Vjeerus přečtené 469

Rozbřesk 2009, Stephenie Meyer

Upřímně musím říct, že vlastně opravdu nechápu, jak něco tak divného a blbého mohlo dostat filmovou adaptaci. Jako uznávám, že první díl měl našlápnuto slušně, ale čím jsem starší, tím víc se kloním k tomu, že jím měla celá série skončit. Ono obecně tam je největší díra v celém ději – upíři nemají jinou možnost než zabít nebo proměnit, ale v případě Belly je možné odsát jed a kvůli tomu tady máme další tři knihy o dívce zralé do psychiatrické léčebny a jejím vzdychání o tom, jak není krásná. První třetina příběhu vlastně nenabídla nic zajímavého. Hlavní hrdinka poslušně skákala, jak upíři pískali, jen aby dostala to, co chce, ale vnitřně neustále fňukala, jak se jí to a tamto nechce. Když už konečně došla jistému poznání, že svatba není konec světa a lidský život není tak k zahození, dostaneme těhotenský boom. Druhá část z pohledu Jacoba mě bavila asi nejvíc. Člověk mohl nahlédnout do myslí smečky, jejího fungování a dostal i nějaký normální, zdravý pohled na svět a situaci, ve které se náctiletý kluk ocitl. I když měl Jacob své otravné chvilky, jsem ochotna je přijmout právě s ohledem na věk a co si budeme, jeho charakter měl jasné hranice a vyvíjel se. Což se u fňukny Belly říct nedá. Nejnechutnější scéna je rozhodně porod a jsem toho názoru, že místo těchto detailních popisů mohla autorka energii věnovat spíš sexuálním scénám nebo závěrečnému boji, který byl pomyslným hřebíčkem do rakve otravné třetí části. Jako pardon, ale s tak mentálně slabé holky udělat super upírku, která zvládne za čtyři měsíce víc, než jiní za celá staletí, je trošku přestřel. Abych jen nekritizovala, plus na závěr je, že je kniha psaná opravdu jednoduše a díky tomu se opravdu dobře čte, takže i když se člověk po většinu knihy nic nedozví, má přečteno vcelku rychle.... celý text

Zapomnění 2013, Kateřina Pojkarová

Kniha, u které má očekávání tvrdě dojela na velmi dobře napsanou anotaci, která je ale poněkud zavádějící. Jazyk je velmi příjemný, jednoduchý a hodící se spíš do knih pro děti. Nemůžu říct, že by se kniha špatně četla, to naopak, ale popravdě se za celou knihu nic moc nestane. Fantasy prvek je asi brán to naznačení v anotaci, jinak by to s klidem mohl být pouze historický příběh. Co se týká slibovaného rytířství, asi jsem si představovala něco jiného. Tak nějak jsem čekala, že se dozvím, jak probíhá rytířský trénink, jak se muži cvičí s kopím a mečem na koni, různé detailně popsané souboje s mnoha ukázkami dokonalých pohybů, kdy jedna jediná chybička znamená prohru v turnaji. Místo toho jsem si užila skotačení dětí na louce či v jezeře, jejich žbrblání, že se jim něco nechce, věčné pobíhání hlavní hrdinky po panství a informaci, že výcvik je těžký a nároční (avšak ne v čem). Další věc, co mi prostě nesedla je absence informace, kolik let je postavám. Ne jednou jsem byla zmatená, jaký věk zaujímá hlavní hrdinka, protože chvilku máte dojem staré chůvy, chvilku vrstevnice panských dětí a nakonec skončíte někde mezi (a co si budem, to může zahrnovat věk 18-40 let). Do druhého dílu se přesto pustím, protože závěrečný souboj mě bavil a užila jsem si pocity hlavní hrdinky, když si sáhla na úplné dno nejen odhodlání a motivace, ale i fyzických sil.... celý text

