Zahonek
přečtené 197
Amazonie
2008,
James Rollins (p)
Amazonii jsem dostal jako dárek k narozeninám od sestřenky a tímto jí velmi děkuji. V obchodě bych knihu bez většího zájmu patrně obešel. A to by byla rozhodně veliká škoda! Tohle bylo vážně úžasné a napínavé jako malé gatě:) První třetina knihy je klidnější a připomíná spíše cestovatelský deník trochu speciálnější výpravy do pralesa a nic moc nenasvědčuje tomu, že jde o sci-fi a co nevidět dojde k dramatickému zvratu. Od útoku piraní ale už knihu nedáte z ruky a nevnímáte okolní svět ani tělesné potřeby:) Hlavní téma knihy - záhada, jakým způsobem dorostla ruka Geralda Clarka - mi přijde zajímavé a originální, navíc podané tak, že čtenář celé sci-fi bez násilí přijme za holý fakt. Co ale bohužel vymyšleno není, je ukázka toho, čeho všeho je člověk schopen při honbě za penězi a vlastním prospěchem. Přesto jsem v podvědomí tušil, jak tohle celé asi dopadne - i když ne všichni mí oblíbenci se dožili poslední stránky. Všem zájemcům o pralesní dobrodružství vřele doporučuji.... celý text
Světla a stíny islámu
2007,
Břetislav Tureček
Kniha by se klidně mohla jmenovat "Světla a stíny Blízkého východu", protože rozhodně není jen o Islámu. Islám je tu sice náboženství většinové, rozhodně ale ne jediné. Je to spíš nezaujatý pohled na mentalitu lidí, žijících v tomto zajímavém koutu planety, která je od té naší tak rozdílná. Co se týče Islámu, tak se ale například dočteme o jeho vzniku a o jeho hlavních představitelích.... celý text
Blízký východ nad propastí
2016,
Břetislav Tureček
Doporučuji přečíst. Pro všechny, kdo se chtějí dozvědět zajímavé informace o Blízkém východě a rádi by se lépe zorientovali v nepřehledném dění v této oblasti. O tom, co předcházelo krizi, která teď hýbe celým světem. O mocenských hrách hlavních velmocí, snažících se v této oblasti prosadit svůj vliv. O násilných střetech z důvodu rozdílného náboženského vyznání, a že masakry rozhodně nejsou jen doménou islámu. O zvrácenosti některých teroristů a vedení středověké války zbraněmi jednadvacátého století. O vzniku Islámského státu a vlivu Saudské Arábie v tomto regionu. O tom, jací lidé a proč sem vlastně migrují. Břetislav Tureček je jeden z mála, kdo podává reálný a nezaujatý obraz dění na Blízkém východě. Z médií se totiž dozvíme jen část, většinou jen polopravdy nebo naprosté lži. A to dokonce i v případě, že od zpravodajů se do redakcí dostanou informace pravdivé.... celý text
La Grace - Ze dna až na vrchol
2016,
Jaroslav Foršt
V pořadí již druhá "kronika" La Grace, asi jediné válečné historické lodi, kterou naše republika má. Jestliže se první díl zabýval převážně zhmotněním dětského snu, tato kniha již popisuje ostrou plavbu napříč moři a oceány celého světa. Najdeme v ní jak velmi dramatické události v podobě ztroskotání u pobřeží Španělska, nebo naopak cestu vzhůru až na vrchol v podobě vítězství v mezinárodním závodě plnoplachetníků. O tuto loď se zajímám už nějakou dobu a začínám vážně uvažovat o tom, že na ní - v roli kadeta -, strávím část svého života. Kniha je psaná poutavě, doplněná hromadou pěkných fotek. Na rozdíl od první knihy, kde jsem chyby snad nenašel, je v této takové množství chyb v textu, že to docela sráží jinak kvalitní publikaci.... celý text
Poslední noc na Klikaté řece
2010,
John Irving
