Vjeerus přečtené 468

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

Kniha, která mi opět trochu nesedla hlavní hrdinkou, protože mi vadila její absence jakéhokoliv společenského filtru. Trošku mě fakt mrzelo, co se z ní stalo, protože v Navždycky byla perfektní, ale tady se z ní vyklubala dost zakomplexovaná zbohatlice s problémy s důvěrou. A trošku odtržená od reality, kdy počítala s vzdušnými zámky jako jedenáctiletá a ne sedmnáctiletá. Mrzí mě, že se v knize neobjevilo víc toho cosplayování, výroba a tak, protože to mě na knize opravdu zajímalo a místo toho jsem dostala vcelku velkou hromadu pro mě trapných obřích a přehnaných veřejných gest (pokud tyhle scény vyznání před celou školou máte rádi, mám za vás radost, mě je u toho bohužel opravdu spíš trapně). Co ale nemohu knize odpustit je to množství spoilerů. Autorka se tentokrát nezaměřila na hlášky z filmů/knih, ale spíš na situace, takže hlavní hrdinka si dost často připadala jako postava z filmu X, během nějaké konkrétní scény. Pokud člověk film nezná, většinou se stejně nechytí a nebo ho třeba vyzrazení té zápletky může naštvat. A to jsem milovník spoilerů, ale v téhle knize toho bylo i na mě moc. Plus je opět v grafické stránce, ta dělá opravdu hodně, je líbivá a taková přirozená k dnešní generaci.... celý text

Danred a Onyxová cesta 2023, Dominik Kameš

Mám ráda, když jsou knihy něčím odlišné a tato kniha to u mě splnila hned v několika bodech. Prvním je hlavní hrdina. Ne hlavní hrdinka s úžasnou (skrytou) mocí, kdy při cestě za záchranou světa najde pravou lásku, ale hlavní hrdina, který klade jednu otázku za druhou, někdy bez přemýšlení, a to ho často dostane do situací, kdy je potřeba jeho sebereflexe. Bavilo mě sledovat jeho cestu, kdy sice v mnoha ohledech dospěl, ale v dalších si zachovával povahu patnáctiletého kluka. Ten boj mezi mužem a klukem je prostě perfektní. Další bod bych uvedla magii. Tím, jak ji autor vystavil, má jasná pravidla, takže jejím uživatelům opravdu nestačí jen nějaká genetická vloha nebo talent. Každá osoba za magii musí vlastně draze zaplatit a to nejen po energetické stránce. Svět příběhu je fascinující svým rozdělením a prostředím. Trošku mi chyběla mapka, ale to je možná moje zkreslená představa, že každý fantasy svět potřebuje mít svou mapu. Každopádně epilog knihy slibuje, že v druhém díle poznáme blíž další národ. Příběh plyne příjemným tempem, kdy autor chytře střídá akčnějsí části s těmi výpravnými, při kterých se dozvídáme víc o světě, což je za mě super a je minimální šance na nudu. A posledních sto stran děj opravdu vygraduje a letí až do konce. Jediné mínus v knize pociťuji v malém popisu emocí, při kterých jen kloužeme po povrchu a například v momentě smutku vím, že hrdina sice brečí, ale chybí mi tam ta hloubka, co cítí uvnitř, aby postava nepůsobila takovým neosobním dojmem. Moc děkuji autorovi za knihu v rámci spolupráce.... celý text

Plavba Jitřního poutníka 2006, C. S. Lewis (p)

Tak tady jsem se opravdu nechytla. I když jsem se snažila, prostě mě příběh tolik nebavil, protože vlastně nebyl jeden, ale několik opravdu kraťoučkých dobrodružství, ve kterých byli hrdinové se vším moc rychle hotoví a měli až obří štěstí na hodné lidi. Forma textu se nijak zásadně nemění, takže si užíváme příjemnou dětskou knihu. Princ Kaspian měl tedy na můj vkus v této knize až moc pubertálních výlevů, vzhledem k tomu, jak se choval v díle předchozím. Knihu jsem poslouchala jako audio namluvené panem Táborských, bez kterého už si sérii nedokážu ani představit. Příběh jsem kdysi četla a poslech je opravdu fajn zpestření, když nestíháte mít v ruce fyzickou knihu.... celý text

