Zahonek přečtené 197

Touha je slepá 2011, Robert Kirkman

Bezpečí za mřížemi 2011, Robert Kirkman

Míle a míle 2010, Robert Kirkman

Staré dobré časy 2009, Robert Kirkman

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Roztomilá a pozitivy nabitá knížka - navíc s příjemným vzhledem a několika ilustracemi, která vypráví dojemný příběh o tom, jak člověk bezohledně - při honbě za penězi a nesmyslným přepychem - devastuje přírodu. A jak zvířata přes všechno utrpení, dovedou na to odpovídat nečekaně nenásilně a s nevynucenou láskou. Také se dozvíme, že je pořád dost lidí, kterým není osud zvířat lhostejný a jsou za své snahy odměněni možností blíže se seznámit s fascinující zvířecí inteligentní osobností, a také prozřením, že vlastně o zvířatech a přírodě jako takové toho vlastně moc nevíme a máme se od ní ještě hodně co učit. Konec mě překvapil, byl takový náhlý a nečekaný, až příliš kontrastní s pozitivně laděným rozběhem knihy. A vlastně až tak nečekaný nebyl, kdyby totiž kniha skončila vesele, hodně by ztratila ze své hloubky. A pak: „Koukej!“ vykřikl jsem a vyskočil ze židle, abych byl blíž k obrazovce. „Je tam! On tam nakonec přece je! Hele, podívej! Můj drahý starý příteli, konečně se zase setkáváme!“ V bazénu plaval tučňák, přesně takový, jak jsem si ho pamatoval. Příští dvě nádherné a blažené minuty a sedmnáct vteřin jsme byli opět spolu. Až do konce filmu jsme mlčeli; neodvažoval jsem se promluvit.... celý text

Rychlé šípy ve Stínadlech 2015, Jaroslav Foglar

Nádherně malovaná kniha, která na první pohled zaujme svou velikostí. Je to opravdu docela bichla! Obrázky Milana Tesleviče mají sice trošku jinou atmosféru než kresby Marko Čermáka, nedá se jim ale nic vytknout. Obsahově samozřejmě stejná jako samostatné díly, text jen asi pochází ze starších vydání. Například "Rezavé klíče" tu vystupují jako "Rezaté klíče", což zní možná trochu více stínadelsky, to je ale jen drobný detail. Kniha je možná pro děti vhodnější než jednotlivá malá vydání, za prvé kvůli obrázkům, za druhé kvůli velkému textu.... celý text

Tajemství Velkého Vonta 1999, Jaroslav Foglar

Tajemství Velkého Vonta je posledním dílem z, dalo by se říci, trilogie o Stínadlech. První díl je sice lepší, takový kultovní, ale Tajemství podle mě zase převyšuje díl o bouření ve Stínadlech. Nechybí tu napětí ani tajemno, které se nás chytne hned od prvních stran a nepustí nás až do samého konce. Rozluštění tajemství Velkého Vonta je tak velkým lákadlem, že nás nutí číst pořád dál a dál, až do temného rozluštění, ze kterého by musel mladým klukům hodně běhat mráz po zádech. A jen to dokresluje a podtrhuje ponurou atmosféru téhle staré, tajemné čtvrti, do které nám úžasná fantazie Jaroslava Foglara dovolila nahlédnout a nastartovala dětskou touhu někdy něco podobného zažít..... celý text

