Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13522
3491
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Já na českou literaturu moc nejsem a přiznávám bez mučení, že k ní přistupuji s despektem, ale tato kniha je dokonalou ukázkou toho, že umíme psát a dokonce zatraceně dobře! Hana je od začátku až do konce perfektně vystavěný román, který nenechá nikoho na pochybách o své kvalitě. O úroveň lepší než tolik opěvované Žítkovské bohyně. Mám chuť si přečíst další autorčiny knihy a Hanu doporučuji všem, až jsem s tím trochu otravná (ještě si nikdo nestěžoval :D). Zatím jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla. A Mornštajnová společně se Stančíkem je podle mého názoru jednou z nadějí současné populární české literatury.
Hana je dobře napsaná kniha, za kterou by se určitě nestyděl ani slavný americký spisovatel Chaim Potok. Příběh a osudy několika generací židovské rodiny z Moravy mne natolik zaujal, že to bylo čtení na jeden den a kousek noci. V té jsem měl možnost ještě v tichu přemýšlet nad krutým osudem Hany, který nejdříve spisovatelka mistrně skryla pod maskou ,,bláznivé,, ženy, aby ho v závěru představila na strastiplné cestě, na které ztratila své příbuzné i svoji duši. ,,Duše, která dělá člověka člověkem ve mně nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích,,. Knihu doporučuji všem, zejména jako povinnou školní četbu. Pokud se dá tento žánr hodnotit počtem hvězd, určitě bych neubíral v hodnocení za snahu o fabulaci děje viz. zara. Alena Mornštajnová nás touto knihou jen chvíli provedla na strastiplné cestě lidí s našitou Davidovou hvězdou, která končila v místě, které si dnes již nikdo z nás nedovede představit.
Ubírám jednu hvězdu z maximálního ohodnocení kvůli prvoplánově tragicky vyfabulovanému ději, který se mi jeví jako autorčin záměr zahrát na strunu cílové skupině čtenářstva (v tomto případě ženám středního a vyššího věku).Mornštajnová je dobrá vypravěčka, takže tuto podbízivou taktiku nemá zapotřebí.
Jeden malý žloutkový věneček dokáže změnit život nejednoho člověka. Nevěříte? Pak si rozhodně přečtěte Hanu. Silné pocity zanechá vstup do minulosti do období nástupu nacismu a holocaustu. Autorka píše živě, vtáhne vás do děje, jako byste seděli na náměstí a hlavní postavy zpovzdálí pozorovali. Vlastně se ani nenadějete a jste na konci, hlavu plnou událostí, které se udály.
Už od přečtení Slepé mapy se těším na další knihy této autorky...a i když, nebo právě proto, její knihy zrovna veselé nejsou, jsou pro mě již zárukou kvality po všech stránkách, teď už tuto autorku nejde ignorovat a zaslouženě! Příběhy jejích knih jsou silné, dostanou se pod kůži a jen tak na ně nezapomenete...nejinak je tomu i tady...protože jsou to děti, co nás nutí zůstat naživu a jít dopředu...
Životní příběh sester Hany a Rosy přináší nečekané životní zvraty a boj o přežití během holocaustu. Kvůli zákuskové tragédii (na níž odkazuje i velice vydařená obálka, která doslova nutí čtenáře, aby se do knihy začetl a zjistil, jaké tajemství skrývá namalovaný žloutkový věneček) se Hana musí ujmout své neteře Miry. Autorka rozehrává osudové propojení tří rodin Helerových, Karáskových a Horáčkových a postupně odhaluje nečekané souvislosti. Těším se na další román, který paní Alena napíše.
Číst knihy Aleny Mornštajnové je neskutečný zážitek!
I Hana byla mimořádně povedená kniha, byť tedy člověk nemohl zadržet slzy a nemohl pochopit to strašlivé zlo. Jenže nemůžete jinak a pláčete pro ztracené a zničené životy, abyste pak přece jen v knize našli nějakou tu naději a důvod proč žít dál.