Beginning of Death Tomorrow 2014, Tite Kubo (p)

Svazek, který je plný překvapení. A vtipu. Na začátku nás čeká finále souboje mezi upnutým a uhlazeným Ishidou a šíleným kapitánem dvanácté jednotky. Za mě musel autor snad na něčem fičet, když vymyslel tak děsivý bankai (úplné uvolnění) :D. Ichigo podstupuje tvrdý trénink, ale co si budem, já vždy čekám na ty jeho společné části s Yoruichi, která je prostě expert na vyvolávání vtipných situací. Další překvapení dostaneme v podobě opětovného setkání s Kenpachim. Poznali jsme hodně osobitých pohnutek, u kterých ne vždy víme, co je jejich spouštěč. Protože tady si dal někdo opravdu práci, aby proti sobě poštval i přátele. Bavila jsem se i scénou ve vězení a těmi krátkými úseky s Macumoto a Hytsugayou. Jako spolupracovníka bych tu ženskou fakt nechtěla, ale v kombinaci se svým kapitánem je zase o zábavu postaráno. Těším se na další díly, které ukážou střípky informací z této knížky v tom správném světle. A prosím víc takových vtipných dílů.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Tohle je asi první kniha, kdy mě hlavní postava vytáčela s každou stranou víc a víc. Většinou mívám jen nějakou část příběhu, kdy ji nemůžu vystát, ale nakonec jí i většinou fandím, ať dojde k tomu svému štěstí. Ale tady? Ne, ne, ne, tisíckrát ne. Hlavní hrdinka se nedá jednoduše popsat ani definovat. Protože dost často popírá to, co jí má definovat. Nesnáší tajemství, potřebuje všechno hned vědět, ale o odstavec dál mávne nad něčím rukou s tím, že "kdo se moc ptá, moc se dozví". Stejně tak její přístup k lhaní. To ona přece nedělá a neumí to. Až na to, že celá kniha je o tom, jak někomu lže a zatajuje věci. Do třetice bych zmínila to, že v první třetině knihy se vzdá po prvním nezdaru, ale v poslední třetině je přece hrdinka, co se nikdy nevzdává. To, že kniha obsahuje snad všechna klišé a stereotypy středoškolských filmů vydaných kolem roku 2005 jsem ochotná skousnout, stejně jako zjevnou inspiraci z videoklipu jedné písničky od Taylor Swift. Co mě ale už vadí je ta údajná Hate-To-Love romantická linka. Ano, vidíte správně, údajná, protože jsem se za celou knihu nedozvěděla důvod té ultrasilné nenávisti, takže jsem spíš měla pocit umělého dramatu. Za mě nejpodařenější části knihy jsou ty chatové konverzace a nebýt toho, že kniha je psaná tak pro třináctky (i když je postavám zhruba 17!, na což se vůbec nechovají) a díky tomu se snadno čte, tak by aspirovala na jednu z nejhorších knih roku.... celý text

