Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1219
1219
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Tak trochu trhlý roadtrip ženy před padesátkou. Ze začátku knížka nedává žádný smysl. A vlastně ani v průběhu čtení se to moc nezlepší. Střídají se střípky z minulosti s přítomností. Na úplném konci se příběh tak nějak uzavře a vše začne dávat smysl. Ale i tak to bylo celé takové zvláštní. Nejspíš prostě nejsem správná cílovka.
Knížku rozečetla,odložila,naštvala se a začetla se znovu a nelituji jediného kroku. Hlavní hrdinka je otravná, ufňukaná a polovinu knihy jsem ji vlastně nesnášela a nejraději bych na ni zakřičela at už se vzpamatuje. Ale vlastně to dává smysl, všechny ty konverzace, přeházené dialogy, úskoky od hlavni dějové linie, všechno se to nakonec spoji a je to pochopitelné, všechno. Její matka, ona, její dcera, ta frustrace kterou na sebe navzájem přehazují, ty výčitky, jejich vlastni vnitřní nespokojenost a možná to nechceme nikdo slyšet ale je to ze života vic než dost. Ke konci sem na ne chtěla křičet na všechny, na Robin ze si neváží matky která by se pro ni rozdala, na jeji matku ze ji nechápe, na Vladěnu ze se na to jednou už nevysere, na Josefa ze je takovej pokrytec, na všechny ty ženský že ničí rodinu, která už vlastně zničená byla. Vyvolalo ve mne silné emoce, vzpomínky na kus vlastního života a na konci te knížky přišel takový klid, stejně tak jako mezi těma dvěma. Prostě život.
Tuhle knihu jsem začala číst o prázdninách, po pár stránkách odložila a teď jsem se k ní vrátila zpět. Určitě se nebude mnohým číst lehce. Obrazy a jednotlivé dějové linky se prolínají, ale časem si čtenář zvykne. Mně životní osud hlavní hrdinky Vladěny vrátil do mých teenagerovských let, kdy jsem hltala Viana, Sartra a další podivné osudy plné hnusu. Zde však autorka vyvolává určité pocity skrze rodinné vazby , kdy si občas člověk řekne jo , to znám...
Myslím, že tohle je nejslabší kniha od Třeštíkové. Strašně mi tam chyběl takový ten její klasický konec, ve kterém se kruh uzavře a postavy se propojí. Tohle byl vlastně jen příběh stárnoucí ženy, která utíká před svým životem a problémovým vztahem matka dcera, který provází celý její život. V knize vidím jediné poselství - vždycky se podobáš své matce.
Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst, ale dala jsem jí šanci. Příběh se v půlce hezky nastartoval a vydržela jsem až do konce. Když jsem knihu zavřela a měla jsem rozporuplné pocity. Líbila se mi či ne? Do teď nevím...
Ze začátku jsem vůbec nechápala, o co jde a po pár stránkách jsem chtěla knížku odložit. Pak jsem otevřela asi v polovině, kousek se začetla a dala tomu druhou šanci zase od začátku. Po finálním dočtení mám chuť dát si to znovu, protože teď už by mi myslím ten zmatený začátek dával smysl.
Asi půjdu proti proudu. Třeštíková tentokrát napsala trochu jinou knihu. Žádné pohodlné, zábavné, oddechové čtení. Po prvních stránkách jsem chtěla knihu odložit. "Co to je, ta bláznivá, snad i šílená ženská? Co to provádí, jak se to chová ?" Jenomže postupně se mi začaly ve vyprávění skládat střípky hrdinčina těžkého dětství, ztráty otce, hodně složitého vztahu s matkou i nemocnou dcerou. Střípky nešťastného manželství... Pocit viny i ublíženosti. Nedostatek lásky. Hrdinka je žena v "jistém věku", takže mladší ročníky ji asi většinou nepochopí, spíš odsoudí .. Možná je to pro ně hodně nepohodlný pohled do budoucnosti. Přiznejme si, že podobný bláznivý "úlet", tj. ujíždět někam na jih Evropy, na konec světa, s "ukradeným" elektromobilem, chodit v pyžamu, ze zoufalství si začínat s cizími muži , spát kde se dá, seškrabávat ze silnice přejetého zajíce, čmárat si na obličej a dát si náušnici do bradavky....to by bylo odpuštěno spíše mladším ročníkům. Ale třeba i nešťastné, pološílené, opuštěné ženy v přechodu mají nárok na svůj "road movie".
