Anežka

Anežka https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg 4 1537 406

Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text

Přidat komentář

bookcase
29.01.2016 5 z 5

Výborný psychologický román, napsaný střídavě z pohledu Julie a vyprávění ve třetí osobě. Přečetla jsem za jeden den, nedalo se odtrhnout.

bosorka
25.01.2016 4 z 5

Silné téma, podané vcelku stroze, bez velkých literárních kudrlinek, ale o to víc působí syrově a tíživě. Příběh pomocí rychlých vět před sebou čtenáře doslova tlačí a klouže jako na ledu. Led čiší i z jedné z hlavních hrdinek, která žije suchý a střízlivý život, jenž lze vždy jednoduše vložit do nějakých škatulek. Narazí však, když se podobně snaží zaškatulkovat a namířit podle ní tím správným směrem adoptovanou dceru Agnes. Naráží vlastně ale sama na sebe, protože z krabičkování nechce uhnout, naráží na vlastní silně zakořeněné předsudky, kterých by se možná chtěla zbavit, ale prostě to v té své danosti nedokáže. Ta zeď je příliš pevná, aby ji těmi nárazy zbořila.
Vztah obou hrdinek tak míří k vcelku jasnému (a jakoby už od začátku naplánovanému) konci. Ač autorka nevykresluje ani jednu z hrdinek černobíle, přeci jen sympatie převažují u té mladší z nich. Zajímavá kniha, u které mě ale lehce rozptylovaly reálie (zdálo se mi semtam, že nesedí v čase), možná bych neukotvovala do jasně datem ohraničené doby.


Pistácie
30.12.2015 5 z 5

Pro některé z nás jen těžko představitelné, jak žijí lidé z rozvrácených rodin, romské děti, adoptované děti, děti v dětském domově, jaké to je zažívat šikanu a podobně. Jsou to velmi křehká témata, o kterých bych řekla, že se moc v knihách nedočteme. Nebo já tolik knih aspoň neznám. Tohle je opravdu skvěle napsaná kniha, i když velmi smutná a tak opravdově napsaná. Někdy se mi až tají dech a chlupy mi vstávají hrůzou a šokem z toho, co musí některé děti zaživat. Je to smutné, ale je to realita některých dnešních rodin. Bohužel. Je mi z toho ouzko.

simonabr
23.12.2015 4 z 5

Tak to bohužel dopadá, když se dítě pořizuje jako módní doplněk nebo je bráno jako další "projekt", pak nezáleží na rase, pohlaví nebo sociálním postavení, protože v takovém vztahu chybí cit, pochopení, porozumění a hlavně láska a pak se z toho stává nešťastný boj a touha po pozornosti a zájmu.

"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."

MahulenaK
15.12.2015 5 z 5

To je tak, když si člověk nepřečte anotaci...Kdybych to bývala věděla, tak si tu knížku asi nepřečtu a uchýlím se k nějakému veselému příběhu. Je hrozně ze života, chvílemi mi z toho až nebylo dobře, přečetla jsem ji jedním dechem. Ale mám dost, jinak to říct nejde.

douchová
28.11.2015 4 z 5

Dobrá knížka, takový doplněk k Roku kohouta od Boučkové. Člověku je z toho úzko, co všechno lidé umí pokazit i když ze své pozice dělají to nejlepší, co mohou. Ovšem, pokud mají pokřivený (dle mého) pohled na společnost a hodnoty, jako měla hrdinka , vede to jenom k průšvihu. A lidé nepřicházejí na svět bez rodového příběhu. To se pak někdy dává špatně dohromady. Adopce prostě není vůbec sranda.