Vánoční příběhy 2020, Charles Dickens

Na mé cestě ve čtení klasik jsem tentokrát sáhla po Vánočních příbězích v nové edici od CooBoo. Musím říct, že ty obálky jsou opravdu nádherné. Co se týká obsahu, opět mám rozporuplné pocity. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, pořád si říkám, že alespoň budu moct za několik let svým dětem pomoct s výběrem k maturitě. Ale kniha je soubor povídek, takže to se prostě špatně hodnotí. Jediný společný rys jsem cítila ve velmi důrazném ukazování, jak se má chudá vrstva tehdejší společnosti. Vánoční koleda mě vlastně i bavila, i když jsem zpočátku byla šokovaná tou ponurostí. Jasně, příběh obsahuje na mě několik až moc melodramatických pasáží, ale ty jsou na dobu psaní pochopitelné. I tak jsem si příběh užila a odsýpal a já se těšila na další povídku. Zvonoví bylo opravdu, ale opravdu depresivní. A o dost víc vleklé, než Vánoční koleda. Celkově mi bylo až smutno z toho, co se hlavnímu hrdinovi dělo. Cvrček u krbu byl za mě asi nejhorší povídkou. Ta se tak neskutečně táhla, že jsem ji četla stejně dlouho, jako předchozí dva příběhy. A ve výsledku jsem zjistila, že by mi k uspokojení toho, co mi chtěl autor asi říct, stačilo tak posledních 15-20 stran. Bitva o život měla být milostnou povídkou. Za sebe si představuji asi něco jiného, ale to rodinné obětování mě vzalo u srdce. Jen opět dost táhlý začátek. Prokletí aneb ujednání s duchem mi hodně připomnělo příběh o Faustovi, i když mnohem víc krkolomější a tak ji řadím také mezi ty horší.... celý text

Orange. Kniha sedmá 2023, Ichigo Takano

Musím říct, že jak jsem knihu četla docela s odstupem po celém příběhu, chvilku mi trvalo se chytit, v jakém čase se vlastně nacházím. Svým způsobem jsem si užila jednotlivé kapitoly od všech přátel, kde bylo krásně ukázáno, jaké maličkosti stačí pro radost druhých. Kakeruovi části knihy byli zajímavé, protože jsme měli možnost nahlédnout za oponu konce, který se v knihách dost často jeví jako žili šťastně až do smrti. Takže jo, za mě fajn ukázka vnitřního boje po konci příběhu. Nejvíc mi ale asi dal závěrečný dopis od autorky. Krásně v něm shrnula myšlenku celého Orange a proto tuto sérii budu řadit mezi ty hodně povedené. Bonusový příběh mě asi úplně nenadchnul, asi mi chyběl nějaký širší kontext. Takže jo, bonusovou knihu jsem si užila, ale nenadchla mě na sto procent, jako prvních pět svazků.... celý text

Řetěz ze zlata 2021, Cassandra Clare (p)

Na návrat do světa lovců stínů jsem se těšila a jsem víc než mile překvapená. Po zkušenostech z ostatních sérií jsem se bála, jak mi sedne hlavní hrdinka, protože k těm od Cassie mám obecně spíš negativní vztah. Ale Kordélie je za mě ta nejzajímavější napříč sériemi. Co si asi nikdy nezvyknu a vždy mě to ubíjí, tak je to množství postav. Musím říct, že u této knihy jsem byla ztracená snad nejvíc a nejdýl, protože jak jsou propojení jako bratranci a sestřenice a tak se i oslovují a mluví o sobě, tak to v guláši v hlavě nepomáhá. A pak taky nejsem fanouškem dlouhých kapitol a autorka očividně fanoušek je. Romantická linka je řádně zamotaná. Možná až příliš, tak jsem zvědavá, jak se to rozmotá, protože ta horská dráha je zběsilá. Musím ale říct, že jsem se bavila. A moc. Kniha má vtip a dost propracované a různorodé postavy. První polovinu se seznamujeme se světem a noříme se do démoního problému. V druhé polovině ale dojde ke spoustě zvratů a ne jen ve vztahové rovině. Části z minulosti jsou perfektní a přinášejí do děje tu správnou dávku zvědavosti. Největší výtku mám ale k tomu, že se autorce moc nepodařilo spojit začátek 20. stol. v Londýně s LGBT komunitou. Prostě v té době to bylo skandální (a nejen to), lovci stínů jsou upjatá komunita (aspoň podle Nástrojů smrti odehrávající se o 100 let později) a to jejich v podstatě stoické a bezproblémové přijímání mi tam nesedělo.... celý text