Začátek po konci 2021, Jana Jordanová

Kniha, která se neskutečně trefila do toho, co jsem potřebovala. Už několik měsíců válčím s krizí a po dlouhé době jsem zase přečetla knihu na pár nádechů. Stránky ubíhaly pod rukama a nestačila jsem se divit, jak rychle jsem se dokázala začíst a jaký byl problém knihu odložit. Určitě svůj díl na čtivosti mají krátké kapitoly, ale i jasné a výstižné vyjadřování autorky. Příběh má své mouchy, je opravdu jednoduchý a vcelku předvídatelný. Ale na kvalitě pocitů z knihy mi to neubralo, protože si vždy užívám ty cesty k cíli, ne cíl samotný (běžně si přečtu poslední stránky knihy dřív, než přečtu první čtvrtinu). Romantická linka byla na můj vkus strašně rychlá, ale dohnala to svým zápalem a očekáváním společných chvil, kdy jsem si vzpomněla na své náctileté období, když jsem vyhledávala přesně takovéhle momenty, abych se u toho mohla culit a v duchu tleskat postavám, kterým to moc přeji. A ano, tleskala jsem :). Co mě nejvíc nadchlo, byl svět a princip žití Smrtek. A ten výcvik formou „hoď do vody a plav“ byl neskutečný a klobouk dolu všem zúčastněným, jak se dokázali rvát za ten kousek naděje na žití. Rozmanitost postav a charakterů přidala na zajímavosti hlavně s ohledem na to, jak se museli popasovat se zkouškami a osobním životem bez minulosti. A že paleta odhodlání vydržet a vyhrát byla pestrá a do dalšího dílu nám vstoupí lidi všech vlastností – rváči, podlí hajzlíci, obětavci i dříči. Shrnuto a podtrženo, kniha za mě splňuje přesně to, co nabízí zařazením a anotací a neskutečně jsem si ji užila a do dalšího dílu se určitě pustím. Za knihu děkuji autorce, která mi ji poskytla v rámci spolupráce.... celý text

Rosa Rubicundior, Lilio Candidior 2015, Tite Kubo (p)

Díl napěchovaní jedním bojem za druhým a vlastně nám všechny dají fascinující podívanou na představivost autora, jaké formy a druhy úplného vyvolání dokázal vymyslet. I když si o Tosenovi myslím svoje, ten jeho je naprosto fascinující. Bohužel ale podcenil bojové šílenství svého soupeře, který mě opět bavil svými přímočarými hláškami o boji a smrti. Co se týká postav, nic nového se vlastně nedozvíme. Těch pár vstupů do minulosti jsou opravdu jen střípky na podporu aktuálního jednání. Největším překvapením je ale závěr. Na něm je krásně vidět, že chystané rozhodnutí nejen že rozkmotřilo ty na nejvyšších postech, ale menší rebelie v rámci svých sil dělají i ti obyčejní, řadoví shinigami.... celý text

Pláč němého boha - 2. svazek 2023, Tereza Matoušková

Pomalé tempo prvního dílu rychle ustoupilo opravdu hodně akčnímu ději, který mě překvapil takhle v začátku, jelikož jsem tu melu čekala spíš jako vyvrcholení knihy. Ale autorka mě velmi mile překvapila a, i když boje byli rozhodně důležité, krásně rozpracovala děj i po válce a vdechla tím příběhu autenticitu, protože já osobně nevěřím, že když jedna strana vyhraje, celý svět bude najednou v pořádku a šťastný a nebude docházet k nějakým dojezdům. A musím říct, že překvapení se v této knize dočkáme opravdu hodně. Nejen v rámci nečekaných obratů nebo zařazení (vyřazení) určitých osob do (z) bojů, ale i v krutosti a lstivosti postav. Tyhle momenty jsem se kolikrát zastavila a musela to nejen rozdýchat, ale vzdát tichý hold promyšlenosti a rozmanitosti charakterů, kdy někdy bylo sáhnuto opravdu do největšího bahna. Nemůžu si pomoct, ale závěr knihy bych nazvala takový polootevřený. Hlavní problém lidstva žíjícího v Podmoří je za mě uzavřen úplně nejlépe jak mohl vzhledem k rozdaným kartám, ale u božské linky čuchám připravenou půdu pro nějaké volné navazovaní? Nebo přímé pokračování? Pokud ano, rozhodně budu zvědavá, jak se Worlih a Toreus zorientují v nové roli. Ti dva pro mě byli v celém tom drsném a svým způsobem prohnilém světě, takové dva milé obláčky, co ta zvěrstva vyvažovali. Což je ironické, když se jedná o hrbáče a nekromanta :D Knihu mi poskytla autorka v rámci spolupráce a moc jí děkuji za ten skvělý zážitek.... celý text

