Markus Zusak citáty

Citáty (153)

„Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje. - Zlodějka knih“

„Jestli se pokusím hnout, o svůj strach se přerazím.“

„Jsi můj nejlepší kamarád. Těmahle slovama můžete chlapa klidně zabít. Bez pistole. Bez nábojů. Stačej slova a jedna holka.“

„Jsme vlci, což jsou divoký psi, a podle toho máme ve městě místo. Jme malí a bydlíme v malým domě a v malý uličce. Koukáme na velký město a dráhu nadzemky, a určitým způsobem je to krásný. Nebezpečný je, že to patří všem, a každej si chce kus zabrat, vybojovat si to svoje (Smečka rváčů, s.31)“

„Když jste sami ve tmě, všechno zní zoufale hlasitě.“

„Když nic jiného, ten stařec zemře jako člověk. Nebo alespoň s myšlenkou, že býval člověkem. - Zlodějka knih“

„Když pak ve sklepě psala o svém životě, zapřísáhla se Liesel, že už se šampaňského nikdy nenapije, protože nikdy nebude chutnat tak jako toho horkého červencového odpoledne.“

„Když to tak cejtíš, nemůžeš si pomoct. -Když psi pláčou“

„Kéž by mohla být zase tak nevědomá, cítit tolik lásky a neuvědomovat si to, plést si ji se smíchem a chlebem navoněným troškou marmelády. Byly to nejlepší časy v jejím životě.“

„Kniha, umocněná klidem noci, se otevřela - závan větru.“

„Kolem projel vlak a mně připadalo, že v něm slyším celý město. Přiblížilo se ke mně a pak odsvištělo pryč. Vůbec se mi zdá, že věci vždycky svištěj pryč. Přiblížej se, chvíli pobudou a zase zmizej. Ten vlak mi toho dne připadal jako kamarád, a když zmizel, jako by něco v mým nitru škobrtlo. -Když psi pláčou“

„Košile mi připadá betonová. Mám na sobě dřevěný džíny, ponožky ze šmirglu a boty z kovadlin.“

„Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou. -Posel“

„Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou.“

„Lidi mě děsí“

„Lidi mě děsí. - Smrt (Zlodějka knih)“

„Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý. (Zlodějka knih)“

„Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)“

„Mám strach, protože nechci, aby můj vlastní pohřeb byl taky tak bezútěšnej a prázdnej. Chci, aby se na mým pohřbu mluvilo. K tomu je ale nejspíš zapotřebí v životě žít. (Posel - Ed)“

„Muž, dívka, kniha.“

„Na Himmelstraße se přátelství uzavíralo pod širým nebem, bez ohledu na počasí.“

„Na přídělových kartách nacistického Německa sice položka trest nebyla, ale přijít si musel každý. Na někoho se dostala smrt v cizí zemi během války. Na jiné chudoba a vina, když válka skončila a po celé Evropě došlo k šesti milionům objevů.“

„Na zdi schodiště velkolepě vyvstávala načmáraná cvičná slova, zubatá a dětská a nádherná. Dívala se, jak dívka spí u spícího ukrytého Žida, s rukou na jeho rameni. Oba dýchali. Německé a židovské plíce.“

„Na zlomený srdce lidi umíraj. Dostávaj infarkty. A srdce taky nejvíc bolí, když se něco pokazí a rozpadne.“

„Nádhera ukázala cestu utrpení.“

„Nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář.“

„Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář. (Zlodějka knih)“

„Ne, nejsem světec, Sophie. Jsem jenom další pitomej smrtelník. (Posel)“

„Nechat někoho naživu může být pořádná zlomyslnost. - Zlodějka knih“

„Nejsem lůzr, jsem bojovník! Roky pod psa“