Temné a kruté lži 2023, Ginny Myers Sain

U mě se příběh setkal bohužel spíš s mírnějším zklamáním. Anotace zní opravdu skvěle, to prostředí samo o sobě vyvolá husí kůži a je tak netradiční, že prostě zaujme. A tak člověk, pln nadšení, začne číst. A bohužel se první polovina knihy tak vleče, čtenář se nic nedozví a hrdinka se plácá v podstatě v kruzích, že pak chvilku trvá, než člověk zjistí, že to začíná být i zajímavé. Postavy sami o sobě byli dost osobité a s ohledem na jejich schopnosti se některým nedivím, že potřebovali upouštět páru v alkoholu. Upřímně jsem trošku nechápala zaláskovanost hlavní hrdinky i přes ty všechny věci, které jí druhá osoba provedla, takže s finálním rozuzlením romantické linky naprosto souhlasím. Co se týká vraha, dlouho jsem tápala. Ty, na které bylo ukazováno nejvíc, jsem tam osobně nezařadila, ale zároveň mě nenapadal, kdo jiný by to mohl být. To opravdu přišlo až ke konci, kdy se příběh začal odvíjet rychlostí blížícího se hurikánu. Městečko mělo opravdu děsivou historii a konec byl taková pěkná tečka za vším. Takže opravdu škoda toho začátku, jinak jsem si knihu dost užívala.... celý text

Nový měsíc 2009, Stephenie Meyer

Tahle kniha se moc nepovedla. Děj se neskutečně vleče a kdybych vyzobala ty nejzajímavější části, dali by tak na čtvrtinu knihy. Hlavní hrdinka je jeden velký červený vykřičník. Hazarduje s vlastním životem, kdy sama sobě vsugerovává, že to tak přece není. Propadá se do depresivních stavů, nikdo to neřeší a když už tam ta pohnutka je, Bella se zachová jak malý hysterický spratek ohánějící se dospělostí na papíře. O jejím nízkém, spíš nulovém, sebevědomí není třeba mluvit, to už ukázala v díle předchozím. Ta její závislost na jedné osobě je také dost nebezpečná. Ještě krůček a byl by z ní dokonalý stalker (asi jako Edík). Jacob je v této knize trošku chudák. Je to mladý kuře, který se snaží dorovnat starším osobám. Někdy mu to vyjde, někdy ne. Každopádně se na něj vrší jeden kopanec za druhým od hlavní hrdinky, která ho při první příležitosti odhodí jak proděravělý a špinavý hadr na podlahu. Konec knihy se postaral o řádné drama, kdy si hlavní hrdinka prostě nutně potřebovala prosadit svou, bez ohledu na její nejbližší okolí. Vlastně se jí do krámu návštěva Itálie hodila. Knihu jsem poslouchala jako audio v podání Renaty Wolfové. Z prvního dílu už jsem očekávala, že mi její tón hlasu a výslovnost tolik nesedí, ale už jsem si zvykla a tak jsem dokázala víc ocenit, že autorka příběhu umí i přes všechna negativa psát svižně.... celý text

White Tower Rocks 2014, Tite Kubo (p)

Kupodivu mě tento díl bavil víc, než ten předchozí, který byl rozhodně víc nadupaný akcí. Avšak ve svazku 14 se dozvídáme hromadu informací o charakterech postav a jejich vztazích k ostatním. Kočka Joruiči se nám konečně pořádně ukázala a jistě způsobila nejednomu čtenáři šok. Její postava mě opravdu baví a vždy se na její výstupy těším. Blázen tohoto dílu je rozhodně kapitán výzkumné jednotky, Kurocuči, avšak ne tak sympatický, jako Zaraki. I tak se na ten souboj těším, protože v animované podobě byl opravdu hodně působivý.... celý text

Košík plný hlav 2023, Joe Hill (p)

