Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1537
406
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Příběh, který je do jisté míry nepochopitelný, spíše je o tom, že kdo se s tímto nesetkal a nemá s tímto zkušenosti, těžko se vžije do pocitů hrdinky. Příběh o urputné touze po dítěti. Do jisté míry ovlivněno i tlakem společnosti, tikání biologických hodin. První hrdinka Julie, která musí mít vše nalinkované, vše ví nejlépe, jednoduše maximální perfekcionalistka každým coulem. Ale nebere na zřetel to, že poučit větru, dešti je nereálné. Co si prožije není nic dobrého, ale jde si maximálně za svou touhou. Zváží všechny pro a proti, počin vyjde, ale od začátku vše linkuje, vše má nastudované, vše podřizuje dítěti, lpí na něm, hlavně, aby nevybočovalo a nebylo „tak jiné“ . Chápu, podléháme prvnímu dojmu, spadáme do stereotypů. Ale druhá strana mince, geny nevyčůráme. Přišlo mi, že Agnes jednoduše uzurpuje, nerespektuje ji, nepřipouští diskuzi a pohled toho druhého. Vše musí být dokonalé, přímo absolutně perfektní, jako třeba to stylizované focení, kdy selekcí prošel až 9. pokus, nic ve stylu happy jak dva grepy…
Tento vztah matky a dcery není ten, kdy jsou tyto persony kamarádkami, důvěrnicemi, parťačkami a hlavně dcera nemá ve své matce oporu, nemá kde se svěřit ať se stane cokoliv! Agnes má své problémy, které nemá s kým probrat a vyřešit, tím se začíná klubko nejasností a pochybností namotávat. Někdy nám fakt pomůže jen blízkost a vyslyšení. Život je neopakovatelný tok, který nenavrátíme. Chybujeme a mýlíme se. Děláme rozhodnutí, kterých mnohdy litujeme. Julie, nejedná dle pravdy, ano milosrdnou lež všichni někdy využijeme, ale nerespektuje to, že se dítě vyvíjí a tím pádem by dokázalo klíčový problém pochopit. Z Julie prostě dítě matku neudělá a i kdyby měla své vlastní, tak by život byl v podobném neharmonickém a nepříjemném scénáři.
Knížka se čte velmi dobře, na prvotinu autorky bomba, člověk se těší na další řádky a hlavně jak to celé dopadne, najde se Agnes?
Za mě dobře napsaná kniha i když místy dost drsná.
Bohužel je v ní zobrazena labilní žena,která by neměla mít děti a za asistence našeho zřízení, je jí to umožněno.
Tak jsem dočetla. Docela se tomu i divím. Podle mne to byl divný příběh. Několikrát jsem čtení chtěla vzdát, zpočátku jsem i přeskakovala, ale byla jsem zvědavá jestli se Agnes vrátí. Problémy s výchovou adoptovaných dětí jsou myslím známé, ale neměli by jsme zevšeobecňovat. Julie, despotická, sebestředná matka, by měla problém vychovat i vlastní dítě. Ne nadarmo se dnes dbá na to, aby každé adoptované dítě bylo seznámeno se skutečností. Lži a přetvářka se většinou vymstí.
Komentáře jsem četla až teď, po přečtení knihy. Párkrát jsem se také pobavila, jak tady píše Kateřin-a. Nejen s tím přirovnáním, ale třeba i s popisem jak se baví ženy na porodnickém odd. Kde to proboha autorka vzala?
Jak jsem byla zvědavá na konec příběhu, tak jsem z něj byla otrávená. Opravdu jsem neměla s knihou ztrácet čas. Na Houbařku jsem v pořadníku v knihovně, ale teď opravdu nevím, jestli ji chci.
Tak jsem přece jen Houbařku přečetla a byla SKVĚLÁ !!!
Jsem ráda, že mám dočteno. Těžké čtení, Julie tak moc nesympatická postava. Na lživých základech nemůže vzejít nic opravdového a hezkého. Mám autorce za zlé některé pasáže, které byly nemístně kruté, např s rakem poustevníkem a nebo na konci knihy s kohoutem. Houbařka byla jednoznačne lepší. Tuto knihu už nikdy číst nebudu.
