Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286248/bmid_dvur-trnu-a-ruzi-5Mh-286248.jpg
4
4324
878
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 1. díl >
Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce. ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
A Court of Thorns and Roses , 2015
více info...
Přidat komentář
Teď zcela upřímně. Při čtení jsem měla chuť knížku zahodit do prvního kanálu a nechat ji napospas krysám. Celých 140 stran jsem postrádala nějakou akci či alespoň příslib tajemné atmosféry. Hlavní hrdinka byla asi tak příjemná jako holubí výkal v raní kávě a údajně neohrožený vládce Tamlin by si v ničem nezadal s fňuknou Luisem z příběhů od Anne Rice. Akce jsem se nakonec dočkala i když zprvu jen velice skromně. Příběh dostane jiskru a spád hlavně v pasážích s Amaranthou a Rhysem . V hodnocení strhávám dvě hvězdy a to jak už bylo řečeno za hodně pomalý rozjezd a druhou za nesnesitelné charaktery některých postav které rujnují pozadí jinak dobrého příběhu.
Podle nadšených hodnocení jsem po knize sáhl a neudělal jsem dobře. Styl nebyl úplně špatný. Ale jinak je to červená knihovna v duchu fantasy. Po nějakém úvodu se děj začne motat kolem lásky a čtenář je zavalen neustálým popisem svalnatých lýtek, svalnatých/mocných paží, svalnatých/mocných zad, zlatých vlasů, to vše neustále zalito zlatým sluncem. K tomu popisy toho jak je kdo vzrušený a detailní popisy sexu. Protože je potřeba to zakončit nějakým fantasy koncem, tak nakonec hlavní hrdinka nějak zvládne tři úkoly. Oklamána, však musí zvítězit až tím, že uhodne hádanku. Odpovědí je, jak jinak, "láska". Klišé na klišé. Přinutil jsem se ještě přečíst pro srovnání i druhý díl a místo aby to bylo lepší, to bylo ještě horší. Celý děj byl jenom popis sexuálního napětí a posléze i popis sexuálních scén. Děj byl hodně upozaděn. K tomu přičteme ještě plytké a naivní zpracování vílího světa a máme vkuse obrázek o knize. Doporučuji čtenářkám 14-18 let.
Kniha mě rychle vtáhla do svého krásného a drsného světa. U sté strany jsem věděla, že tenhle příběh prostě zbožňuju, a když už jsem ho musela odložit, tak s těžkým srdcem a na několik pokusů.
Další úžasná série od zkušené Sarah J. Maas mě dostala do kolen. Původně jsem si myslela, že půjde o napodobeninu slavné Krásky a zvíře, ale tohle bylo mnohem, mnohem lepší. Vyrovná se to i Skleněnému trůnu. Kniha obsahuje vše, co od ní očekávám - akci, napětí, romantiku a zvraty, kterých bylo víc než dost. Prostě pecka! Všem doporučuji.
Říkala jsem si "Co na téhle sérii všichni mají?" No a ejhle, totálně jsem tomu podlehla.
Už od druhé stránky mě tento magický svět zcela pohltil a já se nemohla odtrhnout a přestat číst. Byla to bomba a já už se těším na další díl.
Jak "Na dvore z tŕňov a ruží" nakonec zhodnotit? Ještě teď jsem ze svých dojmů zmatená. Rozhodně jsem se u čtení nenudila, ale to spíš zásluhou autorčina úžasného spisovatelského umění, než že by snad děj byl natolik zajímavý. Vlastně jde spíš o průměrnou (leč hezky napsanou) fantasy o vílách a bubácích. První třetina knížky je kombinace Popelky s Kráskou a Zvířetem, což by mi nevadilo, v dnešní době se neokoukaný námět hledá vážně těžko. Jenže Hlavní hrdinka se neustále nimrá ve svých pocitech a krom toho se nic moc neděje. Sledujeme, jak jí Tamlin podstrojuje a snaží se být milý, zatímco Feyre ofučaně trucuje a mračí se na všechny okolo. Někde v polovině knížky příběh naštěstí přidá na otáčkách a dočkáme se příchodu nové (a konečně zajímavé) postavy Rhysanda, který dokáže pozdvihnout výsledné dílko o hvězdičku výš. Feyre se začíná chovat dospěleji, odhaluje tajemství záhadné kledby, kvůli níž si nemůže nikdo z jarního dvora sundat z obličeje masku a přichází taky hlavní záporačka,...