Sojčák 2016, Jaakko Ahonen

V dnešní době vychází velmi málo knih s ilustracemi, tak proč si nepořídit knihu jen s obrázky bez textu, respektive jen s minimem nezbytného, možná úplně zbytečného textu? A tahle ve mě zanechala tolik různých myšlenek a pocitů, že se to dá jen stěží popsat. Cokoli napíšu, sebesilnější význam slov se ani trochu nepřiblíží síle pocitů. Při hrubém prolétnutí Sojčáka na nás z krásně malovaných obrázků vykukuje roztomilý ptáček ve velkém honosném sídle, v různých místnostech plných zarámovaných obrazů, žádný neklid z toho nečiší.. Ani když se dáte do podrobného sledování příběhu, z počátku nic nenasvědčuje jeho ponurosti a zoufalosti. Poměrně rychle ale atmosféra příběhu houstne a ochlazuje se a člověku až běhá mráz po zádech z tak prudkého zvratu. Možná jen dobře, že si Sojčák nikdy neuvědomí krutou pravdu, emoce doprovázející tuto pravdu si za něho prožije čtenář. Kresby dokonale vykreslují atmosféru i děj, při každém zatahání za signální lano u postele, se mi v hlavě rozezvonily stovky plechovek, s příchodem smrti jakoby vše kolem mě potemnělo.. Sice tenká, ale silně emotivní kniha, kterou přečtete za čtvrthodinku, mnohonásobně déle ale o ní budete přemýšlet. Mě kresby uhranuly natolik, že jsem si ji prolistoval hned několikrát.... celý text

Stínadla se bouří 1992, Jaroslav Foglar

Zdá se mi, že Záhada hlavolamu byla malinko napínavější a tajemnější než Stínadla se bouří. V tomto díle ale byl zase Široko. Rozhodně suprová kniha, která vrátí vaši mysl do dětství.... celý text

Záhada hlavolamu 2003, Jaroslav Foglar

Pamatuju si, že ještě jako dítě jsem několikrát viděl jeden díl seriálu Záhada hlavolamu, byl to ten jak Jenda padá ze zvonice, jiný jsem neviděl. Před nějakou dobou jsem si na to vzpomněl, tak na stará kolena jsem si sehnal celý seriál a zhlíd jsem to v podstatě naráz v jeden den. Prostě paráda, to má vážně atmosféru. No a od seriálu byl jen krůček ke knize. Tu jsem taky přečet hodně rychle a byla prostě skvělá. To je to pravé dobrodrůžo. Něco takového zažít je v podstatě dětský sen. Hned jsem si musel pořídit dva ježky v kleci, abych se jestě víc naladil na vlnu tajemna. Jako malí jsme se taky všemožně toulali po okolí a prolízali posedy a vodárny a bitky Dolního konca s Horním taky nebyly nic zvláštního. To dnešním děckám nic neříká, ty jen čučej do monitora.. Po dočtení Hlavolamu jsem se hned vrhl do víru bouře ve Stínadlech.... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

Původní tři díly jsem poslouchal jako audioknihu a hned po doposlouchání jsem si říkal, že je velká škoda, že už to dál nepokračuje, zůstalo to celé hrozně rozjeté a neukončené. A byla by to velká náhoda, kdyby se toho pokračování dříve či později nikdo neujal. Proto mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že se pokračování připravuje, i když bylo jasné, že laťka byla nastavena hodně vysoko a jen tak se tomu původnímu nic nevyrovná. V přímém srovnání se Stiegem Larssonem David Lagercrantz trochu pokulhává, hlavně ze začátku knihy. Občas zbytečně moc odborných termínů, taky jsem měl docela hokej ve jménech, musel jsem někdy listovat zpátky a najít, kde jsem se s tou a tou osobou již setkal. Pokud knihu budeme brát jako samotnou, nespojenou s původní trilogií, není to s ní zas tak špatné. I když děj není nijak akční, napínavý ani děsivý, při čtení jsem se nijak výrazně nenudil. Nápad s malým autistou mi přišel zajímavý, stejně jako vražda mladého novináře, ta konec dostatečně okořenila.... celý text

