Markus Zusak citáty

australská, 1975

Citáty (153)

Slyšela, jak mu kručí v břiše - a přesto rozdává chleba. Copak tohle bylo Německo? Copak tohle bylo nacistické Německo?


Sometimes people are beautiful. Not in looks. Not in what they say. Just in what they are.


Studená ulice a my na ní, hřejivě spolu. -Když psi pláčou


Svět je hnusný guláš, pomyslela si. Tak hnusný, že už to nesnesu.


Takové věci se stávají, když se budíte ze zlého snu, ne když se probouzíte do něj.


Těch okamžiků k zapamatování jsou spousty a mě někdy napadá, že ve skutečnosti třeba ani nejsme lidi. Třeba jsme právě ty okamžiky. (Když psi pláčou)


Ti Němci ve sklepě byli politováníhodní, to jistě, ale měli aspoň naději. Byl to sklep, ne koupelna. Neposlali je tam vysprchovat. Pro tyhle lidi byl život pořád ještě dosažitelný.


Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír.


To léto znamenalo nový začátek, nový konec. Když se dívám zpátky, vybavují se mi moje ruce kluzké od barvy a zvuk tátových nohou na Münchener Straße, a vím, že kousíček léta roku 1942 patřil jedinému muži. Kdo jiný by si nechal zaplatit za natírání půlkou cigarety? To byl táta, celý on, a já ho milovala.


To se stává, že vám připadá, že se někdo dívá přímo na vás, a přitom se dívá na někoho jiného nebo sní s otevřenýma očima.


To, co někdo říká, a to, co se stalo, jsou obvykle dvě různý věci.


Třeba se jednou ráno probudím, vystoupím sám ze sebe a ohlídnu se na svoje starý já, který bude ležet mrtvý v peřinách. (Posel)


Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak mohou umřít a nemýlit se.


Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak mohou umřít a nemýlit se. - Zlodějka knih


Upozornila mě, že na krizi středního věku mám ještě dvacet let čas.


Usměj se, jak Ti velí instinkt, a pak si v tom nejtemnějším z temnejch koutů lízej rány. Vrať se po jizvách až k vlastním prstům a zapamatuj si je.


Uvědomila si, že je mnohem snadnější se něčemu blížit, než se tím doopravdy stát.


Už jsem ti říkal, že mám teď nový sen? Jenomže tenhle mám, když jsem vzhůru.


Ve skutečnosti nezáleželo na tom, o čem ta kniha je. Důležitější bylo, co znamenala.


Velký věci jsou často jenom malý věci, kterejch si někdo všimne. (Posel


Ví co dělá. Na rozdíl od jinejch lidí, který znám.


Viděla mladého žida, který jí podvakrát daroval ty nejkrásnější stránky jejího života pochodovat do koncentračního tábora.


Vidíte? I smrt má srdce. - Zlodějka knih


Visel z trámu v prádelně kousek nad obchodem Frau Dillerové. Další lidské kyvadlo. Další zastavené hodiny. (Zlodějka knih, str. 480)


Vlastně možná vím jen to, že toho dne, kdy jsem seděl na přední verandě, když jsem se díval na Sarah a Bruce, jsem něco cítil a že jsem si přísahal, že pokud někdy budu mít holku, budu na ni hodnej, nikdy ji nebudu trápit, nebudu na ni sprostej a nikdy, nikdy jí neublížím. To jsem si slíbil a byl jsem naprosto přesvědčenej, že to dodržím. ( Roky pod psa)


Všimli jste si, že idioti mívaj hodně kamarádů? (Posel)


Words are life.


Z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.


Z toho, co se stalo, nebylo uzdravení. Potrvá to celá desetiletí. Potrvá to celý dlouhý život.


Zabil se za to, že chtěl žít.