Miroslav Horníček

Miroslav Horníček měl velké štěstí, že se oženil právě s tanečnicí Bělou Šumberovou. Starala se o něj totiž po všech stránkách, neboť on byl člověk ryze nepraktický. Sám nezatloukl ani hřebík. O svém vztahu k manuální práci kdysi řekl: "Už v prvním roce manželství jsem ženu přesvědčil, že se dovedu zranit čímkoli. Od té doby nesmím vzít do ruky ani smeták. Tuto metodu - udělat ze sebe tupého nešiku - doporučuji všem, kdo v manželství teprve začínají."
Přesto se Horníčkovi odvážili pořídit si chalupu. Nejprve jezdili do Kytlice na letní byt k paní Šebíkové do bývalého sklářského domu, později ho od ní odkoupili. Horníček trávil nejvíc času v podkroví u svých koláží a sem tam zvedl hlavu a pokochal se pohledem z oken na krásnou okolní přírodu. v případě mimořádně příznivého počasí ťukal své hry či úvahy na psacím stroji venku na zahradě.

Člověk, kterého jsem zažil jak při jeho vystoupeních, tak i tam, kde měl chalupu. A zkušenost? Na jevišti jasná jednička a v soukromí? Nepříjemný a až nadutý člověk, který se svému, dlouhá léta budovanému image, vůbec nepodobal. Zažil jsem to osobně.

Český "Philippe Noiret." Z hrdla do pera se line. Pocitový intelekt. Plno živých životních mouder. Pro čtenáře - gurmány. Poctivý kaviár a šampaňské "na papíře."

Miroslava Horníčka měli moc rádi moji rodiče - četli jeho knížky a dívali se v televizi na Hovory H. Byla jsem tehdy malá a ne všemu jsem rozuměla, ale vnímala jsem hezkou atmosféru těch pořadů a mrzelo mě, když v TV skončily. Později jsem sledovala všechno, co s panem Horníčkem souviselo - a vděčím mu za spoustu radosti. Po roce 1989 mi sice připadalo, že tak nějak zhrubl a že je to škoda, ale protože se ve stejné době začaly opakovat starší programy (třeba Byli jednou dva písaři), bylo pořád na co se těšit. Také knížky čtu pořád dokola, hlavně právě Hovory (a gramodesku Herecké historky Hovorů H). A Dobře utajené housle znám div ne nazpaměť.
Ještě musím zmínit, že díky panu Horníčkovi jsem se v pravou chvíli dověděla o knížkách mnoha dalších spisovatelů, například W. Saroyana nebo M. Pagnola.
Při jedné ze svých výborných besed pan Horníček řekl něco v tom smyslu, že má rád vtip předložený v podobě zabaleného bonbonu (a ne rozbaleného nebo dokonce předcucaného). Tahle věta myslím přesně jeho humor vystihuje : o)

to WEIL.
Prave, ze on nemel nahradit Voskovce. W s V byli rovnocenni partneri. W vs. H a popr. vs. ostatni osazenstvo byli v pomeru principal vs. nahazovaci. Domnivam se, ze s W. se dalo obcas dost spatne vyjit

Mistr slova, humoru a češtiny