Pláč němého boha - 1. svazek 2023, Tereza Matoušková

Přiznávám, že na knize mě okamžitě totálně pohltil svět, hlavně svou rozmanitostí, postupně se odkrývající historií a faktem, že je celý pod kupolí pod mořem. Příběh je vyprávěn z pohledů několika postav, které nám představí nejen národ, ze kterého pochází, ale i různé pohledy na aktuální problémy nebo střípky charakterů jiných postav, takže ne jednou se mi stalo, že můj první dojem z hrdiny byl razantním způsobem změněn. A i když to vždy nebyla změna k dobrému, pořád jsem si uchovala to nadšení, protože takhle uvěřitelné a reálně se chovající postavy jsem dlouho v knichách neměla. Pokud čekáte epické rychlé fantasy, kde se skáče ze zvratu na zvrat, tak asi budete zklamaní. Děj plyne opravdu pomalu, protože je postaven na politice, intrikách a dlouhodobých plánech. Byla jsem opravdu mile překvapena, jak mě to bavilo a to postupné odhalování těch plánů a postojů mi přišlo přirozené. Člověk si při čtení opravdu musí dávat pozor na dění, protože sebemnší narážka nebo nápad může mít velký význam. Hrdinové opravdu hodně přemýšlí (teda až na jednu horkou hlavu) a vše mají, minimálně pro sebe, logicky obhájené. Závěr knihy nic neuzavře, naopak rozhodí karty takovým stylem, že prostě pro ukojení zvědavosti pravděpodobně rozečtete další svazek tentýž den.... celý text

Itačiho síla 2014, Masaši Kišimoto

Za mě jeden z těch povedenějších dílů, zásluhou samozřejmně dvojice Itachi a Kisame. Jelikož jsem anime viděla už mnohokrát, a celé, mám větší představu o tom pozadí a paradoxně mě fascinuje to chování mezi Uchihy a některé věty vnímám v úplně jiném světle. Každopádně díl je opravdu akční, Sasuke dostane daší ťafku do své už tak narušené mysli ohledně honby za silou a zjistíme, že i cvoci dokážou být vážní. Tedy někteří, viď Guy :D Druhá polovina knihy pokračuje v hledání adepta na Hokageho a tréninku Naruta. Líbí se mi, jak jeho postava dokonale pasuje na rčení „můžeš bejt blbej, ale musíš si umět pordit“, takže dostaneme spoustu originálních postupů. A opět nám autor ukázal, že být ninjou není nic pro bačkory.... celý text

Kláru si chce koupit každý 2023, Heliodor Šimanik
odpad!

Ráda bych řekla, že mám s knihou jen jeden zásadní problém, ale bohužel jich je tolik, že se mi sem snad ani nevejdou. První, a ten největší, je špatná (nebo žádná?) betace/korektura, protože přímá řeč jedné osoby se opravdu nerozsekává na dva a více odstavců, bez ohledu na to, kolikrát je monolog přerušen upřesněním pocitů či pohybu. Ve chvíli, kdy je takto mluvících osob víc, vznikají zmatky a já musela doslova každou stránku číst víckrát, abych se pokusila odhadnout, kdo mluví. Postavy. Já jim prostě nevěřím, nechápu a neznám je. Pominu fakt, že dostáváme hromadu osob, které zdánlivě budou mít nějakou roli v osudu Kláry, abychom zjistili, že jsou padesátistránkové křoví, které se prostě vypaří. Vztahy mezi postavami pro mě nejsou uvěřitelné, protože kromě logického uspořádání partner-partnerka a rodič-dítě v knize nevidím žádné budování mezilidských vztahů, jako je třeba přátelství. To se najednou ze strany na stranu dozvíte, že ta šedá postava v pozadí je kamarád, který splní úlohu a zase se po něm slehne zem. S tím úzce souvisí emoce, kterých jsem očekávala opravdu hodně, vzhledem k těžkým tématům. A opět jsem je nedostala. Traumatický zážitek byl useknut před začátkem a pojmenován o čtvrt knihy dál a já nemohla s hrdinkou tu bolest nijak vstřebávat. A když už došlo na svěřování, vše bylo shrnuto do věty, že si své trápení a bolesti všichni řekli. Tím se pro mě všichni stali strašně neosobními a cizími. Příběh s obřím potenciálem, na jehož pro mě nejzajímavější část jsem čekala 140 stran. Neříkám, že jsem s tou filozofií souhlasila, ale jako pohled na myšlení jiných rozhodně zajímavý. A se závěrem té rozmluvy jsem dokonce i souhlasila. Ale dostat se tam bylo příliš dlouhé a úmorné, když jsem se musela potýkat s výše popsaným a dále pak na můj vkus s nadužívanými zdrobnělinami, nelogičnostmi, jako teleportace postav, bezproblémový exhibicionismus sexuálně zneužitých postav, který ke konci začal zavánět nějakou hippie sektou se zenovým mistrem v čele, vysokými finančními transakcemi u běžných lidí bez nějakého šťourání bankou (kde obyčejná studentka legálním způsobem přijde ke statisícům ze dne na den?) nebo věřící křesťanka s tak otevřenou myslí, sexuálním apetitem s muži na jednu noc a přijmutí reinkarnace během jednoho kraťoučkého rozhovoru. Za sebe tedy kvůli zmíněným neduhům nedoporučuji.... celý text

