Yokolobuna přečtené 183

Zlomení andělé 2018, Gemma Liviero

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "7. Kniha o holokaustu" Zlomení andělé na svých stránkách ukrývají vážně silný příběh, který naštěstí nesklouzává k prvoplánovému výčtu nacistických zvěrstev. Prakticky přesně před rokem jsem však četl Schindlerův seznam a za ním tématicky dost podobní Zlomení andělé přeci jen o stupínek zaostávají. Willem, Matilda a Elsi. Ústřední postavy, jejichž očima nás Gemma Liviero seznamuje s hrůzami holocaustu, jsou svébytnými hrdiny se zcela odlišnou minulostí a výchozí pozicí. Každý z nich pod rukama autorky s přibývajícími kapitolami prochází vývojem, i když válkou zmítaný svět kolem nich zůstává stejně krutý a nespravedlivý. Kniha je plná smutku i opatrné naděje a vyloženě černobílých charakterů je zde naštěstí úplné minimum. Ani ústřední trojice není bez chyb. Přesto vám časem přirostou k srdci natolik, že jim budete napjatě držet palce aby v křižovatce represivního nacistického režimu našli kus svého štěstíčka. A že jim Gemma Liviero nic zadarmo nedala! Osobně vlastně nemám ke knize žádné větší výhrady. Příběh je zajímavý, autorka psát rozhodně umí. Jen mě to v konečném součtu "nesebralo" tolik, jak jsem vzhledem k tématice a příběhu čekal. Z postav jsem měl prostě pocit, že jde i přes jejich obstojnou propracovanost "pouza" o literární hrdiny a ne o skutečné postavy. A tenhle pocit ve mě z nějakého důvodu přetrvával po celých 400 stran. Zmíněné však knihu pouze uloupilo o poslední hvězdu. Zlomení andělé jsou i tak silným dílem z doby, na kterou by nikdo z nás neměl zapomínat. Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji (a ta ji dostala ode mě na Vánoce... taková neplánovaná malá domů :)). Zkráceně? Smutný, přesto pozitivní příběh z období holocaustu baví svou prací s již mnohokrát zpracovaným tématem druhé světové války a jejich hrůz. Kniha (stejně jako její hrdinové) není dokonal, ač jí k maximálnímu hodnocení v mých očích chyběl vážně jen krůček. Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 85 % jako 509. hodnotící.... celý text

Farma zvířat 2015, Bill Willingham

U prvního dílu jsem očko malinko přimhouřil, nyní je pro zachování rovnováhy ve vesmíru otevřu dokořán. To nic nemění na tom, že Mýty jsou vážně zábavnou a hravou sérií. Druhý díl ve víru revolucionářských bojů baví svými narážkami na nám dobře známý svět. Je sympatické, že Willingham své postavy neškudlí "na potom", a hned v druhém díle padá hlava za hlavou. Příběh o revoluci vedené zlovoulnou Zlatovláskou a partičkou komoušských sviní (doslova), ohánějících se hesly ve stylu "Viva la revolucion", místy šlape naprosto skvěle. Třeba taková scéna s kovářem Weylandem byla znamenitá. Některé peripetie příběhu zejména v posledních dvou "sešitech" se mi ale úplně nelíbily. Některé repliky by šlo taky vyladit. Proto jsem tentokrát nechal poslední hvězdu na obloze :). Přes řečené musím vyzdvihnout prostředí a vizuální podobu Farmy zvířat, zejména pak prostředí farmy samotné. Změna kreslíře proběhla citlivě a postavy spolehlivě poznáte. Musím přiznat, že jsem si odměny dokonce zpočátku ani nevšiml, ač jsou rozdíly při porovnání samozřejmě patrné. Barvy mi přišly podstatně sytější, živější a kresba je tak ještě příjemnější než v případě Legend v exilu. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu čtrnácti knih série za celkovou cenu 3050,- od prodejce na Aukru. Zkráceně? I Farma zvířat baví a překvapuje, jen jsem v příběhu cítil rezervy a potenciál skvělého námětu nebyl do puntíku naplněn. Milovníci "Bylo nebylo" na dospělejší způsob však budou i tentokrát spokojeni. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 80 % jako 162. hodnotící.... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur
odpad!

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "14. Kniha básní" Pokud následující řádky někoho urazí, omlouvám se. Kdybych se více mírnil, urazil bych sám sebe. Nepovažuji se za "duševního mrzáka", ale tohle po mě steklo jak voda po tobogánu. Mléko a med mi nedalo vůbec nic a po pečlivé úvaze vůbec poprvé sahám k odpudivému hodnocení "odpad!". V mých očích jde totiž o uvzdychanou sbírku rádoby hlubokých žvástů, které si náctileté "týnušky" rády lepí na facebookové profily a "instáče". Mléko a med obsahuje většinou až absurdní klišé a některé bych dokázal vysypat z rukávu prakticky ve stejném znění. Pokud Vám kniha něco dala a cítíte se lépe, je to fajn. Já přínos podobných blábolů z nitra dušičky prostě nevnímám. Chápu, že nejsem cílovka a kniha "ods*ala" fakt, že jsem pod téma výzvy "Kniha básní" prostě něco zařadit musel. Sáhl jsem ale zatraceně vedle. Vedle k uzoufání banálních hesel prezentuje Rupi Kaur i pár zajímavých pasáží, ale znáte to... i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. O úplně poslední hvězdu připravil Mléko a med palčivý pocit, že všichni chlapy jsou v očích autorky nadržený svině a žena je jediným živým tvorem, který si zaslouží úctu a porozumění. Rozumím tomu, že Rupi Kaur vychází z vlastního života, řekl bych ale, že zrcadlově obrácené dílo by bylo v dnešní době rozcupováno na kusy jak kritikou tak čtenáři jako šovinistická srajda (oprávněně)... Ale to si možná jen něco namlouvám a Mléko a med není soubor motivačních citátů z internetu, ale promyšlené pohlazení po duši každého čtenáře... Tak možná ten duševní mrzák nakonec jsem :). Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Snůška převážně povrchních myšlenek s hloubkou kalužiny po majovém mrholení, která se nikdy neměla dostat na pulty obchodů. Měl jsem se raději začíst do něčeho ve stylu "Náš táta šel pro houby"... dalo by mi to víc a nepůsobil bych tolik jako necitlivý prase. Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 10 % jako 1028. hodnotící.... celý text

