Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem, že to bude junda. Proč? Ani nevím, asi jsem si přečetla úvodní větu anotace. Autorku jsem doposud neznala. A - jasně - hned šupajdí do oblíbených, i kdyby se mi nakrásně už nic dalšího nelíbilo. Anotace mmj. praví (a méně někdy bývá více, není - liž pravda?), něco o svižném vyprávění formanovského střihu. Zdání klame, Lásky jedné plavovlásky to nebyly, i když u nich taky tuhne smích na rtech. Tady to šlo víc na hloubku, víc se to zadíralo, víc se to ptalo, víc to nepříjemně upomínalo, obnažovalo a prozrazovalo, až se člověku dělal v hrudi chlupatej knedlík a stavěl se mu dech, co zas... Ale číst musel bez přestávky, dokud tohle mistrovský vyprávění úplně vyřízenej nedorazil. Mimořádná, úžasná knížka...
Vesnice se vším, co k ní patří. Propletené rodové vztahy, kde zpočátku vůbec nevíte, kdo ke komu patří. Neustálé mezigenerační taškařice. A malá venkovská tajemství... Škoda, že příběhy mnohých postav zůstávají otevřeny!
Nejvíc se mi líbil příběh starých manželů, kteří čím dál víc potřebují pomoc od mladých. Před rokem 1948 toto krásně upravoval v právní rovině tzv. výminek. Staří předali hospodářství a nárokovali si alespoň základní péči, mladí převzali hospodářství a poskytli péči. Fungovalo to po staletí, i když si nedělám iluze o ideálním soužití generací. Dneska je vše na domluvě, mladí zavaleni prací a stařečci na okraji zájmu. V knize je pro mě osobně popsáno přesně, jak to z lidského hlediska nemá být. A u nás v rodině velmi podobné... a ani nemusíme být přímo na dědině, že?
Velmi čtivá knížka, jen to nářečí mi sedí spíše na Hanou než na Vysočinu... originální počin. Je zajímavé, jak se autorka umí vcítit do nadrženého chlapa:).
V současné době, kdy za nás většinu věcí udělá někdo jiný a my si většinu koupíme, již nemusíme uživit svýma rukama rodinu, jsme trochu útlocitní a víc se matláme v citech, emocech, máme na to čas. Dříve, a pamatuji si ještě ze svého dětství takový zlomek, lidé museli dřít od rána do večera, aby nakrmili své děti a rodiče a věřili, že až budou nemohoucní, nebo staří, také se o ně někdo postará. Tak šel život a jen malá část z lidstva měla čas přemýšlet, zda svými slovy někomu neublíží a když jste stahaní jako kůň, nebudete nad takovými věcmi příliš bádat...Bolelo mně to číst, ale hrozně moc děkuji autorce za tu otevřenost a upřímnost!!!
Kniha se mi dost líbila. Možná také proto, że pocházím z matné vesničky a vidím, že paní spisovatelka má asi také zkušenosti s lidmi z vesnice. I když kniha působí jako vtipná, pro mě byla i tragická a takzvaně "psaná životem".
Pocházím z vesnice kde se mluvilo podobným nářečím ,takže to bylo jako vrátit se do dětství.
Konečně někdo kdo se nesnažil napsat knihu v typickém nářečí, ale opravdu ji v tom nářečí napsal! Kniha krásně plyne, nezadrhává se, přečetla jsem jí za chívli, pro mě odpočinková knížka, kde se člověk co je z "dědiny", kolikrát hodně nasměje, když mu některé postavy, a konkrétně jejich chování a mluva, budou připomínat leckteré sousedy nebo babičky, dědečky možná tchýně? Kdoví, doporučuji!! ( Možná doporučuji hlavně lidem, kteří nebudou potřebovat slvníček na začátku knížky a nebude jim toto "nářečí" vadit.
Já bych si tedy klidně přečetla dědinu 2, kde by se odkryli osudy dalších postav, nebo by jsme viděli jak to s těmito bylo v budoucnu.
Moc poveděná knížka, jako bych v některých pasážích slyšela moje babičky, které jsou z vesnice. Děj je celkem předvídatelný a nejedná se tam o žádné divoké zvraty, ale i tak se od ní neodtrhnete.
