku, kdo ví... ale teď, ve svých 28 letech můžu s určitostí říct, že zážitek z této knihy ve mně zůstane dlouho troufnu si říct i napořád. Tolik hlubokých myšlenek, které mi z hlavy jen tak nezmizí, na pouhých 300 stránkách. Každý den bychom si měli připomínat, jak se vlastně máme dobře, protože to, co bereme v dnešní době, jako samozřejmost byla v minulosti pouze výsada.
Nečekejte knihu o II. světové válce, holocaustuprotože tím Hana opravdu není. Je to příběh židovské rodiny mapující život a osudy 3 generací, zejména Hany. Příběh o hrůzách, lidské krutosti, nepřízni osudu, neopětovaných citech, ale také o naději, víře a lásce. Ve třech časových rovinách se prolínají osudy jednotlivých postav a celý příběh získává postupně ucelený obraz.
Knížku hodnotím s odstupem pár měsíců po přečtení. Knížku jsem šla číst s předsudkem a v tomto ohledu se žádné překvapení nekonalo. Knížku bych doporučila, jako četbu pro 2. stupeň, je to přeci jen hodnotnější četba, než dívčí románek. Kniha je psaná jednoduše a čtivě, takže je naštěstí raz dva přečtená. Autorce slávu přeji, ale četla jsem již 2 knihy a obojí byl velký podprůměr. Bohužel je z mého pohledu tato literatura ztrátou času, proto jsem byla naprosto šokovaná, když jsem se dozvěděla, že některé střední školy tuto autorku ve výuce zmiňují.
Knihy o válce, koncentračních táborech apod mi přijdou všechny pak dost podobné... Tahle je ale TOP.. první kniha, u které ukápla slza.
S knihami o holocaustu moc zkušeností nemám. Tato je asi první. Doporučila mi ji kamarádka, nelituji. Určitě lepší čtení než Hotýlek.
noo, jsem v rozpacích.. takže za 3..
jak je v komentáři od @VlezlejSpratek "Dobře napsaný, děj, co odsejpá a člověk se u toho nenudí. Ale jak se říká, že každá knížka vám něco dá, tak moje nevzdělaný já se dozvěděl o o tyfu, co řádil v roce 1954 ve Valašským Meziříčí. Ale není to málo ?"
A já naprosto souhlasím. Ale taky chápu, že davová hysterie zasáhla i tuto knihu. Na holokaust se nesmí zapomínat a díky této knize se zase přiblíží víc lidem, co by se tomuto tématu jinak vyhnuli.
Hana je knihou, která ve vás určitě zanechá různé emoce. Autorka opět skvěle zahrnula příběh do těžké doby a bravurně vystihla nelehké osudy lidí, kteří se stali obětí tehdejších historických událostí.
První knížka, kterou jsem četla od Aleny Mornštajnové. Nerada čtu knihy o holokaustu.
Tato kniha mě nesmírně zaujala. Děj byl napsán neobvyklým způsobem. Myslím, že by si jí
měl povinně přečíst každý.
Moje první kniha od autorky a rozhodně ne poslední. Sedl mi styl psaní i gradace příběhu. Kniha by klidně mohla být povinnou četbou pro studenty středních škol, protože je to citlivě napsaný příběh o válečném utrpení. Doporučuji.