Stesk po krvi 2018, Dario Correnti

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "4. Kniha, která má na obálce květinu" Už popáté v řadě uteklo knize maximální hodnocení jen o pomyslný cípek hvězdy. Stesk po krvi je totiž povedený kousek s pár neduhy. První pátrání po sériovém vrahovi v podání roztržité novinářské dvojice v podobě "Pijavice" Ilarie a jejího mentora bručouna Besany je opravdu zdařilá prvotina tajemného Daria Correntiho. Potěšilo mne, že jsem zde nezaznamenal žádné palčivější chybky spojené s nezkušeností autora. Svižné vyprávění v kraťoučkých kapitolách zdařile mixuje citlivé dávkování vodítek s vcelku zajímavou omáčku okolo. Hlavní postavy nejsou prvoplánově sympatické, přesto jsem neměl problém najít si k nim cestu. Identitu vraha lze sice tipnout, "na beton" to však vědět nemůžete až do posledních kapitol. Na to Correnti nabízí čtenáři dostatek vodítek, vedoucích postavy a s nimi i zvídavého čtenáře do slepých uliček. Vzhledem k tomu, že si v Itálii ženy po svatbě nemění příjmení podle manžela (a děti se jmenují jinak než matka), čeká na našince trochu "hokej" ve jménech a příbuzenských vztazích. Stačí ale dávat pozor a za skutečné italské zvyklosti lze autora i knihu jen těžko peskovat. Po většinu času jsem byl vlastně spokojen a Stesk po krvi mi dopřával to, v co jsem doufal. Na druhou stranu ke konci začne být děj trochu překotný a mezi podezřelými a jednotlivými teoriemi se skáče každých pár stránek. I samotné zakončení, zejména pak vysvětlení vrahových motivací a osobnosti, zůstalo malinko za očekáváním. Correnti však stvořil obstojnou pátračku po relativně standardním (na poměry detektivek) vrahovi, kde vás až na opakující se slovo "hihňat" nebude nic výrazněji otravovat. Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Povedená prvotina italského autora, která sice ničím vyloženě nezáří, ale ani neotravuje. Ilaria a Besana se ženou po stopách vraha a vy s nimi. Nebýt trochu překotného skákání mezi podezřelými na konci knihy, přimhouřil bych očko a napálil pátou hvězdu. Hodnocení na DK v době přečtení: 82 %; Moje hodnocení: 85 % jako 35. hodnotící.... celý text

Temná věž 1: Zrození pistolníka 2016, Peter David

Komiks Zrození pistolníka evokuje spíše první knihu ságy Temná věž než třeba famózní Tři vyvolené. Podobně jako u Pistolníka jde totiž chvílemi o poměrně "divné" čtení. "Zrození" je místy skvělým atmosférickým vyprávěním v komiksové podobě, které fanoušky knih krásně seznámí s některými více či méně známými událostmi Temné veže. Roland (dnes má mimochodem svátek, všechno nejlepší Rolandům :)) se ve Zrození pistolníka tak například porve s Corvem o právo nosit kvéry, nebo se seznámí se svou osudovou láskou Susan Delgadovou. V některých chvílích jsem se však nemohl zbavit pocitu, že by šel způsob vyprávění i příběh samotný maličko vyladit. Zajímavá je pozice vypravěče, který nezřídka nabourává "čtvrtou stěnu" a hovoří přímo ke čtenáři. K lehce snovému a melancholickému zpracování komiksu se tento prvek hodí skvěle. Z příběhu samotného je fatalismus cítit na míle daleko a fakt, že cesta Rolanda a jeho ka-tetu nebude lemována fialkami a na snad žádnou postavu nečeká osud ve stylu "šťastně až do smrti", čiší z každého panelu. Komiks má specifickou kresbu s výraznými barvami. Nenabízí přílišné množství detailů, ale to mi vzhledem k náladě předlohy tentokrát nevadilo. Navíc zmíněné platí zejména pro pozadí, na postavách se kreslíř vyřádil dosyta. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu prvních čtyř knih série za celkovou cenu 940,- od prodejce na Aukru. Zkráceně? Místy skvělý, jindy trochu zmatená komiksová adaptace (prequel?) Kingovy Temné věže do obrázkové podoby. První kniha krásně dovysvětluje začátky Pistolníka Rolanda i dalších postav. Jen zde občas trochu vyhrává forma a kýžená nálada nad obsahem. Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 80 % jako 171. hodnotící... celý text

Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "3. Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání" Štěpán Kopřiva mě zpočátku uhranul. Z jeho Rychlopalby jsem měl pocit, že ji skutečně psal (řádně cynický) policajt. Způsob jakým autor zachytil tu občasnou frustraci z práce, lidí, ale i některých kolegů, kterou zažívá snad každý, kdo alespoň pár let "pomáhal a chránil", byl až neuvěřitelný. V podání Štěpána Kopřivy seděla každá věta jako citlivě vedený úder kladiva na hlavičku hřebíku. Sám jsem nějakou dobu sloužil i na MOP Prosek, tedy oddělení, které sousedí s "základnou" hlavního hrdiny ve Vysočanech. V knize krásně vykreslené prostředí i to, jak se na Praze III dívá skrz prsty na "libeňáky" mi bylo důvěrně známé a o to více jsem si čtení užil (tímto zdravím kluky z MOP Praha Libeň :)). Přibližně v první třetině knihy jsem měl tak pocit, že čtu knihu, napsanou prakticky mě na míru, a i když v otázce humoru pan Kopřiva přeci jen trochu okatě tlačil na pilu, většina hlášek a vtipů u mne skvěle fungovala. Takže 10/10 kniha roku? Bohužel ne. Postupem času se totiž právě ta nádherná věrohodnost trochu vytratila a ze střízlivé studie řadového "pořádkáře" se místy stal takový Walker, Texas Renger, přičemž hrdina samotný začal projevoval dedukční schopnosti Sherlocka Holmese. Oknem vyletěl i reálný náhled na fungování PČR a jejích příslušníků a autor si začal ohýbat skvěle nastudované zákonitosti pro potřeby příběhu. I přes jistou rozmrzelost však Kopřivovi kriminální zápletka pěkně šlape a věřím, že někomu ta míra rozmašírovaných frňáků a občas přepálených reakcí postav vadit nebude. Pátrání po osudu Báry Turnečkové v podání bezejmenného cynického poldy má unikátní šmrnc a díky vytříbenému stylu autora ubíhají stránky Rychlopalby jako náboje ze zásobníků policejní "Čezety". Zakoupeno v roce 2019 za 230,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Zpočátku krásně přesný náhled do hlavy českého policajta se později zvrtne v trochu přepálenou střílečku, která už s realitou příliš společného nemá. I tak jde o svěží krimi zabalenou do skvělého cynického humoru a další důkaz, že čeští autoři jsou neskuteční borci! Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 85 % jako 440. hodnotící.... celý text

