Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Návrat do dětství, každodenní život nebo prázdniny u babičky - to je Dědina. Hned z kraje podotýkám, že dva sloupečky vysvětlivek pojmů z kraje knížky nestačí. Pokud nemáte nářečí aspoň chlup pod kůží, po knize nesahejte, šlo by pro vás na mnoha stránkách o španělskou jazykovou vesnici.
Je tu dobré i to špatné. To, co lidi od nepaměti spojuje, a i to z druhého pólu - co nezbytně charakterizuje vesnici - závist, pomluvy, pletichy. Neskonale mě těší úspěch českých autorek. To, že delší dobu dominují na pultech knihkupectví. Ať už jde o Mornštajnovou, Hanišovou, Soukupovou či Tučkovou, každá má své specifikum, poznávací značku. U Dvořákové je to pro mě přirozenost a jakási nevyumělkovanost. Nevidím v jejím psaní jednoduše žádnou pózu. Držím ji palce, aby po boku předních autorek vydržela.
***
" Jen tak si živořili v tom, co bylo kolem nich, počítali a stavěli si ty svoje hnízda ve škvírách, který jim bolševik přidělil. Copak jim někdo může přičítat vinu? Ale věřit, to se jim nesmí! Kdepak si myslet, že nějaká revoluce z nich udělala jiný lidi. Lepší. Čestnější. To jen Maruna pořád tvrdí, že jo. Jenže křivý záda se jen tak nenarovnají. Ani žádným převratem."
Já vím, že to píšu pořád dokola, ale děkuji bohu, že v Čechách nepíše jen ta arogantní paní od písmena T.!
Dvořáková mě mile překvapila už Vránami, ale tohle?
Vrátila jsem se v čase zpět k nám na ves, kdy ještě žila babička s dědou, měli jsme hospodářství, každou zimu zabijačku, chodily jsme s babičkou do krámu "dělat řeči"...
Popis zabijačky byl naprosto přesný, po přečtení jen vzpomínám na to, jak strejda Standa trefil prase, vykrvil ho, pak se s mým otcem nalil a ten se do úmoru hádal s mamkou, která se podívala na souseda... Dědina není pro každého, taky se naši naštěstí rozvedli. A nám dědina zůstala. I když dnes už trošku v modernějším pojetí. A říkám si - není to škoda? Hlavně jak voněly ty jitrnice, co se vařily postaru na peci!!!
Ale s mamkou se mezi sebou pořád bavíme jako za starejch, že nám kolikrát kdo sotva rozumí. Roužni, řežavý, uhlák, ...
Nečetla jsem příběhy něčí, ale naše. Do posledního slova tý šílený hantýrky.
Jelikož jsem z dědiny, tak mě kniha neokouzlila jako ostatní.
Nedočetla jsem ji.
Neuvěřitelné, jak dokáže Petra Dvořáková vystihnout ty pestré charaktery lidí, atmosféru malé dědiny, kde si všichni vidí do talíře, tu směs lidských vlastností. A úplně nej bych vyzdvihla, (a to bylo již i u Chirurga), tak trefně popsané chlapské myšlení :-)!
Tohle je dokonale nastavené tragikomické zrcadlo jedné vesnice, ,,vyšperkované" místním nářečím. Perfektní, klidně bych četla dál....
Typizovanie postáv na dedina- dedinská drbna, sedliacky Jozef, lenivý Jano (alebo teda Zdeněk v tomto prípade), sexuchtivá Lolitka pod zákonom, nájdete tu všetko. Bavili ma nárečové slová, knihu hodnotím oveľa pozitívnejšie ako Třeštíkovej Veselí, u ktorého som mala pocit, že je to len reality show utrhnutá z reťaze, aby si čitateľ pochrumkal na nevere a sexe. U Dvořákovej mi to prišlo ako ukážka rôznych typov ľudí na dedine.
Tak tahle knížka mě hodně bavila...děj, jednotlivé charaktery, nářečí. Nemělo chybu. Snad jen, že povídek mohlo být víc.
Za mě určitě palec nahoru. Malá dědina na Vysočině, která může ležet při změně nářečí prakticky kdekoliv. Svérázné postavičky, ve kterých poznáte spoustu sousedů. Výborně vykreslené charaktery . Super čtení .