Anotace většinou přelítnu, spíš si je až po přečtení knížky konfrontuju s vlastním dojmem. Komentáře se snažím nečíst, dokud nenapíšu vlastní, chci - li ho psát. Tady vyjímka potvrdila pravidlo. Nejprve mě naštvala paušalizující věta v anotaci, fráze o "klubku předsudků" a "neuralgickém bodu české společnosti". A pak jsem četla komentáře a ve většině těch "nepětihvězdičkových" bylo něco, s čím se ztotožňuju; je zbytečné jen rekapitulovat. Sama za sebe dodám: bylo mi zoufale z Julie, z její touhy, snahy a bezmoci být lepší mámou, z toho, že některé věci nejdou "nanečisto", že jak bílé tak romské dítě může obrátit sobě i "spořádané" rodině život naruby a naopak. Že z příruček se člověk mnoho nenaučí, že některé věci jsou nevratné, že nelze vědět a předvídat všechno. Že je fajn mít lepší start a výbavu, ale ani to samo o sobě nestačí a i bez toho člověk někdy dokáže věci... (viz Kosí hnízdo). A že někdy neumíme víc, než zavřít oči a skočit po hlavě. A pak nést důsledky. A že...A že...
Ke knížce už jen tolik, že jsem málokrát četla dvě věci od stejného autora tak rozdílné. Anežku až po skvělé Houbařce. A obdivuju, o kolik stručněji a s daleko větším napětím dokázala paní Hanišová zúročit to nejlepší z prvotiny ve své (teprve) druhé knize. Moc ráda si přečtu další.
Kniha není jen o vztahu mezi matkou a adoptivní dcerou, ale hlavně o tom, jak těžké je být jiná. Ačkoliv je napsaná čtivě, nečetla se mi vůbec snadno. Bylo v ní až moc tíhy a bezmoci a ani kapka něčeho hezkého, co by celou tu tíživost vztahů kompenzovalo.
Wow. Tak tohle jsem fakt nečekala. Téma adopce romské holčičky vypadalo zajímavě, ale i tak jsem od knížky nečekala, že mě takhle dostane. Hanišová píše čtivě, surově, skvěle rozpracovává psychologii postav. A moc se mi líbilo střídání jednotlivých časových rovin. Anežka (a i následně přečtená Houbařka) patří do mých top knih přečtených za tento rok a Hanišová se řadí mezi autory, u kterých netrpělivě čekám na další knížku.
Natěšená Houbařkou jsem se vrhla na Anežku a byla jsem velmi zklamaná. Zatímco Sářin příběh pro mne jako čtenářku plynul hladce a vůbec se mi nechtělo knihu odkládat, tady jsem měla problém dočíst každou kapitolu. Těžké a náročné téma, sloh odpovídající tomu každodennímu zápasu.
S úlevou jsem konečně dočetla, a teprve teď knížku i autorku oceňuju. Adopce je vždy obrovské riziko; vlastní děti vám dají zabrat a málokdy se vyvedou podle vašich představ; už proto je asi hloupost mít nějaké představy.
Kdysi jsem četla knihu Rodičovství není pro každého a čím dál víc s ní souhlasím. Chcete-li v životě něčím být, studujete zvolený obor. Být rodičem je snad to nejtěžší, co si umím představit, ale kde vás naučí, jak vychovávat dítě? A co právě to vaše dítě! A přesto si (téměř) každý z nás na rodičovství troufne . . .
Byla jsem ráda za zmínku o Roku kohouta. Tam jde o osobní zkušenost, urputně prožitou a poté vypsanou, tedy žádný fiktivní příběh. Navíc Julie je zcela jinou matkou než T.B., Julie by zřejmě měla problémy - i když možná podstatně menší - s jakýmkoli dítětem.
Každopádně doporučuju; další výrazný příběh na téma adopce romských dětí.
