Vjeerus přečtené 468

Cress 2014, Marissa Meyer

Další z naprosto perfektních retellingových knih od Meyer. I když jsem se z počátku bála té délky, protože ta naskakuje s každým dílem měsíčních kronik neskutečným tempem, ale při začtení to člověku ani nepřijde, protože tu přeci jen máme i linky hrdinek z předchozích knih. Cress mě jako postava úplně nechytla, ale jsem naprosto spokojená s tím, jak autorka její příběh uchopila a tím se její někdy až moc pohádkové a naivní představy snadno pochopí a akceptují. Tahounem série je ale rozhodně náš kapitán z předchozího dílu. Dostal se hodně do popředí a postaral se o notnou dávku vtipu a zároveň dost střízlivého myšlení pro běžného smrtelníka. Má můj obdiv za popasování se se svým handicapem, protože jsem spíš čekala přerod na trosku a ne na tak velkého hrdinu. Po dějové stránce se spousta věcí hodně, ale opravdu hodně komplikuje, ale aspoň se hlavním hrdinům povedl zásadní bod v jejich plánech a ten popelčin příběh znova dostává to romantické kouzlo. Závěr knihy je přesně ve stylu, že člověk chce okamžitě další díl, jelikož to autorka utnula těsně před válkou, která nad světem visí už pěkně dlouho. Jen co se mi do rukou dostane Winter, hodlám ji slupnout za pár večerů jako Cress.... celý text

The Deathberry Return 2015, Tite Kubo (p)

Tento svazek se naprosto zaměřil jen a pouze na začátky soubojů. A že se jich odstartovává málo se říct nedá a i když jsou některé mezi osobami, které téměř neznáme, už teď je cítit, že boje to budou velmi vyrovnané. Ichigo se konečně ukázal a jeho příchod je pro spoustu shinigami určitě nezapomenutelný, stejně jako pro Rukiu, která si udělá letecký den a díky němu se autor postaral o aspoň malou dávku humoru v té vážné situaci. Každopádně je vlastně k vzteku tolik rozehraných linek, ale chápu záměr autora – takhle si v následujících několika svazcích každý najde to své, než abychom měli knihu až dvě souboje postav, které nás nebaví a naopak. Takže jo, těším se na další díly a jsem zvědavá, zda Ichigo svůj trénink dokončil, nebo ne, protože i přes to, jak se tváří, tak není nic jisté. Jako vždy.... celý text

Měsíční píseň 2009, Patricia Briggs

Tak tahle kniha byla opravdu překvapení roku. Při pohledu na obálku jsem nabyla dojmu, že to bude nějaká laciná a naprosto předvídatelná poloeroťárna s prvky fantasy a plná klišé, ale nakonec se z knihy vyklubal skrytý poklad na poli urban fantasy. Hlavní hrdinka zaujme hned na začátku svým racionálním přístupem, kdy si uvědomuje co a kdo je a že je občas potřeba zatnout zuby a podřídit se, aby vypjatou situaci nezhoršila. Se svým sarkasmem a pěknou dávkou sebeúcty proplouvá světem nejen lidí, ale i nadpřirozených bytostí. Autorka vymyslela perfektní svět, kdy vzala klasická fakta o fantasy bytostech a dala jim k tomu výrazné osobní charaktery, takže pak tolik nezáleží, zda jste vlkodlak, nebo ne, ale jestli jste prostě povahově vůl a nebo dobrák a jak se se svým darem (či prokletím?) naučíte fungovat. Po dějové stránce je kniha také jedno velké wow, protože se opravdu stále něco děje, až jsem měla pocit, že příběh snad neobsahuje jedinou nudnou vycpávku. A co víc, tolik překvapivých zvratů a momentů jsem nečekala a stále nemůžu uvěřit tomu, jak nás autorka přelstila hned na začátku seznámením s postavou, kterou jsem považovala za budoucí hlavní, a pak jí odsunula do pozice jednoho dílku obří skládačky. Poslední plus je, že se autorka vyhnula klasickému padouchovi, který má prostě jen zlý plán na ovládnutí světa a jen tak ho potřebuje při závěrečným souboji vyzvonit minimálně hlavní postavě dřív, než ji zlikviduje. Zde naopak dostaneme spoustu dedukčních schopností a nepřítele-dobráka, co to vzal jen za špatný konec.... celý text

Trnitá řeč 2018, Leigh Bardugo

První, co opravdu musím zmínit je ta grafická vymazlenost. V tomto ohledu jsem si užívala každou stránku a sledovala ty narůstající vzory při okraji. V tomto ohledu by kniha mohla být jasných pět z pěti, ale Na to, že to je soubor pohádek, tak se mi jednotlivé příběhy četli hrozně pomalu a nemůžu si pomoct, ale každá další povídka po té první šla kvalitou dolu, kdy to završil neskutečně a zbytečně dlouhý rádoby prequel na Malou mořskou vílu. Sami o sobě jsou příběhy i zajímavé, protože nabízí dost jedinečný a občas až svým způsobem zvrácený pohled na klasický formát pohádek, kdy je vždy dobro krásné a milé a zlo škaredé. Určitě je plusem knihy, že autorka ukazuje charaktery různorodé nejen na duši, bez ohledu na vzhled, ale krásně do toho zakomponovává i prostředí a celkovou společnost, takže mnohdy ten lepší člověk je ve výsledku za zlého jen shodou okolností a obrovského zklamání. Nemůžu říct, že by byla kniha špatná, ale mě osobně se Bardugo prostě špatně čte a dost příběhů mi přišla hodně vyplněná ničím a tudíž je to za mě spíš průměrné čtení i přes svůj námět. Myslím, že tuto knihu mohou číst i lidé, co svět Grishavers vůbec neznají, protože ke čtení pohádek většinou není tolik potřeba znát krajinu, ze které jsou.... celý text