Život z dědiny jak vyšitý. Zcela na jedničku popsané chování lidí na vesnici, a vše co se života týče. Moc se mi líbí ,jak se dokázala autorka vžít do myšlení obyčejných lidí a k tomu naprosto s přehledem popsat chování a myšlení mužských postav ,naprosto věrohodné !!! To že je kniha napsaná místním nářečím, dodává knize na autetičnosti.
Tuto knihu jsem si vybrala na základě hodně dobré recenze,co jsem kolem sebe slyšela a musím říct,že jsem si vybrala dobře! První kniha,kterou jsem od této autorky přečetla,a myslím,že ne poslední:) Jsou tu krásně popsány a dost dokonale vztahy na vesnici,ale i v rodinách.Velice čtivá kniha,u které jsem se nejednou zasmála,ale dost mi připomněla přesně naši dědinu:D
Moje první kniha od této autorky a musím uznat, že se mi líbila moc. To reálné vykreslení postav a jejich myšlení. Závist, pomluvy, mezigenerační rozdíly, lakota a životní těžkosti. Na jednu stranu člověk jejich jednání a chování nechápe, na druhou stranu ho to nutí zamýšlet se, a pochopit obě strany mince. Psychologicky opravdu velmi dobře zpracováno a knihu nejde brát jen jako obyčejný vesnický román. Mít časový prostor, přečtu si ji obratem znovu. Trochu se mi pletly postavy a nejsem si jistá, jestli mi díky tomu něco málo neuteklo, ale bylo to velmi čtivé a vydařené... včetně nářečí.
Knížka mně připomněla dětství a mládí na vesnici na jižní Moravě, nářečí je hodně podobné a to panoptikum postav a postaviček taky. Proto jsem odtud asi v dospělosti utekla. Jen si teda myslím, že dnes už je to tam trochu jinak, určitě tam nikdo nesedlačí a nadále funguje bývalé JZD jako akciovka, asi tam lidi na té půdě až tak nelpěli. V knížce se mi zdá, že to jde až do krajnosti...závislost na půdě, na penězích, závist a pomluvy.
Tak Dědina mě bavila. Přestože všechny postavy provází závist, pomluvy a hořkost, kniha je psána humorně. Líbil se mi styl i jazyk. Paní autorce děkuji za připojený slovník v úvodu knihy.
Na straně 150 zavírám a nedočtu. Čekala jsem humorný příběh a úsměvné mi to prostě nepřišlo. Jazyk mi nevadil. Postavy závistivé a ufňukané a sympatie si nezískala ani jedna. Nicméně své čtenáře si knížka určitě najde.
Taková příjemná oddechovka z vesnického života, žádná z osob mi nebyla zrovna sympatická a taky bych ocenila větší propletenost mezi postavami. Ale velmi pozitivně hodnotím jazyk, kterým je kniha napsaná :)
Výtečně odposloucháno a napsáno, dobře vytvořené charaktery postav. Jediné, co opravdu chybělo, bylo nějaké dramaturgické sevření jednotlivých epizod, dotvoření některých osudů. Škoda, jinak to bylo moc dobré.
Chce se mi napsat, že to je vesnice mého dětství, kde jsem u babičky trávila letní prázdniny. Mnohému jsem sice ve svém věku nerozuměla, ale po letech jsem pochopila. Autorka nám předkládá člověka takového, jaký byl a je, nic se nesnaží zakrývat, ale ani hodnotit. Popisuje ústy jednotlivých postav úpřímné vztahy, starostlivost, péči, lásku, ale i hašteřivost, vypočítavost, pokrytectví a závist. Ale uvědomila jsem si, že tyto nešvary, ale také ctnosti k nám patří v každé době. Člověk je jen osudem zasazen do jiného prostředí a jiných kulis. Petra Dvořáková lidskému bytí rozumí a dovede to krásně vystihnout a věrohodně popsat, i když se nám to pokaždé nemusí líbit. Prostě to tak je.
I když nemám ráda nářečí a rustikální romány, tento příběh jsem četla jedním dechem. Knížka se čte lehce, i když témata a příběhy jednotlivých postav lehká nejsou, a občas člověka zamrazí při některých momentech, které vlastně zná i z vlastního života. Objednala jsem v knihovně i Chirurga, a těším se na další díla autorky
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 495x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Pro mě velké pohlazení na duši - návrat do dětských let , které jsem prožila na moravském slovácku - to nářečí je téměř identické s tím, co používá spisovatelka ve své knize. Všechny knihy, které jsem doposud od této spisovatelky přečetla, tak stály za to.