Pod štítem magie 2023, KayLynn Flanders

Dost průměrná kniha, která ničím výjimečným moc nezaujme. A kdyby náhodou ano, protože mě opravdu bavili části, když se hlavní hrdinka konečně dostala do Turie, u průměrného hodnocení zůstanete díky neskutečně vleklému začátku. První třetina knihy se nesla v duchu chození od bodu A k bodu B, kde jsme se dozvěděli minimum informací o postavách a nastínění zápletky bylo až velmi stoicky přijmuto díky zvláštní schopnosti hlavní hrdinky. Ta se sama celou dobu snažila být šedá myš a vlastně se jí to dařilo tak dobře, že šedé bylo vše, co nám představila. První zvrat nebyl žádné překvapení, ta kniha ho žalostně potřebovala. Od putování divočinou jsem čekala trošku větší vzrušení a napětí, ale opět nic, až jsme se dostali k „nečekanému“ zvratu číslo dva a ten konečně zahýbal dějem. Co jsem opravdu ocenila byl fakt, že nebývá moc časté, aby hrdinové v YA knihách dřív mysleli, než mluvili a zavrhovali ostatní kvůli tajnostem. Tady se autorka z tohoto na nervy jdoucího standartu vymanila a tajemství, která se nutně musela provalit, byla přijata logicky a všichni dostali možnost si vše vyříkat jako dospělí lidé a neštěkali na sebe jak banda štěnat. Knihu si s klidem přečtěte, svět rozhodně zajímavý má, ale pokud vyhledáváte (YA) fantasy, nic moc nového vám kniha nedá a pracuje s klasickými šablonami.... celý text

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 2 2023, Kei Koga

Začátek knihy mě velmi překvapil a bavil. Dostali jsme postupně budovaný příběh, i když trošku rychlý, ale byl tam, jednoho novináře, co se fakt neštítil ničeho. Ale ve chvíli, kdy se na něj detektiv zaměřil už to šlo dějově zase do kopru. Jak Dan shání informace, kde se jeho padouši nacházejí? Jak se k nim dostane? Kdy a jak to plánuje? Proč nemáme víc omáčky okolo jeho keramických děl? Druhý případ se aspoň pokusil o nějakou větší interakci mezi padouchem a „dobrákem“, ale opět je tam hromada děr v ději. To mi chce autor nakecat, že nikomu nepřijde podezřelé, když jeden člověk tahá druhého z vlaku ven (minimálně nějakým hlídkám u kamer z vozu nebo stanice). Prostě mi chybí to plánování únosů, aby to pak dávalo logický smysl. No a brutální záběry, které tolik táhli první díl, tak zde už tak brutální nejsou. Takže i když se to nezdá, druhý díl se mi líbil o maličko víc, než první, právě díky té snaze přidat příběh, i když prostě jen z jedné strany. Za mě by kniha fungovala líp, kdybychom buď o Danovi nevěděli nic a prostě se jen zjevil jako tajemně brutální ruka zákona a nebo všechno. Tohle něco mezi mě tak maximálně frustruje.... celý text