Ocejchovaná 2019, Anna Ekberg

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "13. Kniha od dánského autora" Ocejchovaná se mi přes počáteční rozpaky (Rebečino vyprávění mi zpočátku přišlo toporné a plné klišé) hodně líbila. Dvojice dánských autorů, skrývajících se za pseudonymem Anna Ekberg, zavedla čtenáře do nemilosrdné Afriky, ale místo prvoplánové exotiky naservírovala zmar a mnohé z problémů "černého kontinentu". V žánru thriller jsem se osobně s tématem dětských vojáků ještě nesetkal. Autoři se zcela zjevně v osobě ďábelského Plukovníka a jeho armády složené ze zlomených dětí inspirovali v reálné lidské zrůdě v podobě Josepha Konyho a jeho LRA (ač je zde přímo řečeno, že jde o jinou povstaleckou skupinu). Právě Lord's Resistance Army byla tématem poloviny mé bakalářské práce, a proto mohu dodat, že téma krutého zacházení s unesenými dětmi v ugandské džungli je zpracováno v knize poměrně věrně (pokud se tedy o "věrnosti" z pozice evropana dá vůbec mluvit). O mnohých ze zmíněných postupů a taktik Plukovníkovy armády jsem sám četl v reálných rešerších. Ocejchovaná obsahuje tři příběhové linky, které jsem samozřejmě časem spojí. Autoři nemají problém držet čtenáře napnutého a odhodlané Angel budete zákonitě držet palce. O něco slabší mi přišla jen linka Rebekky, která mne místy prostě přišla ubrečená a některými názory dost nesympatická. Ocejchovaná nabízí zajímavé zvraty, z nichž sice lze některé dopředu odhalit, jistí si však budete až s jejich příchodem. Po pár škobrtnutích v začátku téhle hry o život dcery a matky, se navíc Ocejchovaná dobře čte a klišé žánru nepřicházejí ke slovu tolik, nebo alespoň tolik nebijí do očí. Vlastně jsem díky silným momentům (například taková cesta přes Středozemní moře), které mnohdy vůbec nejsou vycucané z prstu a o to více z nich mrazí, uvažoval nad maximálním hodnocením. V závěru se však v příběhu přeci jen objevilo pár dírek a nelogika v jednání některých postav začala zjevně sloužit záměru autorů (jen tak mimochodem, do policejních informačních systémů se z internetu vážně nepřipojíte). Ocejchovaná však na svých stránkách skrývá hodně silný příběh zabalený do obstojného spisovatelského řemesla, díky čemuž lze s naprosto klidným svědomím doporučit. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Silný příběh s nepříjemnými momenty, jež i ty největší hrůzy bere ze skutečnosti. Jednotlivé střípky skládačky krásně zapadají do sebe a vše směřuje k nevyhnutelnému... Ocejchovaná není dokonalá, ale rozhodně napínavá a obstojně napsaná kniha, která boduje tíživými tématy a prostředím nelítostné Afriky. Hodnocení na DK v době přečtení: 91 %; Moje hodnocení: 85 % jako 70. hodnotící.... celý text

Metro 2034 2019, Dmitry Glukhovsky

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy" Metro 2034 mi přišlo podstatně lepší, než jsem se obával. Přeci jen současných 68 % není na poměry DK žádná hitparáda a po knize jsem tak sahal se značnými obavami a předsudky. Už na prvním díle mi přišly nejhorší pasáže opředené filozofickými úvahami a snovým mysticizmem. Měl jsem strach, že ho bude 2034 plné, ale naštěstí tomu tak není. Tedy ne, že by se Glukhovsky občas prostřednictvím svých postav nezamýšlel nad smyslem bytí a nebytí, ale vše zůstalo v únosné míře (přibližně jako v prvním díle). Klaustrofobické kulisy moskevského metra na mne spolehlivě fungovaly i podruhé. Druhý díl navíc už není jen jakýmsi občas těžko uvěřitelným průvodcem po stanicích metra s různými kulturami a působí tak vlastně věrohodněji. Dost mne překvapilo (potenciální malý spoiler), že Arťom, zde vyloženě fidlá druhé housle a do popředí se dostává rozpolcený Hunter, zasněný Homér a konečně i výraznější ženská postava v podobě Saši (konec spoileru). Metro 2034 není vlastně tolik o tajemství stanice Tulská jako spíš o trojici hrdinů, kteří si sami se sebou vůbec neví rady a snaží se v bezútěšné situaci postapokalyptického metra najít motivaci k dalšímu lopocení. Osudovost je z Glukhovského vyprávění cítit prakticky v každé kapitole . Samotný děj mi však také nepřišel mizerný a autor čtenáři dávkuje indicie postupně až k možná trochu kontroverznímu, ale za mne dost atmosferickému závěru. Jasně, i tentokrát jsou některé pasáže malinko přitažené za vlasy a spása přichází z nepříliš dobře představených směrů, Deus Ex Machina spása na každém rohu jako v "třicetrojce" se však naštěstí nekoná. Metro 2034 mě však i se svou příjemnou bonusovou kapitolkou o Váňovi a Serafimu Antonovičovi (ta čtenáři prozradí něco málo o samotné jaderné válce) bavilo číst prakticky po celou dobu. Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Metro 2034 možná nemá tak líbivé hrdiny jako jeho předchůdce a občas je trochu moc zahleděné do sebe. Na druhou stranu se čte pořád dobře. Navíc hlavní hvězda autorových knih, moskevské metro po jaderné válce, stále nabízí pořádně hutnou atmosféru plnou špíny, zmaru a fatálních lidských selhání. Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1181. hodnotící.... celý text