Nejdřív to vypadla jako variace na Krásku a Zvíře..tedy tenhle díl...neurazí, ale máte jasno, kdo stojí na které straně. A tak otevřete druhý díl a ejhle... začnete pochybovat.
Takže třetí díl pak berete vzápětí do ruky, protože chcete vědět, jestli je opravdu Rhys stvůra, nebo úžasný chlap a idol všech elfek. A pak vás to donutí vracet se k předchozím dílům a porovnávat slova Rhyse s tím, jak to "tenkrát" viděla Feyre. A pak už to není jen pohádkový svět, ale máte tajné přání potkat tyhle postavy v našem světě.
NEDOPORUČUJI ČÍST MOU RECENZI, POKUD JSTE KNIHU NEČETLI. MOHLO BY VÁS TO ZBYTEČNĚ ODRADIT!!!
Je to pár dní, co jsem knihu četla a i když jsem to nechala v hlavě uležet, stále netuším, co k tomu napsat. Kniha ve mně vyvolala velmi rozporuplné pocity a jen nad vybíráním počtu hvězdiček jsem strávila věčnost. Já vážně nevím. Nevím, jestli se mi kniha spíše líbila, nebo spíše nelíbila.
Děj mě od začátku velmi mrzel, protože mi to přišlo vážně na hlavu. Další část byla jen o Feyriným zvykání si na svůj osud, což byla nejen, že nuda, ale dokonce jsem již začínala počítat strany do konce, což jen tak u něčeho nedělám. Pak se něco konečně stalo, což vyústilo do další nudy, když musela Feyre odjet domů, ze kterého se najednou stal palác. Pak následovala nějaká ta rebelie, kdy hrdinka utekla nazpět do záporačkou zničené říše. Rozhodla se, že lásku svého života zachrání. Mimochodem jsem Tamlina naprosto nenáviděla již od samého začátku. Pak jsem se zděsila, když mi najednou začalo připadat, že je postava záporačky naprosto zbytečná a od zotročovatelky lidstva má hodně daleko. Následovaly tři úkoly, což byla snad největší nuda z celého příběhu. Ty ale hrdinka zázračně zvládla a happy end je na světě. Na konci příběhu mi navíc opravdová neutuchající láska k Tamlinovi nějak chyběla. Místo toho jsem si opravdu zamilovala Rhysanda. Jeho postava nebyla jediná plochá jako prkno a vyvolala ve mně alespoň emoce vzteku, když nic jiného. Stejně se vsadím, že se nakonec Feyre zamiluje do něho. Že by tu byl další odporný milostný trojúhelník? :D
Co mě opravdu mrzelo, bylo to, že byla kniha jen další vykrádačka. V tomhle se hodně podobala Sněhu nebo popelu. Stejné klišé s docela dobře předvídatelným dějem.
Kniha byla vážně dosti špatná, ale styl psaní autorky mi tak nějak nedovoluje označit knihu za odpad, protože to tento kus dosti zachránilo. O autorčiných kvalitách se doufám brzy přesvědčím u Skleněného trůnu, který by již žádnou pohádkou inspirován být neměl.
I tak plně doporučuji k přečtení, protože, co si budeme, je to Sarah Janet Maas. Čtení vás bavit bude, i když se asi místy budete chytat za hlavu a je to velmi příjemné a vcelku jednoduché na přečtení. Enjoy. :D
To je zas úžasná série!! :D Nemám slov, kniha mne zaujala hned od první stránky. Feyre prostě obdivuji. Je velmi silná, statečná, chytrá, obětavá a krásná. A Tam a Rys, opravdu nevím koho si vybrat, oba jsou skvělí :D No a ten zvrat na konci jsem si říkala jen páááni :D Doporučuji na 100% si to přečtěte :D Tento příběh jsem si zamilovala, těším se na další díl :)
Líbilo se mi to. Začátek mně trochu nudil, je to psané rozvláčně, ale pak se to rozjede, tak se mi to moc líbilo. I přes velký počet stránek se to četlo rychle, je to psané čtivě.
