Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2456
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
... pokrytectví, sousedské vztahy, sny a touhy, vzdor, český venkov, vztahy v rodině
☆
Představy o našem životě nemáme jen my, ale řada lidí okolo nás. Snaží se nás do něj umístit jako dřevěnou sošku do Vánočního Betlému. My nechceme, ale dřív nebo později se ohneme pod tíhou argumentů a morálky. Chyby, které děláme se neodpouští a drží se v nás jako výčitky, které nejde jen tak přestát. Nesuďte druhé, když nevíte, kolik představ ostatních nenaplnili a kolik chyb udělali. Možná neměli takové štěstí jako vy.
☆
Již při čtení Dědiny jsem byl zklamán a zklamání u mě přetrvalo i po jejím dočtení. Čekal jsem něco jiného, humorného. Humoru jsem se ale opravdu nedočkal. Nejvíce mě rozčilovalo, že se v postavách velice těžce orientovalo a nebylo dobře patrné, kdo ke komu patří. Při orientaci nepomohla ani přiložená mapka, u které mi přišlo, že jí autorka spatlala během 5 min až na nátlak editorů (načmárané, přeškrtané a nevzhledné provedení mě doslova pilo krev a sráží tak ještě více dojem z knihy). Do čtení knížky jsem se nutil a skoro jí v půlce odložil. Naštěstí zhruba poslední třetina knihy byla o trochu vydařenější a měla nějaký spád a náznak příběhu (opravdu jen náznak). Neměl jsme problém s nářečím, ale některé pasáže a slova jsem vnímal jako kalkul a snahu zaujmout (když se to nepovedlo dějem)
P.S. Celý život žiji na větší vesnici a na prázdniny jsem jezdil k babičce na malinkou zemědělskou vesničku, kde jsme dělali zabíjačky, chovali ovce, drželi různé zvyky a chodili na návštěvy k tetám. Možná proto jsem měl tak vysoká očekávání.
Dvě hvězdy dávám proto, že i u nás na vesnici se drbe a drbat bude.
Nářečí, dědina, deptající myšlenkové pochody postav...humorné to rozhodně není. Vždycky mě Dvořáková dovede rozhodit, umí totiž psát.
Po precteni Vran jsem myslel, ze se Petra Dvorakova stane mou oblibenou autorkou od ktere si budu chtit precist vse, co napsala (coz se mi nestava, vetsinou mam oblibena dila a ve stylu oblibenych autoru moc nejedu...). Dedina je taky velmi ctiva, trebaze mi jako mestanovi a nezroutovi masa moc nevoni cist o zabijackach a o vseobecne krutosti ke zviratum. No, ale to je proste dedina, vim, proc tam neziju. Co mi vadi je to, ze jsem skoro na koncu (hehe), ale porad cekam, kdy prijde nejaky dej. Od pulky mam pocit, ze se to proste porad opakuje a mele dokola, uz se ani neda rozlisovat mezi jednotlivymi postavami, pac vsichni ve svem vnitrnim monologu mluvijou stejnym stylem (ted nemyslim nareci, ale jisty idiolekt). Je to jikdy nekoncici expozice, dej furt nikde, uz mel prijit pred 70 stranama. Skoda. Ale tesim se na Site, treba to fakt bude moje oblibena autorka.
Možná je moje hodnocení přehnané z důvodu čerstvého dočtení knihy, ale jsem jednoduše nadšená. Kniha se čte rychle, je poutavá a ve čtyřech povídkových úsecích před námi načrtává plastickou Dědinu. Tu lidskou a charakterovou s jejím vztahem k majetku, závisti, pomluvám, rodině, ale i smrti. Proč vybrala autorka třeba hned prvního vypravěče do svého vyprávění o Dědině, je pro mě trochu záhadou. Naopak mi nevadí, že se knihou netáhne nějaká zásadní provázanost příběhů, protože ty zde podle mého měli sloužit hlavně k zachycení atmosféry vesnice. Zároveň káždá část vyprávění je příběh sám pro sebe, který nenudí. Excelentní využití jazykové formy, které netahá za uši, asi ani není nutné zmiňovat.
Polovinu jsem četla a pak jsem přišla k audioknize a ta byla lepší. Byla skvělé namluvená a Dědina velmi realisticky vykreslená. Bavilo mě to.
Autorka skvele vykreslila atmosferu vesnice. Ten popis mi neprijde nijak prehnany, moje vlastni zkusenost neni asi az tak extremne "nenavistna" jako pusobi v knize, ale lide si skutecne dost zavidi a vse komentuji, ale v pripade potreby si navzajem pomohou. Postavy byly vykreslene skvele, i ta typicka povaha vesnicky muz a vesnicka zena.
Jako knihu bych to nečetl určitě ale audiokniha byla super, ta mne bavila. Asi dvě tretiny příběhu mne bavily velmi, ale třetina knihy mi přišla nezaživná..
Každopadně všichni interpreti se vyznamenali...
Velmi uvěřitelný popis lidských povah. Chtělo by se mi napsat, že knížka je velmi opravdová. Ale neukazuje podle mě celou pravdu, jen ty špatné stránky lidské povahy. Není tam prostor pro ty dobré. Působí proto na mě poněkud černě. Všichni jsou závistiví, pomlouvační a nepřející. Přestože je tato stránka života na vesnici opravdu věrně ztvárněna, chybí mi pro vyrovnání (snad objektivitu) i ty dobré vlastnosti, které aby člověk v knížce hledal lupou.
To by mi ale ani tak nevadilo, řekněme, že chtěla autorka jen tepat do nešvarů.
