Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306865/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-7Ms-306865.jpg
5
3601
3601
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury , 2016
více info...
Přidat komentář
Strašně moc jsem vděčná za toto pokračování. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nemohla jsem se prostře odtrhnout! Tento díl se mi líbil ze všech Dvorů asi nejvíce!! Díky Maasové za Rhysanda, Azriela a Cassiana! Tato trojce vás zvedne ze židle! Opravdu, nekecám! Díky tomuto příběhu jsem si našla další oblíbenou postavu a patří do mé zlaté trojce nejlepších knižních mužských postav. Tím se stal Rhysand! Ach bože...mohla bych tu o něm psát romány, ale to si radši nechám pro Wattpad na Fanfikce :D a vrátím se ke knize.
Autorka tento díl skvěle zpracovala. Všechno je to neuvěřitelné! Opravdu si to musíte přečíst a musíte dočíst i další díl a k tomu i ten čtvrtý jako bonus či dodatek! Doporučuji a doporučuji!! Nebudete litovat, to vám garantuji.
Jestli první díl jsem považovala za pecku, tohle nevyjádřím ani slovy, jak to bylo dokonalé!
Originální, čtivé, vtipné,... Mohla bych pokračovat. Prostě Sarah si mě každou knihou dostane víc a víc. Budu se opakovat, ale proč jsem ji tak odkládala?
Pokud se Vám první díl nelíbil a nevíte, jestli se pustit do druhého... Pusťte se do něho! Vůbec neváhejte!
Jelikož je to druhý díl série, tak nemůžu popisovat vše, že? Ale ty postavy... Sarah umí psát skvělé postavy. Rhysanda si zamilujete, i kdyby jste milovali Tamlina sebevíc a chtěli, aby byl s Feyre. Kdo by Rhysovi nepropadl... Ale i ostatní postavy, které Vám připadají jako zbytečné, vyjdou jako hodně důležité.
Ten konec? Byla jsem zmatená a když jsem si přečetla poslední dvě kapitoly, nějak jsem to pobrala. Ale stejně, bylo to velké wow.
Určitě knihu doporučuji. Až do konce Vás bude bavit.
5*/5*!!
Podruhé přečteno. A bylo to lepší něž poprvé. Já to knížku doslova zhltla. Utíkalo to tak strašně rychle. Znovu si to všechno připomenout. Všímat si těch detailů. Já nechtěla jenom aby to skončilo. Ten závěr byl bravurní. Moc mě bavilo si opět všímat chování a vývoj postav. A navíc ty postavy co se přidali. Tkadlena, Řezbář, nejužší kruh. Všechny charaktery byly skvěle vykreslené. Opravdu jsem si je zamilovala. Chování některý naopak nechápu a to vím co jsem měla čekat některé scény mě prostě rozsekaly.
Pomalu ani nevím co napsat bylo to opravdu skvělé.
No.
Jednu věc na příbězích Maas opravdu obdivuji - je schopná otočit příběh na začátku druhého dílu o 180 stupňů, udělat z vedlejších postav ty nejdůležitější, a všechno bez ohledu na čtenáře.
Jaká škoda, že zajímavý story telling pro mě zabily faktory jako sebevražedná hlavní hrdinka a přehršel - naprostý přehršel (měla jsem chuť s tím seknout, fakt) - svalnatých oslňujících vílích bojovníků myslících 90 % času jenom na jedno. Chvílemi jsem začínala mít pocit, že má autorka asi nějaký problém, protože nacpat tolik schematických mužských postav (promiň, Rhysande, i tak jsem si tě nakonec oblíbila) do jedné knihy...
Trochu úsměvné mi přišlo, jak obyvatelé Nočního dvora plánovali válku, ze začátku to na mě působilo trochu jako hrající si děti. Feyre se bez zaváhání zapojí do všeho, co může, aniž by trochu přemýšlela a zjistila si víc informací. Grrr. Rhysand si prošel krásným charakterovým vývojem - tedy, jeho charakter nám byl krásně odhalen (kapitola 54 je bravurní).
Stejně jako v prvním díle i tady jsem měla trochu problém s nějakými pravidly magie, která se zdála dost nevyřčená a nekonzistentní.
Takže jsem částečně mírně znechucena a částečně velice pobavena proletěla 400 stran (čtivost a skvostný jazyk se Maasové nikdy nedá upřít)... a závěr mě naprosto odrovnal.
