William Shakespeare citáty

anglická, 1564 - 1616

Citáty (152)

Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.


Šťastný je paroháč, co nemiluje. Peklo však pozná ten, kdo láskou šílí, ač klamán, doufá, zoufale má rád.


Tak se má láska z hněvu zrodila - je příliš časná, přitom zpozdilá! Svět horší osud ještě neviděl: má první láska je můj nepřítel!


Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku.


Ten, který umí srdce vyrvat lvu, též snadno srdce ženy nedobude.


Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.


Toť kletba doby, že pomatení vedou slepce. Král Lear


Ty líbáš jako z knih.


Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.


Ukaž mi ženu krásnou nad jiné a její krása mi hned připomene, že já znám krásu, co ji ve všem předčí.


Umřít v tuhle chvíli, umřel bych rád a na vrcholu štěstí, neboť mám strach, že nejistý můj osud mi nedopřeje další okamžik tak dokonalé radosti. (Othello)


Ušlechtilé činy lidské zapisujeme do vody.


Už mnohokrát se potvrdilo, že skromnost je mladé ctižádosti žebřík, k němuž se obrací ten, kdo nahoru chce stoupat. (Julius Caesar)


Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“


V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.


Vášeň nic změní v něco a to něco převrátí všechno v nic, takže se stane, že uvěříme tomu, čemu se nemá a nesmí věřit. Král Leontes, Zimní pohádka


Věř tomu, kdo Tě nezklamal a nezklam toho, kdo Ti věří.


Veselý člověk je mistrem své duše.


Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.


Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.


Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.


Vraždí ten, kdo nepotrestá vraždy.


Všemu dává vlastnosti teprve naše myšlení.


Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.


Vždyť ve svých dětech narodíš se znova – stará krev žárem vzplane jako nová. (2, 13–14) Sonety


Zdalipak víš, proč má člověk nos prostřed obličeje? Nevím. Aby měl oči po stranách a vykoukal, co nevyčichá. Král Lear


Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem.


Zlo, které lidé pášou, je přežívá. Dobro je mnohdy pohřbeno s jejich kostmi.


Že cíl všech cest je milování, ví každý moudrý mládenec.


Že miloval jsem dosud? Jak se klamu! Dnes vidím teprv pravou krásu samu.