Barbora Šťastná

česká, 1973

Nová kniha

Hotel Atlantic

Hotel Atlantic - Barbora Šťastná

Když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů? Na konci listopadu 1940 se v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Samotářky Samotářky

Těžké a tíživé čtení, u kterého vám do smíchu moc nebude. Úplně mi nesedlo zpracování, ale i tak hodnotím kladně.
cornetka


Hotel Atlantic Hotel Atlantic

Tak trochu pohádka s dobrým koncem, to mám ráda, jen se tomu moc nedá věřit.
danka13


Samotářky Samotářky

Příběhy všech tří žen jsou propleteny nevyřčenými událostmi, z kterých jsem byla občas zmatená. Kniha je vyprávěna retrospektivně a nikdy není uvedeno, kdo který příběh vypráví, je uveden pouze rok, či leta, ve kterých se daná kapitola odehrává. Na jednotlivá odhalení si navíc čtenář dlouho počká, a tak v jednu chvíli otázek stále přibývá. Dokud se příběhy nezačnou postupně prolínat. Nakonec se jedná o poměrně "jednoduchou zápletku": jak některé rodiny či jedince dokázal komunistický režim poznamet, a to i když se do poslední chvíle snažili žít na kraji vesnice.... celý text
annettka1098



Hotel Atlantic Hotel Atlantic

Autorku knihy jsem potkala na Světě knihy v Plzni. Moc pěkně o své knize povídala, tak jsem neodolala. Vypráví o životě Ferdy a především o její cestě do Palestiny za druhé světové války. Střídají se zde dvě doby vyprávění během války a po válce. Její příběh byl zajímavý, autorka si musela bezesporu nastudovat hodně materiálů k tématu, ale Ferda mi k srdci nepřirostla, tak nějak mi bylo jedno, co se jí děje. Některé části mě vtáhly, ale některé jsem měla tendenci číst rychleji a myšlenky mi utíkaly od děje. A ten konec? To jako vážně? Nesedl mi tam. Nicméně mám tu knihu Samotářky, na kterou se těším. Trochu mi připomněla Sůl moře od Ruty Sepetys (loď, válka, katastrofa).... celý text
lulucinax


Hotel Atlantic Hotel Atlantic

Nejnovější román mé velmi oblíbené autorky Barbory Šťastné přibližuje (pro mě dosud neznámou) událost ze začátku války, během níž se podařilo poslat přes devět tisíc Židů loděmi do Palestiny s tím, že budou přispívat k budování kibuců. Dvěma hlavními ženskými hrdinkami jsou Ferda, která ze začátku bere cestu především jako dobrodružství, a velmi temperamentní a provokativní Charlotta, jež se do výběru k přesídlení dostala vlastně dost náhodou, ani není "čistokrevná" Židovka, židovský původ má po otci. Cesta do Palestiny je provázena řadou útrap, z několika plánovaných dní se protáhne na několik měsíců a nakonec emigrantům ani není do Palestiny vstup povolen, skončí v internačním táboře na Mauriciu. Na knížce mě nejvíce zasáhlo opětovné uvědomění si, co všechno musely spousty lidí v poměrně nedávné minulosti zdolat, aby přežili, včetně toho, že například ani neměli možnost prožít nějaký intenzivní a silný milostný vztah, partnery si vybírali spíš racionálně z omezeného počtu svých blízkých přátel. Trochu mě mrzelo, že z posledních dvou kapitol, odehrávajících se v roce 1968 a 1990, se nestaly celé díly knihy s tím, že cesta do Palestiny by se zkrátila na jeden menší díl, tak bych byla zřejmě spokojenější. Celkově ovšem hodnotím vysoko, moc se mi líbí, jak autorka píše, jak dokáže vykreslit postavy i prostředí, nicméně Samotářky se mi pod kůži dostaly ještě o maličko víc než právě tento román. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
markej