Kniha má rozhodně atmosféru, i když pro mě nepříjemnou; je tu výborně použitý hovorový jazyk, který mi naprosto tématicky seděl (narozdíl od Chirurga, kde jsem právě jazykovou stránku těžko nesla).
Co mi ale hodně chybělo, byl nějaký příběh, rámec. Kdyby byly vynechané tři, čtyři kapitoly, nebo se naopak několik kapitol přidalo, efekt by byl stejný. Jsou knížky, kde mi nevadí, že vyprávění nectí pravidlo "úvod - stať - závěr" resp. zápletka - rozuzlení zápletky. Tady mi prostě nějaký děj chyběl, aby to nebylo jen jako bezcílné plácání babek na návsi, protože přesně takový dojem si nakonec odnáším.
Skvěle napsané,... ale je mi z toho opravdu smutno. Je to tak "naše" a je to fakt hrozné (myslím tím národní povahu). Paní Dvořáková musí psát z vlastních zážitků, protože jinak by to určitě nemohla tak opravdově podat. Poslechla jsem jako skvěle načtenou audioknihu.
Není to žádná oddechovka, není to humorné, nedá se to číst nepozorně a není to o tom jací jsou vesničani. Je to důmyslně sestavený popis lidských povah takových, jaké opravdu jsou a všechna čest autorce za to, že se jí to povedlo poutavě a srozumitelně na obyčejných příbězích obyčejných lidí.
Knížku jsem měla dlouho připravenou ke čtení a při letmém pročtení se mi do ní ani moc nechtělo. Teď jsem jí přečetla rychle a jsem docela ráda. Život na vesnici neznám a říká se, že tam mají lidi k sobě blíž, tak nevím, jestli bych o takovou drbárnu stála a jestli je takové žití na každé vesnici. Myslím, že je všechno popisované až moc negativně. Trošku mě mátlo, kdo zrovna je vypravěč a po pár dnech nebudu vědět o čem ty příběhy byly. V hlavě mi déle zůstal jen poslední příběh, ale takový se může odehrát i ve městě. Hodnotím jako slabý průměr. Ale moc se mi líbí retro obal.
Jsem ohromená. Až to vydejcham, napíšu smysluplnejsi komentář.
Člověk nahrubo mletý v tom naprosto nejsyrovejsim smyslu slova. Svým způsobem strašný. Četla jsem, stažený žaludek, duše i srdce a nemohla jsem přestat. A dávná venkovská část mého já ví, že je to tak.
Tím je i rozdejchano. Myslet na tuhle knížku budu dlouho a nezapomenu na ni nejspíš nikdy.
Co dodat, autorka skvěle popsala životy starší generace na dědině, tak jak si je možná my "měšťáci" představujeme. Za osudy rodin se však skrývá cosi daleko zakořeněnějšího a problémy se ani tak netočí okolo moderních výstřelků mladých. Dvořáková jako kdyby věděla, co se honí hlavou mužům. Po Chirurgovi je toto už druhá kniha, kde se mi strašně líbilo, jak vpadla do myšlenek mužským postavám a jak skvěle je dokázala popsat. Teda alespoň se tak domnívám. :) Poslouchala jsem ji jako audioknihu a musím říct, že zážitek byl díky promluvě skvělých herců v roli hlavních protagonistů v dědině ještě lepší. Hlavně díky nářečí. Úplně bych ji neřadila mezi "lehce humorné příběhy", protože z některých kapitol až mrazilo.
Krásně vykreslené charaktery lidí, žijící na vesnici. Překvapuje mě, jak dobře dokázala popsat nejen ženské, ale i mužské postavy. Pro mě chvílemi bylo čtení až lehce mrazivé, pocházím z vesnice a ta objektivnost toho, jak to tam probíhá a jaké je tam myšlení, byla pro mě zacílená do živého.
Audiokniha se poslouchala velmi dobře. Vzhledem k tomu, že byla načtená různými protagonisty, tak se mi osoby nepletly, jak zmiňují ostatní čtenáři, protože podle hlasu bylo hned znát, že vypráví někdo jiný. Jen teda humorné (jak se uvádí v anotaci) mi to moc nepřišlo, všichni mi připadali tak nějak neustále zpruzení, naštvaní na všechny a na všechno, negativní, sympaťáka jsem tam hledala marně. Ale charaktery a myšlenkové pochody některých typů osob byly vykresleny opravdu brilantně.
Skvěle vykreslený vesnický život v celé své kráse, autorka popisuje příběhy z pohledů různých osob s fajn zápletkami.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Ty děsné stereotypy! Prostupují celou knihou. Není tam sympatické postavy, ale bohužel všechny jsou nesmírně lidské. Autorka jen zdůraznila jejich špatné vlastnosti, které ale jsou skryty v každém člověku. V zajetí stereotypů nás žije většina, kdo z nás si nevytváří předpoklady o druhých, domněnky, na základě kterých pak jedná? Brrr... Kulisy jsou venkovské, póti, zabijačke, chlívy, pole, konzum - ale lidi v těch kulisách mají tytéž vlastnosti jako všude jinde. To, že takto žijí a hlavně myslí jen na dědině, je taky jeden velký stereotyp. Závěrečné podobenství mladé Věry s kočkou, která podle ní nemá nikoho ráda a hledí jen na svůj prospěch, je přiléhavé. Ona si o sobě totéž rozhodně nemyslí, ovšem zvnějška pozorováno je to jednoznačné. Kniha je plná hořkého humoru. Audioverze je vynikající, všem doporučuji! Poslechnuto bez přestávky, i když se nejedná o dějovou knihu, chytne a nepustí. Ale upozorňuji, že povznesen nad všemožné špatné vlastnosti postav může být jen ten, kdo je přesvědčen o své bezchybnosti a v podstatě o tom nikdy nepřemýšlel.