Lex Luthor: Muž z oceli 2017, Brian Azzarello

No konečně. Konečně se v DCKK objevilo něco dobrého. Snad po posledních sedm knih série jsem zklamaně švihal jedno průměrné hodnocení za druhým a bědoval nad tou sbírkou všech doposud vydaných čísel, ze kterých jsem četl zatím necelou čtvrtinu. Komiks z pohledu padoucha je fantastický nápad a zrovna myslivna Lex Luthor se k tomuto účelu hodí ukázkově. Nádherně detailní a adekvátně temná kresba pak skvělý dojem jen podtrhuje. Superman, jakožto nevítaná entita a potenciální nepřítel, je vykreslen skvěle. To, že za celou knihu pronese jen asi dvě věty dojem mrazivého mimozemšťana krásně podtrhuje. Člověk však nemusí číst mezi řádky aby pochopil, kdo je ve skutečnosti padouch. I když vám sám svůj příběh vypráví. Jen mě trochu mrzí, že se komiksový filozof Azzarello nedržel malinko víc při zemi a toho dumání nad smyslem bytí a nebytí do bublinek zařadil na můj vkus až moc. Naštěstí se neopakuje debakl v podobě dvou knih Superman: Pro zítřek a autorovi se to ještě povedlo ukočírovat. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Po delší době dobrý komiks v rámci série DCKK, který zaujme neotřelým přístupem k vyprávění i povedenou kresbou. Na můj vkus sice Azzarello zase trochu moc filosofuje, ale celkový dojem zůstává pozitivní. Dobrá práce ve všech ohledech! Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 75 % jako 45. hodnotící.... celý text

Ostré předměty 2018, Gillian Flynn

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou" Ideální kniha do výše uvedeného tématu letošní výzvy. V městečku Wind Gap to totiž v hlavě nemá úplně v pořádku snad žádná z postav včetně hrdinky samotné (to není spoiler :)). Jako první se ke mě dostalo seriálové zpracování HBO, které na můj vkus působilo místy utahaně. Stačilo by ale obsah zhustit a sérii zkrátit tak o díly a bylo by vše podstatně zajímavější. Při sledování jsem si každopádně říkal, že knižní předloha může být skvělá. A ona vlastně i je, Ostré předměty se čtou výborně. Camille je hrdinka, která není ani omylem dokonalá, ale budete jí chápat. I utahanější segmenty příběhu jsou v knižní podobě poutavé a nenudí. Městečko Wind Gap, plné pokryteckých maloměšťáků žehrajících na své nicotné problémy na pozadí brutálních vražd malých holčiček, je radost poznávat, i když bydlet by tam nikdo příčetný nechtěl. Bubáci ve skříni hlavní hrdinky jsou také popsané vcelku podařeným způsobem, jen Flynnová občas přeci jen příliš tlačí na pilu. Ostré předměty možná nejsou tolik napínavé, jako některá konkurence, ale rozhodně nenudí. Ač je prakticky celý příběh v knižním podání zdařilejší než v televizním zpracování, samotný konec mi přišel více strhující v režii HBO. Těžko ale soudit, když už víte jak to celé dopadne, má to kniha prostě těžké. Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Povedený thriller s pošramocenou hlavní hrdinkou, kterou ale tak nějak pochopíte a oblíbíte si ji. Ostré předměty možná nenabízí tolik napětí jako některá konkurence, nepostrádají ale hloubku a prokreslené leč zatraceně zkažené vztahy mezi postavami. Kniha je dle mého soudu na DK lehce podhodnocená. Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 85 % jako 1750. hodnotící.... celý text

Legendy v exilu 2014, Bill Willingham

Uff, tak on ten nápad koupit bez čtení byť jediného dílu (skoro) celou sérii asi nebyl úplně pitomý. Již mé první setkání se světem Mýtů v podobě videohry The Wolf Among Us dopadlo dobře a já si tehdy Bigbyho moc oblíbil. Jaká radost, že v Legendách v exilu je to stejný cynický sympaťák s ukrytým dobrým srdcem. Premisa pohádkových bytostí, vypuzených ze svých magických světů uzurpátory do nám důvěrně známých kulis Země, je neskutečně atraktivní a nabízí spoustu možností k vyřádění. Willingham to vše navíc uchopil za správný konec a servíruje nám tak postavy s na svůj původ dost dospělými bolístkami (chuděra nadržený Pinocchio :)). Legendy v exilu působí jako takový parádní rozjezd a odrazový můstek pro další příběhy. Záhada zavražděné Růženky hned čtenáře utvrdí v tom, že tady nebude všechno ve stylu "Šťastně až na vždy" a kroky Zlého Vlka jakožto hlavního vyšetřovatele je radost sledovat. Mýty se i přes na můj vkus možná trochu příliš tlumené barvy mohou pochlubit pěknou kresbou, na rozdíl od některé konkurence nepostrádají postavy charakteristické rysy a prostředí detaily. Obálky jednotlivých sešitů od dua Jean/Maleev jsou vyloženě parádní. První souborné vydání Mýtů není absolutně dokonalé, třeba bonusová "povídka" není úplně prvotřídní a potenciál světa ani postav zatím rozhodně nebyl využit na plno. Na to mají však autoři ještě spoustu sešitů a pár dost subjektivních nedostatků jsem knize nakonec rád odpustil. S přimhouřením oka tedy za plnou palbu! Koupeno na přelomu let 2016/2017 za 199,- z e-shopu vydavatelství Crew. Zkráceně? Skvělý nápad ve zdařilém provedení s již teď pamětihodnými postavami. Ačkoliv jde vlastně o konverzačku s minimem akce, dokáže komiks spolehlivě zaujmout scénářem i kresbou. Leží mi doma díly až po čtrnácté Čarodějnice, takže se snad mám sakra na co těšit. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 90 % jako 239. hodnotící.... celý text