Moje první setkání s Joe Hillem, druhé s rodinou Kingových. Mám pocit, že mě Maine asi pronásleduje, nebo prostě netuším, co proti němu autoři mají, když se tam děje tolik hrůzných a divných věcí. Očividně je tato oblast dost prohnilá. Chvilku mi trvalo se začíst, příběh jsem si začala pořádně užívat až s příchodem druhé hlavy. Co musím vyzdvihnout je humor v knize, často dost černý. Jako říct useknuté hlavě, aby neztrácela hlavu, to zacuká koutky skoro každému. Hlavní hrdinka se s nastalou situací vyrovnala dost obdivuhodně a počas celého příběhu jsem čekala, kdy u ní dojde k tomu zhroucení. Její improvizace a logické uvažování mi bylo opravdu sympatické. Trošku jsem válčila s kresbou, kdy jsem si nemohla nějak ukotvit její vzhled, protože někdy vypadala jak chlapatka. Ale musím uznat, že já celkově nepreferuji tento typ oldschool kresby, i když k příběhu mi vlastně docela pasoval. Knihu jsem dostala od @crew_komiks na jejich akci Crwecon. Sama bych po knize rozhodně nesáhla, ale musím uznat, že to byl nakonec fajn výstup z mé komfortní čtecí zóny. Děkuji.... celý text

O dracích a Sedmi 2022, Tereza Kadečková

Můj první dojem z knihy byl, že ta obálka je strašně divná a jak tohle mohl někdo zvolit. Ale po přečtení ji chápu a dává naprostý a dokonalý smysl, protože perfektně odráží pocity z příběhu. Užila jsem si vlastně všechny postavy, protože ani jedna se nedrží nějakého hodný nebo zlý. Jsou naprosto přirození se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, osobními pohnutkami, které jsou někdy dost sobecké, ale sedí do charakteru hrdiny, který je konstantní, takže se jeden člověk nestane najednou ze sobce samaritán. Ve světě, který autorka vytvořila, de fakto neexistují nemoci, protože je k dispozici zázračný lék. Ale takový Zázrak musí mít prostě háček a mi jsme vrhnuti do společnosti, která se začíná hroutit pod tlakem kruté reality, když se nemožné stane možným. A jak tato situace rozevře pomyslné nůžky mezi těmi nahoře a těmi dole. Sledujeme bláznivý příběh, který od první strany prostě jede a bohužel na konci nezastaví. Kniha má tak moc otevřený konec, že nikdy nepřestanu věřit v nějaký druhý díl, protože mám opravdu hromadu otázek, obzvláště pak, jestli se příběh knihy O dracích a sedmi spojí s příběhem knihy O dracích a lidech. Aktuálně mají obě společný tak maximálně svět a asi dva tři drobečky, které si třeba jen představuji. Příběh je o všem možném, o obětování, přátelství, zradě, rodině, závislosti, lásce. O osobní i kolektivní síle. O důvěře ve všech podobách - té slepé, té se zadními vrátky a únikovým plánem i té hrané. Takže až na ten konec jsem si knihu opravdu užila, i když je velmi těžké o ní mluvit, vzhledem k tomu, jak je obsáhlá (tématy, ne na počet stran) a bláznivá.... celý text

The Undead 2014, Tite Kubo (p)

Už obálka napovídá, že hlavní bod tohoto dílu bude Zaraki Kenpachi, bláznivý velitel bojové jednotky. A to bláznivý je možná slabé slovo. I když se z počátku zdá, že by se měl spíš řadit k těm záporným postavám, protože přeci jen brání hlavnímu hrdinovi v jeho cíli, velmi brzo nás přesvědčí, že tomu tak není. Jen je prostě svým způsobem dost soutěživý a vůbec mu nesejde na to, zda si zabojuje s přítelem či nepřítelem. Jde mu o tu zábavu. Miluju tu postavu. Díl je akční, zaměřený právě na souboj dvou hrdinů a pak na vnitřní rozpoložení Ichiga. Dozvídáme se pár dalších střípků o Zanpakutou a o celkovém žití mimo zdi Soul Society. Ale krom střetů ostří na ostří se v knize děj nikam neposune a tak je pro mě trošku slabší. Tyhle bojové scény mi většinou líp vyznějí v animované podobě. Závěr knihy je opět ukončen v tom cože momentu, takže mi nezbývá nic jiného, než sáhnout pro další díl a doufat ve vysvětlení.... celý text

