Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Ta knížka za pět hvězdiček stojí. Překvapivě svěží reportáž ze současné vesnice. Bez příkras, upřímná a věrohodná. Nářečí příběhu sluší. Ano, i takhle vypadá naše česká a moravská povaha, naše hamižnost, pokrytectví i závistivost. Postavy jako živé. Každý si vzpomene na někoho podobného. Při četbě stránek, kde je popisován návrat dědečka po operaci kyčle k jeho ženě, mi šel mráz po zádech. Je možné, aby byl někdo tak bezcitný? Humoru jsem si v knize jaksi nevšimla.
Hvězdu ubírám z důvodu pesimismu z knihy. Je to čtivé, nářečí vše super dokresluje, nechybí humor, ale...ale je tam moc negativismu směrem na "dědinu" a život v ní. Ukázka charakteru lidí, kteří přežívají, neznají cit, lásku. Až propojení měsťáků a nové doby je začíná zlidšťovat a působí to na dědinu jako spása. Jelikož jinak by byl život z pohledu autorky žalostní.
Knihu jsem si užila. Vůbec mi nevadilo, že je kniha psána v nářečí, naopak. Není zde nějaký jeden komplexní příběh. Je to takové vyprávění o různých lidech z jedné vsi. Překvapivě dobré.
Já si knížku užila. Sedlo mi , že byla psaná v nářečí. Je to úžasná sonda do mezilidských vztahů a povah lidí. Částečně jsem tam našla jak sebe, tak svoji rodinu, kolegy, známé a je úplně jedno, že žiju v Praze. Od autorky je to moje první přečtená kniha a rozhodně ne poslední.
Jde o takovou vesnickou mozaiku, kde autorka vzala vzorek vesnického obyvatelstva a velmi autenticky místním nářečím a s výbornou znalostí vesnického života popsala z pohledu různých postav jejich obyčejný život, radosti i strasti, přetvářku, pokrytectví, hrdost, závist, touhy a obavy... působilo to na mě téměř jako knižní Slunce, seno od pana Trošky, ovšem nikoli s humorným úhlem pohledu, ale vážnějším realistickým, řekla bych prostě "až na dřeň" ... ano, takhle to na vesnici opravdu chodí, je to skvěle vystiženo i napsáno!
Dědina by si zasloužila jinou anotaci, protože o lehce humorný příběh rozhodně nejde. Hlavním motivem knihy je závist a nepovedené lidské vztahy ať už v rodině nebo u sousedů na vesnici. Všechno je viděno jen z té negativní stránky, jakoby lidi v sobě neměli ani špetku laskavosti. Hrdinové jsou formováni vesnicí a dobou před a po Sametové revoluci. Postavy místy splývají, chybí mi jejich detailnější popis. Ten je sice dán jejich charakterem, ale nějak jsem si neuměla představit konkrétní podobu hrdiny. Hvězdičku přidávám za jazyk, který dokonale vystihuje prostředí.
Kniha rozhodně není ani lehce humorná, nesmála jsem se ani jednou. Příběh je zajímavý, avšak obsahově nijaký, můžeme se zamyslet nad tím, jak jsou lidé jednoduší, zlí, závistiví a generační propasti se stále prohlubují, nejen díky různým režimům.
První kniha od Dvořákové, po které jsem sáhla a určitě né poslední. Jako humorné čtivo mi to moc nepřišlo, ale autentické to bylo víc než dost. Věřím, že přesně takto to chodí v rodinách. Lidé nekomunikují, podvádí se, handrkují se o každou korunu Přesně, jak to autorka vystihla v knize. Nářečí všechny příběhy jen podtrhuje a dodává jim na pravdivosti. Tohle se povedlo a bavilo mě to.
Po dočtení, a vlastně i během čtení trochu rozporuplné pocity. Je to autentické, až z toho mrazí, ale možná až moc! :) Chybí pak nějaká "kladná" postava, ke které si můžete vytvořit vztah a upřímně jí fandit. Jinak hezky napsáno, autorčin běžný kvalitní standard, čtu ji ráda.