Cesta k moři 2017, Jan Bodrov

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených" (3x). Otřesný. Nečtu výhradně fantasy, ale rozhodně jde o jeden z mých nejvyhledávanějších žánrů. Cesta k moři je pak nejen nejhorší žánrovkou, co jsem kdy četl, ale i jednou z nejhorších knih vůbec. Jan Bodrov si vydal knihu, která měla zůstat zahrabaná na dně šuplíku, ideálně rovnou v popelnici. Takhle se ke čtenářům dostal text o kvalitách průměrné slohovky žáka druhého stupně, jen roztahaná na takřka čtyři stovky hustě popsaných stránek. Jde o to, že Bodrov bohužel neumí vůbec psát a je příšerný vypravěč. To, co z počátku vypadá jen jako laciná vykrádačka LOTRA (hlavně zpočátku je shodnost motivů i prvků ve vyprávění až směšná, jen v případě Bodrova je vše samozřejmě podstatně horší), se záhy převrátí v takřka nečitelný brak. Bodrov nezvládá gradaci děje ani základní literární postupy, jeho postavy neustále melou z posledních sil a všechno dělají "doslova", v nejvypjatějších momentech z nich padají odstavce dlouhé monology, ve kterých sice asi třikrát zmíní, že není času na zbyt, ale zopakují už podesáté stejnou informaci. To, co z členů výpravy padá za "perly", je pak kapitola sama o sobě. Unylé dialogy plné patosu a klišé mne opakovaně přiměly nevěřícně kroutit hlavou (vážně, fyzicky jsem valil oči a po vzoru kpt. Kirka jsem se plácal do čela). Když má být něco vtipné, autor to vždy nelení zdůraznit větou ve stylu "poznamenal vtipně Eragul", nebo tím, že se něčemu postavy strašně "řehní". Že jsou v knize vrcholem srandy prodřené kalhoty na prdeli, je pak věc druhá. Autor neustále mění, překrucuje a ignoruje vlastní nastolená pravidla. Třeba kouzla si prostě vymýšlí jak se mu hodí. Vše jde absolutně přes únosnou mez a napětí se snaží Bodrov navodit tím, že proti pár postavám neustále posílá tisíce nepřátel, popřípadě na pár vět nesmyslně přepne do přítomného času. Kdejaký farmář ostrým klackem v Cestě k moři kosí místní verzi skřetů po stovkách. Každé kýchnutí schopnější postavy spolehlivě zabije alespoň pět po zuby ozbrojených elitních jednotek mocného hrůzypána Tajrona. Cesta k moři také obsahuje pořádné množství chyb, sám autor si občas plete vlastní postavy, jindy zase denní dobu. Mám soudnost a vím, že i díla, co se mi příliš nelíbila a v komentářích jsem jim celkem naložil, bych sám napsat nedokázal. V tomhle případě dokáži s klidným svědomím říci, že bych to zvládl líp. Škoda, že se na to autor v rámci sebereflexe raději nevykašlal. Proč zrovna k téhle bestiálce složil Divokej Bill celkem slušný song je mi záhadou a pomyšlení, že se někde válí dalších 4.999 kusů tohohle "veledíla" mne budí ze spaní. Pokud jste se dobrali až sem, asi vám je jasné, že pro mne bylo čtení nefalšovaným utrpením a jen moje tvrdohlavost mě přiměla ke čtenářskému masochismu. Po zamyšlení jsem však nakonec nesáhl k hodnocení "odpad!". Ono se dá asi něco napsat ještě hůř, ale vážně jen o trochu. Jedinou spásnou pasáží je cesta do podsvětí, ale jak se říká... z ho*na bič neupleteš. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu. Zkráceně? Příšerná fantasy s šílenými dialogy, blbými nápady a spoustou chyb. Místo radosti mi čtení téhle amatérské slátaniny přinášelo až fyzickou bolest a s nadějí doufám, že na pokračování se Bodrov vy*ere. Ruce pryč! Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 15 % jako 4. hodnotící.... celý text

Pět neděl v baloně 2014, Jules Verne

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "2. Kniha, která má v názvu den v týdnu" Měl jsem trochu strach, že mě tohle klasické "dobrodrůžo" úplně nenadchne a bohužel se to potvrdilo. Ač autorovi rozhodně neodpírám, že byl obrovským vizionářem, jeho "Pět neděl v balóně" mě jednoduše místy vůbec nebavilo číst. Z díla je dost cítit, že je tu s námi již více než století a půl. Verneův popis africké přírody a jejího objevování nezřídka sváděl boj (a prohrával) o moji pozornost a myšlenky se mi i přes vehementní snahu dávat pozor toulaly všude možně. Bohužel se mi nepovedlo nadchnout pro pasáže, kde autor prostřednictvím svých postav vypisuje, komu se povedlo objevit jakou louži v Africe a jak jí pojmenoval. Možná to všechno bylo ze zeměpiseckého hlediska naprosto převratné ale zároveň take nepříliš poutavé ke čtení. Mám ale za to, že kniha "Pět neděl v balóně" prostě nebyla nejlepší branou do díla tohoto francouzského velikána. Když došlo na samotné příhody a doktoru Fergussonovi, skotskému lovci Dickovi a holobrádkovi Joeovi šlo o kejhák, nebyla kniha vůbec špatná a s napětím pracuje Verne obstojně. Ty "klacky", co Afrika (ať už ve smyslu fauny, flóry nebo domorodých obyvatel) házela osádce Viktorie pod nohy, s nimi byla radost přeskakovat. Vždy se však vrátily nezáživné pasáže psané v nepříliš čtivém stylu, které mě přiměly ač s trochu těžkým srdcem ohodnotit knihu jako průměrnou. Jsem vlastníkem vydání z roku 2014 od Omegy a byla by škoda nezmínit hezké obálky nejen "Pět neděl v balóně", ale i celé edice "Podivuhodná putování". Obálky i ilustrace v knize si rozhodně zaslouží pochvalu. Za hloupost však považuji heslovité vyzrazení děje na začátku každé kapitoly, ve kterém kromě potencionálního prokecnutí zvratu nevidím absolutně žádný smysl (i když tohle asi nebude specifikum vydání). Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Tři odvážlivci v balónu vs. nehostinná Afrika a její obyvatelstvo. Kniha nezestárla úplně dobře a prokousávat se některými popisnějšími pasážemi příliš zábavné není. Těch je přitom kniha bohužel plná. I přes zdařilé a napínavé momenty tak nemohu dnešní optikou hodnotit lépe než za tři. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 60 % jako 630. hodnotící.... celý text