Most duší 2022, Victoria Schwab

Závěrečný díl duchařské trilogie s Cassidy Blakeovou nás zavedl do New Orleans. Kniha se opět skvěle četla, ale považuju ji za nejslabší díl, protože mi přijde tak nějak nejmíň strašidelný. Nejlepší pro mě bude stále ten předchozí. Vzhledem k tomu, že cílová skupina jsou děti kolem 12 let, považuji příběh za velmi kvalitní. Pro mě osobně chybí větší hloubka postav a nějaký jejich vývoj. Trošku mi nesedí ta volnost, kterou mají hrdinové od dospělých, ale díky ní si čtenář může užít pořádnou dávku dobrodružství při záchraně vlastních životů. Autorce se opět povedlo krásně popsat prostředí města, i toho za Závojem. Překrývající se roviny podtrhávají složitost historie a jsem ráda, že k tomuto kroku došlo, protože někdy je jedno místo prostě poznamenané víc, než jiné. Docela se mi líbilo i rozřešení problému Jacoba. I když to může působit trochu smutně, za mě rozhodně lepší, než druhá možnost s vykřičníkem. Všichni dostali více méně to, co si přáli, jsou spokojení a myslím, že je příběh opravdu pěkně ukončen.... celý text

Světla nad močálem 2021, Lucie Ortega (Navrátilová)

Musím říct, že mě naprosto nadchlo prostředí. Perfektně promyšlený svět, který měl jasná pravidla a hranice. Neexistovali výjimky a i když jste strašně moc chtěli, život s vámi prostě zametl. Opravdu dlouho jsem si tak moc neužila to čekání na zázrak, protože hlavní hrdinové vždy dojdou ke svému cíli. Alespoň to mi tvrdí spousta knížek. Postavy mi byli sympatické, líbilo se mi, jak se měnila jejich osobnost s tím, jak se z lidí stávali nadpřirozené bytosti. Celkově i kontrast mezi dušemi ne jen v oblasti ty hodné a ty zlé, ale i celkově na poli těch špatných. Autorce se krásně povedlo zapracovat do příběhu vážnější témata, která podtrhávala příběh, ale nedělala z něj depresivní čtení. Vždy jsem se těšila na úvodní části kapitol, které poodhalovali střípky ze života hlavní hrdinky. Jediné, co mi trošku nesedělo na knize, byla romantická linka. Jestli se o ní dá vůbec mluvit, protože ten vztah se tam vybudoval na můj vkus opravdu z ničeho a kvůli tomu na mě konec knihy působil možná až moc pohádkově a nepasoval mi do toho striktního světa.... celý text

Pokoj v barvách štěstí 4 2023, Hakuri

Stejně jako předchozí díly, i tento byl opravdu emočně silný. V první polovině jsme se podívali na příběh hlavní hrdinky očima někoho mimo její svět, někoho, kdo se dívá. Kdo vnímá, že existuje, nebo spíš přežívá a hybernuje. Tím se nám malinko poodhalil i sám hrdina, spolu s pohnutkami vztahujícími se k X. Další část knihy na mě působila možná i depresivněji, než celá hrůzná minulost. Přišlo mi, že koukám na oba hrdiny, kteří jsou mentálně ohlodaní na kost a vlastně nemají co ztratit. Jen jeden druhého. Sači už asi trochu chápu, i když někdy mě dokáže šokovat, jak nemá žádný pud sebezáchovy. U hlavního hrdiny si stále nejsem jistá, co mám cítit, protože je sice brán jako únosce, nejspíš jím i je, ale... Ano, je tam to slůvko ale. Konec svazku slibuje velké propojení děje s vyšetřovateli a já jsem opravdu zvědavá, jak se tohle celé rozmotá. Mangu si užívám, emocí vyvolá opravdu hodně, stejně jako rozhýbává morální kompas, který se ne a ne uklidnit.... celý text