Tolik zvratů, které ve mně vyvolaly neskutečné emoce, během posledních pár stránek, to oceňuji neskutečně, uznávám, že i přes výhrady, které k jejím knihám mám, je Sarah Maas vynikající spisovatelka, co se výstavby dějové linky týče. Přiznám se, že jsem chtěla sérii nechat, ale po konci, který nechal herní pole rozehrané úplně jinak, než jsem předpokládala, dalšímu dílu přeci jen dám šanci.
A budu doufat, že to bude více fantasy sága než Padesát odstínů pro náctileté.
Tak tohle byla jízda! Začátek trochu rozpačitější - a pak zlom a jedete, a jedete... To jejich špičkování, škádlení, slovní přestřelky - jo to je přesně ono. Takové tanečky se mi líbí :)
Rhys si mě získal už v prvním díle. Ani vlastně nevím proč. Ale bylo to tam. Takže když se objevil na scéně, hned jsem věděla, že na to vlastně od začátku čekám...
Tkadlena?
Dvě sestry šly si k moři hrát,
loď svého otce chtěly uhlídat.
Avšak kde skála končila,
starší tam mladší shodila...
Brr! Mrazivá, děsivá scéna. To se vážně povedlo. Ovšem těch scén, kdy jsem tajila dech a říkala si, že tohle přece nemůže dobře dopadnout, tam bylo víc. Autorka umí dávkovat napětí, že doslova cítíte, jak vám ťapká po kůži. To, co lze sdělit v jedné, dvou větách, dokáže vystupňovat tak, až se vám zdá, že je vám kůže malá :)
Čtivé, napínavé a nabité adrenalinem až do konce. Krásné!
Dvůr mlhy a hněvu je rozhodně daleko lepší než první díl. Oproti druhému dílu byl první asi jedno zrnko písku k celému pískovému dolu. Tolik se toho stalo, tolik nových postav a vzrušujících událostí přibylo. Ačkoliv mi asi v polovině knihy přišlo, že se to chvílemi celkem táhne, tak konec byl naprostá jízda.
Nicméně nemohu jen chválit. Tak trochu chápu, že pokud kniha spadá do YA, tak hlavní hrdinka
začíná jako obyčejný člověk, který má trpký život. Pak najednou však spasí celý svět, dostane nezměrné schopnosti a jako podle nějakého vzoru se tohle děje v každé knize.
A mě to fakt už unavuje. Vážně to ještě někoho baví číst pořád dokola? O stejných hrdinkách v různých YA fantasy ? Za toto dávám jednu hvězdu dolů.
Slabší rozbeh, Feyrina depresia, zmiešané pocity z Tamlina a Rhysa... akosi som sa cez to nemohla poriadne a rýchlejšie prekúsať. Ani som si nevedela vybrať, ktorý z lordov a dvorov je lepší. Teraz to už vidím, že som bola trištvrte knihy dobre zaslepená. Už takú chybu neurobím.
Výborné stupňovanie deja, kniha ma bude v snoch ešte dlho mátať. Sarah opäť nesklamala.
Víte co, tohle je prostě bomba. Bylo to lepší než první díl. Nové a staronové postavy jsou prostě úžasné. A ty bojové scény, super. Jen musím říct, že mi to nepřijde zrovna vhodné pro lidi pod 15 let... Zařadila bych spíš do New adult...
Kniha byla super, užila jsem si každou stránku, jen kdyby mě občas Feyre nevytáčela jejím chováním. :D Jinak krásný příběh plný zvratů. Jdu se hned vrhnout na další díl :)
Tohle bylo něco! Rozhodně lepší než první díl. Postavy mi mnohem víc sedly a úplně jsem si zamilovala Rhyse, a to jsem si myslela, že už to víc nejde. Na konci jsem si říkala, že je to strašně rychlý a jednoduchý, že přijde zvrat. Taky že přišel. A to pořádnej. Tohle jsem rozhodně nečekala. Za mě paráda. Moc se těším na další díl.
Tohle je bezkonkurenčně nejlepší díl z celé série. Druhý díl Dvoru trnů a růží je jedna z mála knížek, které bych si po dočtení nejradši hnedka přečetla znova. Co si budeme, je to docela bichle, ale díky krásnému stylu psaní autorky, se kniha četla skoro sama.. První díl byl nudný, tolik mě nebavil, ale ve dvojka byla od začátku do konce nabitá akcí a zvraty a neskutečně čtivá. Je zde spoustu nových postav, které budete buďto absolutně nenávidět nebo si je naopak naprosto zamilujete. Feyre, kterou jsem v jedničce moc nemusela, se tady konečně začíná chovat smysluplněji a rozhodně se řadí mezi mé nejoblíbenější knižní hrdinky. A Rhysand? To je snad jedna z těch nejlepších mužských knižních postav, jaké existují a nejde ho nemilovat. A ta romantická linka mezi nimi byla naprosto boží. Jenom mě teda trochu mrzelo, co autorka udělala z Tamlina... V prvním díle jsem ho měla ráda ale tady se choval opravdu příšerně. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu, protože tahle série je prostě skvělá a rozhodně se bude navždy řadit mezi mé srdovky.