Hra o trůny #1 (komiks) 2012, Daniel Abraham

(Byl) jsem obrovským fanouškem Hry o trůny od HBO a samozřejmě i předlohy v podobě Písně ledu a ohně (všechny dosavadní knihy mám už roky za sebou). To obrovské nadšení však bohužel umřelo společně s posledním dílem (dílem, ne sérii) seriálu, který vnímám jako jedno z nejhorších finále všech dob. To, že se můj vztah k látce není už ani zdaleka tak vřelý, ještě neznamená, že jsem na tuhle fantastickou ságu zanevřel. I proto jsem se s chutí pustil do prvního svazku grafické podoby Hry o trůny. Znovu se začíst do toho úžasného příběhu v době, kdy byl Jon ještě naivní holobrádek, Denerys uťáplá holčička, Sansa rozmazelná pipinka a Arya divoké třeštiprdlo s neposednou čupřinou, má obrovské kouzlo. Spolu s utíkajícími obrázky znovu obdivuji Neda, že ani v nelehkých situacích neztrácí hlavu ;). Po stránce scénáře funguje první svazek excelentně. Daniel Abraham si zaslouží pochvalu, v jeho podání totiž nepůsobí komiks zkratkovitě a vše podstatné se do něj i při šíleném množství postav vešlo. Martinovo dílo do obrázků a bublin přenesl s citem, příběh si tak mohou bez větších kompromisů vychutnat i čtenáři, kteří z jakéhokoliv důvodu preferují právě podobu grafického románu. Děj samotný není příliš potřeba rozebírat, v téhle fázi vyprávění vše funguje ještě naprosto bravurně. Jen je mi trochu záhadou proč takový Trident zůstal nepřeložen, přitom bitva na Trojzubci je zcela zažitá formulace. Jak k textu nemám prakticky žádné výhrady, kresba mne úplně nepřesvědčila. Vlastně je dobře, že se autoři zuby nehty straní seriálové adaptace a postavy tak vypadají jinak. Kreslíř Tommy Patterson rozhodně není patlal, co svému řemeslu vůbec nerozumí. Jenže některé postavy, zejména v oblasti obličeje, mi přišly nakreslené divně, nehezky a nepovedeně. Obzvláště pak v některých výrazech s divně nakrčenými nosy jde vyloženě o bubáky, co neměly překročit hranice skicáku. Přišlo mi, že k občas nepříjemnému pocitu z kresby přispěl i kolorista, který podivnost některých obrázků svojí prací ještě podtrhl. Řečené však rozhodně neplatí ve všech případech a třeba taková pozadí zvládá Patterson moc pěkně. Na prvním svazku se mi moc líbily bonusy na konci knihy, které čtenáři umožňují nahlédnout pod pokličku, a i pro kované fanoušky představují zajímavou přidanou hodnotu. Ač v drtivé většině preferuji kolorované komiksové knihy, na základě bonusových materiálů musím uznat, že zrovna Písni ledu a ohně by černobílá podoba strašně slušela. Zakoupeno v roce 2017 za 156,- Kč z e-shopu Dobré knihy. Zkráceně? Velice důstojný start předělávky dnes již legendární ságy do obrázků a bublinek. I v nové podobě staré dobré postavy fungují, a to i když nevypadají jako důvěrně známí herci z HBO seriálu a místy mají ošklivé obličeje. Je fajn se do Západozemí ponořit zase v trochu jiné podobě. Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 85 % jako 185. hodnotící.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2011, Stieg Larsson

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "6. Kniha, která vás zaujala svým názvem" Dobré? Ano. Skvělé? Nemyslím si. Trilogie Milénium má takřka kultovní status a já jsem moc rád, že jsem první díl napasoval do výzvy (zcela upřímně... název mě před lety zaujal na první dobou). Osobně jsem se z toho ale úplně na zadek neposadil. Měl jsem neodbytný pocit, že šlo z cca 500 stránek hravě stovku ořezat a o nic bychom nepřišli. To, že měl Larsson nezkrotné nutkání popisovat, jak postavy každý druhý odstavec pijí kávu, nebo na ni "staví" (aby ji mohli o odstavec dále pít, samozřejmě) mne neskutečně iritovalo. Larsson také na můj vkus dost často sklouzává do odstavců suše popisujících kde se co nachází až do posledního šroubku, aniž by to bylo důležité či přínosné. V práci často sepisuji "Protokol o ohledání místa činu" a některé odstavce mi ho v mnohém připomněly. Což není dobře z žádného úhlu pohledu. Maličko mi nevychází také tvrzení, že při 120 mil. chovaných ovcí vyváží Austrálie 700 mil. tun skopového ?! V thrilleru, který s fakty, čísly a informacemi silně pracuje mne podobný nesmysl (rád se nechám vyvést z omylu) prostě vadí. To, že z knihy nemetám kozelce však neznamená, že je mizerná. Jak mne v některých momentech Larsson rozčiloval, jindy mne naopak neskutečně bavil a napínal (třeba Lisbeth a její odplata). Protagonisté příběhu jsou relativně uvěřitelné a mnohavrstevné postavy, které však nejsou prvoplánově sympatické. Pozvolné odkrývaní tajemství zmizelé Harriet Vangerové dovede krásně rozvířit čtenářovu detektivní mysl a konec, který v určitých ohledech není úplně příjemný, utkví v paměti. Potěšilo mne také, že jde nakonec o ucelené dílo a na dohru (nejen) mediálního souboje Blomkvist vs Wennerström nemusíme čekat do další knihy, jak jsem se dlouhou dobu obával. Zakoupeno v roce 2018 za 137,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Švédský thriller s pamětihodnými postavami a zajímavým tajemstvím, který by však mohl být místy poutavěji napsaný. Raději bych věděl více o vztahu ústřední dvojice než o tom, že zrovna 26. června vypili tři šálky kávy. Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 75 % jako 6428. hodnotící.... celý text

