Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1224
1224
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Tak jsem z toho v rozpacích... Začátek byl jeden velký zmatek přesycený spoustou metafor. Sice krásných, výstižných, ale bylo jich moooc. Ještě na straně 50 jsem váhala, jestli to nevzdám, ale jelikož jsem dočítač, tak jsem to dala :-). Přeci jen se pak naštěstí začaly objevovat nějaké záblesky děje a rozuzlení hrdinčina naprosto šíleného chování. Nicméně ani traumatizující dětství, nešťastné manželství, na kterém hrdinka tak urputně lpěla, a nemoc její dcery mi nedokázaly její "magoření" zcela odůvodnit / či omluvit? /.
Po předchozích knížkách autorky to byl velký propad, dlouho trvá, než se člověk začte, a vlastně ho to ani tolik nebaví, ale říká si, že se to třeba rozjede a bude to dobrý. Ale další a další řádky ho jen utvrzují v tom, že to postrádá smysl, a že je to celé takové ušmudlané a nikdo neví proč.
Jedná se určitě o těžší literaturu, než na jakou jsem u autorky zvyklá, nečte se tak snadno. První půlku jsme se s knihou navzájem dost praly, ale pak už to opravdu byla jízda. U mě určitě dobrý, jedna z mála knih, které mi nebude vadit si přečíst časem znova.
Četla jsem už 3 knížky, od této autorky, ale tahle byla asi nejhorší. Ze začátku mi docela trvalo, než jsem se jakž takž začetla, potom už to šlo docela dobře, ale knížka mi připadala taková zmatená, ne moc záživná. Kdyby to bylo psané "normálně - klasicky", tak by to asi mohl být pěkný příběh ze života.
Tato kniha mě vrátila do dnů, na které nerad vzpomínám. Na dobu, kdy se mí rodiče dlouhodobě hádali, aby se nakonec rozvedli. Já v té době trávil hodně času doma. Hodně jsem četl a ven chodil jen málo. Bylo mi třináct. Měl jsem nadváhu a spoustu mindráků. Knížky byly skvělou příležitostí utéct do jiných světů. Jenomže hádky rodičů mě vraceli na zem. Uměla to hlavně máma. Jako bych jí skrze tu knihu znovu slyšel. Jako bych znovu seděl v obýváku – v křesle – máma se nade mnou vznáší ve svém vzteku a nutí mě poslouchat všechny její nářky a bolesti a nutí mě, abych jí je potvrdil. Abych jí potvrdil, že je můj fotr hajzl, že na ní kašle, že ona má všechno na starost, ona… ona… ona… A já tam seděl a nejraději bych jí poslal do prdele. Byl jsem u toho, když táta – vytočenej neustálým máminým tlakem – na ní vytáhl nůž. Stáli proti sobě, řvali a já se jen tiše díval a bez zájmu čekal, jak to dopadne. A byl jsem u toho, když nakonec za sebou fotr práskl dveřmi a už se nikdy nevrátil. A já pak seděl v tom obývákovém křesle a musel neustále a dokola poslouchat ty máminy výčitky a bolesti a strachy a vzteky. Týdny, měsíce, roky… Nutila mě odpovídat a já jsem jen toužil vstát, prásknout za sebou dveřmi a už se nikdy do tý rodiny nevrátit.
Jedno vím jistě. S hlavní hrdinkou této knihy bych nikdy nedokázal žít. Myslím, že bych na ní také vytáhl nůž nebo prostě jen utekl. Ta kniha je nervní, plná urýpané zloby a podivného podprahového tiku. Je ale také plná hluboké bolesti. Moje žena mě nedávno – po třiceti letech vcelku šťastného (teda alespoň dle mého soudu) soužití – opustila kvůli jinému. Takže jsem všem těm nuancím relativně dokázal rozumět. Přesto mi ta ženská byla protivná. Jako tehdy moje máma. Ale dnes se na to (naštěstí, nebo bohužel?) umím podívat i z jiného úhlu pohledu. Dnes už vím, jak láska i nenávist dokážou bolet až k nesnesení.
