Kateřina Ronovská

česká, 1974

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Věcná práva
Věcná práva
Úvod do soukromého práva: Obecná část
Úvod do soukromého práva: Obecná část
Úvod do soukromého práva: Zvláštní část
Úvod do soukromého práva: Zvláštní část
Jak správně koupit, prodat, pronajmout dům či byt
Jak správně koupit, prodat, pronajmout dům či byt

Nové komentáře u autorových knih

Úvod do soukromého práva: Zvláštní část Úvod do soukromého práva: Zvláštní část

„Víte, původně jsem chtěl napsat totéž, co Magdaléna níže, tedy že ta kniha je spíše škodlivá. Pak jsem ale zaváhal. Položil jsem si otázku: Kdo je vlastně implicitním čtenářem, na kterého autoři směřovali? Odpověď na ni není lehká, závisí na ni však to, zda kniha skutečně škodlivá je, či nikoliv. Aby každý, i méně zasvěcený, rozuměl problému. Občanský zákoník má nějakých 3081 paragrafů. První díl tohoto díla se věnoval obecné části Občanského zákoníku. Ta má 654 paragrafů, které se na právech učí v jednom až dvou semestrech. Tento svazek má na starosti absolutní majetková práva, relativní majetková práva, úvod do rodinného práva. Tedy v daném pořadí 744 paragrafů, 1293 paragrafů a 320 paragrafů. Dohromady to pak dělá 2357 paragrafů. Podotýkám, že kniha má 130 stran. Následně podotýkám, že například Spáčilova učebnice věcných práv, kterou jsem tu nedávno chválil a která se zabývá pouze věcnými právy (498 paragrafů + pár ze zákona o katastru nemovitostí) má přes 300 stran a to není dostatečně obsažný. Komentářová literatura pak dosahuje množství několika tisíců stran na materii obsaženou zde na prostoru 120 stráneček… Nu a teď stojíme před tou otázkou: pro koho to je? No z důvodů, které by teď již měly být jasné nikoliv pro studenty práv, učící se na zkoušky, nedej bože státnice. Těm je ale úplně k prdu. Po mém soudu ani ne pro bakalářské (právnické) obory. Tam platí právě ono níže napsané – ta učebnice spíše škodí, než že by pomáhala, protože po jejím přečtení lze nabrat dojmu, že je občanské právo… lehké… Co zbývá? Studenti jiných oborů, kde se právo probírá jednosemestrálně ve vedlejším předmětu. Tam bych řekl, že by učebnice mohla mít svou hodnotu, pokud spolu s ní obchod přiloží ještě kvalitního profesora. Další kategorií jsou maturanti. Zde bych skoro neměl námitek. Učebnice je vlastně takovým slovníčkem soukromého práva a na střední se může vcelku hodit. Dále je tu laické publikum. Zde bych byl opatrný, platí totéž co o již zmíněných bakalářích – pokud jim to u toho bude někdo vysvětlovat… Jinak by právníkům mohly nastat těžké časy v okamžiku, kdy by vysvětlovali poučeným klientům, že vztahy ze zástavního práva zase až tak snadné nejsou a ne! Ne, pane! To že v učebnici nemluví o podzástavním právu neznamená, že toto neexistuje! Ne! Ale! Ale existuje jedna ideální cílená skupina. Na Masarykově univerzitě je studentům druhého semestru umožněno absolvovat dobrovolné soustředění zaměřené na občanské právo. A to je po mém soudu právě ona cílovka. A pro ty by měla fungovat naprosto perfektně! Takže tak. Na zkoušku se z toho neučte, ale když jdete na dobrovolné soustředění, přičemž o občanském právu nic nevíte, prosím, toto je vaše volba.“... celý text
— Set123

