Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1215
413
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
To jsem asi nějak vůbec nechápala a navíc jsem uvedla sama sebe do totálního šoku, že jsem tenhle brak vůbec dočetla. Celý ten příběh mi přijde tak moc nereálný až hrůza. Navíc to bylo celé takové zmatečné, což chápu, protože to mělo vystihnout pochodové myšlenky hlavní hrdinky, která naprosto nevěděla, co se sebou. Bylo to moje první seznámení s autorkou, ale jestli já se odvážím ještě někdy rozečíst nějakou další knihu, tak se budu sama divit. Ne, tohle prostě ne... UAAA!
Dala jsem si letos jen jedno předsevzetí- život je krátký a na světě je mnoho krásných knih, budu tedy dočítat jen knihy, které za to stojí. A tahle za to opravdu nestojí. Dala jsem jí šanci až do sté strany, a končím. Hlavní postava těžko uvěřitelná, zjevně i kvůli tomu, že je jí autorka věkově vzdálená, psáno stylem - "zkouším, co se mnou udělají návykové látky", divné, a opět těžko uvěřitelné, sexuální "příhody",... Knihu jsem dostala darem, poputuje dál, a já tímto nejspíš končím i s autorkou samotnou, protože mě příliš nenadchly ani Bábovky, a autorka se od nich k lepší knize neposunula.
Radku Třeštíkovou jsem poprvé zaregistrovala ve Stardance a byla mi tam silně nesympatická - taková protivná, vztahovačná, sebelítostnivá. Takže jsem pak ani neměla potřebu si od ní něco přečíst.
Tuto knihu jsem dostala jako dárek a řekla si, proč ne, dám tomu šanci, třeba mě překvapí ???? Po prvních strankach jsem si říkala, na čem asi Třeštíková frčí, protože jsem nerozuměla ničemu, žádné pseudointelektualní metafoře, kdy a kde zrovna v příběhu jsem, co to ta hrdinka proboha dělá... Nicméně četla jsem dál, asi ze zvědavosti. Hrdinka mi byla nesympatická snad ještě víc než sama Třeštíková osobně, ale v příběhu jsem se celkem rychle zorientovala a začala chápat, kam autorka míří. V druhé půlce už se knížka četla opravdu dobře, příběh odsýpal a Vlaďky mi začínalo být víc a víc líto. Zejména její vztah s Robin mě jako matku opravdu místy až trýznil. Spěchala jsem do konce doufajíc, že alespoň tato linka příběhu dojde nějaké katarze, že jejich láska dostane možnost se rozvinout.... A ono nic. Konec nijaký, mám pocit, ze mě o něj Třeštíková připravila, když už jsem s ní strávila tolik času, takže bohužel u mě žádné plusové body nezískala ????
A ta scéna s porodem - to jako vážně?? Radko, vždyť jste rodila, to si fakt představujete, že má žena během porodu čas ještě na žárlení a řešení vlastního manžela a matky? Navíc proč by Vlaďka, hrdinka s nutkavou potřebou kontroly, rodila doma? To byla snad nejblbější scéna z celé knížky.
Ale abych jen nekritizovala, emoce to ve mně zanechalo, jinak bych neměla potřebu psát tenhle komentář ????
Hodnocení: již delší dobu jsem si chtěla přečíst něco od Radky Třeštíkové, tak jsem začala její novinkou.
No, docela dlouho jsem byla z celkové stylu psaní celkem zmatená a někdy jsem se v samotném příběhu ztrácela a nevěděla jsem co se tam nyní odehrává. Hlavní hrdinka této knihy mi moc sympatická nebyla,místy jsem nechápala její jednání a nebylo nic čím by si mě získala. Ale postava byla napsána dobře,to ano ,akorát mi povahově nepadla do noty.
Na druhou stranu se mi líbilo že kniha byla něco úplně jiného,než na co jsem zvyklá- strašně osobitý a odlišný styl psaní doplněný o skvělé metafory -to za mě ano,ale chvilku jsem si na ten styl psaní zvykala. Líbilo se mi prolínání dvou časových rovin, díky tomu jsem měla možnost se o postavách dozvědět více a pochopit nějaké události spojené s minulostí postav.
Druhá polovina knihy mě už docela bavila a četla jsem jí s mnohem větší chutí než tu první ,kde jsem si na to vše zvykala a byla jsem trochu zmatená. U druhé části jsem potřebovala číst dále a dále abych zjistila,jak to vše dopadne. Kniha byla naplněná metaforami vzpomínkami,což se mi na knize také moc líbilo poté co jsem se sžila se stylem psaní. Určitě si něco od autorky ještě přečtu.
