vnimat_Krasu
přečtené 349
Nejsem sériový vrah
2012,
Dan Wells
Kriminálka s nádechem sci-fi a patnáctiletým hrdinou v hlavní roli, co tak nějak od pohledu páchne po Stmívání a jemu podobných. Wellsova kniha naštěstí klame tělem. Svojí kombinací pubescenta s hororem připomíná Kinga, psychopatickými duševními proslovy zase fenomén Dextera Morgana. A bohužel stín těchto inspirací nedokáže autor knihy překročit a zaujmout něčím ryze osvěžujícím. Přesto báječně svižné a nenáročné čtení a jsem upřímně zvědavý, jakým směrem se Wells vydá v rámci druhého dílu.... celý text
Číňan
2009,
Henning Mankell
Mankell je viditelně vzdělaný muž a stejně jako většina jeho severských souputníků rád sám sebe poslouchá. Nepovažuji za šťastné, když historii socialismu v Číně a projevy otce Maa sáhodlouze vkládá do mozku hlavní hrdinky, a čtenáře, prahnoucího po tempu a rozklíčování zajímavé zápletky, vybízí k jejich přeskočení. Z příběhu čínských bratrů v devatenáctém století jsem si rozhodně udělal obrázek o tamějších poměrech spíše, než když švédská soudkyně rozsáhle přemítá nad vetchými komunistickými traktáty. Samotná thrillerová kostra je přitom znamenitá. Autor se nedrží jen jednoho motivu, střídá prostředí i hrdiny. Bohužel podat zábavně hodinu dějepisu je umění, a tempo Číňana je obzvláště v třetí části téměř nerozpoznatelné. Na rozdíl však od Keplera, Pettersena a jiných detektivních "objevů" severu, však kniha neuráží intelekt a společně s Nesbem se Mankell řadí do škatulky těch méně brakových autorů.... celý text
Léčba ostrou břitvou
2012,
Daniel Polansky
Miliony chyb, kterými Daniel Polansky zmrazil svoji čtivost. Léčba ostrou břitvou je knihou skutečně na pár večerů a mnozí mistři řemesla by se od autora mohli učit, kterak zaujmout čtenáře, aby si před spaním přečetl ještě jednu kapitolu. Jenomže příběh, jakkoliv je zajímavý a napínavý, zoufale postrádá výrazného vypravěče. Vpravdě jsem si nebyl ani po stech stranách jistý, zda je Dolní město spíše středověkým Dublinem, současností anebo vesmírem roku 2500. Nepouštět se do pitoreskních složitostí, napsal by Polansky velice slušnou kriminálku, kvalitnější, než většina populárních severských splašků. Pokud někdo s jeho talentem bude pracovat, věřím, že jednou napíše skvělý bestseller. Proporce na to má.... celý text
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
2009,
Cormac McCarthy
Pro milovníky filosofických úvah a větvených ideí je Krvavý poledník talířem s dobrotami. Já jsem ale mezi naditými odstavci vyzobával drsný příběh ze západu a vzpomínal na trefnost Cesty nebo Téhle země. Nenechte se tedy zmást lákavými anotacemi - tohle vskutku není ten sympaticky přímočarý McCarthy.... celý text
Země mlhy
1994,
Arthur Conan Doyle
Doyle není víno a jeho pozdější práce jsou spíše zkyslé nežli vyzrálé. Jeho lehkost a umění se nadnést, jež známe z jeho detektivek, bohužel před skonem vystřídaly nudné báchorky o spiritismu a posmrtném životě. Země mlhy zaráží tím, jak je brána vážně, a zatímco Doyle se jejím napsáním uklidňoval před sklonkem života, mě ponechalo toto jeho dílo chladným.... celý text
Pod kůží
2002,
Michel Faber
Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.... celý text
Krvavá hostina
1998,
Svatopluk Doseděl
Doseděl je skutečně jeden z mála českých autorů, s nimiž sympatizuji, a jeho texty se dají v rybníčku tuzemského balastu brát naprosto vážně. V jeho prvních povídkách, shrnutých v souboru Krvavá hostina, je ovšem znatelná ještě spousta chybiček, kvůli nimž není dílo dostatečně kompaktní a lehké. Vskutku nevšední povídky - především trojice Bumerang, Světlo zasvěcených a Srdcový spodek - střídají příběhy podle příliš černobílého mustru. Ty i přes nespornou kvalitu Dosedělova slohu nedokáží čtenáře strhnout, ať už kvůli povědomému ději nebo absenci pointy. Hvězdičky dolů za Countdown a povídky s Hazardem - coby ochutnávka rané tvorby autora to ale přesto stojí za to.... celý text
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
2011,
Hallgrímur Helgason
Helgason šrouboval humoristický kult a bohužel strhl závit. Toxicův příběh má řadu senzačních, vtipných momentů a když jej v několika větách převyprávíte známému, pravděpodobně se hrdelně zasměje a knihu si koupí. Jenomže Helgason neumí pracovat s motivacemi postav a tak jen s humorem popisuje genius loci Reykjavíku a nedokáže obhájit chování ústředních hrdinů. Autorovo srovnávání kultur, typické chování Islanďanů či Toxicovy neohrabané mravy jsou k popukání, samotné zápletky jsou ale jemně rozpačité. O několik světelných roků před Laurieho žalostným Obchodníkem se smrtí, o stupeň níže než žánrově podobný film V Bruggách.... celý text
Můj strýček Oswald
2002,
Roald Dahl
Jeden zatraceně vtipný důvod, proč by si nazí muži měli dávat pozor při vypouštění vany.