5⭐/5⭐ Jedna z vůbec nejlepších knih, co jsem kdy četla. Pokud jste nečetli, rozhodně dejte téhle sérii šanci, protože podle mě nebudete litovat.
(SPOILER)
Na druhý díl jsem se docela těšila, jelikož jak se dalo očekávat, že Rhys, kterého jsem si oblíbila v prvním díle, zde dostane více prostoru. A to jsem ani netušila, že ho dostane tolik. Jeho postavu se podařilo autorce vykreslit opravdu dobře a rozhodně oceňuji, že na čtenáře nevybalila všechna jeho tajemství naráz. Co se ale týče Feyre, tu bych občas trochu propleskla za chování, ale musela jsem si připomínat, že je v knize dost mladá, takže se sem tam něco dalo odpustit.
Velkou proměnou prošel Tamlin, který mi byl z prvního dílu docela sympatický, ale tady se choval jako ehm...no, opravdu hodně majetnicky a s klapkami na očích. Trochu jsem ale doufala, že Lucien v některých chvílích zakročí více. I jeho jsem si totiž v prvním díle oblíbila a nečekala jsem, že bude takto pasivní. Jsem zvědavá na jeho další vývoj.
Co mě ale bavilo, byl Rhysův nejužší kruh, konkrétně bych pak vyzdvihla Amren. Ta je prostě fajn, s ničím se nepáře a moc mě zajímá, co se z ní vlastně vyklube.
Celkově mě kniha dost pohltila, kromě začátku na Jarním dvoře, který byl tak trochu monotónní. Nicméně to byl zřejmě záměr, aby i čtenáři byl Jarní dvůr v čele s Tamlinem otravný. Jsem zvědavá, jak se příběh vyvine, takže jsem si musela po dočtení objednat další dva díly a hned jak mi dorazí, vrhnu se na ně.
Dvůr mlhy a hněvu jsem četla poprvé někdy kolem roku 2017 a strašně se mi líbil a celkově tato série patřila dlouho mezi mé oblíbené. Od těch let se mé nároky na knihy dost změnily, tak jsem se rozhodla, že knihu zkusím znova. Navíc se začalo objevovat i hodně negativních recenzí. No…. Pět hvězdiček to není no.
Sérii jsou vyčítané tři hlavní věci, ke kterým bych se ráda vyjádřila se svým názorem:
1) Nelogičnost děje: Tohle jsem nijak nevnímala už při prvním čtení a ani teď se mě nijak nedotkli. Ano, jsou tam (například chata kam Feyre uprchne), ale mě osobně to nijak nevadilo.
2) Svět/Magický systém/Magie: Tohle tady opravdu hodně pokulhává. Přijde mi, že autorka tam prostě házela to, co se jí zrovna líbilo a vznikl z toho takový překombinovaný mišmaš. I to, že se o něm dozvídáme nárazově a čtenář musí pochopit hodně věcí najednou tomu moc nepomáhá. A já se bez mučení přiznám, že části, kde se toto řešilo jsem přeskakovala, protože mě to nudilo. A navíc, přiznejme si, že nikdo tuhle sérii nečte kvůli propracovanému fantastickému světu, ale kvůli romantice. Je to prostě romantická fantasy, a tak k tomu i přistupuji.
3) Perfektní namakaný vílí válečníci: Tohle je něco, co mě štvalo už v pozdějších dílech Skleněného trůnu (protože jsem se tam v těch vílácích totálně ztrácela) a tady to taky není něco z čeho bych skákala radostí. Například k Azrielovi se ta hromada svalů prostě nehodí. Je to velitel zvědů a stínopěvec. Tam mi prostě víc pasuje menší, míň nápadné tělo. A i k minulosti této postavy by to líp pasovlo.
Například Cassian opravdu má vypadat jako válečník, takže tam s tím problém nemám.
Ale celkově by tam větší diverzita postav nevadila.
Autorka celou sérii píše velmi líbivě a očividně se jí to daří, protože série je velmi populární. Mě ti namakaný okřídlení borci už přestávají bavit.
Co mě ale na knize bavilo hodně byl Rhysandův neužší kruh. Já mám ráda, když v knize máme i jiné postavy než dva hlavní, kteří se do sebe zamilují, a i s těmi dalšími mají přátelský vztah. Tahle šestice mě celou knihou protáhla a ráda jsem se k nim vracela.
