Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Naprosto genialne vykreslene charakery i jejich navaznost na sebe. V dnesni dobe uz na vesnicich nic podobneho nezazijete, je to takova nostalgie, ktera nas bavi. Chtelo by to dalsi dil :)
Knížka s největší koncentrací blbců a křupanů. Nikdy se jich nesešlo tolik dohromady. Tohle byl snad nějakej republikovej slet. Dvořku povyšuju na extra třídu s talentem od toho nejvyššího. Kdo by si rád vychutnal ty nechutný Heluny, Maruny, Bohóše, Zbyndi, bábičky, ale i chudáka pochsanýho děďu, tak ať si tohle dědinový story pustí do uší. Tragikomedie, která je rozhodně víc tragická než komická. I bez hektolitrů krve a usekaných nožiček či ručiček.
Dědina...místo, kde jsem nikdy nežila a znám jen z návštěv u rodiny...jsem prostě městské dítě. a Věřím, že to tam tak funguje, jako popsala Petra Dvořáková...stačí o prázdninách sednout s babičkou ke kávě...a hned se dozvím vše o lidech, které v podstatě neznám..kdo, s kým, co , kde..kdo se narodil a kdo umřel...
Petře se celkem dobře povedlo zachytit "dědinu" s jejími specifiky...okořeněnou ještě sedláky a nesedláky...střet města a dědiny. Moderní versus tradiční myšlení.
Kniha se četla dobře, bavila mne. Ale místy mi chvíli trvalo, než jsem se do kapitoly začetla a po pár větách až pochopila, kdože mi vykládá svůj díl příběhu - jednotlivé kapitoly jsou vykládány ústy obyvatel v první osobě. Třeba ten "chtíč" si borec odmelduje sám...ale třeba část příběhu "ženy za pultem" vykládá Maruna na střídačku s Josefem a synem Zbyňkem...takže první 3 věty zas zjišťujete, který z nich teda mluví... za to hvězda dole...
a upřímně - nebylo to špatné, ale ani zas nějaké objevné, či čímsi prostě extra...takže - spravedlivě bych dala 3,5*, za čtivost půlhvězda k dobru, 4*
Z toho opravdu mrazí... mé prázdninové/víkendové dětství sedmdesátých let v Bystrém u Poličky. Přesunula jsem se z rodného maloměsta přes velkoměsta do světa, a tak se snažím uchovat v paměti hlavně ty pozitivní vzpomínky.
Čtivá kniha od začátku do konce .Někdy se člověk zasměje, jindy nutí k přemýšlení .Líbila se mi .
Knížka nemá jednu hlavní dějovou linku, prolínají se zde životní příběhy mnohých obyvatel jedné dědiny. Jejich problémy i radosti. Události jsou navíc popsány jednotlivými členy domácnosti, tak je zajímavé sledovat úhel pohledu chlapa a ženské.
*
Knížka je přesně jako její přebal - retro. Tak hezky a lidsky. Jasně, nářečí nebude asi pro každého, stejně jako postavy. Pro někoho možná vesničtí balíci, pro mě je to Pepa a Franta od vedle. Taková cesta do hlubin české vesnice.
Nemám vůbec nic proti jazyku, kterým je kniha napsaná. Ale postavy mi byly všechny tak nesympatické a k tomu nemalá dávka násilí na zvířatech.
Chápu, že jde o popis života určité skupiny lidí a jako takový je nejspíš velmi věrohodný, ale po dvou třetinách už se mi o tom, jak jsou ti mladí k ničemu a za komunistů zas tak zle nebylo, číst nechtělo.
Jedná se o povídkovou knihu. Některé povídky jsou humorné, jiné jsou spíš k zamyšlení a další zase srdcebolné. Jedno mají ovšem společné. Spojuje je osud jedné vesnice. Příběhy jsou ze života a proto si myslím, že se v některé z postav většina čtenářů musela najít. Líbilo se mi, že se střídají různí vypravěči a tak můžeme jednotlivé příběhy posuzovat z úhlu pohledu všech účastníků. Audiokniha je zpracována mistrovsky. Každou z postav čte jiný herec.
Humorné, čtivé, zajímavé. Na vesnici žiji odmala , ale neznám nikoho, kdo by vedl stejný život jako v knize. V dnešní době se vede moderní život i na těch vesnicích :-) Čtení bylo fajn :-)
Měla jsem dědka a už ho nemám....Dědinu jsem si začala přát hned, jak jsem viděla obrázek na přebalu. Po roce mé přání Ježíšek vyslyšel a mám ji doma. A je přesně taková, jak obrázek slibuje. Retro, tradiční, venkovská, prostě naše :-).
Běžný život na dědině, jeho strasti a slasti, jsou popsány očima členů několika rodin z dědiny. Každý vypravěč mluví trochu jiným nářečím, podle toho, jakou generaci reprezentuje (např. nářečí staré babičky je mnohem výraznější než u ženy jejího vnuka).
Knížka se dobře čte (což asi nemusí platit u toho, kdo čte raději ve spisovné češtině) a přesto, že jde o běžné problémy běžných lidí, moc mne bavila. Jediné, co by mne zajímalo, kde na Vysočině autorka vyrůstala, protože v nářečí je hodně prvků nářečí z Malé Hané.