Připadal jsem si, jako že čtu velmi slušný rukopis od talentovaného autora, který kdosi rovnou vydal bez editace jediného slova. Uměním dobrého spisovatele je krátit a Nemesis by si zasloužil osekat nejen mnoho zbytečných meziher, ale možná i zápletek, do nichž jsem se v průběhu čtení topil. Nesbø zatahal obě zápletky za vlasy tak silně, až na posledních stránkách úplně zplešatěly. Kdybych nečetl skvostné Lovce Hlav, napálil bych zřejmě i nižší hodnocení. Takto dávám Harrymu ještě šanci, nejlépe však v nějakém útlejším vydání.... celý text
Vysvobození
2011,
James Dickey
Dickey není žádný světoborný vyprávěč a pomalý, pro děj takřka nepodstatný začátek mohl výrazně zkrátit a celkové syrovosti by to dost prospělo. Za to si ale vymyslil skvělý příběh střetu měšťáků s burany, který od té doby ovlivnil řadu literárních i filmových děl. Ryze chlapské čtení o jedné klukovině, která se nepěkně zvrtla aneb co mohl napsat Jaroslav Foglar, kdyby nebyl dobrácký, uťápnutý skaut.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
King není mistrem hororu díky námětům, ale pro svůj neobyčejný cit při vedení postav. A tak namísto aby se v hromadě obyvatel městečka čtenář ztratil a většina osudů jej tak přestala nezajímat, jemné operace s charaktery v nečekaně věrohodných situacích dovedou udržet čtenářovu pozornosti na tisícovce stran. Rennie, Julia, Barbie, Sanders, Šéf, Cox, Brenda a Junior. A vlastně i všichni ostatní.... celý text
Lovci hlav
2011,
Jo Nesbø
Svěží, svižný thriller, který perfektně kluše díky vypravěčskému talentu autora a jeho skvělé rovnováze mezi humorem, vulgaritou, nadhledem a vážností. Drsná anglická škola vymáchaná v norském počasí, příjemná především díky minimu hluchých momentů a absenci planého tlachání. Za barvitý popis ruličky od toaletního papíru promočené od výkalů a za tempo, jehož zásluhou se mi text jen stěží podařilo odložit, nadšený a lehce zaslepený plný počet.... celý text
Amberville
2009,
Tim Davys
Byl oříšek zvyknout si, že místo Petera, Anny a George se v knize vyskytují medvěd, ramlice a gazela. A rovněž se nedalo nevšimnout, že tam, kde první polovina knihy překvapuje a šokuje, druhá část jen suše vysvětluje a kouzla světa plyšáků se mění v obyčejnou tuctovku. Davys je skvělý vypravěč malých příběhů a proto si mě mnohem více získalo spíše dokonalé intermezzo s Hyenou Bataillem o spisovatelským múzách, nežli celá zápletka s Erikem, Teddym a Seznamem Smrti.... celý text
Slunce vycházelo za Louvrem
2009,
Léo Malet
Suchý, dějově zhuštěný, leč stravitelně krátký příběh se slušnou atmosférou drsných francouzských detektivek. Krádež obrazu z Louvru, modelka z titulní strany Vogue a záměny identit. Leo Malet mixuje to, co čtenáři žánru mají tak rádi, včetně poslední kapitoly, fungující tradičně jako kompaktní vysvětlení veškerých dosud utajených záhad. Příběhově podprůměrné, formou dostačující.... celý text
Peklo
2011,
Robert Olen Butler
odpad!
Typický příklad konstantního žvatlání vydávaného za propracovaný fantasy svět, břitkou satiru na současnost i minulost. Humoristický canc, který z anotace působí nesmírně zajímavě, byť ani na vteřinku nedrží dějovou linii a pouze popisuje známé osobnosti, s nimiž se Hatcher McCord v pekle potkává. Knižní trest lákající na Pulitzerovu cenu autora, sličnou obálku a milou absurdnost Hlavy 22, k níž má kniha stejně tak daleko, jako Butler k Hellerovi. Bez talentu i bez smyslu pro humor.... celý text