Věcná práva Věcná práva

„Nebudu lhát, soukromé právo nemám rád – tím méně právo občanské, jeho kvintesenci. Navíc mu příliš nerozumím – ač dle názoru některých nejmenovaných učitelů, jejichž iniciály však jsou F. M. a P. T., mu stále rozumím lépe něž některé senáty Nejvyššího soudu (koukám na tebe senáte 21. a senáte 26!). Nikoliv nevýznamným problémem naší civilistiky je fakt, že ji socialisté za svých 40 let vládnutí úspěšně zlikvidovali a NOZ navrtivší se k relativně rozumným základům práva římského, inspirován mnoha zdroji (například Kanadským Québecem) vlastně ještě prožívá zkušební dobu. Uznejte, osm let účinnosti není na 3081 paragrafů úplně mnoho, takže leckteré instituty stále zůstávají nevyužívané, kvalitní ustálená judikatura neexistuje a v nezřídkavých případech právní vztahy a skutečnosti převyšují počet těch podle nové legislativy (bytové spoluvlastnictví) a jindy zkrátka stará úprava stále zapleveluje současnou realitu (porušení superficiální zásady). Proto nepřekvapí že v zásadě neexistují kvalitní publikace (míněno učebnice) týkající se NOZ. Existují, prý, dvě dobré. Jednou z nich jsou zde přítomná věcná práva, druhou Rodinné právo téhož nakladatelství. A je to tak. Jak níže píše kolega, jedná se o velice kvalitní publikaci, která nadto druhým vydáním prošla mírnou úpravou. Někdy je problematická obsahově (nekritické přijetí tvrzení Nejvyššího soudu, že derelikci nemovitosti lze provést jakoukoliv formou, z čímž třeba mohu souhlasit osobně (nikoliv pak na základě zákona), rozhodně však nelze souhlasit s argumentací NS), jindy stylisticky (spoluvlastnictví), pak také názorově (osobně se mi nezdá přehodnocení pohledu na petitorní ochranu obligačně oprávněných, ale uznávám, že § 1044 je poněkud obtížný a literou více vyhovuje učebnici přijatému názoru, teleologicky se mi to však zdá zcela nevhodné). I přes to všechno se jedná o zajímavou publikaci, většinou příjemně napsanou a obsahově, kupodivu, celkem dostačující. Úplně dostačující není. Musím se zde připojit k obecné výtce, že kde začíná problém, končí komentář. A to tohle ani není komentář. Čili ne, na řešení komplikovanějších problému nepostačuje, ale na naučené základů zcela bez výhrad. Nota bene když je doplněná množstvím kazuistiky, což je také příjemné. Je škoda, že se jedná o učebnici práv věcných, nikoliv práv absolutních majetkových. Pro Olomouc je sice v tomto stavu perfektní, my však (Brno) máme výuku absolutních majetkových práv v celku (bohužel) a musíme tak shánět dědické právo někde jinde… Ale co už…“... celý text
— Set123

Úvod do soukromého práva: Obecná část Úvod do soukromého práva: Obecná část

„No, co si budeme nalhávat, publikace toho obsahuje spíše méně než více. Upřímně i sylaby, které jsme ke studiu dostávali byly dohromady tak třikrát obsáhlejší. Platí zde však „ale“. Ono to není úplně od věci. Jednoduchý stručný a neproblematický text dokáže být kolikrát velice osvěžující. Publikace obsahuje základní kostru obecné části (§1 - §654) Občanského zákoníku z roku 2012. Na nějakých sedmdesáti stránkách je to, uznejte, celkem zhuštěné. Dostane se vám tedy poměrně mnoho odkazů typu „dohledejte si v zákoně“, „viz judikatura“, „toto přesahuje rozsah publikace“. A upřímně? Proč ne? Jedná se text, který rychle osvěží strukturu zákoníku, nesnaží se jít do hloubky. Ostatně pokud do hloubky chcete, přečtěte si komentář. Tato forma publikace má ještě jednu velkou výhodu. Ve společnosti panuje obecná neznalost byť základní právní úpravy, na základkách se neučí nic. Což je dost problematické a existence společnosti podle toho vypadá. Tato publikace se mi zdá výt pro laiky zcela perfektní. Není složitě psána, neobsahuje složité termíny... Za přečtení rozhodně stojí každému.“... celý text
— Set123

Úvod do soukromého práva: Zvláštní část Úvod do soukromého práva: Zvláštní část

„Stále fajn na rychlé zopakování či úvod do začátku, zde ale hodnotím méně pozitivně než u obecné části. Zde totiž - ze své podstaty věci - přílišná stručnost je místy spíše na škodu než k užitku.“... celý text
— MagdalénaD

Úvod do soukromého práva: Obecná část Úvod do soukromého práva: Obecná část

„Perfektní na rychlé utřídění informací v hlavě či zopakování základů.“
— MagdalénaD

Přejít na knížky autora