Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306865/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-7Ms-306865.jpg
5
3573
3573
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury , 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) No do háje. Tohle bylo božíí. Prvních 200 stránek si Feyre zasloužila pár facek. Ale Rhys je má nejoblíbenější postava už od prvního dílu a teď se mi tenhle pocit jen utvrdil. Tihle dva se prostě k sobě hodí. A konec byl jen třešničkou na dortě.
Od prvního dílu, který byl pro mě neskutečně utahaný, to je velký posun. Vděčím za to především změně prostředí, protože unylý Jarní dvůr mě vážně nebaví, zatímco Noční dvůr je místo přesně pro mě, takže číst o něm bylo potěšení. Navíc Maasové se nedá upřít čtivost, stránky mizí snadno, i když ten rozsah je vždycky poněkud děsivý.
Maasová má u mě velké plus za postavu Rhysanda, to už od prvního dílu, protože já tyhle mnohovrstvé postavy, které jsou úplně jiné, než jak na první pohled působí, prostě žeru, takže ke štěstí mi bohatě stačí právě Rhys. Ničí mi to jen vědomí, že už zase se samozřejmě musí tak okatě párovat víme s kým, ale tohle je boj s větrnými mlýny, který jsem už dávno vzdala.
Zpočátku mě to nebavilo, protože neustále Feyřino kňourání bylo prostě otravné a číst pořád o tom, jak je jí strašně zle, ale nikdo to nevidí...profackovala bych ji už jen z principu a k této myšlence mi dala v průběhu knihy ještě několik důvodů. Zatímco já při prvním Surielově prokecnutí vzdychám blahem, jak byl vůči ní Rhys šlechetný, že jí to neřekl a nechtěl ji tak ovlivňovat, ona se urazí, zase je strašně dotčená a zdrhne. Tak nevím, jsem ženská, ale oproti ní mi bylo u Rhyse okamžitě jasné, odkud vítr vane.
Noční dvůr mi přirostl k srdci, tak jako jeho obyvatelé, jenom bez té Feyre bych se prostě obešla. Třetí díl mě zajímá právě kvůli Rhysovi, ale už se mi nechce vracet na Jarní dvůr a za Tamlinem. K oběma mám tak těžkou averzi, že bych je klidně předhodila Amaranthě a ještě jí v tom pomohla. :D
Nečtu fantasy, ale tohle....
Sarah J. Maas jsem si naprosto zamilovala. Po přečtení série skleněný trůn, (ze kterého jsem jen tak mimochodem byla tak odvařená, že jsem týden nemohla nic jiného číst, abych se mohla rozloučit s postavami) jsem chtěla navázat na její další příběh, a ikdyž ten první díl mi opravdu nesedl, tak pokračování je prostě epický... její příběhy mi prostě zůstanou v srdci...
Po přečtení prvního dílu jsem si myslela, že je to ten nejlepší díl.
Ale tady autorka zvedla pomyslnou laťku hodně vysoko.
Svět který jsme poznali v prvním díle společně s Feyre , nyní teprve skutečně objevujeme a poznáváme. A je to nádherný pohled, těžko hledat slova, která by popsala všechny pocity, emoce, které společně s Feyre potkáme.
Navíc romantická linka je perfektní a Rhysand je prostě úžasná postava, kterou milujete.
Autorka píše tak čtivě, že stránky mizí a zachvilku jsme u konce . A konec ještě nechcete, věřte.
U čtení jsem zjistila, že pokud by Mass do knihy napsala třeba i nákupní seznam, nebo recept na nedělní oběd, budu jej stejně hltat jako celý příběh v této úžasné série.