Potvrdilo se mi, že hrozně záleží na tom, ve kterém období svého života knihu čtete. Asi to neplatí u všech knih, ale některé při špatném duševním rozpoložení prostě nedoceníte, nebo vůbec nepochopíte. A Irvingova Poslední noc na Klikaté řece je přesně tento typ knihy. Já jsem v době čtení zrovna procházel pro mně velmi emotivně silným obdobím - ať už v jeho pozitivním smyslu slova, tak později i v tom opačném, pro mě nejsilnějším. Proto jsem celý příběh a hlavně každou Dannyho ztrátu vnímal velmi silně. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem si v průběhu čtení textu v knize náhle uvědomil, že už mám dávno stejnou myšlenku v hlavě a psaný text jen podtrhl sílu prožitého okamžiku. Nebudu knihu srovnávat s žádnou jinou Irvingovou knihou, můžu jen říct, že pro mě byla Klikatá řeka velmi emotivním a do poslední chvíle napínavým zážitkem. ...měli před sebou měsíc pobytu na ostrově; poznávali se tak navzájem v divočině předtím, než začne jejich společný život. Nemáme vždycky na vybranou jak se s druhými poznat. Někdy lidé spadnou do našeho života zčistajasna - jako by existoval přímý let z nebe na zem - a stejným způsobem ztrácíme ty, o nichž jsme si mysleli, že budou součástí našeho života navždy. Danny ztratil tolik toho, co mu bylo drahé, avšak věděl, jaké zázraky jsou příběhy - jak se prostě nedají zastavit. Cítil, že velké dobrodružství jeho života právě začíná -, stejně jako to musel cítit jeho otec za těch bolestných a hrůzných okolností své poslední noci na Klikaté řece.... celý text
Bílá velryba
1956,
Herman Melville
Zhodnocení tohoto rozsáhlého díla není vůbec jednoduchá věc. Některé pasáže jsou velmi zajímavé, čtenář se například dočte spoustu nových poznatků ze života velrybářů a seznámí se s jejich řemeslem. Také dobrodružné pasáže z lovu velryb a celý příběh o honu na bílou velrybu nutí číst pořád dál a dál. Rozhodně nejsem zastánce lovu velryb, ale v knize je tahle činnost prezentována poutavě. Lov je tu popisován jako velmi nebezpečná a vyčerpávající práce, kdy lovci a velryby jsou doslova tělo na tělo. Do poslední chvíle ani jedna strana nemá vyhráno, velryba se často tvrdě bránila, občas ani na lov nedošlo, protože rychle plujícího kytovce nebylo možno veslováním v člunu dohonit. Mnoho námořníků zaplatilo za svou snahu o zbohatnutí životem; ti co se po několika letech plavby vrátili na pevninu, dlouho oslavovali a vydřené peníze propíjeli v přístavních hostincích. I charaktery postav jsou pěkně popsány. Kontrastně k těmto pozitivům působí mnohdy nudné filosofické úvahy, v této Melvillově knize se prý objevující poprvé. Třeba probírání významu slova "bílá" a hledání jeho mystičnosti se táhlo na pět kapitol.. Netvrdím, že tu na filozofování není prostor, to určitě je, nemuselo by to ale být v takovém rozsahu. Co je na knize ale naprosto úžasné, tak to jsou rozhodně Rockwellovy perokresby. Dokonale vykreslují děj i nálady posádky lodi. Kniha jako celek určitě není oddychovou četbou a mozek při její složitosti jede na plné obrátky, rozhodně jde ale o výjimečné dílo. "V tomto podivném shonu, jemuž říkáme život, jsou jisté zvláštní chvíle a okolnosti, kdy člověk považuje celý vesmír za nesmírně podařený šprým, i když tuší jeho vtip jen nejasně a spíš má podezření, že právě on sám je obětí toho šprýmu. Avšak nezoufá a nechce pronášet zbytečné námitky. Spolkne všechny události, všechny víry, názory a domluvy, všechny útrapy viditelné a neviditelné, nechť jsou jakkoli hrbolaté, jako