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Tak se mi trochu zdá, že Dmitry knihu Metro 2035 napsal tak, aby dějem navazovala za obě počítačové hry, hlavně tu druhou. Kniha taky poukazuje, občas mezi řádky, občas přímo, na problémy v dnešním světě. Například to, že naše životy a děj ve světě ve skutečnosti ovládá a řídí někdo jiný, než se na první pohled zdá. Že prezident a vláda jsou vlastně jen loutky. Že vše směřuje k tomu, aby lidi byli jen tupé ovce bez názoru, co patří do ohrady. A že když člověk projeví svůj názor, nebo zjistí že pravda je úplně někde jinde, je hned označen za blázna a nepohodlného. Také vzestup extrémismu, nebo problém migrace. Nakonec poukáže na strach z nových věcí. Že radši zůstaneme v zažitém a stereotypním. První část je psaná zvláštním stylem, takovým nevyzrálým a vynuceným, občas zbytečně vulgárním. Pak se děj rozjede a styl se změní k lepšímu. I když tentokrát nejsou přítomni zvířecí mutanti, lidských zvířat je tu víc než dost. Celkově je příběh Metra 2035 zajímavý, i když mu chybí epickost prvního dílu.... celý text

1Q84: Kniha 3 2013, Haruki Murakami

Dokonalé, tohle bylo snad ještě lepší než dvojkniha předchozí, i když to bylo trošku o něčem jiném. Vůbec jsem se u čtení nenudil, dokonce ani u kapitol s Ušikawou. Do posledního řádku napínavé. Tentokrát mě ani neobtěžovaly gramatické chyby. Murakamiho povídky mě docela nudily, jsem ale rád, že mě neodradily od přeštení celé trilogie 1Q84.... celý text

Klub rváčů 2011, Chuck Palahniuk

Napsat tu jen: První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů, to by bylo příliš jednoduché. A proč? Protoč. První pravidlo projektu zmatek je nevyptávat se... Jak v epilogu napsal sám Chuck Palahniuk, kniha je v podstatě o ničem, není na ní nic originálního. Jediná věc, která nás knihou provází a která nám v hlavě zůstane jsou právě jen ta pravidla. Takže kniha o ničem a ještě k tomu šílená a absurdní. V absurdnosti se jí vyrovná snad jen Hlava XXII. Ale vlastně šílená tak, že se od ní nemůžete odtrhnout. Když si vzpomenu na film, který jsem kdysi dávno viděl, musím se poklonit před hereckým výkonem Edwarda Nortona a Brada Pitta, zahráli to dokonale. Hodně se mi líbil překlad Richarda Podaného, občas použil dost originální slova.... celý text

Alchymista (ilustrované vydání) 2007, Paulo Coelho

Nádherná kniha plná naděje a moudrosti. Pomůže nám pochopit, že nic v životě není jen tak pro nic za nic. Vše má svůj účel a smysl. A všechno zlé je k něčemu dobré, i když nám to dojde až za dlouhou dobu a zprvu se nám to může zdát nespravedlivé. Také nás naučí tomu, že člověk si první musí v životě něco prožít a trochu se trápit, aby pak ocenil skutečné poklady. Také by jsme měli věřit svým snům a jít za nimi, abychom si na konci života mohli říct, že jsme ho prožili naplno.... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow

Kdysi jsem viděl film a přišel mi hodně působivý a zajímavý. Pak jsem v knihkupectví náhodou objevil knihu, podle které byl natočen. Kniha není vůbec špatná a detailně popisuje život narkomana, navíc je doplněna autentickými fotkami. Rozhodně bych to nenazval románem, spíše reportáží. O ději, jako takovém, se ani nedá mluvit. Některé pasáže jsou docela nechutné, člověka až zamrazí, do jaké špíny se dá klesnout. Kniha by měla působit jako odstrašovadlo pro potencionální novou generaci narkomanů mezi mladými lidmi, řekl bych ale, že ve skutečnosti zvědavost, mladická nerozvážnost a neustálá potřeba si dokazovat nezávislost na dospělých v období puberty a také dostupnost drog, nakonec mládež k drogám přivedou. Skutečným problémem je ale dnešní uspěchaná a přetechnizovaná společnost. Rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci v honbě za penězi a nemají čas se dostatečně dětem věnovat. Únava a stres, kterým jsou dospělí v zaměstnání vystaveni a z toho plynoucí podrážděnost se také přenáší na jejich potomky. Posouváním odchodu do důchodu kamsi do nedohledna, má stále víc prarodičů méně času na vnoučata. S rozšiřováním obydlených ploch se zmenšují plochy zalesněné. Parky, poslední to místo k odpočinku se mění na parkoviště. Všude jen šeď betonu a asfaltu, žádná zeleň, která by uklidňovala. Děti nemají žádnou smysluplnou zábavu a nudí se, nemají si s kým promluvit atd. Dobře se cítí akorát v nějaké partě lidí, která ale nakonec skončí u alkoholu nebo drog. Tohle je tedy to jádro pudla, s tím by měli kompetentní vládci světa něco dělat, ti by si tohle měli přečíst. Jsem moc rád za své bezstarostné dětství, ve společnosti milujících rodičů a prarodičů, za výlety do lesa a na kole s kamarády. Ne že bych s drogami nepřišel do styku, nemám ale rád závislost na věcech, co stojí peníze a člověku ve skutečnosti nic nedají. Já jsem se rozhodl pro sport, četbu a spoustu jiných zálib, to jsou pozitivní závislosti. To už ale moralizuju a trochu jsem odbočil od knihy samotné. Trochu jsem čekal šťastný konec, nakonec jsem se ho ale nedočkal. Bylo až zarážející, jak se Christiana pořád k heroinu vracela. Druhá polovina knihy je vlastně pořád to samé dokola. Pokus o odvykání, návrat k drogám, pokus, návrat, pokus, návrat. V doslovu jsem se dočetl, že až po dvaceti letech od prvního vydání knihy se Christiana snad od drog odpoutala. Konečně našla smysl života, svého syna.... celý text

1Q84: Kniha 1 a 2 2012, Haruki Murakami

Suprová četba. Na rozdíl od Murakamiho povídek, mě tahle kniha chytla hned od první stránky. Velmi originální téma, nic podobného jsem ještě nečetl. Velmi zajímavé je propojení skutečnosti s nadpřirozenem. Dokonce bych uvěřil, že ty dva měsíce na obloze skutečně jsou. Líbí se mi, že Murakami se nebojí popisovat ani ty nejintimnější části běžného života. Běžně to nedělám, ale nemohl jsem se dočkat toho, jak to s Aomame a Tengem nakonec dopadne, neubránil jsem se předbíhání a listoval jsem knihou dozadu, zběžně pročítal další kapitoly. I když jsem pak zhruba věděl jak to asi dopadne a tyto už jednou čtené pasáže pak četl už podruhé, na skvělém dojmu z knihy to nic neubralo, právě naopak. Zajímavým oživením bylo vyjadřování Fukaeri. Docela by mě zajímalo, jak se takové chyby ve výslovnosti vyjadřují japonsky ve znacích. V době čtení knihy jsem zažil pár zvláštních věcí, které si doteď nedovedu vysvětlit, tak že by 2Q16? Hned jsem se vrhnul na knihu 3, abych ještě chvíli zůstal v tomto skutečném nadpřirozeném světě. Abych ale jen nechválil. Tolik gramatických chyb jsem ještě neviděl. Samozřejmě nemyslím Fukaeřin text. Koncovky, spojky, skloňování, prostě hrůza. Hold dnes se řeší jen množství a kvalita upadá, text si po sobě nikdo nepřečte. Nejsem odborník na tisk knih, ale řekl bych, že v dnešním světě všemožných technologií, by neměl být problém vytištěný text zkontrolovat a případně opravit, než jde do finálního tisku. Ve starých knihách na chyby narážím jen velmi zřídka. Na závěr poděkování kamarádce Petře, za dobrý tip na super četbu.... celý text