Rikam si jestli je to vubec nejhorsi kniha,kterou jsem kdy cetla.Byl to totiz darek,a s uctou k darujicimu jsem ji proste musela precist...docist...pretrpet. Tohle byla proste splacanina zatrpkle zeny s chorou mysli a presne tak to taky bylo napsane.Dlouhe souveti,tak typicke pro pani Trestikovou.Jenze tady navic k tomu v jedne vete nekolik myslenek,zprehazenych,zmatenych.Tohle ne,jsem rada,ze uz to mam za sebou.Kniha neni o nicem nez o sebelitosti a sebeobvinovani clenu jedne domacnosti navzajem.Pribeh vede od nikud nikam,ode zdi ke zdi,plny blabolu,bez konce.Zbytecna kniha.Pardon.
(SPOILER) Prvních asi 150 stran jsem si říkala tak to ne, tohle nebyla dobrá volba, ani styl jakým autorka příběh psala se mi nelíbil. I přesto jsem dala knížce šanci a pak jsem téměř slovo za slovem chápala, jak je hlavní postava knihy nešťastná ze svého života, jak kopírovala přesně život své matky i když vlastně nechtěla. Foukneš do pěny odráží způsob výchovy a chyb, kterých se jako rodiče dopouštíme, protože děti vše neskutečně vnímají. Vladěna také chtěla jen, aby bylo všem naprosto jasné, že její dcera je pro ni nadevšechno na světě a že ji i přes chyby, které v životě udělala díky stejnému způsobu života jako její babička miluje a dýchala by za ni. Tohle mi kniha předala a takto na mě zapůsobila. Některé pasáže se mi nelíbili, ale kniha dle mého vyjadřuje mnoho...
laň... symbol zenstvi a materstvi. Matka ji videla a ocekavala nestesti, ale v tu chvili -babicka-matka-dcera jiz ve sve predurcene rodove lince jely na plne obratky. Vsechny 3 me castecne iritovaly, ale zaroven zajimaly. Babicku opustil jeji manzel kvuli nekomu jinemu, jeji dcera pro ni prilis pochopeni a lasky nemela, dceru ale postihl stejny osud. Copak asi ceka vnucku? Opravdu jsou veci, ktere jsou nam rodove predurceny a my ne a ne to prokleti pretrhnout? Treba narozenim syna? Snazite se cely svuj dosavadni zivot zit sporadane a pak najednou cvak. Pomyslny pohar pretece, sednete do auta a jedete, nevite kam, proc, ale jedete. Alespon jednou za zivot, nemusite mit vse nalajnovane, vyzehlene, pripravene. Musite prece zazit neco blazniveho, neco, co nemusi davat smysl nikomu jinemu, jenim Vam. A mozna ani Vam ne. Urcite kazdy zname nekoho, kdo by nejradeji se vsim sekl a odjel daleko, daleko od vseho. Ale ono nas to stejne vsecno dozene. Necekejte rozuzleni pribehu, nalajnovane a jasne myslenkove pochody hrdinky. Cekejte myslenkove pochody v takovem sledu, v jakem je mame asi vsichni, kdyz je vlastne vsechno v pr...
Knížka pro mě nebyla tím pravým, s čím jsem do nového roku chtěla vykročit. Za mě příliš depresivní kniha, nenašla jsem kousek radosti ani u jedné z hrdinek příběhu a to ani na konci knihy. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, co jsou vzpomínky, co přítomnost, autorku mám ráda, předchozí knihy mě bavily, ale u této vím, že se k ní vracet určitě nebudu.
Dle mého názoru nejlepší knížka od Radky Třeštíkové.
Nečekejte odpočinkové plytké čtení, ale temný příběh, který však vede k hlubokému zamyšlení: rodinné vazby, předávaní žezla osudů z generace na generaci. Je příliš jednoduché odsoudit člověka za jeho činy, když si odmítáme připustit, co je za jeho činy skryto...
Věřím, že pro někoho jde o nestravitelný příběh a považuje celou knihu za odpad. Za mě jde o ukázku životního příběhu. Některé věci v životě nenalajnuješ a nevymyslíš, prostě přijdou a je jen na Tobě a Tvém okolí, jak je uchopíte a vyrovnáte se s nimi. Tak nějak jsem knihu cítila...
Jako dočetla jsem to, ale docela se zapřením. Mám vlastně styl Třeštíkové ráda, ta dlouhá souvětí, zmatek, přeskakování v myšlenkách, ale Foukneš do pěny bylo takové... plytké. Přitom by to mohla být pekelná depka, jít trochu hlouběji, dál do nitra...