Autorka tímto románem píchla do vosího hnízda, Adopce je vždy problematická, A obzvlášť, když je na jedné straně despotická matka, která od svých zásad neustoupí a na druhé straně dítě, které vidí, že je jiné, ale nemusíme mu to stále připomínat a místo dodání sebevědomí stále kritizovat a shazovat. To se pak výchova zvrtne. A nejenom v rodinách s adoptovaným dítětem.
Je hrozne, co muze napachat perfekcionisticka narocna matka. Anezky mi bylo lito, i kdyz ani ona nebyla uplne pohodove dite.
Jako první jsem četla houbařku ...asi jsem trochu čekala něco obdobného ... což nebylo,ale i přesto je Anežka velmi silný příběh....a hodnotím všemi hvězdami,ikdyž jsem hodně neporozuměla Juliině postavě... asi stačilo víc to dítě vnímat a poslouchat,co jí chce říct ...
Silné téma a styl ostrý jako břitva - nebo jako mladá Magda Váňová. Co se stane, když matka je psychotička a osvojená dcera ztracená mezi svým původem a pravdou o sobě, když se lež a boj proti autenticitě stane v důsledku podstatnější než vzájemnost, když samota a tápání v životě obou bez pevného bodu nabude vrchu nad smyslem pro realitu? Hanišová má smysl pro zachycení vykloubené psychiky ve světě, jenž se vůči jakékoli vykloubenosti vymezuje - a svým způsobem mne tento příběh zasáhl více než Houbařka...
Znepokojivý obraz pokřiveného vztahu matky a dcery, který je naplněn lží, přetvářkou a nepochopením. Agnes je pro Julii prostředkem k naplnění smyslu a prožití pocitu být matkou. Autorka popisuje mateřství jako život v kleci, ztrátu svobody a nezávislosti, přátel a volného času. Věnuje se těžkému tématu, jako v Houbařce, a chápe se ho způsobem sobě vlastním, autenticky. Přišly ale i momenty, které mě pobavily. Třeba přirovnání, že si matky vzájemně prohlížejí miminka v kočárku jako si muži v šatně poměřují penisy :-)
Asi vůbec nedokážu knihu ohodnotit. Takový vztah je mi tak moc cizí, že nedokážu chování Julie vůbec pochopit.. Kniha asi nebyla úplně pro mne, těšila jsem se na houbařku, tak teď nevím, jestli jí dám ještě šanci..
Těžké téma adopce, touha po „dokonalém“ potomkovi a vztah mezi matkou a dcerou. Vzdělaná Julie adoptuje romskou holčičku Agnes poté, co se jí nepodaří mít své vlastní dítě. Osud ani jedné z nich ale není vůbec jednoduchý. Autorka výborně popsala jak pocity matky, tak i dcery. Není to však žádné veselé čtení, přesto přečtení rozhodně nelituji.
Po Houbařce jsem sáhnul i po Anežce. Viktorie Hanišová už tehdy vystihla trauma z nenaplněných představ. Julii přivede urputná snaha o naplnění mateřství ke střetu s adoptivní dcerou, kterou se marně snaží zbavit její identity. Ta jí na oplátku připraví pomstu i za cenu vlastni destrukce. A obě uměle vytvořeným poutem trpí. Anežka stojí za přečtení, nic hezkého od ní ale nečekejte. I když pár míst k zasmání (Sama doma) se tady taky najde.
Na tuto knihu rozhodně hodně dlouho nezapomenu. Jedním slovem: nááádhera! Pravda, téma neradostné, až depresivní, ale celkové vystavění příběhu a brilantní práce s českým jazykem.... prostě fantastické. Moje druhá přečtená kniha od Hanišové -tvorbu této autorky budu rozhodně sledovat!
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 156x |
| Čtenářské výzvě | 481x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 372x |
| Chystám se číst | 760x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 8x |
Zvláštní příběh Julie ,která přijde o své nenarozené dítě a velice touží být matkou a proto se rozhodne adoptovat romskou holčičku Agnes .Jenže vše je jinak než si představovala a vysnila, jejich vztah je narušený od samého začátku. Smutný příběh k zamyšlení.