Stínem políbená 2023, Richelle Mead

Další strhující příběh ze světa vampýrské akademie. Musím říct, že zatím pociťuji stoupavou tendenci v kvalitě příběhu. Z toho mám opravdu radost, že nemám pocit umělého natahování. Hlavní hrdinky Rose mi začíná být víc a víc líto. A i když se opravdu občas chová jak malé děcko (wow, jaké překvapení, když je sotva dospělá, pozn. ode mě pro mě), svým způsobem ji obdivuju za to, jak vše nakonec zvládne se vztyčenou hlavou a o kus silnější. Lisa, údajně nejlepší kamarádka Rose, je pro mě stále ta stejná husička, která myslí jen na sebe a vůbec není tak hodná, jak všichni tvrdí. Minimálně ne právě ke svojí kamarádce a za finální scénu jen tleskám. Nejvíc mě však baví scény s Christianem a Adrianem. Oba dostali víc prostoru a nestačím se divit, kolik překvapení ještě skrývají. Mají srdce na pravém místě a v kooperaci s hlavní hrdinkou skvěle fungují jako prvek humoru, který doplňuje jinak vcelku ponurou atmosféru tohoto dílu. Každopádně největší pecku si autorka opravdu nechala na konec a i když se ke mně jisté informace dostali, stále jsem nevěřila, že k tomu dojde. Utrhlo mi to kus srdce, ale vlastně klobouk dolu za tento krok a jsem opravdu zvědavá, jak se s nastalým rozložením hrdinové poperou.... celý text

Zrádci krve 2023, Lynette Noni

Opravdu nevím, kde začít, protože tahle kniha, vlastně celá série, je za mě opravdu perfektní. Co víc si od YA fantasy příběhu přát, než je plynulost děje, milou romantiku, přátelství, těžká rozhodnutí a dávná tajemství. Na knize nejvíc miluju postavy. Autorka si s nimi dala opravdu práci, každá je originální, a ani jedna není úplně tupá. Takže i když kdokoliv udělá nějakou chybu, poučí se z ní a přijímá (ne)odpovídající trest. To, co často vyčítám u YA knih je, že postavy spolu nemluví a domýšlí si něco z ničeho, tak v Zrádcích krve všechny pasáže, od nemluvím, přes nevím co říct, až po mluvím, krásně plynou a navazují. A také dávají smysl a z dostupných informací se jejich myšlenky ubíhají pochopitelným směrem. Rozšíření světa na téměř celý kontinent se mi líbil, rozhodně mě potěšil víc, než prostředí paláce z druhého dílu. Užila jsem si tu kulturní diverzitu, stejně jako jednotlivé zkoušky, které na hrdiny čekaly. Závěr knihy mě v některých věcech nepřekvapil, těšila jsem se na ně v podstatě od první stránky celé trilogie, ale i tak jsem byla spokojená se završením. Musím ale uznat, že jiná odhalení mě opravdu překvapila. O to víc, že v průběhu knihy jsme indicie dostali, ale já si to za boha nespojila.... celý text

Flower On The Precipice 2014, Tite Kubo (p)

V tomto díle spíš napětí jen graduje, ale finále se nedočkáme. To se pravděpodobně ukáže až v dalším svazku, kde si užijeme dlouho očekávaný zápas Ichiga. Ale rozhodně jsme se nové informace dozvěděli. Většina je formou jmen do toho obřího seznamu postav, stejně jako naťuknutí velké škály různých charakterů. Vražda jednoho z kapitánů přileje další olej do už tak velkého zmatku, který způsobil Ichigo a jeho přátelé. Vzpomínkové pasáže mi zpočátku přišli dost nudné, ale čím víc jich bylo, tím víc mi došlo, jak jsou důležité pro Sadovo odhodlání. Sice slabší díl, ale nikdo nemůže od každého očekávat plné hodnocení, protože někdy je potřeba zvolnit a nebo naopak utvořit napětí pro další knihy. A já jsem rozhodně spokojená a těším se na další díl.... celý text