Knihu jsem přečetla během dvou dnů,nemohla jsem se odtrhnout. Příběhy jedné malé vesnice, kde obyvatelé žijí své "obyčejné" životy, přesto kniha není obyčejná. Každá kapitola a její části jsou vyprávěny jinými postavami, všechny se ale nakonec prolínají v jednu dědinu. Je to také dobrý trénink paměti, pamatovat si, kdo je čí syn, snacha či dědeček:-)
Prostřední roztahanou povídku nebo příběh jsem nepobrala - tuny stran o omáčce okolo a nakonec to nemá ani vyústění ?!!
Jinak se nedivím že mají měšťani vesnice za buranstvo .. když je člověk popíše takhle ještě s tím nářečím, tak je to buranská líheň !
Jinak líbilo.
Moc se mi to líbilo,četlo se to samo a to nářečí tomu dodávalo patřičnou atmosféru.Pro mě to bylo takové nostalgické vzpomínání na dětství. Babička, ďědeček, zabíjačka,při které se sjelo celé příbuzenstvo, kočky na půdě. Určitě zkusím i další autorčina díla.
I když jsem si byla jistá, že kniha bude dobrá, protože vím, jak Petra Dvořáková umí, nečekala jsem, že to bude až tak výborný. Je to jeden z těch románů, který se vám vrejou pod kůži a při každý větě vám plesá srdce, že konečně zas někdo odvádí tak kvalitní řemeslo. Tohle je prostě Literatura s velkým L, klaním se Paní spisovatelce, neskutečnej zážitek.
Čtení mě bavilo. Vhodně použité nářečí, realisticky popsané postavy. Většina postav není výrazně záporná ani kladná, i když asi dvě jsou nesympatické až až. Tak nějak ten život asi může vypadat.
Petra Dvořáková poprvé.
Líbí se mi jak píše - nářečí pod kterým si opravdu představím postavu - je mi to blízké.
Nicméně, obsahově mne kniha zase až tak nenadchla (čtyři lehce propojené samostatné příběhy), ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Jediný motiv, který se mne dotkl byl v poslední povídce/novele/ příběhu - krutost staroby a propojení rodin, které mají přebírat závazky - brr, bylo mi až mrazivo.
Moje první kniha od Petry Dvořákové a za mě jedna z top. Ten jazyk, ta syrovost, naturálnost! Paráda! Úplně mě zanesla na vesnici, do té sítě vztahů lásky/zášti/nesnášenlivosti/závisti/malosti. Sice žiji také na vesnici, ale pořád jsem si při čtení té knihy říkala, že takto to přece nemůže být, že to takto mezi lidmi nemůže fungovat :D
Petra Dvořáková mě baví. Její Sítě jsou super a také Dědina se povedla. V jednoduchosti je síla.
Dědina, geniální a přitom úplně obyčejná. Čtyři novely vyprávějící o životech lidí žijících v jedné vesnici. O lidech žijících tak nějak po staru, tak jak jsou roky zvyklí, o lidech trpících křivdou, žárlících na sebe, pomlouvajících se, vlastně o úplně obyčejných lidech, ale s bravurně vykreslenými charaktery.
Na začátku to vypadá, že příběhy budou provázány, což sice jsou, ale jen velmi letmo, což je trochu škoda...
Nářečí dodalo knize ten správný šmrnc! A obálka, ta je naprosto úchvatná!
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 495x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Velmi dobře, zábavně a čtive popsaný život na vsi napříč všemi generacemi a snad všemi příbuzenskými vtahy. Kniha je vyprávěna z pohledu několika různých postav - některé mě bavily fakt hodně, některé o maličko míň. Každý čtenář si asi najde to svoje. Buď ve výprávění pozná sám sebe, nebo některého z příbuzných či sousedů.
Skvělá sonda do duše vesničana. Úžasná práce s jazykem. Dějově se nejedná o nic převratného, ale to myslím, nebyl ani záměr. Doporučuji, rozhodně pobaví - svým vlastním způsobem :).