Bible
neznámý - neuveden
Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text
Přidat komentář
"Tahle kniha je pro mě teda literárně nevyvážená. Ona je ze dvou zcela neadekvátních částí... jedna je tlustá a stará a druhá je tenká a nová. A my během tý starý čekáme na hrdinu, on nepřichází... a ta nová je jenom vo něm! A to je ta aviváž..." https://www.youtube.com/watch?v=KZ7KubM-R4E
Nový překlad Bible 21 je výborný, čtivý a zdá se, že v mnohém i přesnější než tradiční ekumenický. Možná i díky němu mě Nový zákon nadchl svými myšlenkami a svým odkazem o nesobeckosti, skromnosti, svobodě, pacifismu a o lásce k lidem. Hned jeho první část Matoušovo evangelium považuji za jeden z nejinspirativnějších textů, jaké jsem kdy četl a který mě také navedl k hlubšímu zájmu o křesťanství. Starému zákonu jsem se dlouho vyhýbal a četl z něj jen některé pasáže. Nakonec jsem ale dospěl k tomu, že si ho přečtu celý, za čím nejspíš stojí Dějiny židovského národa od Paula Johnsona a evangeličtí faráři z Pastoral Brothers. I tato delší část rozhodně stojí za přečtení, v mnohém je hodně inspirativní, občas překvapivá a člověk se i hodně dozví. Zajímavé je také sledovat vývoj textu v propracovanosti příběhů, postav i samotného vyznění. Jak je v samotném textu napsáno, Bůh promlouvá k lidem způsobem, který je jim blízký, a úrovni vývoje společnosti odpovídá i text Bible. Její první část po hezkém příběhu o stvoření člověka klade jasná a tvrdě vymáhaná pravidla a vytváří tak de facto počátek naší civilizace ve velmi divoké době. Následně vidíme značné předěly u krále Davida, který má podle již propracovanější první knihy Samuelovy vedle zbožnosti i dobré srdce, u Joba, kterého si Bůh cení za jeho upřímnost a pravdivost, přestože mu Job takřka celou knihu spílá za to, co se mu stalo, a v knize Kazatel, která je prakticky o tom, že se nemá nic přehánět a brát moc vážně (včetně fundamentalistické víry) a lidé by měli mít hlavně radost ze života (na co pak navazuje i Píseň písní). Nejen tyto pasáže jsou hodně inspirativní, svým způsobem poutavé a hodné zamyšlení. A taková kniha Ester je i literárně velmi hezky napsaná (což vlastně do velké míry platí i pro Joba). Zajímavé pak jsou prorocké knihy, se sliby uzavření nové smlouvy pokoje a s jasnými náznaky příběhu Nového zákona. Vedle toho ve Starém zákoně často najdeme i pro dnešní dobu texty méně záživné či děsivé (různé seznamy jmen, výčty zákonů a dost brutálních trestů), ale ty patří době vzniku a nemohou narušit jinak výborný dojem z myšlenkové a hodnotové stránky celé knihy.
zajímavé příběhy, aspoň ve Starém zákoně, Nový zákon už trochu nudí a je cítit jeho umělá konstrukce daná stoletími ... spoiler: všichni umřeme
"Bible je jako mapa. Studovat ji ještě neznamená, že se dostaneme do cíle. Je třeba nasednout do auta, nastartovat a jet."
Skvělý překlad, zejména Starý zákon je velmi přesný, Nový zákon je čtivý a přesto přesnější než ekumenický překlad (obojí ve srovnání s kralickým překladem, který beru jako nejpůvodnější a nejpřesnější). Jediné negativum je poměrně velké množství překlepů a chyb, které jsou ale na www stránkách vydavatele postupně vypisovány, většina chyb je ve Starém zákoně. Není to ale vzhledem k počtu stránek tak špatné.
Nejlepší na Bibli je to, že byla napsána dávno, ale stejně když ji čteme, můžeme v ní nalézat spoustu věcí, které nás můžou oslovit i dnes. A také, i když ji přečteme stokrát, stále budeme nalézat něco nového... Jaká jiná kniha napsána tak dávno nám má tolik co říct? A i přes velké množství autorů, nalézáme spojitosti takové, jako by to psal jeden člověk. Jaký ještě potřebujeme důkaz, o tom, že Bible je opravdu Boží slovo? Kdyby byla jen obyčejnou knihou, jak by pak jinak mohla měnit naše životy, i po ak dlouhé době?
Bible je poklad. Je to slovo inspirované Bohem, je to Boží slovo. To je prostě fakt, ať věříte nebo ne.
Někdo tady psal, že Ježíš si myslel. že přijde v nějaké době a to se nestalo,....Ježíš řekl, že se vrátí na zem (to je druhý příchod) , my to datum neznáme, to ví (naštěstí) jen Bůh. A Bibli můžete přečíst několikrát, ale stejně jí nebudete mít "přečtenou". Bible je průvodce na každý den. God bless you.
Philip K. Dick, VALIS: Nejdůležitější opomíjený citát Nového zákona je „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest." (1J, 3:2)
Kromě všeho ostatního – kralický překlad patří k největším pokladům českého jazyka.
No podle komentářů to dost lidí ani nečetlo:
Tak třeba takhle - jedná se o 66 knih (27 Nový zákon - 39 Starý zákon)
Odhaduje se že Bibli napsalo cca 45 autorů - berte to tak že jde o tisíce letité spisy a ne u všeho se zachoval přebal s redakční poznámkou.