Karlík a továrna na čokoládu 2018, Roald Dahl

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem" Karlík a továrna na čokoládu je báječná dětská kniha. Je stručná a srozumitelná, zároveň ze svých čtenářů nedělá pitomce. Díky skvělé imaginaci Roalda Dahla si ji navíc užijí i dospělí. Ano, takhle nějak by kniha pro děti měla vypadat (mračím se na tebe, Loftingův Dolittle). Útlá knížečka se čte krásně, moc mne potěšil i překladatel, který si vyhrál s jazykem a některé novotvary či nepříliš používaná slova jako "zunknout" je radost číst. Dahlova snaha zakomponovat do příběhu poselství zůstala víceméně bez poskvrnky. Ošklivé vlastnosti rozmazlených spratků jsou po zásluze potrestány, hodné dítě dostane čokoládu... Co jiného naše ratolesti učit? V kontextu naší doby může působit hon za zlatými kupóny, kde vedle štěstí rozhoduje i naditá šrajtofle, jako taková malinká agitka gamblerství a vztah pana Wonky a Umpa-lumpů zase jako "vykořisťování" afrického kmene bílým továrníkem. Výše uvedené berte prosím s nadsázkou. Sám dnešnímu "multikulti" za každou cenu příliš nerozumím. Stejnojmenný Burtonův film z roku 2005 mám moc rád (je to také jeden z mála snímků, kde dokážu vystát afektovaného Deppa). K jeho úspěchu bezesporu patří fakt, že se předlohy drží zuby nehty a upravuje pouze lehce zastaralé prvky (Miky Telekuk tak nekouká na televizi, ale hraje videohry). To jen dokazuje, jak nadčasovou a příjemnou "pohádkou" je ta o Karlíkovi a továrně na čokoládu! Zakoupeno v roce 2019 jako součást kompletu Roald Dahl a jeho fantastický svět z eshopu Dobré knihy za 459,- Kč. Zkráceně? Parádní dětská knížka, která sice v ději peláší zběsile kupředu, nepůsobí však zkratkovitě. I více než 50 let od vydání má co nabídnout dětem i dospělým. Doporučuji předčítat ratolestem ať z nich nevyroste tlouštík August, sebestředná Fialka, rozmazlená Veruka nebo všeználek Miky, a nestanou se tak "hrdiny" další "umpalumpí vypalovačky". Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 852. hodnotící.... celý text

Tři vyvolení 2010, Stephen King

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "11. Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa" Tak z těchhle Vyvolených by producentům stejnojmenné primácké reality srajdy spolehlivě naskákala vyrážka. I Tři vyvolení jsou místy hodně zvláštní jako první díl Temné věže, ale na rozdíl od Pistolníka, který si ode mne odnesl rozpačité čtyři hvězdy, jsou po drtivou většinu knihy také strašně super. King se zde představuje ve své vrcholné formě, přičemž se v jeho podání snad i ze zavazování tkaniček stává zajímavé dobrodružství. Tři vyvolení jsou jednoduše napsaní skvěle. Postavy v komentáři příliš rozebírat nebudu, přeci jen by bylo škoda ochudit budoucího čtenáře o vzájemné první setkání. Ať už jde o ty hlavní nebo vedlejší, každá má svoji propracovanou osobnost (občas nejen jednu) a je radost je poznávat. Střet zmateného a horečkou stiženého Pistolníka s New Yorkem 20. století často vykouzlí úsměv na tváři a netypická rasistka Detta s nezdravou fixací na slovní spojení "bílé svíčky" vás nejednou přiměje smát se na celé kolo. Z Kingovy Temné věže mám pocit, že z vysoka kašlal na to, jestli ji budou číst milióny lidí. Na to je přeci jen příliš "jiná". Jako by ji psal tak nějak pro sebe a z lásky k řemeslu. Což je mi moc sympatické. I přes občasný příklon k podivnu, nepostrádá vyprávění kýženou hlavu a patu a já se skutečně těšil, co na Rolanda čeká za dalšími osamělými dveřmi na pláži. Mnohé události jsou vyprávěny z dvou a více pohledů, přitom nikdy nemáte pocit, že se King zbytečně opakuje. Snad jen to procházení dveřmi a zpět mi v některých chvílích trošičku haprovalo, to je však jen malinká výtka na skvostném druhém dílu epického putování (nejen) pistolníka Rolanda za Temnou věží. Zakoupeno v roce 2018 za 256,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Nekorunovaný král hororu si mě opět získal dílem, co s bubáky nemá nic společného. I když jsou po vzoru Pistolníka i Tři vyvolení místy trochu zvláštní čtení, nenechte se tím zastrašit. Jsou také podstatně zajímavější, barvitější a zábavnější. V cestě za Temnou věží budu bezpochyby pokračovat! Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 95 % jako 1146. hodnotící.... celý text