Zaklínačky potíží 2022, Kristin Cast

U žádné jiné knihy jsem neměla tak často chuť si někde sehnat alespoň pár stran originálu, protože nechápu, že tak špatná kniha po textové stránce mohla spatřit světlo světa. Tak patetické a bezduché rozhovory, neustále se opakující slova (3x strom v jednom odstavci), krkolomné věty a sloh na úrovni tak šesté třídy je opravdu vražedná kombinace a nechce se mi věřit, že by byla chyba jen na straně překladatele, korektora a redaktora, kteří to pustili ven u nás v ČR. A co si budem, tak nechutně popsanou sexuální scénu jsem taky ještě nečetla, nehledě na fakt, že mi nepřišla úplně vhodná (ta detailnost) do knihy s tak mladými hlavními hrdinkami. Co se týká postav, tak jsem se moc nechytala, která z dvojčat je která. Svůj charakter si holky předávali jak štafetový kolík a jejich bystrost z jasných indicií také nebyla na nejlepší úrovni. Ostatní tam byli opravdu jen do počtu, aby hráli role pomocníků na poslední chvíli, ne moc dobrého mentora nebo naprosto příšerného přítele. Bohužel samotný příběh moc plusových bodů nepřinesl. Ze začátku mi přišlo fajn, jak autorky rozebírají téma smutku a nechávají postavy ho opravdu zpracovávat, ale pak to pohřbí absolutním nezájmem dotáhnout věci, na kterých nejvíc záleželo. Celá magická linka mě nijak nenadchla, protože jsem nenašla vlastně žádná pravidla jejího užívání a jak s tím vším souvisí zaměření. Honba za uzavřením bran byla už taková špička ledovce, protože ty teleportace přes celé město a namixování každé mytologie dodělali kvalitní guláš.... celý text

Stříbrná židle 2005, C. S. Lewis (p)

Začínám se blížit k závěru celé série, jelikož knihy konzumuji dle časové osy. A musím říct, že Stříbrná židle je pro mě zatím snad nejlepší díl a to i přes fakt, že Eustace fakt nemusím a ženská postava není o moc sympatičtější. Příběh prostě táhne bludička, který svým pohledem na svět způsobí ne jednu komickou situaci. Hlavní trojice se tentokrát vydává zachránit prince, a možná celou Narnii, ze spárů neskonale krásného zla. Při své cestě pokazí opravdu mnoho věcí, ale nevzdávají se naděje a přes území obrů se dostanou do kouzelného podzemí o několika patrech plných tajemství. Jediné, co mi kazí ten dobrodružní pohádkový příběh je to věčné olíbkávání postav. Nejsem prostě fanoušek mlaskavých teplých polibků na dětská ústa, ať jsou od „Boha“, nebo kohokoliv jiného. Knihu jsem poslouchala v podání od Martina Táborského a budu se opakovat, jeho hlas příběhu dává to pravé kouzlo.... celý text

Bez citu 2022, Neal Shusterman

Musím říct, že tak první třetinu knihy jsem byla zklamaná. Nové postavy mi vůbec nesedli a o těch starých tam toho bylo opravdu málo. Chvilku jsem se bála, že se autor pokusí vytřískat ten stejný příběh, co už tu byl. Přeci jen, složení druhé trojice bylo dost podobné té první. Ale ve chvíli, kdy se začali dějové linky různě propojovat a zároveň rozpojovat, příběh nabral opravdu dobrý směr a ani jsem si nevšimla, jak rychle jsem naskočila do pocitu prvního dílu. Nejvíc mě bavila linka desátků, což překvapilo mě samotnou, protože ta mi přišla naposled nejmíň záživná. Ale na jejich mentalitě a přijímání faktu rozpojování je prostě něco jiného a netradičního. Nakonec musím sama uznat, že nabráním víc pohledů (orgánový pirát, desátek, rebel a výtvor) vneslo do příběhu možná trochu zmatku, ale zároveň takový ten obraz pravé společnosti. Závěr knihy je opět obří exploze, která tak rozhodila karty, že se opravdu těším na další díl. Dostala jsem skvělou dávku informací, aby mě zajímal osud všech, včetně té osiny v zadku Starkeyho, protože ten zaslouží shořet v pekle. A naťuknutí historie rozpojování? Tu chci všemi deseti.... celý text

