Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1544
1544
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Ťažko opísať aká táto kniha bola, určite ťažká a zároveň dobre napísaná. Autorka sa "pozrela" na adopciu z pohľadu ženy, ktorá chcela byť matkou no do vzťahu s dieťaťom vniesla viac vlastných očakávaní a presvedčení ako lásky k samotnému dieťaťu. A ku koncu knihy sa čím ďalej tým viac dostáva k slovu aj pohľad a prežívanie adoptívneho dieťaťa, ktorému práve obyčajná láska a porozumenie v tomto vzťahu chýbali. Skvelá kniha.
Příběh inteligentní a ambiciozní Julie a její adoptivní dcery Agnes je již od začátku samý problém. Nemůžou si k sobě najít cestu, natož lásku a porozumění. Kniha se velmi dobře čte a na to, že je to autorky prvotina, je dost dobrá.
Přečteno za dopoledne. Ačkoliv podobné příběhy nejsou mým oblíbeným tématem, byla jsem příjemně překvapená. Julie mi lezla od začátku na nervy. Nepochopila, že výchova dítěte není jasně narýsovaný plán. Agnes mi bylo líto, s takovou matkou nemohla dopadnout jinak. Konec mě zarazil, čekala jsem nějaké uzavření.
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila, ale bohužel nebyla k sehnání. O to víc mi udělala radost naše městská knihovna, která značně obohatila svůj knihovní fond, v němž se ukrývala také Anežka.
Ovšem teď k mým dojmům z příběhu. Už z anotace víte, do čeho jdete, ale kouzlo Hanišové tkví ve vykreslení dvou ústředních protagonistek. Velmi ambiciózní ženy Julie, z níž jsem měla značně ambivalentní pocity. Nevěděla jsem, jestli jí mám pohrdat, anebo ji litovat. Tyto dvě emoce se u mě hodně střídaly. Druhá hlavní postava - Agnes - si získala moje sympatie hned zpočátku...
Netrpím předsudky vůči jiným rasám. Mezi trny se vždy nachází růže, a naopak, a to platí pro všechna etnika, včetně nás, bílých.
Autorka Agnes vykreslila velmi věrohodně a já naprosto chápala její vymezení vůči okolnímu světu a také vzdor, který ukázala své adoptivní matce. Tady vůbec nešlo o barvu kůže, ale o nadměrná očekávání a sny, které bohužel nedošly naplnění, a tím pádem se prohlubovala propast mezi matkou a dcerou.
Konec překvapil, čekala jsem nějaký konkrétnější závěr, ale zase mám nad čím přemýšlet. Kniha mě velmi zaujala, byla skvěle a čtivě napsaná, a já už se těším, až si přečtu další tvorbu Viktorie Hanišové.
Další česká autorka , která mě donutila přemýšlet. Za takové příběhy jsem vděčná. Myslím si, že každá z nás chce být tou nejlepší mámou stejně jako ta románová. Udělala spousty chyb , které se jí vymstily. Nicméně kdo z nás je nedělá? Příběh plný lásky, smutku, nepochopení...a bolesti.
Docela dobrá výchovná knížka. Připomněla mi televizní cyklus Soukromé pasti. Dokumentární styl, který víc než na "jak" cílí na společenská témata. Nenápadný rasismus (bolestný nejen u hlavní hrdinky, ale třeba i u učitelek ve školce), tristní lékařská etika, tradiční výchova s nedostatečnou empatií, šikana ve škole, sexuální zneužívání mezi mládeží. Problémy, které nám skutečně pokřivují životy. Scény nezdařené první lásky by se mohly číst nahlas na základních školách jako výkop pro následnou diskuzi. U tohoto žánru, který nadhazuje aktuální témata, je slabinou věrohodnost. V souvislosti s tím by mě zajímalo, zda je opravdu možné, aby základní škola vyloučila svého žáka a nechala prostě na rodiči, aby dítěti našel náhradu.
Musím říct, že jsem prvně četla Houbařku a pak se teprve pustila do Anežky. Kniha je opravdu výborná. Nevím, jak to autorka dělá, ale musím opravdu velice pochválit styl psaní a hlavně zachycení psychologie postav. Avšak nejvíc mne zaujalo vykreslení traumatu v obou knihách a jeho dopad na život. Tyhle věci nás často nevědomky ovlivňují na celý život. Řeknete si, to bylo dávno, už na to nemyslím, ale uvnitř nás je to pořád schované. Za zmínku určitě stojí i to, že nás spoustu věci ovlivňuje již v těhotenství. To, že byla Anežka nechtěná si do života nesla jako břemeno, o kterém dlouho nevěděla. Sama jsem pracovala v sociální oblasti. Znám podobné příběhy, a právě proto bych také ráda napsala, že kniha je věrná a velice blízká skutečnosti. Paní Hanišová je skvělá v tom, že to tak dobře popsala, i když to sama neprožila. Mám jedinou výtku a sice tu, že konec mi přišel trošku useknutý a odbytý. Celá kniha byla do detailu propracovaná a pak na konci už to tak nebylo. Skoro jakoby už spěchala a měla hotovo :)
Jedna z těch knih, co mi daly zabrat. Všechno se to dalo pochpit. Je třeba si uvědomit, že matka je taky jen člověk. Jůlie dostávala ke konci pořádně pokouřit. A bez té lži by to asi dopadlo stejně, možná i hůř. Vychovávat cikánečku na pražským sídlišti asi nebyl dobrej nápad. Líbilo se mi téma i styl. Další super kus současné české literatury.