Tak jsem to nedala. Šanci jsme tomu dala velkou, přečetla jsem přes půlku, ale pořád jsem se sama sebe ptala, proč to čtu, proč nad tím marním čas a o tom přece četba není....asi proto že jsem četla všechny ostatní knížky od autorky a líbili se mi. Jediné, co se tomu nedá upřít je skvělá práce s jazykem, není to prvoplánové...ale jinak to je o ničem, jen jedna velká frustrace.....
Vzhledem ke všem těm negativním komentářům a tomu, že mě předešlé autorčiny knihy nijak nenadchly, jsem se k četbě dlouho odhodlávala. A musím říct, že jsem byla mile překvapena. Jo, je to trochu depka a zmatek, ale bavilo mě to ze všech knih nejvíc.
V první řadě doufám, že to co je obsaženo v knížce není inspirováno skutečným životem. Žena před padesátkou, zklamaná životem. Manžel ji podvádí a dcera s ní nemluví. Hlavní hrdinka se od mala točí v začarovaném kruhu své matky, sebe a pak i své dcery. Kniha byla dost chaotická a musela jsem si dávat pozor na to, o kom vlastně čtu a v jaké době... Kniha na mě působila velice depresivně a přesně tyhle pocity vyvolávala i ve mně. Určitě se k této knize nehodlám vrátit. Není špatná obsahově. To ne.. ale ty myšlenkové pochody nebyly nic pro mě. A ten konec... Vím, že Radka o sobě tvrdí, že neumí udělat konec, ale foukneš do pěny?
Na knížku od paní Třeštíkové jsem se hrozně těšila, ale byla pro mě velkým zklamáním...Poprvé nevím, co přesně ke knížce říct, jak to vyjádřit.. Začetla jsem se do ní asi až po sté stránce, přišlo mi to hrozně neuspořádané, zmatené, ale tak to asi mělo být. Dočetla jsem jí jen s velkým přemlouváním, bohužel...
Přečteno až na druhý pokus. Poprvé jsme se nějak nesešly, asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení. Druhá šance už byla úspěšná. Psáno zvláštní formou, ale nakonec jsem se začetla a pasoval mi k příběhu styl, kterým byla napsaná. Zpočátku opravdu může působit zmateně, ale sama postava je zmatená, nevyrovnaná, nevypočitatelná, čemuž odpovídá forma.
Tok mysli ženy, která je ztěžklá výčitkami a depresí a spadá do stejné spirály zmaru jako dříve její matka a do které stahuje i vlastní dceru a manžela. Kdo se ze spirály vymaní, je nepřítel, šlapající po štěstí.
Kniha nemá klasicky odvíjející se děj, jsou to sepsané myšlenky v průběhu konkrétního období. Každá situace a každá osoba kterou hlavní postava potká spíná v její hlavě vzpomínku a emoci vyvolanou jedním ze starých příkoří.
Žádná optimistická četba, ale docela věrný přepis myšlenkových pochodů ženy, která se už od dětství motá v začarovaném kruhu.
Kniha se mi líbila. Jasně, není to ten typický styl R. Třeštíkové, spíš mi to připomínalo P. Soukupovou a právě tu mám hrozně ráda. Ta surovost myšlenek, vyprávění. Za mě krásný a hluboký vhled do zraněné ženské duše, která se vydává na cestu, vzpomíná, mučí se, uzdravuje se...
Knihu jsem nedočetla, ani po 50 stránkách jsem nevěděla o čem je. Už dlouho jsme nečetla něco tak slabého.
volný, naprosto nekontrolovaný, proud myšlenek hlavní postavy. Zmatené? pro mě velmi - střídá se přítomnost se vzpomínkami a to v takovém tempu, že je opravdu snadné se ztratit. Bohužel nedám nejlepší hodnocení, možná i proto, že jsem se na knihu velmi těšila. Tak snad příště...
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Foukneš do pěny je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 692x |
| Čtenářské výzvě | 328x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 8x |
Tuto knihu jsem dostala jako dárek. Zpočátku jsem byla z příběhu v rozpacích. Uvažovala jsem o tom, že knihu odložím. Později jsem si říkala, že tomu dám šanci a knihu dočtu.
Zpočátku mi vadilo, že autorka myšlenkově hodně skáče. Nedokázala jsem si najít linii, po které jít a sledovat děj. Později už to bylo o něco lepší, některé informace přicházely a lépe dokreslovaly situaci. Na můj vkus byla kniha příliš surrealistická.