Zajímalo by mně jaké by to bylo ve filmové verzi....
Je to kniha YA, což já už dávno nejsem, ale mám ráda takovéto pohádky...
Rozhodně jdu do dalšího dílu.
Když se sejde Popelka, japonské anime, Hunger games a Tolkien (no a pár dalších well known fantazáren) v jedné knize. Ok, ne každá fantasy musí být krutě originální. Jenže první cca třetina knihy prostě nefunguje a i později kdykoli dojde na konflikt to jde celé do kytek a text se zhroutí. Romantické pohodové chvíle plynou celkem příjemně, ale jakmile přijde na scénu vážná věc, přidává se k neoriginalitě i nekonzistentnost a plytkost. Nechybí erotické scény jako z edice "Červená lucerna" ani neskonale krásný černovlasý padouch, co je vlastně hrdina (Jacob má konkurenci)... Kdyby mi bylo o deset let míň, asi bych měla zajímavé sny. Dnes už bych ocenila více rafinovanosti. Když se jediná zajímavá myšlenka - magii ničící nákaza, ukáže být jen ne tak zlou sestrou Zlé královny a posední třetinu knihy strávíme v pohádce Boženy Němcové s pár obludami navíc, touha po novém pojetí umře ve strašlivých mukách (nejspíš sežrána červem z MiB). Jako oddychovka dobrý. Možná spíš dostatečný...
Vzhledem k tomu, že jsem si pořídila třetí díl (ve velké slevě), rozhodla jsem se k této sérii vrátit pěkně od začátku. No, musím říct, že napodruhé to bylo ještě složitější přelouskat než napoprvé, protože je to vlastně takové "Tentkrát poprvé" (dámy, které jako děti četly Bravo, vědí). Ovšem v tomto případě je to spíš, po sedmé, po dvacáté a po sté. Musím se navíc přiznat, že logika jednání veškerých postav je... logiku postrádající.
(Varování: komentář nedoporučuji milovníkům Sarah J. Maasové. Taky by se této minirecenzi měli vyvarovat ti, kteří knihu nečetli, páč budu spoilerovat. A hodně. Anebo si to spíš přečtěte, abyste věděli do čeho sakra jdete.)
Tak fajn. Víte co je ironie osudu? Prvnímu dílu Skleněného trůnu jsem dala plný počet, tady jsem váhala, jestli mám dát hodnocení "odpad". Přiznám se, z poloviny za to můžu já, protože teď by dostal první díl Trůnu tak tři hvězdy s odřenýma ušima. Každopádně, Dvůr je pořád stonásobně horší než Trůn (ha, celkem se to rýmuje). Důvodů je hned několik.
Abych ale ukojila fanynky Maasové, na knize přeci jen bylo něco kladného. Obálka, protože ty cooboo prostě umí, a skvělý styl psaní. Ať si říká kdo chce, co chce, styl Sarah je výjimečně kvalitní. Řadí se mezi favority, kteří mají psaní v krvi a prostě jim to jde.
(Tak děcka, teď to bude fakt depresivní. Doporučuji pustit smutnou muziku, zabalit se do deky, a trpělivě vyčkávat můj zdrcující ortel.)