Dalo by se říct, že chápu obě strany, jak nadšence, tak hatery. Já ale zůstanu někde uprostřed.
Myslela jsem si, že jsem si k postavám už vytvořila určitý vztah a názor na ně. No ale věci se dějí, je to paráda, moc jim všem fandím i když někomu víc, druhým míň zajímavě se to vyvíjí, líbí se mi pokračování.
Myslím, že každý už u první knihy tušil v jakem duchu se ponese druhy díl. Moc se mi líbilo jakým způsobem nám autorka odkrývala povahu Rhysanda. Ten se taky stal moji nejoblíbenější postavou. Jeho rozhovor s Feyre v horské chatce mě naprosto dostal.
Už po přečtení prvního dílu mi bylo jasné, že druhý díl bude ještě lepší než předchozí. Nemýlila jsem se. Sarah J. Maas nezklamala. Kniha jsem si užívala, byla plná nečekaných zvratů, dobrodružství a odvahy. A samozřejmě nesmím zapomenout na Rhysanda, bez kterého by Dvůr mlhy a hněvu nebyl zdaleka tak poutavý. Co více dodat? Rhysand to prostě zachránil.
(SPOILER)
Je nutné říkat něco jiného, než prostě jen Rhysand? Rhys, Rhys, Rhys. Ten celou knížku táhl na svých křídlech vzhůru, ačkoli mu to Feyřino chování i různé nástrahy dost ztěžovaly. Za pár dní je mi třicet, jsem vdaná a mám děti, a přesto mám chuť se do té knížky vrátit, kopnout Feyre do zadku a nechat si ho pro sebe. A Cassiena a Azriela spolu s ním.
Ale abych jen neopěvovala Rhyse, tak trochu zhodnotím i celý děj. Všichni říkají i píšou, že druhý díl je lepší než první, ale nějak to nedokážu říct také. První díl byl úžasný v tom, že se člověk do toho světa dostával. Líbilo se mi, jak se Feyřina nenávist k vílám mění v lásku, a milovala jsem tu část, kde ji Amarantha věznila a musela plnit ty úkoly. Druhý díl byl víceméně jen čekání na to, až se KONEČNĚ dá dohromady s Rhysem, a člověk u toho musel se zatnutými zuby snášet její chování. Rhyse mi bylo spoustukrát tak líto, že jsem nechápala, jak ji může vůbec ještě chtít. Ale tak holt jsou osudovými partnery, druhy, tak nemá na výběr. Jsem zvědavá na třetí díl.
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Druhy dil mel vse a jeste mnohem vic, co prvnimu dilu chybelo. Freye se nenechala nikym manipulovat, mela svou hlavu, ale zaroven byla otevrena novym nazorum. Uz od zacatku jsem se tesila na to, co nam nabidne smlouva mezi ni a Rhysem a nebyla jsem zklamana. Zklamana jsem byla z Tamlina, z pohadkove prince se odhalila i jeho dalsi cast-prehnana touha vlastnit, chranit a mel pocit, ze mu nikdo neni rovny a nazory svych pratel nebral prilis vazne. Se znovu nabytim moci se z nej stal zkratka Vladar. Libi se mi, ze se dej vyviji postupne, necekane a neni odvozen od nejakeho typickeho vzorce, naopak toho prinasi spoustu noveho.
.
SPOILERY
Pomale a peclive budovany vztah mezi Freye a Rhysem byl famozni, vse, co jsem predtim ocekavala od vztahu s Tamlinem(hruzu vztahu s Tamlinem jsem svadela na autorcinu neschopnost, ted ale vim, ze vse z prvni knihy melo duvod). Citila jsem k Rhysovi nevysvetlene sympatie, uz kdyz navstevoval Freye v zalari. Chemie mezi nimi byla hmatatelna, ikdyz si to Freye jeste neuvedomovala. S nim se Freye mohla rozvijet, stat se lepsi verzi sebe sama a presne to by nam nas partner mel prinest. Nas rozvoj a svobodna vule je mnohem dulezitejsi, nez bezpeci ve zlate kleci. Tamlin to s ni sice myslel dobre, ale nedokazal ji pochopit. Nevidel, ze svymi pokusy o jeji ochranu ji mnohem vic ublizil nez pomohl. Tamlin neni spatny clovek, jen se k sobe s Freye nehodi. Jejich jazyk lasky je odlisny-jine divce by stacil s*x a bezpeci, jenze Freye hledala pochopeni.