Anežka
Viktorie Hanišová
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha! Prvotina???
Není to úplně příjemné čtení, občas zamrazí, nutí k zamyšlení.
Chladná ambiciozní Julie a nejistá vzdorující Agnes.
4,5 * Jak začít s hodnocením této knihy - uff, náročná kniha, náročné téma. Čím dál víc jsem ráda, že čtu české autory, protože umí opravdu výborně psát, toto je jen další důkaz. Anežka je velmi zajímavě napsaná kniha, poučně a hlavně nad ní člověk musí, prostě opravdu musí, přemýšlet. To je jedna z věcí, proč vůbec čtu, že se člověk musí zastavit a popřemýšlet. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení, je to docela "těžké" čtení, ale obohacující.
Pro matku desive cteni. Pro tehotnou zenu jeste desivejsi. Jak lehke je promenit sen v nocni muru, jak lehke je znicit osobnost a originalitu a individualitu. Je tezke byt rodicem. Je neuveritelne tezke byt dobrym rodicem. Stacilo asi mene ambici a vice intuice a vice napnout usi, ale kdo vi.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá". Nezbývá než souhlasit s autorkou. Přesně, jak je popsáno v níže uvedených komentářích, nejde jen o vztah matka a adoptovaná romská dcera, ale o přehnané ambice rodičů vůči svým dětem obecně. Kniha byla neuvěřitelně čtivá a v některých ohledech i pro mě coby matku velice poučná. Jasně z ní vyplývá, čeho by se měl rodič ve výchově vyvarovat. Dítě má právo na svůj vlastní vývoj a musíme ho brát se všemi svými chybami, ať jsou jakékoli. To v případě Agnes zcela selhalo. Z jejího osudu mi bylo hodně úzko...
Svým způsobem drsný příběh, syrový. Adoptivní matka se jen snaží mateřskou lásku vynutit, předstírat, podléhá okolí a trendům. Adoptovaná romská holčička se hledá. Výborně napsaná kniha.
Z této knihy mám stále panující depresi, úzkost a smutek. Je to hlavně tím, že kniha je výborně napsaná. Psychologie postav, příběh, zvrat i sebemenší detail do celkového konceptu výborně pasuje.
Teď akorát společnost se stereotypními názory nenávidím o to více.
Kniha se četla dobře, zajímavé téma a její zpracování. Jen konec se mi zdál dost unáhlený..
Docela ostře popsáno.Stejně jako Houbařka je i tahle kniha zajímavou sondou do života a vztahů kolem nás.Paní Hanišová umí opravdu psát velmi dobře.Těším se na její další knihy.
Má první kniha od této autorky a byla skvělá.. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale potom mi stránky mizely pod rukama a já jsem si čtení užila..
Příběh o ženě, která nemohla mít vlastní dítě a tak si adoptuje romskou holčičku, ale nic není podle jejích předatav..
Knihu můžu doporučit.
Tak tohle bylo brutalni. Nevedela jsem, kterou z zen driv litovat a jestli je vubec litovat mam. Sileny pribeh. Rozhodne doporucuji k predcteni.
Bohužel. Tahle kniha pro mě je slabší průměr. Nápad dobrý, ale nemyslím si, že směs těžkých životních témat je zárukou kvality. Místy to bylo až přehnaně kruté a uměle vykonstruované. Postavy byly nesympatické, tím pádem mě kniha nevtáhla do děje, tak jak bych si přála.
To bylo opet narocne, nemoznost sympatizovat s hlavni "hrdinkou" ale cetlo se to skvele. Vyborne pasaze jak Agnes vnima co se v matce odehrava.
Skvělá kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Kéž by si ji přečetli všichni rodiče a poučili se z ní o komunikaci s dětmi.
Asi bych to úplně nedoporučila ženám, které přišly o dítě nebo se trápí tím, že ho nemůžou mít. I když - těžko říct. Každopádně je to knížka o tom, jak jedné ženě tak trochu hráblo z nemateřství a mateřství. Jaké chyby rodiče dělají ve snaze být dokonalí a mít perfektní děti. A o tom, že adopce má úskalí, které by nás na první dobrou vůbec nenapadly. Nelze si nevzpomenout na Rok kohouta s obdobným tématem (dokonce je tam ta knížka zmíněná). Přečetla jsem za víkend, čtivost nelze upřít.