Postavy. Plytké a ty hodné samozřejmě krásné a mladé. Málem bych zapomněla, že těm opravdu nejvíc cool jsou přiděleny super-schopnosti. Tak si to projedeme. Feyre- nudná a absolutně nezajímavá holka, která najednou dostane pozvánku do říše víl a má všechno, na co si vzpomene. Nejenže je nudná, je ke všemu tomu pernamentně nadržená. Chápete, a jelikož je to krásná a emancipovaná žena, spasí celej svět, aby se neřeklo. Tamlin- taky sexy, krásnej, s vypracovanýma svalama jakbysmet. Sic je tvrdý jak mouka, stejně má slabost pro naši hlavní hrdinku. Oběť milostného trojúhelníku, slyšela jsem, že v dalších dílech má být odkopnut naší milou nánou Feyre. Chudáček. Lucian- vcelku zbytečná, jako všichni plochá postava. Vsadím se, že v dalších dílech to dá s někým dohromady. Vypadá také na toho beránka, který v dílech následujících zemře opravdu tragickou smrtí. Nesta, Elain, Feyřin tatík jen vystihují to, jak hrozně úžasná Feyre je. Taky plytké a k ničemu. Potom tu jsou samozřejmě nějací ti záporáci. Amarantha- taková trapná a vůbec ne- temná sněhová královna. Jasně, zotročí všechny Dvory, ale jakmile si tam nakráčí Feyre, všechno je nakonec spravený a zlá pizda poražena. Hurá! Dále Rhysand, postava, která ve mně dokázala vyždímat nějakou tu emoci. Ta emoce rozhodně není láska, naopak vztek. Protože takhle odpornýho a namyšlenýho blbce jsem v knize dlouho neviděla. Avšak, aby se fanynkovský srdce uklidnila, "von je vlastně hodnej". A taky se vsadím, že s ním ta naše kravka i skončí, nejspíš je víc žhavej a temnej než Tamlin. Proto jsem tým "Netvor", ne "Okřídlenec". I když mě Tamlin vzrušuje leda tak svou předvídatelností.
Láska. Respektive ta mezi Kráskou a Zvířetem. A budu stručná (doufám). Když se to vezme kolem a kolem, jejich vztah bych jako lásku zrovna nepojala. Více specifické je slovo chtíč. Mezi nimi je tolik psychického pouta, že i s mojí flaškou si líp rozumím. Tady si někdo spletl lásku a zamilovanost. A sakra, vsadím se, že právě ten někdo jejich vztah ukončí. Že to nějak zmanipuluje, aby to vypadalo, že "my nic, my chceme jen šuk...". Navíc tu smrdí nějakej ten milostnej trojúhelník, Feyre-Tamlin-Rhysand. Celkem trapný, když autorka popisuje pouto Tamlina a Feyre jako nehynoucí lásku až za hrob.
Už se ale přestávám věnovat těmto směšným panákům, a přešla bych ke kostře celého příběhu, k ději. Ten mě snad štval nejvíc. Ze dvou prostých důvodů. Zaprvé, nudou jsem si neukousala nehty, nýbrž prsty. Zadruhé, mělo to čtyři sta třicet stránek. Z nichž asi třicet je vzrušujících. A těch posvátných třicet stránek, je vlastně originální jak vepřová šunka. Já vím, Sarah prostě na konci musela asi napsat něco akci podobné. Proč proboha, proč si ale zvolila to nejjednodušší a nejodfláknutější řešení. Ano, úkoly, mise, říkejte si tomu jak chcete. K tomu, aby opravdu nasadila pomyslnou korunku čtenářovy nasranosti, to Feyre mohla vyřešit rozlousknutím hádanky, kterou by i opice dala za pět minut. Opravdu trapné a nelogické natahování děje.
Verdikt? Nechci knihu zbytečně zatracovat, a hnát ji do nejbližších pekel. Takových blbin je aspoň tucet. Právě proto mě udivuje, kolik lidí ji čte a kolika lidem se to fakt líbí. Harlekýnky zabalené do fantasy světa, (se sexy vílami, samozřejmě!) opepřené nějakou tou slovní zásobou asi fakt žerou peníze. Ale víte co se říká. Proti gustu...
Ja vlastne ani neviem ako túto knihu ohodnotiť. Keď ono to bolo tak moc dobré a tak moc zlé zároveň. A tak NÁVYKOVÉ. Až sa nemôžem dočkať až si prečítam ďalšiu knihu. A potom tú ďalšiu. A ešte aj tú novú.
Štýl písania, postavy aj svet ktorý tu autorka vytvorila boli úžasné. Až na to, že niekedy nie až tak. Všetkého bolo až príliš alebo naopak nie dosť. A nič medzi týmito dvomi protikladmi. Prvé dve tretiny to bola čistá romantika a potom sa koniec zmenil na krvavé fantasy dobrodružstvo. A čo preboha to bolo s tým červom???
