Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2456
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Skvělá povídková kniha. Jsem z Jižní Moravy, takže mi bylo nářečí blízké, ve čtení mě vůbec nerušilo, užívala jsem si ho :) Nejvíc se mi líbila druhá povídka o řezníkovi. Typické problémy na menší dědině, úplně v tom vidím tu naši, ze které pocházím a ve které žiju.
Jsou to vlastně takové čtyři povídky,ale výborně napsáno.Hodně jsem se u toho bavil,myslím že se v knize dost lidí pozná.Četl bych vlastně dál příběhy z DĚDINY.
Jediné, co se mi na knize líbilo byl jazyk, jinak kniha o ničem...čekala jsem asi něco jiného.
Ojoj! Vesnická bitva!
Staré pořádky proti novým!
Ženský proti chlapům!
Všichni proti všem!
...co je to vlastně onen „selský rozum”???
Kniha bez děje. Sympatickou postavu v ní nenajdete. Zato v ní najdete nenávist, závist, pomluvy, burany... Tvrdost a bezcitnost - k rodině, dětem... Prostě taková vesnice, kde snad není nikdo normální.
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."
Hodně zajímavá sonda do života lidí na vesnici. Autentičnost je podtrhnuta jazykem, jakým je kniha napsaná.
Jde o moje první setkání s autorkou a určitě nelituji!
Kočka je sviňa, příde jenom, když něco potřebuje. Moje děcka takový nebudou.
Dědek jen sedí na posteli a čumí. Zvykl si na posluhu. Měla sem dědka, a už nemám.
Poslední ´´povídka ´´ mě asi zaujala nejvíc. Tím tématem. Je tak blízké.
A jak se autorka dívá do hlav chlapů. V té druhé a třetí. Tak něják jsem si myslela, že myslí jen na dvě věci. A místo vraždy česká vykrádačka.
Ta první mi ale byla cizí. Takovou babičku neznám. Nálada něco mezi Troškou a Assou Larsonovou. A na konci se to krásně nespojilo. Krásné nářečí. Krásně originální. krásně o ničem.
Sverazny zivot obyvatel jedne vesnicky vypraveny narecim. Vztahy, krivdy, tajnosti, pomluvy, zarlivost. Prosty lidsky zivot. Genialni a pritom uplne obycejne. Dedina dokaze probudit chut do zivota.
Byla to první knížka od této spisovatelky, kterou jsem přečetla. Knížka mne nadchla, je nádherná. Výborně se četla. Nářečí, které spisovatelka používá, tomu dodalo ten správný ráz "Dědiny". Charaktery obyvatel vesnice byly krásně zachyceny i každodenní život všech lidí ve vesnici. Při čtení jsem měla pocit, že sleduji nějaký film, jak mi všechny ty popisy těch lidiček i jejich vnitřní monology připadaly skutečné. A myslím, že mnoho takových lidiček žije mezi námi i ve městech. Starosti i sobeckost a bezohlednost celé široké rodiny o jednoho starého nemohoucího dědečka, jak je popsáno v poslední části knížky, tak to je ŽIVOT sám.
Pěkně se čte, zajímavá od začátku do konce, boduje dokonalou znalostí prostředí...
Spíše než román je to ale sbírka čtyř novel, vzájemně provázaných jen velmi letmo, což je jednoznačně škoda.
Rozhodně lze doporučit!
Petra Dvořáková je prostě "moje" autorka. Lituji jen toho, že (zatím) nenapsala knížek víc ("pro dospělé" jsem už od ní četla vše)...
Život několika rodin na malé dědině. Projdeme se dědinou od malé Petruny přes "řezníka" Laďu, sedláky Josefa s Marunou až po bábičku a dědu Vavírkovic. Postav je zde bravurně vykresleno několik. Říká se, že rodina musí držet při sobě. Zde to až tak úplně neplatí. Příběhy, které se mohou odehrát kdekoli.
Autorka faaaakt umíííí, přečtla jsem to jedním dechem, chvilku mě mrazilo, chvilku jsem se nemohla přestat smát :)
První knihu jsem četla Sítě. Hrozně se mi líbila. Napínavá. Kniha nešla odložit. Proto jsem se na tuhle knihu moc těšila. Ale teda spíš zázrak, že jsem ji dočetla. Jak na sebe i v rodině byli zlý. Pomlouvačný, plný závisti...velké zklamání.
Nářečí mám moc ráda, na mě ale kniha působila spíš plná vulgarit než že by šlo o nářečí, bohužel jsem nedočetla. Nesedělo mi ani to, že vlastně chyběl pořádný příběh.
Petra Dvořáková je výborná. Po Sítích mě Dědina taky zaujala, jde o fakt povedenou sondu života na vsi. Postavy dokonale vykreslené, život a dřina na poli zachyceny tak, jak doopravdy jsou, a autentičnosti je bravurně dosaženo použitím nářečí. Vřele doporučuji ke čtení všem!
Uffff... kniha je rozdělená do čtyř částí, které jsou vždy psané z pohledu jedné vesnické rodiny. Každá část je pak rozdělená do podkapitol, každá psaná z pohledu jiného člena rodiny. To je vlastně hrozně zajímavé a ničivé zároveň. Je zde patrné, jak jsou lidi odlišní a každý se na různé situace dívá z jiné perspektivy. Zároveň to ale knize trošku podlamuje kolena. Je tam strašně moc postav - řekla bych kolem 30 možná více, ve kterých jsem se bohužel po celou knihu ztrácela a ještě více tomu přidávalo neustálé střídání "vypravěče". Když to přeženu, tak u některých kraťoučkých podkapitol jsem si kolikrát uvědomila, kdo "mluví" ve chvíli, kdy kapitola končila a přeskočilo se na novou postavu.
Celá kniha je psaná jazykem nářečí, což může být pro někoho nepříjemné na čtení. Mě to až na jednu postavu nijak nevadilo / nerušilo. Naopak to dodává knize na zajímavosti.
Knížka vlastně nemá žádný extra děj - myšleno že zde není dějová linka celou knížkou. Je to prostě takový příběh o životě různých lidí na jednom místě.
Jako celek je zajímavě napsaná, ale musím se přiznat, že ač jsem ji přelouskala za chvilku, nemyslím si, že bych se k ní někdy potřebovala vrátit.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Předem musim říct, že jsem od knížky čekala úplně něco jinýho. Sluníčko, ptačí zpěv, pohodu, radost ze života, údolí s bublajícím potůčkem....atd. A vůbec nic z toho jsem v knížce nenašla. I přes to musim hodnotit 5*, protože to, co autorka dokonale popisuje, je vlastně pravý vesnický svět. Dřina, pot a mindrák ze všech ostatních....Každý, kdo měl pra/rodiče žijící na vsi, se alespoň v jedné postavě poznal. Tímto děkuji za zboření veškeré falešné romantiky, která se v dnešní době v mnohých městských lidech zabednila..