Kniha členěná na kratší kapitoly, což je mi jako čtenářce příjemné. Téma adopce bylo zpracováno i jako "Malinka" od Dity Táborské, od obou se jsem se nemohla odtrhnout. Přiznávám ale, že "Anežka" se mi četla lépe.
Když pominu chlad, který jsem z knihy cítila, bylo to hodně silné. Čtenář tady snad ani k nikomu srdcem neulpí, protože ten syrový příběh k tomu nedá prostor. Zhruba v první třetině se u mě zlomila chuť číst, povaha Julie mě tak vytáčela, že v jednom bodě to ve mě umřelo. Ale pro Agnes jsem to dočetla. A ano je to smutné, celý příběh tak nějak pro mě mateřsky bolí, postavy lze chápat i nenávidět a prostě PS: Agnes, nevracej se.
Je úžasné, kolik skvělých prvotin od českých autorů v posledních letech vzniká. Anežka je velmi povedené, čtivé a bohužel i znepokojivé dílo. Při jejím čtení mě chvílemi dost mrazilo, nevím, zda sama autorka má děti, ale předpokládám, že ano, protože určité pasáže bezdětný člověk napsat nemohl. Ano, i tento román má pro mne pár vad na kráse, ale to je zcela v pořádku, nic není dokonalé. Nejvíce mi asi ze začátku vadilo místy až přílišné "černobílé" zobrazování - stereotypní popis, jak vypadá běžná žena na mateřské (internetová fóra plná zdrobnělin, obtloustlá v teplácích koukající na Sama doma, naproti tomu a lá dokonalá matka dodržující u dítěte správnou životosprávu, výchovu apod.) Ale tyto pasáže jsou opravdu jen zkraje a zejména prostřední část románu od Agnesiných školkových let až do její pubertu je napsána bravurně. Dala bych pět hvězdiček, ale jednu strhávám kvůli konci, ten by si možná zasloužil lepší propracování.
Knížka je čtivá, poutavě napsaná, přestože děj úplně netáhne. Ale gratuluji, na prvotinu skvělé.
Agnes/Anežka se měla stát dokonalým projektem poněkud chladně kalkulující Julie. Bohužel kniha na mě působí jako podobný projekt autorky. Je plná snahy o zajímavé uchopení ne tak často zpracovávaného tématu, ale pro mě tomu strašně chybí autenticita. Je to takové vykonstruované, jak si tak asi autorka představuje, že by to mohlo být, ale je z toho cítit, že jí chybí jakákoliv osobní zkušenost. Některé scény pak vyšly dobře, ale některé opravdu hodně "šustí papírem." Podobně jsem vnímala i jazyk - někdy se četl krásně, ale jindy v něm bylo také trochu moc snahy o originalitu a neotřelost, až to rušilo.
Skvěle napsaná kniha. Nemohla jsem ji odložit. Je zde spousta věcí k zamyšlení nad náhradním rodičovstvím. Jak správně vychovávat "cizí" dítě? Agnes i Julie byly vlastně chudáci
Tohle se povedlo! Silný příběh, dobře napsaný. Je to čtivé. Je to kruté. Je to pravdivé? Mohlo by. Vyprávění ženy, která toužila po dítěti tak zoufale, až se uchýlila k adopci romské holčičky. Soužití těch dvou je vykresleno jak z pohledu matky, tak dcery a čte se jedním dechem.
Jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla. Opravdu neuvěřitelná kniha, prvotina! Pokud autorka bude psát dál, další kniha bude muset být opravdu hodně dobrá, aby Anežku překonala nebo se jí vyrovnala.
Shoduji se s většinou tady v komentářích, Anežka je syrová, působí strašidelně pravdivě a věrohodně, člověku je zle z chování "matky", která svému dítěti zničila život. Ono fakt nejde o Agnesin původ, ale o to, jak šílená je postava matky.
Na můj vkus místy trochu moc syrové a surové. Proti pravdivému líčení ošklivých věcí nic nemám, jen to v tom množství na mně místy působilo jaksi samoúčelně. Prostě aby byl čtenář znechucen a šokován.
Jinak samozřejmě platí to, co je již uvedeno v komentářích níže. Silný a smutný příběh, z něhož jde sem tam mráz po zádech. Ideální na pošmourné podzimní večery.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Houbařka mi byla bližší prostředím Šumavy, Anežka mi však přijde psychologicky propracovanější. Všechny ty vcelku jednoduše popsané situace a konfikty jsou tak výstižné a niterní a dodávají obraz základních problémů současné společnosti jako celku, nejen rodiny či adopce. Jen konec mi přijde rozpačitý, ale i tak se jedná o velmi, velmi dobré dílo.