koupit knihy

Markus Zusak

australská, 1975

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (153)

-Jsem blbec. -Ne, tati. Jsi prostě člověk.


-Máš hlad? -Strašnej. Po knížkách.


,,Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?" ,,Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere." Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi. (Zlodějka knih)


... mě nijak zvlášť nebaví budovat tajemství. Tajemství mě otravuje. Stravuje. Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. - Zlodějka knih


... tuhle lidskou představu smrti s kosou mám ráda. Zvlášť ta kosa se mi líbí. Vážně mě baví. - Zlodějka knih


... z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti. ... Zlodějka knih


...Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?...Zlodějka knih


...Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení... Zlodějka knih


"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví. (Zlodějka knih)


"Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír." (Zlodějka knih)


"Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak tak mohou umřít a nemýlit se." (Zlodějka knih)


"Věř mi nebo ne - ale k tomu, abych tě takhle nesnášela, je potřeba hodně lásky." (Posel)


"Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně." - Zlodějka knih


„Jde o lidi, máti, ne o místo. Kdybys odsud odešla, byla bys stejná kdekoliv jinde.“ Je to dost velká pravda, ale už nemůžu přestat. „Jestli mám odsud někdy odejít…“ polknu. „Nejdřív se postarám, abych byl lepší tady.“ (Posel - Ed)


A jako většina trápení to napohled začalo šťastně. ... Zlodějka knih


A pokud jde o dívku, ta v sobě náhle pocítila touhu číst, kterou se ani nepokoušela pochopit. Ať už byl ten důvod jaký chtěl, její hlad po čtení byl takový, jaký vůbec může desetiletý člověk zakoušet.


Ale no tak, Arthure." "Nechci nic slyšet, Andy." "Ježíšikriste." "Ten taky nechce nic slyšet." - Zlodějka knih


Ale skončí to tímhle? Ptám se sám sebe. Pustí eso mě? Už teď vím, že si to všechno ponesu navždycky s sebou. Bude mě to strašit, ale taky se bojím, že to ve mně bude vyvolávat pocit vděčnosti. Říkám, že se bojím, protože vážně nechci, aby se z toho stala něžná vzpomínka, dokud nebude po všem. Taky se bojím, že nakonec nic doopravdy nekončí. Věci se prostě dějou dál, dokud paměť dokáže mávat sekerou a vždycky si najít slabý místo ve vaší mysli, aby se prosekala a vstoupila. (Posel - Ed)


Asi by vás to nenapadlo, ale škola mi ve čtení moc nepomohla. To táta.


Běžej. Doufaj. Vědí, že svět je jim v patách. Držej se. Držej se jako o život týhle chvíle, toho okamžiku svobody, kterej je tak smutnej, že musí zůstat ve skrytu klamnýho dojmu, že uvnitř týhle prázdnoty vězí něco skutečnýho. (Smečka rváčů, s. 19)


Buď měl víc štěstí než rozumu, nebo si zasloužil žít, nebo existoval dobrý důvod, proč by měl zůstat naživu. - Zlodějka knih


Byl na samým konci a vrátil se. Řek bych, že když člověk ztratí hrdost, byť jen na chviličku, uvědomí si, jak moc pro něj znamená. (Smečka rváčů, s. 134)


Byl to skvělý den, a nacistické Německo bylo nádherné místo.


Bylo jí znemožněno promluvit, ale chtěla, aby ji políbil. Chtěla, aby si přitáhl její ruku a vedl ji. Jedno kam. Její ústa, její krk, její tvář. Její prázdná kůže čekala jen na to.


Byly tam hvězdy," odpověděl. "Pálily mě z nich oči.


Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. - Zlodějka knih


Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)


Člověk je tak silný jako jeho slovo, Liesel. (Hans Hubermann)


DEFINICE, KTERÁ SE NENACHÁZÍ VE SLOVNÍKU: Neodejití: projev důvěry a lásky, rozpoznávaný obvykle dětmi.


Divný, nezdá se Vám, co všechno takovej čas umí? Umí letět, ukazovat, a co nejhůř, umí vypršet. - Smečka rváčů


1