Ale zároveň to bolo romantické a chytré a proste úplne super. A myslím že som bola v klube odkedy sa objavil Rhysand. Očividne si proste nemôžem pomôcť voči nehynúcej láske a psychotickým sexi zloduchom.
Od první stránky má kniha akci a spád. I první kapitola, kde Feyre zabije vlka je plná napětí a hned si čtenáře získá. Je to psané jako reteling, ale jen prvních pár kapitol mi plně bilo do očí, že to má spojení s Kráskou a zvířetem. Poté už Maasová příběh uchopila do svých rukou a dotáhla k dokonalosti úžasnou fantasy knihu, která je právem na piedestalu, co se tohoto žánru týče. Je to ten typ knihy, kterou čtenář nemůže odložit. Což bývá problém, když potřebuje i pracovat. Feyre je sice trošku naivní a oproti tomu "nejnadanější" vůči svým starším sestrám, což si protiřečí, ale dá se to snést. Autorka si krásně pohrála s vytvořením nového světa a pomáhá tomu i tím, že všechno pěkně popíše, ale nepřehání to, aby člověka neodvedla od děje. Hlavně se mi líbilo, jak se bytosti odvolávají na Kotlík, ze kterého svět vzešel. Feyre, Tamlin, Lucien, Nesta, Amarantha - jedno jméno hezčí než druhé a také bájné postavy mají propracované charaktery a i záporné působení. Trochu mě mrzel závěr knihy, kde už mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. A jak jsou všude týmy Tamlin a Rhysand, tak u mě existuje pouze ten první. Více na: https://www.instagram.com/knizni_dilna/
Ta knížka je prostě O můj bože. Nic jiného se nedá ani říct. Už moc se těším, až si koupím druhý díl :)
Takto jsem si představovala fantasy svět. Na jednu stranu krutá a na druhou krásná idylická příroda, všude spousta zeleně, lesů a tajemných bytostí. Svět plný nepřátel i spojenců, kteří vám přirostou k srdci. Sídlo Tamlina vás pohltí, máte chuť se proběhnout po louce, koupat se v jezeře, trhat kytky v zahradách a procházet se světlými chodbami s velkými okny. Dvorní slavnosti by si člověk také nenechal ujít, pít vílí víno a tančit celou noc. Příběh má svůj řád, vše je logicky vysvětleno no a obálka je prostě dokonalá.
---Spoiler---
Zklamaly mě ke konci knihy ty tři úkoly... přišlo mi to jako klasika, kdy se vše povede samozřejmě až úplně u posledního. Čekala jsem ten zvrat, že to bude tentokrát jinak a ono nic. To samé ta hádanka, přišla na to "zrovna" když to bylo nejvíc potřeba.. jako když přestřihne hrdina červený drát na bombě, které zbývá 1 vteřina..
No a taky přece stačilo, aby mu řekla, že ho taky miluje. To mu mělo navrátit sílu a nemusela ho tak bodat do hrudi...
Štítky knihy
láska magie smrt erotika pro dívky romantika víly, rusalky fantasy romantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tyhle druhy romantických pohádek už mě moc neberou. Ale tady se mi to četlo vážně dobře. Kniha plynula velmi svižně kupředu a neslevovala tempo.
Pravda, někdy v půlce jsem měla pocit, že autorka vykradla snad úplně všechno co už bylo napsáno a smíchala to dohromady. Ale ten konec to všechno konečně vysvětlil a ospravedlnil všechen ten patos kolem. A kdyby ta hádanka na konci nebyla do očí bijící, bylo by to ještě lepší.
Nicméně se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla typická Mary Sue co všechno ví, všechno zná, všude byla třikrát a od všeho má klíče. Měla své chyby, občas jí to vůbec nepálilo, ve spoustě věcí vůbec nebyla dobrá a ani se o to nesnažila, ale i proto mi byla sympatická.
Je to pohádka, samozřejmě že dobro vyhraje nad zlem... za svou cenu ale vyhraje. Kdyby si dala autorka lepší práci s hádankou dala bych 4 hvězdy, takhle je to za 3. Ale budu pokračovat dalšími díly.