DVŮR MLHY A HNĚVU
Hodnocení Knihánkova: 3,75 ⭐️
První díl této série se mi moc líbil (sice ode mě nedostal plný počet 5 hvězd, ale zasloužených 4,5:-)), na druhý díl jsem se tedy velmi těšila. Napřed se mi líbil hodně, svět mě zcela pohltil a já si užívala každou jednu stránku. Pak mi to však přišlo čím dál tím víc... natahované? Možná lepší označení pomalé... Musím však zmínit jeden důležitý fakt: tuto sérii jsem nečetla v nejlepší životní etapě a upřímně mě to dost mrzí. Kdybych ji četla v období, kdy bych byla spokojená a šťastná, myslím si, že by se mi líbila více (i když takové nadšení, jako u mé maminky, by se asi nedostavilo). V čase, kdy jsem četla Dvory, nám zemřel milovaný pejsek Careček, řešila jsem záchranu dalšího pejska Mouly (to samo o sobě bylo také velmi dramatické) a ještě řešila dost velké starosti a životní zklamání (které právě pramenilo z mé naivity - a protože Dvory z jednoho úhlu pohledu trošku naivní jsou, nepřidalo to tomu), byla jsem neustále v časovém skluzu a módu nestíhání. Každopádně druhý díl je hezký. Poklidnější, hodně zamilovaný a asi bych jej popsala jako poznávání (krásného) světa a budování lásky. Paní autorka je neskutečně sympatická, poděkování mě opět dostalo - nádherné :). Takže abych to shrnula: krásná dobrodružná pohádka, ale doporučuji číst spíš v době, kdy jste absolutně v pohodě - ponořte se do tohoto světa a naplno si jej užijte...
Více brzy na mém YouTube :-).
První díl mě nadchl, ale tenhle díl jsem si užila mnohem víc. Hlavní hrdinka projde obrovskou změnou. S novou mocí získá konečně i něco jako charakter (už není tak ukňouraná, jako v prvním díle), a zároveň se otevře úplně nový svět.
Na konci prvního dílu už bylo jasné, že ne vždy ten, co má pověst jako zloduch, opravdu zloduch je. A dobrák je opravdu dobrák.... A tak hned na začátku autorka zrušila „žili spolu šťastně až do smrti“ a obětovala postavu Tamlina, kterého vpasovala do role manipulátora, který dělá vše „pro vaše dobro“. Zpočátku mě trochu mrzelo, jak vztah Tamlina a Feyre dopadl, ale Rhysanda prostě nejde nemilovat (vlastně jsem ho milovala už jako "bad boye" v prvním díle), já prostě to škádlení mezi nimi „žeru“.
I když je tenhle díl celkem obsáhlý, děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako zajímavé vedlejší postavy Rhysandova vnitřního kruhu.
Rozhodně mi nic nechybělo. Skvělé postavy, romantika, boj i napínavý konec. Okamžitě jdu na 3. díl.
Neříkám, že me kniha nebavila, ale většinu z ní jsem si říkala, že ten první díl mi sedl víc. Ovšem posledních asi 50 stran jsem přečetla jedním dechem.
Já nějak nevím. Autorka rozhodně umí psát velice čtivě - to jsem zjistila už u Skleněného trůnu. Ale stejně jako tam, mi i u této série postupně odpadá zájem číst dál.
Není to vyloženě špatné, celkově se mi tahle bichlička líbila, a děj třetího dílu mě zajímá, jen... dívala jsem se, že má 720 stran a už se mi to nějak nechce číst :D
Hlodá mi totiž v hlavě hlásek, že k přečtení tu jsou i mnohem lepší knížky. Každopádně až budu mít zase chuť na dlouhou čtivou oddechovku, vím po které autorce sáhnout :)
Co se mi na téhle knize opravdu líbilo byl pozvolný, přirozený vývoj vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami (nejenom ústředního páru).
Ale šmarja - ty erotické scény (nebo rovnou porno?), co to sakra bylo XD
Ty na mě působily jak od nadržené puberťačky, která nic moc neví ani o sexu, ani o slovní zásobě... XD
Sarah je prostě skvělá. Její knížky mám moc ráda a tahle mezi ně určitě patří. Celá tahle série stojí za přečtení!