Nepocházím sice z dědiny na Vysočině, ale z maloměsta o kraj vedle, nicméně nářečí je u nás podobné a byla to ta první věc, co mě na knize zaujala. Některé výrazy jsem teda slyšela používat široko daleko jen mou babičku a brala jsem je jako nějakou její osobní zkomoleninu, a tady jsem prozřela, že i to bylo nářečí, promiň babi :) Jinak, kniha nemá zásadní dějovou linku, ale sleduje útržky životů několika obyvatel vesnice, a hlavní tam není ani tak to, co se kde děje, ale jak o tom lidé uvažují. Což je popsáno setsakra dobře a přesvědčivě. Jo a mapka vesnice pod přebalem. Až to budu někdy číst znova, asi si ji prohlídnu zevrubnějc, takhle jsem se místy ztrácela v postavách.
Kniha byla brilantně napsaná, což o to. Ale strašně mě vysávala. Ta ženská na vsi, která odvyprávěla 2/3 knihy byla tak negativní. Byla přesně taková, od kterých se snažím držet dál, prostě všechno špatně, pomluví, zkritizuje. Ono to tak je, ale prostě jsem byla ráda, že už mám dočteno.. Lze to pochopit?
"Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná." ???
Ta moje dědina z dětství leží sice v jiném kraji a holedbá se, že (před 700 lety) byla dokonce městem, a taky měla druhý stupeň ZDŠ. Desítky let jsem pryč. Už prvními stránkami mě do ní autorka hodila tak prudce, že jsem musela lapat po dechu. Ježkovy voči, vždyť Maruna je – dokonce taky Maruna, jen se jí říkalo Máňa. Její muž, v mé dědině Fanda, ten se odstěhoval za svými vrácenými poli a nakonec se tam udřel, jejich děti o grunt nestály. A Heluna, to je …
Dostalo mě to. Ne pro ty vnější podobnosti, ty jsou i úsměvné, ale pro přesné náhledy do hlav lidí různého věku, pro ta SCHÉMATA po generace předávaná - zprvu odmítaná, ale podvědomě pevně ukotvená, pro zobrazení lidí, z nichž nikdo není dobrý ani zlý, ale všichni jsou nějak ušpinění a mozky mají zaplevelené, pro silný závěr.
Ještě k jazyku: skvělý!
Takový syrový, vesnický román. Drby, chlast, obživa, rozmnožování. Přijde mi to chvílemi spíš jako popis vztahů mentálně slabších jedinců, protože takhle to mezi rozumnými lidmi nemůže fungovat. Nejvíce se mi líbila první čtvrtina knihy, pak už to pro mě slábne.
Za tři večery jsem to slupla jak malinu. Su ze Slovácka, kde je nářečí součástí života a mám ho ráda, a tak mě to moc bavilo. Zjistit, co se v Dědině říká stejně jako u nás, co je rozdílné. Pro mě ten příběh v nářečí získal mnohem větší grády a uvěřitelnost.
Příběh samotný je vlastně jakási mozaika osudů několika obyvatel jedné dědiny. Dvořáková nechává nahlédnout do jejich vnitřního života a způsobu uvažování, v některých případech i z více pohledů členů jedné rodiny, což dává možnost podívat se na situace z různých úhlů a zjistit, jak rozdílně mohou určitou situaci vnímat různí lidé (to se mi moc líbí třeba i na knížkách Petry Soukupové).
Příběh plynul lehce, čtivě, vtáhl mě. Moc pěkné.
Tesil jsem se na to moc a na strance 102 to odkladam a nedoctu. Neco bylo spatne, ze jsem se pri tom nenasmal a mel? Bylo mi spis smutno z hrdinu, kteri jsou ultra burani. Ja si to pak beru moc vazne a hned vidim, jak to voli Zemana a Babise a komouse, jak si zijou ty svoje podelany zivoty a vraci nam to merou vrchovatou. Ano, ty postavy jsou vykresleny nejspis realne, ale nepotrebuju cist Slunce, seno... v knizni podobe. Me tech lidi neni lito, me spis hrozne serou:)) Ale autorka to jiste vykreslila nejlip jak umela a svoje ctenare si to najde.
Donesl mi Ježíšek, za pár dní přečteno a spokojenost. Jako ze života. Trochu se mi pletla provázanost postav, ale když se podívám kolem sebe, tak je to se vztahy i u nás na dědině. Poslední příběh byl nejvíc smutný a humoru jsem v knize našla jen dva tři odstavce, přesto dávám pět hvězd, protože si to kniha zaslouží. Opravdu je o lidech kolem nás.
Tohle je kniha pro lidi, kteří mají rádi drby. Sice jsem to přečetla, ale nijak mě to neobohatilo. Jestli se ženské takhle chovají ke svým chlapům, tak se nedivím, že s nima vydrží jen vycvičení podpapučáci a ještě koukají po jiných. Anebo já nejsem normální ženská.
Kniha mě vrátila do dětských let, kdy jsem jezdila s rodiči na chalupu na vysočině. Ty nákupy v Jednotě a to chození na návštěvy k sousedům a to všechno co se asi mezi lidma a v jejich hlavách odehrávalo se najednou zhmotnilo v této knize. Mockrát děkuji za připomenutí dětských let i tu babičku a strýce jsem tam viděla.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 495x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Přesvědčivé zachycení mikrosvěta současné vesnice,zřejmě někde na Vysočině.Výborná psychologie postav,kterých je tak akorát.