Třeštíková mě dokázala rozplakat. Dokázala mě rozesmát. Častokrát jsem byl jenom smutný. Bezradný. Dobrá kniha má takto fungovat. Má vyvolávat emoce. Takže z tohoto pohledu – výborné. Ale ulevilo se mi, když jsem z příběhu konečně odešel. Ulevilo se mi, když jsem mohl z toho z křesla konečně vstát a prásknout za sebou těma zatracenejma dveřma…
..no je to dalsi blaboliva slatanina, ale alespon to ma jakysi takysi konec, ne jako ty predchozi, kde to vypada, jako ze Radka nestihla dopastat posledni 2-3 kapitoly a najednou uzaverka :D takze vlastne docela dobry.. dobry je za 3
Radko, jen teda doma se nerodi s nohama do praku s rukou duly vevnitr, to jsou spis nemocnicni praktiky, to by chtelo dopilovat znalosti, to i Viewegh zvladnul :)
asi pro mě kniha po níž mi zůstaly nejrozporuplnější pocity. Asi bych se mohla krásně opakovat v tom, že sem se v knize ztrácela z počátku celkem dost. Nu nutno zas říct, že to holt není kniha na "chviličkové" čtení, ale chce si to udělat čas ponořit se do ní na delší čas. Na druhou stránku něco mi nutilo číst dál a dál. Vladěna by potřebovala chvílemi chytit a proplesknout, jindy utěšit a nebo prostě trochu podpořit. Však to známe každá. Občas se v nás melou pocity jeden přes druhý a nevíme tak úplně co s tím. Je to přeci jen jiný styl psaní než jsem zvyklá a nedokážu rozklíčovat jestli mi sedí nebo ne. Plný počet dát nemohu ,ale zas dát jednu dvě je málo....jak říkám rozpor přes rozpor. Nenechte se odradit a čtěte.... já nelitovala , tak snad taky nebudete :)
s autorkou to mám jako na houpačce, někdy nahoře, někdy dole. Tentokrát spíše dole, do půlky knihy jsem se ztrácela, druhá půlka mi přišla lepší. Chvílemi vtipná netypická road movie české ženy na prahu klimakteria s nepříliš snadným osudem.
Nebylo to tak špatné jak se tu píše. Je to hodně emotivní zpověď. Přečteno za pár hodin
Moje chyba, kolikrát jsem si říkala, že Třeštíková není moje krevní skupina. Tak se mi to opětovně potvrdilo. Tohle je chaotická slátanina, od ničeho k ničemu, celkem duchoprázdno.
Příznivci předchozí autorčiny tvorby nečekejte nic podobného Bábovkám, Osmičce či Veselí. Tohle je opravdu jiná Radka Třeštíková. Temnější, složitější a zamyšlenější. Přiznávám se, že i mě ze začátku styl knihy zaskočil a měla jsem chvilku problémy se do ní začíst. Ale pak se to rozjelo a byla to jízda. Ačkoliv mi Vladěna chvílemi lezla neuvěřitelně na nervy a občas jsem si říkala, proč proboha udělala to, co zrovna udělala, ale jak se příběh blížil ke konci, začala jsem chápat. Ze začátku mi také trochu dělalo problémy rozeznat minulost od přítomnosti, ale postupně se vše rozjasnilo a příběh se začal skládat postupně dohromady.
Rozhodně nečekejte oddychovou knížku, u které si odpočinete. Děj je zde až druhořadá záležitost a neustále se musíte soustředit, abyste pochopili ten proud myšlenek a psychického rozboru. Ale přece jenom jsem si tu knihu užila. Byla to příjemná změna.
Opravdu dlouho jsem zvažovala čtení této knihy. Obzvlášť po přečtení všech těch recenzí, ale nakonec jsem se do ní pustila. Řekněme, že při čtení první třetiny knihy jsem docela chápala negativní recenze a měla jsem chuť to vzdát. Absolutně jsem se ztrácela, nedávalo mi to žádný smysl. Ale když jsem se přehoupla přes první třetinu, další stránky už najednou začaly pomalu dávat smysl. Člověk se jen musí pořádně na celý ten příběh soustředit.
Musím říct, že se mi ve finále knížka moc líbila. Byla to pořádná emocionální jízda.
Bohužel musím dát 1 hvězdičku, nejhorší kniha od autorky, absolutní ztráta času :-(.
Za mě prostě ne. Přečetla jsem všechny její knížky, ale tahle je za mě propadák. Dala jsem jí šanci dvakrát a ani tak mě nelákala. Nikdy se mi nestalo, že by mi ležela knížka na stole dva dny a já ji ani neotevřela, bohužel u této ano.
Mě se to moc líbilo! Netradičně napsaná kniha, netradiční hlavní hrdinka, netradiční řešení problémů.. A proč ne?:-)
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Opravdu se jedná o nejprodávanější českou autorku současnosti?
Ke knize:
Ano, jízda to byla, ale jízda plná sebelítosti, nespokojenosti, zmatku a smutku.