Skvělým stylem psaná kniha, která Vás vezme za srdíčko...alespoň u mne se to stalo...Hana a její životní příběh, tak silný, tragický, zůstane asi navždy ve mně. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, je psána tak dobře, že Vás pohltí, vtáhne do sebe, do nitra postav, prožijete s nimi vše citelně až do morku kostí, jejich chvilkové štěstí, lásku, bolest, strach....Děkuji paní spisovatelce Mornštajnové, že tak krásně píše, je jedna z mála,co to opravdu umí...mezi těmi rádoby spisovatelkami, co se v současné době rojí jako houby po dešti se svými plytkými románky...
Tento příběh mě velmi zaujal, a přestože to nebylo moc optimistické čtení, jsem ráda, že jsem tuto knihu na radu kamarádky přečetla. Autorce se podařilo napsat bez sentimentu příběh mladé ženy, ke které byl osud hodně nespravedlivý, takže si na konci čtenář určitě kladl otázku, zda bylo pro Hanu dobře, že jako jedna z mála holocaust přežila. Měla to ale asi napsáno ve svém osudu, který byl v jejím případě neuvěřitelně krutý. Knih na toto téma vyšlo už hodně, ale takových jako byl tento poutavý a velmi dobře napsaný román moc není.
Krásně a citlivě napsaný příběh. V dětství jsem si představovala šťastné návraty, lásku a štěstí těch, kteří přežili. Nyní i díky četbě knih pamětníků holacaustu vím, že utrpení a bolest těch, kterým bylo dáno přežít nikdy neskončily. Co víc, svůj otisk si nesou i další generace. I proto jsou tak důležité knihy jako Hana.
Všechny knihy paní Mornštajnové jsou skutečně krásně napsané, Hanu nevyjímaje. Takže určitě doporučuji přečíst. A těším se na další knihu od této autorky. Zatím nikdy nezklamala.
Wow! Knížka je velice čtivá, styl kterým autorka píše je moc zajímavý. Děj byl smutný, ale tak zájímavý, že jste to museli dočíst až do konce.
Dokonalost, víc nemám co dodat. Přenádherný styl, silný příběh a hlavní hrdinka, která Vám zaleze hodně hluboko pod kůži. Alena Mornštajnová je navíc neskutečně milá osoba a setkání s ní řadím k jedněm z nejsilnějších zážitků za poslední dobu (vedle dočtení Hany) :)
Souhlasím ze všemi kladnými komentáři. Od přečtení poslední věty: "..., kvůli kterým chci ještě žít." uplynulo pár hodina a já pořád nevím co říct. Snad jen, že pláču radostí, smutkem, nadějí, štěstím,...., protože se mám moc dobře!
Snad jen, že se v poslední době s válečnou tématikou roztrhl pytel :-)
Snad jen, že já takové knihy přeci nečtu (už asi čtu) :-)
Hlavně, paní Mornštajnová píšete neskutečně dobře!!!
Neskutečná kniha!!! Kdyby to šlo, dám více než pět hvězd. Velmi emocionální příběh, na který jen tak nezapomenu.
Silný příběh o dívce a její rodině, která chtěla jenom žít obyčejným spokojeným životem, ale dějiny to celé zašmodrchali. Paní Morštajnová píše krásnou češtinou, barvitou a barevnou, že jsem se nemohla od knihy skoro odtrhnout a příběh mě hned pohltil a vydechla jsem až s poslenim slovem. S pomyšlením, že Hana chtěla znovu chtěla žít, se mi dobře usínalo.
To bylo neskutečně napsáno.Co si člověk v sobě nese životem aniž kdokoliv ví nebo tuší.Autorka lehce pospojovala hlavní děje příběhu k vrcholnému konci knihy.Jedna z knih na kterou dlouho nezapomenu.A napsala ji česká autorka.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
To bylo krásné. Strašné a krásné.