Zatmění 2009, Stephenie Meyer

Tak si tak říkám, že vzhledem k tomu, že tohle byla kniha mého dětství, tak jsem vlastně dopadla dobře, co se týká partnerů do vztahu. Pokud někomu přišlo ještě skousnutelné chování hlavních hrdinů, v tomto díle je to jeden velký červený vykřičník za druhým. Nejen že hlavní hrdina je stalker, což víme od prvního dílu, ale je to taky sobecký žárlivec, co omezuje osobní svobodu a nedokáže rozumně uvažovat ohledně nebezpečí. Co se týká hlavní hrdinky, tak její nulové sebevědomí je kapitola sama o sobě a dost z nás v určitém věku nevěřilo, že by se mohlo někomu líbit. Ale vzhledem k faktu, že po ní slintá půlka města, už by se mohla trochu zamyslet. Co mi ale fakt vadilo, tak je její manipulátorství. Protože co nevyřeší žádost, vyřeší slzy. A taky jakákoliv absence sebeúcty, to škemrání o sex je opravdu smutné. Jak jsem si v minulém díle oblíbila Jacoba, tady jsem byla jak na houpačce. Někdy byl ta nejrozumnější osoba v celé knize, jindy zase jen ten patnáctiletý kluk. A to je vlastně v pořádku, jen jsem asi v tom množství sebedestruktivních hrdinů nepotřebovala dalšího. Knihu jsem opět poslouchala jako audio, kdy mám stále stejný problém s přednesem, ale už ne tak velký.... celý text

Night of Wijnruit 2015, Tite Kubo (p)

V tomto díle se autor zaměřil na hodně postav, možná až moc a tím jsme se dostali dost na mrtvý bod, kdy čekáme, co se bude dít dál. Nejzajímavější rozhodně byla minulost Rukii s Kaienem, ta mi opravdu přišla smutná, ale chápala jsem ta rozhodnutí. K tomuto dílu se nedá říct nic moc jiného, než se těším na další díly, kdy budou chystající se zápasy odstartovány a při tom snad odhaleny pohnutky jednotlivých hrdinů. Protože jak se různí kapitáni staví jeden proti druhému, to je opravdu docela šokující. Stejně jako je podezřelý ten poslední dopis Aizena.... celý text

Řetěz ze železa 2022, Cassandra Clare (p)

Po jízdě prvního dílu, kde jsem neměla téměř co vytknout, jsem se těšila, jak si s knihou večer sednu a ráno, totálně nevyspalá, se zvednu. Bohužel jsem ale hodně rychle narazila na nudu prvních sto stran, kdy se na můj vkus až moc pitvaly svatební přípravy a celkově samotná svatba. Když bylo vše odbyto a hrdinové si zvykali v novém uspořádání, konečně se začalo i něco dít, a že to bylo opravdu záhadné. Těšila jsem se na každé odhalení nové indicie. Sice mi ty napínavé, zábavné a dramatické části trošku rušili úseky s Lucií, které se nesli v duchu pokus - omyl a přemýšlení, ale celkově jsem se opravdu těšila na každou stranu. Postavy se dále vyvíjeli a odhalovali svá tajemství a jsem ráda, že moji oblíbenci dostali víc prostoru. Autorce se musí nechat, že opravdu umí hrdinům udělat emoční horskou dráhu a člověk neví, zde je má za jejich rozhodnutí litovat, odsuzovat a nebo s nimi soucítit a modlit se, ať vše dopadne dobře. Od třetího dílu očekávám opravdu hodně.... celý text

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

Další kniha na mé cestě k pokoření všech Humbook tipů se stala tato a jsem opravdu zklamaná. Vezmu si k ruce část textu Monči ze zadní strany obálky, kde se píše, že ji nadchla poetičnost jazyka, uvěřitelné postavy, knižní prostředí a kroniky Ormanu. Poetičnost si představujeme asi každý jinak a za mě byla spoustu vět opravdu krkolomná a musela jsem některé číst i víckrát, abych si v hlavě srovnala ten význam. Čistě subjektivní věc a u mě se bohužel setkala spíš s nevolí. Co ale fakt neberu, to jsou uvěřitelné postavy. Kniha se dotýká opravdu vážných témat, nejen smrti blízké osoby, ale i duševního zdraví. Upřímně jsem moc Amélii nevěřila její truchlení, jelikož na těch pár stranách, kdy byl vztah dvou dívek představen, jedna plánovala život té druhé a ta se podvolila i v případě, kdy úplně spokojená nebyla. Dále mi vůbec nesedlo budování vztahu hlavních hrdinů. Nevěřím totiž, že by si člověk s tak závažnými problémy, jaké má Nolan, pustil tak blízko naprosto neznámou osobu během jediného týdne. Být to dva měsíce, mluvím jinak, ale týden je prostě krátký. A třešničkou na dortu charakterů je samotná Amélie, která je sice jednou nohou vysokoškolačka, ale chová se spíš jako čerstvá středoškolačka. Knižní prostředí bylo fajn, ale nemyslím si, že hrálo nějakou významnou roli. Faktem je, že na celé knize mě nejvíc zajímali právě kroniky Ormanu, o kterých jsme se bohužel moc nedozvěděli, jen proč vznikli. A to mě mrzí, protože jejich námět zní pro mě zajímavěji, než celá kniha Všechny stránky Amélie.... celý text