(SPOILER)
Jakmile jsem dočetla tento díl, vrhla jsem se s horlivostí na třetí, abych zjistila, jak se bude příběh vyvíjet dál.
Docela mě zamrzelo, jak autorka vyvinula děj u Tamlina. Jeho chování se mi naprosto zhnusilo. Rhyse jsem si oblíbila už v prvním díle, ale teď mi nenávratně přirostl k srdci. Stejně tak i jeho vnitřní kruh. Vztahy a charaktery postav byly úžasně obsáhlé a propracované.
Děj byl skvělý, nasmála jsem se u něj víc než u prvního dílu. Neskutečně rychle jsem tu knížku zhltla. Za mě velké doporučení.
Čekala jsem, že opět druhý díl bude jen ždímání značky. Až na pár kapitol, které byly zbytečné - tak celkem dobrý rozjezd pro třetí díl.
Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím.
První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“.
Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“.
Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu.
Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.
Bomba.
Prvních asi 150 stránek jsem si říkala, o čem ta bichle, která má sedm set stránek, proboha bude, ale na konci jsem si zoufale přála, ať je to delší. Bylo to opět neskutečně čtivé, děj neuvěřitelně rychle ubíhal a stránky jen lítaly pod rukama (až jsem se musela hlídat, abych to všechno nepřečetla najednou).
Rhysand a Feyre - ty dva úplně žeru. Když se teď dívám zpětně, ani já vůbec nechápu, co se mi na Tamlinovi tolik zamlouvalo. Zároveň mi přijde, že oproti tomuhle dílu se v tom prvním nedělo prakticky nic - ten spád tady je opravdu dechberoucí.
Postelové scény mi v knize nevadí, naopak, patří to k tomu a do té pětisté strany jsem jen čekala, kdy se to napětí mezi nimi konečně uvolní :D.
Podtrženo, sečteno, bylo to skvělé. Našla jsem další sérii z mála, která působí propracovaně a dokáže ve mně vyvolat smích i slzy. Ráda bych se vydala spolu s Rhysem, Feyre, Cassianem, Azrielem, Mor a Amren do Velarisu, procházela se jeho ulicemi, kochala se a užívala si s nimi života.
"Klekl na hvězdy a hory vytetované na kolenou. Nikdy by se před nikým a před ničím nesklonil.
Kromě své družky. Ženy, která mu byla rovna."
(SPOILER)
Poměrně pohodové poklidné čtení, jehož dějová linka rychle plynula, než vše šlo do háje v posledních kapitolách a sotva jsem stíhala pobírat vše, co se událo.
Pouto Rhyse a Feyre je neskutečně krásné a naprosto mne dostalo. Zpětně nechápu, jak jsem mohla mít ráda Tamlina a ignorovat, jak toxicky se k Feyre choval.
Rhysand a jeho příběh si vysloužil pár slz a stává se ve světě knih jednou z mých oblíbených postav :)
(SPOILER)
"Život, smrt a znovuzrození.
Slunce, měsíc a temnota.
Tlení, květ a kosti.
Buď pozdravena, sladká, Buď pozdravena, paní noci, princezno rozkladu. Buď pozdraveno, zvíře s tlamou plnou tesáků
a rozechvělý koloušku. Miluj mě, dotýkej se mě, zpívej mi." - nádherný citát z knihy. A přesně v tomto duchu se nese celý příběh. Krása a potěšení musí existovat vedle bolesti a smrti. A mnohdy je hranice mezi nimi tenčí, než bychom si dokázali představit.
Je zvláštní, jak člověk v dětství vždy stál v příbězích na straně jednoznačného dobra, které vždy zvítězilo nad zlem. Jak jdeme světem, život nás mění. Poznáváme mnohé stíny, které námi prostupují a ulpívají na nás. Necítíme v srdcích vždy jen lásku a toužíme tvrdě vracet údery.
Proto je Rhysand, vladař temnoty a noci, tak sympatická postava, protože je ztělesněním toho, co v nás všech tepe. Nikdo nemá v srdci věčný máj.