pštros dobře trávící spolyká kule a křesadla z pušek. Pokud jde o malé nesnáze a starosti, vyhlídky na náhlá neštěstí, nebezpečí života a úraz, to vše, i smrt sama, připadá mu jen jako lehké, dobrosrdečné štulce a bodrá rýpnutí do boku, uštědřená neviděným a nevypočitatelným vtipálkem. Tento podivný druh vrtošivé nálady, o níž nyní mluvím, přepadá člověka jen v okamžiku svrchovaných svízelů. Přichází to, právě když je člověk nejvážnější, takže to, co se mu právě předtím zdálo tak nesmírně významné, vypadá nyní jen jako část celého šprýmu. Pro tento volný, klidný druh bodré filosofie zoufalců není lepší živné půdy než nebezpečí z velryby. Právě tak jsem se začal dívat na celou plavbu Pequody a na její velký cíl, bílou velrybu." "Nechť na mne můj farář zapomene a čert ať si mě pamatuje, vymizí-li ta vzpomínka někdy z mé paměti! Horký vaječný punč? Řekl jsem, že jsme tam popíjeli horký punč? Ano, pili jsme rychlostí deseti galonů za hodinu. A když nastala náhlá bouře a všichni členové posádky - návštěvníci a vůbec všichni - byli povoláni skasat horní plachty, měli jsme tak těžké hlavy, že jsme se nahoře v ráhnech museli držet jeden druhého a nevědouce o tom, zavinuli jsme si šosy kabátů do plachet, takže jsme tam viseli pevně skasaní v burácející vichřici, všem opilým námořníkům pro výstrahu. Ale stěžně se nezvrátily do moře a my jsme se pomalu seštrachali dolů tak vystřízlivělí, že jsme se musili znova pustit do toho horkého punče, ačkoli divoká slaná sprška, pronikající dolů do ubikace, rozřeďovala a solila nápoj příliš silně pro mou chuť."... celý text
La Grace pluje!
2011,
Jaroslav Foršt
Překrásná kniha přeplněná fotkami, nejen o zhmotnění dětského snu, ale třeba i o mentalitě egyptského lidu a všudypřítomné byrokracii. Popisuje průběh stavby krásné historické plachetnice od jejích počátků na papíře, přes stavbu v Suezu a křest, až po několik prvních zajížděcích plaveb. Kniha nám dá nahlédnout i do podpalubí a interiérů La Grace a seznámí nás s posádkou na její palubě i s ostatními lidmi, kteří stáli za jejím zrodem a bez kterých by sen zůstal pouhým snem. Jinak super námět na zajímavou dovolenou, strávenou v ráhnoví například jako kadet..... celý text
Katastrofa na Bílé Desné
1996,
Ladislav Žák
Tenká, dnes špatně sehnatelná knížečka nejen o protržení údolní přehrady na Bílé Desné, ale také o důvodech k její výstavbě, technickém popisu a stavbě dalších údolních přehrad v okolí, Souše a Josefova Dolu. Popis stavby a události je obsáhlý, podle mě ne ale úplně vyčerpávající. Škoda jen, že publikace neobsahuje více dobových fotografií, internet je jich plný. Jinak určitě magické místo vhodné pro výlety.... celý text
Den Trifidů
2009,
John Wyndham (p)
Další kniha o tom, jak člověk dosáhl své pomyslné hranice vyspělosti a už neví z kterých do kterých. I na pokraji krize celé civilizace, myslí jen na peníze a vlastní prospěch. Jak typické, hlavně vydělat, na čem se dá.. A jako ve většině případů tento hon za blahobytem přeroste člověku přes hlavu. Většina vynálezů jsou totiž dobří sluhové, ale špatní páni. Většina lidí si také myslí, že jsou páni tvorstva, ale příroda s nimi nakonec zatočí. Celý příběh mi trošku připomínal komiksovou sérii Živí mrtví, tam jde také na první pohled o velkou tragédii přeživších zbytků lidského společenství, která je ohrožována chodícími mrtvolami, respektive chodícími květinami. Ono to ale bude o něčem