Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13517
3491
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvělá a čtivá kniha, která nejen stylem psaní, ale samozřejmě také celým dějem čtenáře chytne a už nepustí.
Všechny tři části knihy jsou plné emocí, mají spád a pomalu nám odrývají celou podstatu příběhu. Nelze než dodat "Slečno Haničko..."
Strašně dobře napsaná knížka. Líbilo se mi rozdělení knížky na Mirčinu část, na část Hanina dětství a návratu. Knížku vřele doporučuji. Nedivím se, že knížka vyhrála cenu Kniha roku a drží se na žebříčku nejlépe hodnocená kniha.
Dlouho jsem se odhodlávala, abych si ji přečetla. Jednak proto, že já moc nečtu příběhy o koncentračních táborech a na druhou stranu jsem měla obavy, protože čeští (ne fantasy) spisovatelé mě zklamávají. Nakonec jsem dala na vysoké hodnocení zde na databázi.
Kniha mě velmi silně zasáhla, autorka to napsala svižně. Bylo zajímavé, co si která postava myslela a udělala. Protože, 'kdyby' mi hlavou proběhlo tolikrát, až jsem si říkala, že to musel být osud. Autorka píše velmi procítěně a u některých pasáží jsem měla na krajíčku. Velmi silný příběh. Doporučuji.
Přečteno během večera jedním dechem, ale pouze proto, že jsem stále hledala, kdy přijde to NĚCO, co vystřelilo tuto knihu na první místo v žebříčku. Ale ono to nepřišlo.
Kniha je vážně dobrá, ale první místo v žebříčku si nezaslouží.
Titul kniha roku si Hana učitě zaslouží. Kniha je prostě skvělá. Že mi vleze do hlavy písnička a pak se jí nemůžu zbavit, to se mi občas stane, ale že by se mi to stalo s knihou, tak to je snad poprvé. Než jsem jí dočetl, nedokázal myslet snad na nic jiného a ani po dočtení na tuhle knížku jen tak nezapomenu.
Je to snad nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla. Její obal je nenápadný a když jsem ji poprvé viděla v knihkupectví, hned mě zajímalo jaký se v knize skrývá příběh. Kniha je rozdělena na tři části, ani jedna mě nezklamala. Vřele doporučuji
Co ve mně kniha zanechala? Příběh o dívce, která ve skrytu duše doufala, že tam, kam musí odjet, na ni někde mezi žlutými hvězdami čeká jedna, která k ní patří. Nečekala. Přišla jen prázdnota a zbyla jen slupka. Duše, která dělá člověka člověkem byla pryč. Odjela s její rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích.
K české literární tvorbě bývám skeptická a jen málokterá je podle mého soudu opravdu kvalitní, ale Hana patří mezi ty nejlepší knihy, které jsem kdy četla - dokonce i ve srovnání s literaturou světovou.
Alena Mornštajnová umí prostým slovem vyprávět velký příběh, který navíc velmi dobře zpracovala do tří samostatných, i když vzájemně se proplétajících linií. Naprosto nenápadně Vám pod nos strčí zvrat, třeba když Vám dojde, že trest v podobě odepření jednoho malého potěšení je vlastně zároveň darem života.
Kniha vypovídá o době, která je sice velmi vděčným a často opakovaným tématem, o to důležitější je ale narazit na knihu, která Vám to podá tak pěkně.
Spolu s touto knihou a několika málo dalšími prožívám určitý český literární revival - a jsem za něj moc ráda!
Ano, konečně jsem se i já stala hrdou majitelkou a zároveň čtenářkou knihy Hana od Aleny Mornštajnové, kterou vydalo nakladatelství Host. Dolehla na mě vlastní zvědavost a zároveň mi v uších dozněly poslední tóny loňské chvály, kterou tato kniha čtenář od čtenáře sklízela. Teprve teď nadešel můj čas. Pojďte se tedy spolu se mnou podívat, jak se mi tento všudypřítomný a mnohonásobně sdílený příběh líbil…
Kniha je rozdělená na tři části. První dvě spadají pod vypravěčskou taktovku jedné ze dvou hlavních postav. Mira vám coby malá holčička dovolí, abyste ji jako člověka blíže poznali a zároveň s tím nahlédli do života její rodiny. Je velmi živá a také nebojácná. Možná proto se rozhodne svézt na ledové kře i přes zákaz svých rodičů. Následuje trest a Mira musí oželet slavnostní žloutkový věneček. V té chvíli však netuší, že právě ona pochoutka přetočí její život vzhůru nohama.
