Anežka
Viktorie Hanišová
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Silné téma, podané vcelku stroze, bez velkých literárních kudrlinek, ale o to víc působí syrově a tíživě. Příběh pomocí rychlých vět před sebou čtenáře doslova tlačí a klouže jako na ledu. Led čiší i z jedné z hlavních hrdinek, která žije suchý a střízlivý život, jenž lze vždy jednoduše vložit do nějakých škatulek. Narazí však, když se podobně snaží zaškatulkovat a namířit podle ní tím správným směrem adoptovanou dceru Agnes. Naráží vlastně ale sama na sebe, protože z krabičkování nechce uhnout, naráží na vlastní silně zakořeněné předsudky, kterých by se možná chtěla zbavit, ale prostě to v té své danosti nedokáže. Ta zeď je příliš pevná, aby ji těmi nárazy zbořila.
Vztah obou hrdinek tak míří k vcelku jasnému (a jakoby už od začátku naplánovanému) konci. Ač autorka nevykresluje ani jednu z hrdinek černobíle, přeci jen sympatie převažují u té mladší z nich. Zajímavá kniha, u které mě ale lehce rozptylovaly reálie (zdálo se mi semtam, že nesedí v čase), možná bych neukotvovala do jasně datem ohraničené doby.
Pro některé z nás jen těžko představitelné, jak žijí lidé z rozvrácených rodin, romské děti, adoptované děti, děti v dětském domově, jaké to je zažívat šikanu a podobně. Jsou to velmi křehká témata, o kterých bych řekla, že se moc v knihách nedočteme. Nebo já tolik knih aspoň neznám. Tohle je opravdu skvěle napsaná kniha, i když velmi smutná a tak opravdově napsaná. Někdy se mi až tají dech a chlupy mi vstávají hrůzou a šokem z toho, co musí některé děti zaživat. Je to smutné, ale je to realita některých dnešních rodin. Bohužel. Je mi z toho ouzko.
Tak to bohužel dopadá, když se dítě pořizuje jako módní doplněk nebo je bráno jako další "projekt", pak nezáleží na rase, pohlaví nebo sociálním postavení, protože v takovém vztahu chybí cit, pochopení, porozumění a hlavně láska a pak se z toho stává nešťastný boj a touha po pozornosti a zájmu.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."
To je tak, když si člověk nepřečte anotaci...Kdybych to bývala věděla, tak si tu knížku asi nepřečtu a uchýlím se k nějakému veselému příběhu. Je hrozně ze života, chvílemi mi z toho až nebylo dobře, přečetla jsem ji jedním dechem. Ale mám dost, jinak to říct nejde.
Dobrá knížka, takový doplněk k Roku kohouta od Boučkové. Člověku je z toho úzko, co všechno lidé umí pokazit i když ze své pozice dělají to nejlepší, co mohou. Ovšem, pokud mají pokřivený (dle mého) pohled na společnost a hodnoty, jako měla hrdinka , vede to jenom k průšvihu. A lidé nepřicházejí na svět bez rodového příběhu. To se pak někdy dává špatně dohromady. Adopce prostě není vůbec sranda.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
Právě čtených | 13x |
Přečtených | 2 156x |
Čtenářské výzvě | 481x |
Doporučených | 88x |
Knihotéce | 372x |
Chystám se číst | 760x |
Chci si koupit | 155x |
dalších seznamech | 8x |
Výborný psychologický román, napsaný střídavě z pohledu Julie a vyprávění ve třetí osobě. Přečetla jsem za jeden den, nedalo se odtrhnout.