Velmi dobře zpracované téma nezvládnuté adopce, nezvládnutého rodičovství...
Hanišová do lidí vidí a dokáže jejich traumata a psychické disharmonie dokonale rozpitvat a vložit do příběhu. Jak už je níže mnohokrát zmíněno, není to veselé čtení, mnohdy je až bolestné a nepříjemné. Ale já jsem za to ráda, i takové příběhy se dějí, a takových lidí (patologických rodičů), jako je Julie, mezi námi pobíhá docela hodně.
Rozumím tomu, proč autorka do příběhu vložila adoptovanou romskou holčičku, na jejím "jiném" původu totiž lze jasněji a výstižněji demonstrovat ten propastný rozdíl mezi nereálným očekáváním rodičů a realitou tvořenou jejich (ať už vlastními či adoptovanými) dětmi. Myslím si totiž, že primárně vůbec nejde o to, že je Anežka romského původu. Z nejedné zkušenosti ze svého okolí znám spoustu rodičů (či rodin), kde perfekcionismus, patologická umanutost, nereálná očekávání a další podobné nepěkné vlastnosti matek a otců dělají hotové peklo ze života mnoha dětí.
Lžeme si do vlastní kapsy, když děláme, že to nevidíme, že tenhle příběh se nás přece nijak netýká, protože je přece o adoptované romské holčičce...
Jak snadné je odsoudit Julii z příběhu... a nevidět přitom, jak v mnohých z nás je část téhle "šílené" ženské či jak mnohým z nás bylo dětství "zpříjemněno" rodiči oplývajícími ve větším či menším množství podobnými vlastnostmi jako má románová Julie.
"Na světě neexistuje místo, kde by bylo vysloveno tolik povelů, zákazů, výhrůžek a uštědřeno více ran a facek než na hřišti pro děti od dvou do deseti let. Když je příhodné počasí, je scénář každý den stejný. Kolem desáté ráno sem začnou matky navážet své caparty v golfáčích nebo na odrážedlech. Vyklopí je u klouzačky a písku, přikážou ji, aby si slušně hrály, a rozesadí se na lavičky podél plotu. (...) Přikované ke svému stanovišti ostřelují své děti nadávkami a hrozbami, občas i své ratolesti utědří nějaký ten palíček, aby jí připomněly, kdo je pán a kdo poddaný."
Kniha rozhodně nutí k zamyšlení. Není lehké být matkou, není lehké být idealizovanou dcerou. Je to velmi dobře napsaný příběh, který může skončit jakkoliv...
Odstrašující příklad rodičovství... Kniha se mi četla spíš těžce, vůči jednání postav (především matky) jsem neměla vůbec pochopení. Některé dějové linky mi přišly nedotažené a závěr je podivný celý. Jediná věc, která mě více zaujala (a která mě zaujme a baví vždy, nejen v knihách): věci nejsou takové, jaké se zdají - někdy se stačí zeptat (nebo aspoň promluvit), podívat z jiného úhlu, někdy není šance dokonale maskovanou skutečnost odhalit.
Obě hlavní hrdinky, Julie i Agnes v něco věřily a v obou případech se nedařilo vejít do vysněné cestičky. Dva nešťastní lidé. Smutný příběh. Kniha poutavá, stejně jako druhá kniha této autorky.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
Právě čtených | 13x |
Přečtených | 2 156x |
Čtenářské výzvě | 481x |
Doporučených | 88x |
Knihotéce | 372x |
Chystám se číst | 760x |
Chci si koupit | 155x |
dalších seznamech | 8x |
Jestli si někdo myslí, že dítě je panenka, kterou si načančá a vloží do ní své ambice a sny, ať si děti nepořizuje. Nadarmo se neříká, že příroda ví, komu děti nenadělit.