Batman: Smrt v rodině 2017, Doug Moench

Příběh hořkého konce Jasona Todda (tohle vážně spoiler není, jak to vše dopadne, tvůrci vykecali obálkou, názvem i v samotném úvodu) mohl být vlastně skvělý. Potenciál tu nepochybně byl. V podání scénáristy Jima Starlina je však poměrně tuctový a naivní. Naivita, prolínající mnoha knihami z DCKK, se mi bohužel už zajídá. I v tomhle případě jsem měl pocit, že čtu kousek pro (odrostlejší) děti. Podíl na tom však nejspíš nese i fakt, že Smrt v rodině je už letitější kousek. I kdy na obálce nepochopitelně hlásají, že komiks vycházel v letech 2008 - 2009, ve skutečnosti se do rukou čtenářům dostal v roce 1988. A je to cítit. Pro tak zásadní událost bych si prostě představoval vyladěnější vyprávění (funguje snad jen šílený Joker) i nápaditější kresbu. Bruce s Jasonem jsou si občas tak podobní, že si je ve chvilce nepozornosti spletete. Zejména v akčních sekvencích se pak kresba omezuje jen na nataženou ruku či nohu směrem k padouchovi, doplněnou o obligátní "BÁC". Na poušti zjevně všechno vybuchuje a tvůrci se nám (ne)násilně snaží prodat Land Rover. V rámci ucelené knihy bohužel dost otravuje i opakování předešlých událostí na začátku kapitol, které se hravě roztahuje i přes několik stránek. Kvalitou scénáře i kresby tentokrát dokonce hlavní příběh překonává ten bonusový. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Poměrně důležitá událost z DC univerza v humpoláckém zpracování, které nezřídka působí pateticky a naivně. Komiks bohužel tentokrát nepodržela ani kresba. Nechybělo moc a Smrt v rodině si vůbec jako první kousek DCKK odnesl podprůměrné dvě hvězdy. Možná už jsem těch pláštěnek přejedený... a možná není Smrt v rodiě až tak dobrý komiks. Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 55 % jako 64. hodnotící.... celý text

Třetí zákon 3 a 4 2017, Xavier Dorison

I přes zdejší horší hodnocení musím říci, že se mi druhá polovina Třetího zákona líbila o něco více než ta první. Vzhledem ke stupnici hodnocení databáze si však nakonec odnáší shodný počet hvězd. Ač se budu opakovat, musím i tentokrát zdůraznit, že náboženská tematika a s ním spojené záhady nejsou úplně mým šálkem kávy. Největší problém i závěru příběhu spatřuji v tom, že jsem se ve vyprávění místy ztrácel. I po dočtení mám trochu mezery, co a jak, no a třeba takové vysvětlení hádanky umístění Třetího zákonu nechápu doteď. Jestli jsem pitomec, nebo Dorison svoji vizi neodprezentoval zrovna nejlépe, ponechme na posouzení každému. I kdybych pominul, že jsem občas prostě nevěděl "vo co gou", není příběh vysloužilého inkvizitora Konráda v honbě za tajuplným Třetím zákonem příliš poutavý. Na to obsahuje dost nevyužitých momentů, postav a velkou nálož náboženských plků, které v konečném důsledku nic nepřináší. Velkou pochvalu si však zaslouží kresba (jako ostatně ve všech dosavadních dílech Modré Crwe). I díky scénáři se mohl kreslíř oproti první polovině příběhu daleko více předvést a zejména ve větších panelech Alex Alice kouzlí monumentální scenérie, které si je radost prohlížet. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného Modré Crwe za 199,- Kč. Zkráceně? Krásně nakreslené zakončení nepříliš poutavého příběhu, který dojíždí na horší komunikaci scénáristy se čtenářem a nadmíru náboženského balastu. Průměrné hodnocení je trochu přísné, v kontextu jiných přečtených knih ale přeci jen spravedlivé. Už kvůli Aliceho stylu kresby však není čtení tohohle kousku ztrátou času. Hodnocení na DK v době přečtení: 65 %; Moje hodnocení: 65 % jako 60. hodnotící.... celý text

Leon 2019, Roman Bureš

Byl jsem moc zvědavý, jestli na mě můj velký oblíbenec Roman Bureš bude fungovat i bez prvků fantasy ve vyprávění. S radostí mohu říci, že rozhodně. Jednak mám období antiky rád, no a autor v Leonovi opět dokázal, že umí bravurně udržet čtenářovou pozornost i v kulisách skutečné lidské historie. Příběh o vzestupu a (neodvratnému) pádu Spartakova povstání, vyprávěný kapitánem jeho armády otroků – řeckým boxerem Leonem, letí jako splašená triréma s tisíci vesly. Ač každý, kdo neprospal na základní škole všechny hodiny dějepisu, nejspíše ví, jak to celé alespoň rámcově dopadne, napětí autor drží spolehlivě. V Burešově podání mi vůbec nevadil přítomný čas vyprávění, který mne v jiných knihách často otravuje. Leonovi budete fandit. Je to sympatický halama s tvrdými pěstmi, dobrým srdcem a nějakým tím vnitřním démonem (doslova). Ač je příběh pomsty a hledání ztracené rodiny vlastně dost jednoduchý, nabízí čtenáři spoustu zadostiučinění, přitom nepůsobí lacině či nemístně srdcebolně. Leon je dost krátká kniha, ale to je jen dobře. Ve své relativní strohosti nestíhá nudit a končí dlouho před tím než se vám kulisy okoukají. Jasně, nejde o literaturu s aspirací na nobelovku, mnohé z postavy jsou jen takovými nepodstatnými figurkami bez většího vykreslení. To vás ale během těch několika málo hodin přímočarého dobrodružství, které si s Leonem, Spartakem a tisícihlavou armádou otroků užijete, příliš trápit nebude. Roman Bureš si opět odnáší plnou palbu. Původně čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020, jelikož kniha do 20. téma letošní výzvy úplně nepasuje... Poděkování začíná zájmenem, což mi uniklo. Vůbec jsem při čtení nevěděl, že jde o přepracovaný román Zuřící lev, díky komentujícím. Na samotné hodnocení to však valný vliv nemá. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Roman Bureš opět dokázal, že poutavé příběhy jednoduše umí. Ač Leon neaspiruje na nejpřevratnější knihu všech dob, pořád jde o zatraceně zábavnou a návykovou jednohubku, která si čtenářovou pozornost hravě udrží po celou dobu. Tohle převyprávění Spartakova povstání by si neměli nechat ujít nejen milovníci éry Starověkého Říma... což ostatně platí i pro celou dosavadní autorovu tvorbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 90 % jako 28. hodnotící.... celý text