Chvílemi zmatená, chvílemi pohlcená postavou hlavní hrdinky, která by zasloužila pár facek. Kniha se skvěle vykreslenými pocity a emocemi hlavní hrdinky. Celkový dojem ale průměrný.
Myslím, že Foukneš do pěny může ocenit jen ten, kdo je ochotnej si přiznat, že v každým z nás je kousek Vladěny. V někom víc, v někom míň.
Tak takhle knížka mě absolutně nebavila. Nedokázala jsem se vůbec začíst a těšila se až bude konec. Navíc byla to moje první knížka od Třeštíkové a přemýšlím jestli ještě vůbec někdy budu od ní něco číst . . .
Četla jsem od RT všechno, abych měla o něco opřené, že píše plytce, ploše. A ouha. Po Foukneš do pěny je to jinak. Neřešila jsem už od začátku kdo je kdo a o kom se zrovna mluví. Nechala jsem se unášet tím elektrovozítkem a všemu jsem včas porozuměla, jak autorka potřebovala. Tak jak to Vlaďka postupně ze sebe s ujetými kilometry shazovala, tak bylo jasněji a jasněji. A na konci jsem byla ráda, že je to fuč. Jako ta pěna, když do ní foukneš. Jenom mráz běhal po zádech. Asi ji začnu mít ráda ;-)
Nejdříve jsem měla pocit, že asi špatně čtu - nic jsem nechápala. Nerozuměla jsem tomu. Po dlouhé době mě napadlo, že to odložím, ale řekli mi, že mám vydržet. Tak jsem s nechutí četla dál a najednou to vše začalo do sebe zapadat a ke konci to již dávalo smysl. Knihu jsem pak četla znovu zase do půlky a teprve jsem si ji užívala. Takže: Doporučuji VYDRŽET!
Jinak téma nevěry už mě tak nebere, i když tady to přeci jen bylo něco jiného (kdyby mi manžel řekl to, co hrdince, tak by mě to asi taky docela rozhodilo), ale silně jsem prožívala vztah matka - dcera, to se mě hodně dotklo a nad tím ještě budu dlouho přemýšlet...
Pro mě byl tohle přešlap. Zmatené přeskakování ve vyprávění odpovídá zmatku v hlavě hlavní hrdinky. Čtenáři to alespoň pomůže vcítit se do ní a možná ji i trochu pochopit.
Po knize To prší moře jsem se na další knihu autorky moc těšila. Ale tahle kniha mi dala celkem zabrat. Hodně zmatečné, často přeplácané nesourodými mentálními obrazy... Chaos v hlavě jak má být. Nutila jsem se do čtení,ale pak jsem si tak nějak zvykla, je konci už mi to nepřišlo tak zlé. Celkové hodnocení spíše "nenadchne, neurazí." Šlo to,ale pokud bych od autorky nějakou knihu doporučit měla, tahle by to určitě nebyla. Zvolila Bach raději už zmiňovanou To prší moře.
Na knihu jsem se nesmírně těšila, jelikož Radku Třeštíkovou jako spisovatelku mám moc ráda a ostatní její knihy se mi velice líbily. Bohužel Foukneš do pěny bylo pro mě obrovským zklamáním.
Při čtení mě bylo až fyzicky nedobře a knihu jsem dočetla jen proto, abych ji dočetla.
Kdybych ji měla někomu doporučit, pak jen na vlastní riziko. Moc doufám a věřím, že to byl pouze autorčin úlet a chuť zkusit něco nového a další kniha bude opět skvělá!
Ufff, tahle mi dala zabrat. Ale je zajímavé vidět, kam až určité věci mohou zajít. Jazyk a práce s popisem vnitřního světa hrdinky, ještě po hodině jsem měla pocit, že myslím jako ona!
Na knihu jsem se velmi těšila,ale jsem určitým způsobem zklamaná. Chaotické, nijaké...na několik pokusů jsem knihu dočetla... téměř za polovinou knihy,začíná být příběh chápající a bez zmatku. Celkový dojem...bohužel...nic moc.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Uf, tak tohle bylo hodně "náročné" čtení. Pořád jsem čekala, kdy mi to dá nějaký větší smysl a dřív knížka skončila než mi to nějaký smysl dalo - čím blíže konci, tím míň je kniha zmatečná a alespoň nějak uchopitelná, první polovina je prostě úlet na lysohlávkách, druhá čtení víceméně o ničem. Asi ze mě milovník Třeštíkové nebude, její knihy pro mě balancují mězi odpadem a průměrem, ale sto lidí sto chutí a pokud to má masy čtenářů, jen ať dál píše a vydává :)