Kniha má Obrovskou historickou hodnotu, a je uznávána i pro své historické prameny (například popis mořeplavby v Novém zákoně je jeden z nejlepších dobových záznamů). Nejnovější knihou je Zjevení svatého Jana (Apokalypsa) napsáno na sklonku 1. století.
Má několik "kategorií knih" - historické - knihy královské, soudců.... poezie - žalmy, Píseň písní, prorocké .... atd....
Kniha je základem a páteří Západní kultury a světa, možná si lidé neuvědomují, že základy slušnosti, lidské důstojnosti ... pramení právě z Bible.
Poprvé jsem ji vzal do rukou v 16 letech a chtěl to přečíst jako všeobecné vzdělání - Nový zákon - překlad Petrů. Dočetl jsem jen do poloviny, od té doby to čtu jako věřící .... takže zaujatý. Ta první polovina Nového zákona mě totiž dostala - svojí aktuálností a tím, jak přesně a výstižně popisuje aktuální svět.
Pokud chcete přehled Překladů - na wikipedii je dost slušný, pro "obyčejné" čtení ze zvědavosti doporučuji vzít Překlad 21.století (Bible 21), Slovo na cestu (parafrázovaný překlad), nebo hojně rozšířený Ekumenický překlad.
Možná by se z toho dalo udělat nové téma - Série Bible a 66 dílů .... :-)
"Vy křesťané máte v rukou dokument, který má v sobě dostatečnou výbušnou sílu na to, aby dokázal rozmetat civilizaci na kusy, postavit svět na hlavu a přinést tomuto válkami zmítanému světu mír. Jenže s tím zacházíte tak, jako by to byl jen kus kvalitní literatury - a nic víc." - Mahátma Gándhí
"Bible tu není proto, abychom ji kritizovali, nýbrž proto, aby ona kritizovala nás" - Soren Kierkegaard
Zcela stručně a vágně: na Bibli mám rád, že vůbec nemusím věřit v Boha, že můžu být racionální až na půdu, a přesto v ní najdu unikátně naléhavé poselství o životě, jeho principech, jeho výzvách, jeho propastech a především výšinách. Je upřímně šumafuk, jestli ji napsal Otec, Duch nebo Syn svatý. Jestli autor byl jeden nebo celá armáda. V podstatě je i jedno, jestli ji dotyčný myslel vážně, nebo jako beletrii (i když to není moc pravděpodobné). Výsledkem je v každém případě nenahraditelný zdroj poznání a porozumění.
Jedinou nevýhodou je, že není sranda se tím prokousat. Ale od toho máme své mozky, své učitele, pár tisíc let interpretační tradice a Ladislava Hejdánka k tomu.
Bible se vymyká všem knihám. Skrze ní k nám Bůh promlouvá a pokaždé vám stejný text řekne aktuálně do života něco jiného. Musím říct, že se někdy cítím, když ji otvírám, jako když se vracím domů...
Těžko říct, kdo a proč právě tak bibli sestavil...Autor neznámý by byl známý...Někdo musel ty spisky dát dohromady. To mě zajímá.
Jisté je, že je to kniha prostá i divná, a že každý kdo umí trochu číst a chápat, tak něco pochopí a netřeba výkladů církevních, kdy církve si z toho udělali kšeft.
Nejlepší je asi pobyt Ježíše na Zemi.
Dramatický příběh, spíše filmový, jak by se dneska řeklo, než životopisný. Ježíš sám nic nenapsal, a kdo zná těch 110 stran napsaných údajně od apoštolů, ale nalezených až zhruba dvě stě let poté.
Co je zjevné a taky zapsané, že si Ježíš myslel, že se vrátí ještě v té době zpátky na Zemi, což se nestalo. Proto sám nic nepsal, nenapsal, a na to bych kladl důraz.
Jinak je zajímavé, že řada příběhů v bibli je mezi lidmi stále platných. Pokud nepočítám tu mystickou část.
Tenhle překlad je asi zbytečný, přesněji dost nepřesný, takže proto nebyl přijat s žádným nadšením.
Nikdo není tak blbý, aby nepochopil prostou středověkou češtinu...A kdo je blbý, ten si v bibli nebude nikdy číst.
Je tomu dávno, kdy jsem se snažil tento 'klenot' světové kultury přelouskat, to se však nedalo. Jako celek nehodnotitelné a bohužel i nečitelné. Což mě mrzí, protože literaturu sci-fi a fantasy jinak velmi můžu.
Kniha knih, kterou lze číst stále znovu a znovu. Kniha, se kterou nejsme nikdy "hotovi" a říct si, že ji máme "přečtenou".
Četla jsem ji. Ekumenické vydání, Kralickou, Bibli pro děti atd. Nic mi to neříká, sorry. Není to knížka, kterou bych si vzala na dovolenou a četla si ji u vody. Tak se ani hodnotit nedá. Radši mám traktáty:-))) Jan Hus kritizoval, ale vysvětlil proč a sám přišel s nějakým jiným řešením. Četla jsem i filozofické knížky ateistů. Pokud argumentují, fajn. Nemám ale ráda dogma a to, když mi někdo říká, že to musí být tak a tak. V náboženství (potažmo filozofii) mám radši exotičtější směry - příběhy připomínají pohádky:-))) Příběh o Budhovi se mi líbí víc než příběh o Ježíšovi. Ale tvrdím, že biblické příběhy by měl znát každý! Ale Bibli proto číst nemusí - je mi jasné, že to je síla:-))
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Knížka, která mě provází úplně od malička. Jediná, kterou se můžu v životě inspirovat a řídit, a vím, že to nikdy nebude špatně.