Markus Zusak citáty

Citáty (153)

„Dlouhou dobu jsem u nich prospal. Prý tři dny...a koho jsem uviděl, když jsem se probudil? Nade mnou nestál muž, ale někdo docela jiný.“

„Dobrý zloděj potřebuje spoustu věcí. Utajení. Nervy. Rychlost. Ale důležitější než všechny tyhle věci je poslední nezbytnost. Štěstí.“

„Dojde mi, proč ho nikdo neporazí, nebo proč mu nikdo není ani rovnocenným soupeřem. Protože ty kluci si nemyslej, že můžou vyhrát. Nevěřej, že na to mají, a nepřejou si to dost urputně. (Smečka rváčů, s. 138)“

„Dopřála té větě její vlastní smrt.“

„Drobná informace. Zemřete. - Smrt (Zlodějka knih)“

„Dům to byl bledý, skoro jako by mu bylo zle od žaludku.“

„Es tut mir leid, Schatzi. Je mi líto, zlato. - Zlodějka knih“

„Even death has a hearth.“

„Hans nedokázal potlačit úsměv, který se mu vkrádal do bolestné grimasy. "To by se mi líbilo, pane četaři." odpověděl. Boris Schipper dokouřil. "Aby ne. Máte štěstí, že pro vás mám slabost, Hubermann. Máte štěstí, že jste fajn chlap, a že nejste škrt na cigarety." Ve vedlejší místnosti zatím chystali sádru.“

„Chcete vědět, jak vypadám doopravdy? S tím vám můžu pomoct. Najděte si někde zrcadlo, a já budu pokračovat. -Zlodějka knih“

„Chci, aby se na mým pohřbu mluvilo. K tomu je ale nejspíš zapotřebí v životě žít.“

„I have to say that although it broke my heart, I was, and still am, glad I was there.“

„I nepřátele tady dělilo od přátelství jen pár centimetrů.“

„If your eyes could speak, what would they say?“

„Já doopravdy dokážu být bezstarostná. Dokážu být přátelská. Ale nechtějte po mně, abych byla byla hodná. Být hodná, to není moje parketa. Dělá vám to těžkou hlavu? Prosím vás - hlavně se nebojte. Když nic, jsem aspoň spravedlivá. -Smrt (Zlodějka knih)“

„Já seděl venku celou věčnost a takovým tím depresivním způsobem si to užíval. -Když psi pláčou“

„Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují...Zlodějka knih“

„Jak někomu darovat kousek oblohy?“

„Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá. ... Zlodějka knih“

„Je arogantní. Je neomalenej a, co je nejhorší, je taky sympaťák, a s takovejma lidma se vždycky těžko jedná. No fakt, když je někdo skrznaskrz parchant, klidně ho pošlete do hajzlu. Jenže když umí bejt navíc sympatickej, najednou nevíte, co s ním. Jakmile je ve hře ždibec charismatu, může se stát cokoliv. Je to smrtící kombinace." (Smečka rváčů, s. 41)“

„Je dokonalý, jak drsná někdy může bejt pravda. Člověku nezbejvá než to obdivovat. Obvykle chodíme po světě a neustále si věříme. "Jsem v pohodě," říkáme. "Mám se dobře." Ale sem tam člověka dostihne pravda a nemůže se jí zbavit. Tehdy si uvědomí, že někdy ani tak nejde o odpověď - jde o otázku. - Posel“

„Je jedno, kolikrát slyšela, že ji má matka ráda, nedokáže pochopit, že důkazem té lásky je, že ji tu nechala.“

„Je těžké si neoblíbit muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví.“

„Je to dobrý, já vím. Ale jak může bejt člověku z něčeho dobrýho najednou tak smutno? (Posel)“

„Je to Wolfe, tak jako já jsem Wolfe, a já svýmu bratrovi jakživ neřeknu, že ho mám rád. On to zas nikdy neřekne mně. Nikdy. Umíme to jen takhle... Tím jediným způsobem. Jsme prostě takoví. A takhle si to říkáme, jediným způsobem, jakým to umíme dát najevo. (Smečka rváčů, s. 147)“

„Je zbabělé přiznat si vlastní strach? Je zbabělé být rád, že jste naživu?“

„Jeden z nich udával povely. Druhý dělal, co se mu řeklo. Otázka zní, co když je těch druhých o moc víc než toho prvního?“

„Jedenáctiletá paranoia je mocná. Jedenáctiletá úleva je euforická.“

„Jedna byla zlodějka knih. Ten druhý kradl oblohu.“

„Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk který vás miluje.“