Červený raptor 2000, Robert T. Bakker

Krásná knížka, moc jsem se na ni těšil. Dlouho jsem ji nemohl sehnat, ale hned jak se mi to povedlo, pustil jsem se do čtení. A vůbec mě nezklamala, naopak. I když je to v podstatě pohádka z doby křídové, kterou jsme provázeni z pohledu pravěkých zvířat, převážně tedy samice utahraptora, dozvíme se spoustu zajímavých věcí z jejich života a prostředí, ve kterém se pohybovala. Tehdejší predátoři to neměli vůbec jednoduché, jejich kořist byla větší, těžší a uměla se účinně bránit, za což někteří zaplatili cenu nejvyšší. Probíhal také nekonečný boj o teritorium, ať už proti velkým či malým dravcům jiného druhu, tak i proti konkurenci v podobě druhu vlastního. V takovém prostředí by tvor bez vysokého stupně inteligence těžko přežil. I když jsem věřil, že raptořice červená se dožije ve zdraví konce knihy, párkrát mi při jejích dobrodružstvích zatrnulo a zrychlil se mi tep. Příběh je opravdu velmi čtivý, občas drsný jako sama příroda, z toho zase roztomilý jako pohádka na dobrou noc, rozhodně si ale na nic nehraje a vše je podáno jako fakt. V knize je zmíněno i pár zajímavostí z přípravy filmu Jurský park, na kterém Robert Bakker spolupracoval coby neoficiální poradce pro výtvarníky, kteří tvořili modely dinosaurů pro tento film. I když ve filmu vystupuje tvor zvaný velociraptor, tělesné proporce patří utahraptorovi, jehož kosti byly ale objeveny až v roce 1992, tedy v době, kdy příprava filmu byla v plném proudu. Bakker v knize také přibližuje historii o vykopávkách zkamenělin a stručný přehled vývoje druhohorních zvířat v jejích různých časových úsecích i trasy jejich migrace. Robert Bakker se v knize snažil v první řadě vyvrátit mýtus, že dinosauři byli studenokrevná jednoduchá pomalá stvoření. Podporuje zde naopak svůj názor, který mu mimochodem přinesl velké uznání, že to byli teplokrevní, aktivní, inteligentní a společenští tvorové. Další věc, která mě na v knize velmi potěšila, je přítomnost pěkných ilustrací. Maloval je sám autor a vždy tvoří úvod do další kapitoly. Nechybí ani vyobrazení některých tehdy žijících zvířat, převážně těch vystupujících v knize a také mapa, znázorňující tehdejší podobu planety a kontinentů. Dalo by se tedy říci, že jde o poučnou pohádku.... celý text

Muži, kteří nemají ženy 2015, Haruki Murakami

Od téhle povídkové knihy jsem čekal hodně, docela mě ale zklamala. Jakš takš se mi líbili asi dvě povídky, zbylé mi přišli nudné a bez šťávy a jakoby nedokončené. Na druhou stranu, v nich vlastně Murakami popisuje osobní problémy a děj běžného života spousty lidí, ten nemusí být nutně každý den akční. Všechny povídky, ač některé nudnější, si v sobě ale jasně nesou typický a nezaměnitelný "Murakamovský" styl nadpřirozena. Jak už tu psal někdo přede mnou, Murakami bude lepší romanopisec, než autor povídek..... celý text

Trénink vězně - Deník silového tréninku 2015, Paul Wade

Tohle jo opravdu kniha o ničem za nehoráznou cenu. Šel jsem ve spěchu koupit "Trénink vězně", knihu zběžně prolistoval, přehlídl jsem slovo "Deník" na obálce a takhle to dopadlo. Stačí chvilka nepozornosti. Vidím, že se dá vydělávat i na prázdných stránkách.. Říkám si, že kdybych začal prodávat svůj vlastní tréninkový deník, tak je ze mě milionář. Bohužel nemám tu drzost.. Jedna hvězda za pár rad a citátů.... celý text