I když knihy s touto tématikou rozhodně nevyhledávám, je dobře, že se knihy o druhé světové válce a holokaustu pořád píší. Dnešní generace se o téhle strašné době dozví v hodinách dějepisu pouze pár dat, jmen, míst a čísel, ve sdělovacích prostředcích jen občas probleskne nějaká zmínka, a tak zůstává právě na literatuře, aby vzpomínky na tuto dobu uchovala a zprostředkovala těm, kdo ji sami nezažili (i když je otázka, nakolik věrně o ní dokáží psát současní spisovatelé, kteří sami čerpají informace už jen zprostředkovaně). V tom je i hlavní přínos téhle knihy. Po literární stránce mě už tolik nezaujala - většina postav je na můj vkus trochu psychologicky plochých, vyprávění je takové suché, emocionálně chudé. Přesto je to kniha působivá - možná právě pro ten kontrast mezi střídmostí výrazových prostředků a závažností a tragikou tématu a příběhů jednotlivých postav. A také stavba románu a zápletka jsou výborné, jen se mi nechce věřit, že by osud Hany vycházel ze skutečných událostí, jak se tvrdí na obálce knihy (ještě tak bych si dokázal představit, že Hana v sobě kombinuje osudy několika reálných postav).
Tady už asi ani nemá smysl zmiňovat víc, vše už je tu napsáno. Byla to má úplně první zkušenost s touto autorkou a i když jsem podle hodnocení věděla, že to bude dobré, tohle jsem nečekala. Byl to pro mě přímý zásah do srdíčka. Zase jedna z těch knih, která mě chytla, nepustila, rozcupovala na kousíčky, zahodila a nakonec úplně emočně rozložila. Jedna z těch, které je po přečtení potřeba rozdýchat. Je to velmi silný a zároveň velmi smutný příběh a já tímto paní Alence Mornštajnové děkuji za to, že jsem díky ní mohla do této části historie nahlédnout o trochu víc. Ještě víc jsem si díky ní uvědomila, jak bychom si měli vážit života, jaký tady máme. I když nám třeba někdy přijde, že už žádná naděje není. Vždycky je a příběh Hany je toho důkazem. Autorku si tímto přidávám do oblíbených, za mě to byl opravdu čtenářský zážitek a všem, kteří tuto knihu do teď ještě nečetli, určitě DOPORUČUJI.
Silna kniha, ktora vo vas zanecha pocit vďačnosti ze zijeme taky život aky zijeme. Krasne napisane dielo. Miestami som sa neudržala a plakala som ako dieťa.odporucam kazdemu koho zaujima 2 sv vojna
Chybi mi asi 25 stranek k docteni....ale uz ted vim, ze dam 5 hvezdicek...
Nedavno jsem zjistila, ze HANA je na seznamu povinne cetby litetatury k maturite....mam z toho radost, protoze si myslim, ze tam pravem patri...
Prvni knizka, kterou jsem od pani Morstajnove cetla byly Tiche roky...a musim se priznat, ze me nezaujala....a nechapala jsem, co na teto autorce ctenari vidi a cim je oslovuje...Ted uz to vim..
:-) Bravo !!!
Kniha mě velice překvapila. Bravurně podaný mrazivý příběh z období 2. sv. války, který ve vás zanechá hluboký dojem ještě dlouho po dočtení. Děj mě naprosto strhl a často jsem se neubránila slzám.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
HanaKniha Hana je v
| Právě čtených | 218x |
| Přečtených | 19 340x |
| Čtenářské výzvě | 5 651x |
| Doporučených | 2 257x |
| Knihotéce | 2 603x |
| Chystám se číst | 2 753x |
| Chci si koupit | 943x |
| dalších seznamech | 90x |
Asi toho není moc co napsat, aby to tu nezaznělo. Do knížky se mi dlouho nechtělo, protože poslední dobou se na těžká témata necítím. O holokaustu a koncentračních táborech jsem přečetla hodně knih a silných příběhů a proto jsem byla zvědavá, jestli je tato kniha opravdu tak výjimečná. A musím říct, že je. Líbilo se mi, že kniha zaznamenává velkou časovou rovinu a více osudů, které se navzájem proplétají. Ze začátku jsem nechápala, proč jsou ty časové roviny tak přeházené a trochu mi to vadilo. Po přečtení musím přiznat, že to byl geniální tah, který přidal knize na hodnotě. Jestli je emočně těžké takovou knihu číst, jaké pak musí být ji psát? Smekám.