jiném.. Třeba o tom, že největší zrůdy jsou sami lidé, a to ohrožení je jen takové pozadí, na kterém se zrůdnost promítá. Kdo ví, třeba se Robert Kirkman nechal od Johna Wyndhama inspirovat.. "Je fakt, že dobře vědí, jak nejjistěji člověka zneškodnit - jinými slovy vědí, co dělají. Zkus se na to podívat takhle. Za předpokladu, že jsou skutečně obdařeni jistou inteligencí, máme proti nim jen jednu jedinou výhodu - zrak. My vidíme, kdežto oni ne. Zbav nás ale zraku a naše převaha je tatam. A co je horší - ocitneme se dokonce v podřadnějším postavení, protože oni na rozdíl od nás jsou k životu bez očí přizpůsobeni"... celý text
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Rozhodně poutavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nestává se tak často, aby kniha začínala druhou kapitolou a aby nakonec - po uplynutí kapitol dalších, následujících - končila tou první. Myšlenka knihy nám po většinu příběhu uniká, zdá se, že celá kniha je úplně o něčem jiném. Překladatelem předčítané, nahrubo přeložené španělské texty deníku jsem lačně hltal a vytvořil si na nich závislost snad ještě větší, než sám autor překladu. Nemohl jsem se dočkat vygradování celé zápletky, zda je to skutečnost či jen překladatelův sen, naštěstí se kolem mně svět nerozpadal. A nebo se vlastně už také hrneme do záhuby? Odpočítávají se také poslední vteřiny té naší pře-vyspělé civilizaci? A přiznám se, že i přes kruté, krvavé a primitivní obřady této již pomalu vymizelé civilizace, jsem držel Mayům pěsti a doufal, že si na křesťanech se špatnými úmysly, lačnících jen po bohatství, indiánská božstva pěkně zgustnou. Pozorný čtenář si jistě všimne zhoubnosti našeho náboženství a hlavně omezenosti v myšlení představitelů církve. Opat Diego de Landa popisuje božstva Mayů jako démonická, satanská a krvelačná. Přitom se sám neštítí agresivním a zákeřným způsobem vnutit křesťanství indiánům a zároveň potřít jejich vlastní, celými generacemi uznávaná božstva. Na jeho rozkaz bylo vysláno množství výprav do všech částí pralesa na Yucatanu, aby přinesly a zničily posvátné knihy a sošky bůžků Mayů, tajně však plánoval, že se zmocní vzácné knihy ”Letopis budoucnosti“, pojednávající o konci světa. Tou si chtěl vydobýt nadvládu nad všemi indiány. Jeho ”kumpáni“ se nezdráhají ani prolití krve vlastních bratrů v honbě za tajným spisem, jen aby se zavděčili svému nadřízenému. V dnešní době lze vidět totéž. Naše rádoby vyspělá civilizace se dovede jen povyšovat nad hrstkou zbylých, s přírodou dokonale spjatých divochů, které náhodou objevíme při kácení pralesa. Jak je vůbec možné, že tu stovky let nepoužívají mobilní telefony, nechodí do práce stát 12 hodin u linky, neplatí daně, nejsou zadlužení hypotékami.. Tak to přece nemůžeme nechat, je potřeba je hned zotročit! Kniha ve mě rozvášnila pocity, které snad ani nebyly autorovým cílem. Podobné ve mně vyvolal třeba film ”Misie“. Teď ke skutečné myšlence knihy.. Vše, co vidíme kolem sebe, existuje pouze proto, že existujeme my sami jako subjekt schopný tuto realitu vnímat. Pokud přistoupíme na domněnku, že celý okolní svět se nachází jen v naší hlavě, co nám brání postoupit o krok dál a smířit se s trochu smělejším předpokladem - co když to není naše, ale cizí hlava?... celý text
Sama proti času
2013,
Radka Červinková
Zajímavý pohled do soukromí fenomenální sportovkyně. Žádné aféry nehledejte, jen tvrdou dřinu!