Zápisník smrti 7 2013, Tsugumi Ohba

Kniha je opět nadupaná obřími strategiemi, ale už pociťuji i fakt, že má Kira prostě štěstí. Protože bez něj by takto složitý plán nemohl snad ani vyjít. Jako spousta jiných čtenářů, tak i já se nemohu zbavit myšlenky, že by příběh zde mohl klidně skončit a obávám se nástupu nových postav. Co o to, jejich představení nabízí určitě hodně zajímavého, ale vlastně se dost vrátíme na začátek a znova zažijeme souboj super chytrých mozků na různých stranách barikády, kdy ani jedna neví nic o té druhé. No, uvidím, jak mě příběh chytne dál a třeba i překvapí. Popravdě musím říct, že jak bylo jednání Kiry na začátku i pochopitelné, už se z něj stává opravdový zaslepenec a tím dost nesympatická postava, které opravdu baví Ryuka.... celý text

Sunstone: Milost!: Kniha první 2023, Stjepan Šejić

Na další knihu od autora jsem se ohromně těšila. A opět nezklamal. Komiks nás zavede do minulosti dvou důležitých postav ze série Sunstone a na tu Alanovu jsem byla nesmírně zvědavá. I když se jedná o erotickou BDSM knihu, rozhodně není laciná a trapná, ale naopak zde najdete běžná životní úskalí. Například hledání vlastní identity a orientace, nebo vyrovnání se se školní šikanou, protože máte neobvyklý koníček. Najít aspoň tu jednu osobu, co vás vytáhne ze dna a přijme takové, jací jste, to je za mě hlavní poslání knihy. Sex, záliba v BDSM a učení se o něm je už jen taková nástavba přátelství s důvěrou. Líbil se mi kontrast mezi dvěmi dějovými linkami. Ta Alanova je právě o přátelství, fantazii a hledání svého místa ve světě, ta Anneina je víc romantická a něžná se spoustou momentů z života, jakého si dokážeme spíš představit (koncerty, škola, tlachání s kamarádkou). Autor při kresbě skvěle využíval podobné milníky v jednotlivých linkách na prolínání příběhů a díky tomu jsem měla pocit, že opravdu s protagonisty sedím v jedné místnosti a poslouchám jejich životní příběh. Perfektní a určitě si nenechám ujít další díl. Za knihu moc děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.... celý text

Otisky Chribdy 2022, Kristina Waagnerová

Třetí díl nám dá pořádnou dávku krvežíznivých Sarrei. Ta změna prostředí byla perfektní, protože od začátku příběhu mě zajímali snad nejvíc, protože jsem nevěřila, že to jsou jen poskoci vlastních pudů. A měla jsem pravdu, v intrikách by se mohli rovnat Ymiře a to je sakra vysoká laťka. Obdivuji autorku, jak skvěle má jednotlivé dílky příběhu poskládané, protože se mi konečně potvrdilo podezření z prvního dílu. A stále si očividně nevyčerpala studnici fantazie na prostory. Jáma a přilehlé vězení musí být impozantní. Na to, jak je kniha (nezvykle) krátká, tak informací má požehnaně. Nejen, že máte chuť rozcupovat na kousky tu stříbrnou Erin, proplesknout nějakou železnou tyčí Felixe a obejmout Renegora, ale rozhodně se chcete nabourat do hlavy Isarel i Ymiře, abyste aspoň tušili ty jejich plány. Upřímně fakt nevím, která z nich je šílenější :D. Moc nevím, co dodat. Je to jízda. Na konci knihy si připadáte naprosto vyčerpaně a sežvýkaně, ale chcete se do světa hned vrátit. Protože potřebujete víc Andreila. A vlastně všech postav, kdy doufáte, že všichni dostanou, co si zaslouží, protože přece víme, že autorka opravdu umí nechat hrdiny trpět.... celý text