Její vyprávění si vychutnáte i v druhé části knihy. Zde vám pohledem teď už dospívající dívky přiblíží nejen mládí své matky, ale především osud její sestry Hany.
Poslední část knihy už vypraví Hana samotná. Spolu s ní se vrátíte do let, kdy zeměmi zmítala druhá světová válka a „do módy“ jakožto ozdobný prvek vešla žlutá šesticípá hvězda…
Dříve než přejdu k vlastním dojmům, ráda bych podotkla, že jsem se během veletrhu Svět knihy zúčastnila besedy s autorkou Alenou Mornštajnovou. A dobře jsem udělala. Získala jsem totiž cenné informace ohledně její tvorby a vím, proč na mě kniha místy působila tak, jak působila.
Pokud bych se měla zavřít do jednoho z pomyslných šuplíků, vyberu si ten, ve kterém jsou uloženy i ostatní kladné ohlasy. Příběh byl velmi čtivě napsaný a vyzařovala z něj určitá lehkost. Připoutal mě k sobě a po dočtení ve mně zanechal spoustu příjemných čtenářských dojmů.
Měla jsem pouze menší problém s pasážemi, které se týkaly druhé světové války a holocaustu. V těch jsem měla pocit, že mi tak trochu něco chybí. To však není způsobeno chybou autorky, nýbrž mojí vlastní čtenářskou deformací, protože jsem na toto téma přečetla již nemalé množství knih. Navíc sama autorka při besedě zmínila, že jí v tomto příběhu primárně nejde o vystižení tohoto tématu, ale o osud člověka jako takového.
Knihu bych vám ráda doporučila všemi hvězdičkami, body a procenty, které mám v rámci svého psaní k dispozici. Udělejte si na ni čas a náležitě si ji vychutnejte. Ať se vám líbí…
Co kdyby se Jaroslav při výběru partnerky nerozhodoval podle věna? Co kdyby se Hana neseznámila s dívkou, která měla kontakty? A co kdyby s ní odjela? Co kdyby nedostala tyfus? Co kdyby Mira nespadla do řeky? A co kdyby neměli rádi žloutkové věnečky jako já?
Hana nenosila smůlu, byl to její osud.
V pátek jsem knihu náhodně koupila a v neděli jsem ji s úlevou a zároveň s dalším očekáváním přečetla. Byl to strhující knižní zážitek, prožívala jsem každou kapitolu. Kniha čtivá, psaná tak, že se nemůžete od knihy odtrhnout. S posledními kapitolami jsem pro emoce a pláč na papír ani neviděla.Styl psaní paní spisovatelky mi vyhovoval.
Děkuji a doporučuji, stojí za to tuto knihu číst.
Pořád jsem čekala, kdy se dostaví ten knižní zážitek, který z Hany dělá nejlépe hodnocenou knihu. Příběh je silný a emotivní, ale druhá světová válka vyždímá emoce téměř vždy. I když toto období nevyhledávám, četla jsem pár podobných knih z války (např. Zlodějka knih, Vypravěčka, Život za životem...) a všechny ve mě vyvolaly větší emoce než tato kniha. Musím přiznat, že kniha na mě celkově působí poněkud ploše.
Čtivost knihy na pět hvězdiček, bohužel tolikrát ohraný (i když ne nedůležitý) námět je jen za 3 hvězdy. Možná jsem očekávala příliš - silnější příběh, protože většina příběhů, týkajících se těžkých období v naší historii, je silná, ale tady mi to přišlo jen škrábání na povrchu. I tak ale doporučuji...
K Haně asi netřeba více slov ,než která již byla napsána ,vyslovená .... “Moje” Hana by mohla vyprávět ,jak jde z ruky do ruky .Ani se nestačí v knihovně ohřát a putuje k dalšímu čtenáři u nás v rodině a v mém okolí... Jednom slovem - nazapomenutelná!!!!
Ač osobitý, úsporný styl autorky není úplně můj šálek kávy, u Hany mi nakonec sedl. Teď čerstvě po přečtení stěží dokážu výstižně okomentovat, tak jen vstřebávám.. Silný a hutný příběh, místy krutý, ironický a syrový, příběh o nedozírných následcích našich činů/rozhodnutí, jež se stanou osudnými, o tíze těchto následků, o jiskřičce naděje... Pokud se chcete dozvědět o pozadí vzniku knihy a skutečných událostech, poslechněte si rozhovor s autorkou na YouTube - Dobrý rozhovor. Malá ochutnávka - Hana znamená i vina..
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Vše ok, naprosto strhující. Jen ty neustále se opakující propletence jednotlivých rodin nebyly vždy pro příběh nezbytné.