Velmi originální kniha, ač ze současnosti, připadá mi prostředí Dědiny coby městskému člověku jako jiný svět, který se přes atributy moderní doby stále mentálně pohybuje v jakémsi historickém bezčasí. Zásluhou použití nářečí působily příběhy velmi autenticky a vůbec se mi nečetly hůře, naopak jsem si i tu jejich jazykovou stránku vychutnávala. Také střídání vypravěčů umožňuje nahlédnout postavy z různých úhlů pohledu. Velmi čtivá kniha, místy vtipná, místy dojemná...
Prostě o životě na dědině a myšlenkových pochodech tamních obyvatel. Jsem z dědiny, tak se mi kniha četla dobře a nic mě nepřekvapilo. Oddechové čtení, mapka na spodní části obálky pobavila.
Kniha, která chytne za srdce, jde na dřeň. Autorka ve čtyřech příbězích zachycuje vesnický život. Zvolená forma vypravování - v nářečí - je nápaditá a příběhu dodává realističtější rysy.
I když osudy jednotlivých postav působí úsměvně, skrývají problémy, na které upozorňuje obálka knihy: "pole, závist, chtíč a otčina".
Motiv talíře je nápaditý - na vesnici si sousedé vidí do talíře, přitom nevnímají vlastní problémy.
Úvodní i závěrečné autorčino slovo pobavilo aneb tu jitrnici tam vidím :-)
Obdivuhodné, jak autorka udržela střídání vypravěčů a jak se vcítila do mužských postav.
Podobně jako u Bohumila Hrabala jsem měl při popisu zabíjačky pocit, že ze stránky kape mastný.
"»Co mají na voběd?« zeptám se, aby řeč nestála. Střechová se podivá na jídelníček na nástěnce.
»Kuskus se zeleniou,« přečte.
Takovou šlichtu bych do huby nedala, pomyslim si, ale nahlas to neřeknu. To je taky to jejich pořád zdravý. To nemuže chutnat nikomu. dyť vidim, jak to jedno děcko vedle druhyho nese zpátky a sype se to do kybla se zbytky. Voni pořád tady ty městský učitelky dělají, jak my jíme nezdravě, a v televizi taky. A ty naše báby moc dobře věděly, co zdravý je. A hlavně - co zasytí."
Suprovní. Život na vesnici jaký opravdu je. Aspoň tak si ho představuji. Rychle přečtená oddechovka.
Líbilo se mi použité nářečí i věrné (asi, nevyrostla jsem a ani nežiji na vesnici) vykreslení prostředí, kde si každý navzájem vidí do talíře. Ale celkový příběh mi přišel vlastně dost o ničem.
Knížka se mi moc líbila - musím říct, že mě až šokovalo, jak věrně je venkovské prostředí popsáno a jsem vlastně ráda, že se skrývám v anonymitě velkoměsta :) Místy jsem se ztrácela ve vztazích jednotlivých lidí a musela jsem se vracet. Stojí za přečtení!
Četla jsem Dědinu po autorčiných Sítích a Chirurgovi a velmi oceňuji, jak věrohodně autorka dokáže vykreslit postavy. Kniha mě bavila, ale upřímně řečeno o něco méně než ty předchozí. Za mě zajímavé čtení, ale ne až tak poutavé.
Děkuji za tuto knihu,která mi připomněla,jak to bývalo stejné na naší vesnici.Jak byla důležitá zem,která nás živila,jak se stálo za záclonou,když přijela sousedům návštěva.:-D.Místní drbny,majetky...Jen jsem si u čtení pokyvovala..I ten sváteční pokoj babička měla.Nářečí mi nevadilo,dost se podobá našemu,ale myslím,že bez toho by tato kniha nebyla ono.
Kniha se mi četla dobře, lehko. Vyrůstala jsem v podobné vesnici, znám náturu těchto lidí.
Chvílemi jsem měla pocit, že se tam vracím.
Líbil se mi i jazyk, který autorka použila.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 495x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Hm, vtip jsem tedy neobjevila a kniha celkově nijaká. Nářečí fajn, ale jinak nic moc.