Přesto všechno jsem si ale možná mnohem víc oblíbila všechny vedlejší postavy, hlavně Azriela, který byl podle mě inspirovaný Azrael, židovským archandělem smrti. Příjemná byla i postava Mor, krásné princezny nočních můr.
V minulém díle jsem zbožňovala postavu Luciena, ale nechápu myšlenkové pochody autorky, která si asi myslí, že když ho vyškrtla ve druhém díle na 600 stránek z děje a nechá tak čtenáře na něj zapomenout, že když ho dá do poslední kapitoly s bombovou zápletkou, že si z toho sedneme na zadek. V Dvoru trnů a růží jsem s ním velice cítila, že ztratil milovanou ženu i rodinu a musel kráčet světem s poznamenanou tváří. Tolik jsem si přála, aby si našel nějakou lásku a teď to konečně přišlo, ale ouha, se mnou to ani nehnulo.
Z celého tria tří sester je Elain nejsympatičtější. Není to mrcha jako její sestry. Ano, co si budeme...Feyre na začátku knihy stále fňukala, že má na rukou krev dvou víl a čtenář její nářky poslouchá do půlky knihy, pak si ale takové násilí se svými krvavými hříchy rozhodně nedělá. Rázem vraždí, intrikuje a podvádí. Tamlina odstřihla nějak moc lehce, stále někomu plakala na rameni, že jí Tamlin nechápal. A pochopila ona jeho? Nebo snažilo se o to aspoň? Zeptala se ho, jak se cítí on?
Rhysand za ni vlastně ani nemusel bojovat, tím, že u ní Tamlin klesl, měl Rhys vlastně vyhráno. Stačilo už jen dobývat. To mu trvalo celých 500 stránek, než ji konečně dostal do postele. Autorka nám asi chtěla pořádně dopřát za to čekání, takže se postelové scény táhnou přes dvě kapitoly, až vám z toho dobře nebude. Tolik podrobná erotika knihu za mě nehorázně shodí.
Mohu ale zaručit, že vás pohltí prostředí Velarisu, budete se cítit jako člen Rhysandovy party. Děj doslova poletí a závěr je opravdu překvapivý. Otvírá spoustu otázek, které vás prostě donutí sáhnout po třetím díle. Tak se také nechte pohltit hvězdným svitem, přijměte pozvání na Noční dvůr a staňte se jeho vladařem.
Tento díl se četl velmi dobře. Příběh krásně plynul. Rozhodně mi nic nechybělo...skvělé postavy, romantika, boj, a jako vždy napínavý konec!
Magie z ní přímo sálá a neopouští ji....
Další díl prosím!!
Tahle téměř 700 stránková bichle byla skvělá a z jedné strany mě mrzí, že jsem ji už přečetla...každopádně jsou venku další díly a SJM snad píše další:))
V tomto díle se setkáváme s novými postavami - Cassian, Azriel, Mor, Amren, kteří jsou strašně moc sympatičtí a hned bych je brala za přátele:)
Miluju škádlení mezi Feyre a Rhysandem... Celkově Rhysand je jedna z nejlépe napsaných postav, o které jsem četla.
Celou sérii Dvorů bych určitě místo do Young adult zařadila spíše do New adult.
4,5/5 protože začátek byl trochu pomalejší a těch pět hvězd si šetřím na další díl:)
,,Pozvedl sklenici a jeho pohled byl tak pronikavý, až jsem se ptala, jak to, že jsem se před Tarquinem vůbec červenala. Rhys zazvonil svou sklenkou o mou. ,,Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní"
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Rhys a Tamlin mi přišli jako Damon a Stefan z Upířích deníku. V první knize máte rádi Tamlina jak je hodný a v této druhé se o něm začínáte dozvídat pravdu, že není takový jaký jste si mysleli a to stejné s Rhysem až na to že opačně. Jsem moc ráda že Attor je mrtvý.