Pokoj v barvách štěstí 5 2023, Hakuri

Tak tenhle díl jsem si naprosto užila a ještě teď jsem v šoku, aneb když se vlastně role oběť x padouch obrátí. A jak. Že je hlavní hrdinka opravdu narušená osoba kvůli své minulosti už víme. Málo kdo by s ní nesoucítil a náznaky lehkého duševního onemocnění tam jsou. Ale to, jak se předvedla v tomhle díle je síla a vrhá ji to úplně do jiného světla. Až je mi líto hlavního hrdiny, ke kterému si momentálně dělám větší a větší cestičku a už mě opravdu zajímá jeho historie. Detektiv je perfektní a mám radost, že to není postava klasického úzkoprsého hrdiny, ale dokáže svou mysl otevřít dál, než jen na zjevné informace a podívat se trošku do hloubky náznakům. Opravdu jsem zvědavá, jak tento příběh dopadne.... celý text

Kavárna v Kodani 2018, Julie Caplin

Asi takhle, očekávala jsem něco jednoduchého, milého a že tím proložím tu kupu fantasy, co čtu. A to všechno jsem dostala. Hned od začátku je člověku jasný, kdo s kým bude, ale předpokládám, že romantické knihy se nečtou pro ten wow moment, že fakt tihle dva spolu skončí, ale pro tu cestu k tomu happy endu a očekávání té krize a jak z ní hrdinové vybruslí. Knihu příjemně namluvila Veronika Lazorčáková, které se perfektně povedlo navodit atmosféru a emoce postav. Trošku mě v poslechu rušila hudba mezi kapitolami, ale s tím se nedá nic dělat. Začátek knihy se na můj vkus trošku vlekl a než se děj přesunul do oné slibované Kodaně, hodně jsem přemýšlela, co všichni s těmi romantickými útěky od Caplin mají. No, teď už asi vím a i pár dní po poslechu mám stále chuť na skořicového šneka a nebo obložený chléb, protože kniha je opravdu provoněná jídlem. Hlavní hrdinka (a nejen ona) prošla několika změnami a uvědoměními, díky dánskému životnímu stylu, kdy je potřeba se radovat z maličkostí a ne se honit jen za kariérou. Tyhle přerody v postavách mě opravdu bavili a mám pocit, že se možná i kus toho poselství přenesl na mě skrz knihu, takže se chystám určitě na další příběhy z ruky autorky.... celý text

Nejchladnější dívka ve Městě chladu 2021, Holly Black

Ke knize mám asi jen dvě otázky. Proč je tak dlouhá a proč většina postav vzala jakýkoliv náznak logiky, zmuchlala ho a zahodila do pořádné hořící hranice. Neberte mě špatně, vím, že hrdinové z YA mají většinou dost slabé chvilky ohledně smysluplného chování, ale tady hlavní hrdinka hned na začátku neudělala jediný rozumný krok, který by mi dával smysl. Krom tedy toho, že autorka potřebovala tuto postavu dopravit do Města chladu. Což mě přivádí k první otázce, a to je délka. Začátek působil velmi slibně, byli jsme rovnou hozeni do šokujícího dění, kdy jsme museli rychle nasát problém, že ne všichni upíři jsou očividně tam, kde mají být. Pak se to ale zvrhlo na utahanou dvanáctihodinovou jízdu autem na třetinu knihy, kdy jediné vzrušení spočívalo v otázce, jaký sendvič si koupím na benzince. A kdyby si člověk myslel, že příjezd do města, kde v podstatě vládne anarchie, přinese spoustu zvratů, tak vlastně ani ne, protože každá zajímavá část byla sepsaná na dvě tři stránky a zbytek byli vlastně pochůzky a přesuny. Romantická linka by se dala shrnout do věty, že nevím proč, ale přitahuješ mě. O nějakém budování tam taky není moc řeč. A když už to konečně vypadalo, že sbližování bude, je vlastně konec knihy, kdy po velkolepé bitvě nebitvě ani nevíme, jestli tedy ve městě bude klid, či jak se hrdinka popasuje se svou nákazou. Asi by na mě ten otevřený konec s náznakem happy endu působil víc, kdybych nebyla tak unavená z toho téměř nulového dění.... celý text

Krvavý slib 2023, Richelle Mead

Tak za mě zatím nejslabší díl série, protože mi přišla až moc natahovaná. Celá druhá třetina knihy se nesla v duchu, kdy hlavní hrdinka trochu ztratila sama sebe a své cíle a plácala se v tom, že neví, co chce. Chápu, že takové období má asi každý z nás, ale když to někomu budeme vyprávět, většinou na to stačí jedna dvě věty a ne dvě stě stran. Co musím vypíchnout je fakt, že hlavní hrdina v roli zlouna mě neskutečně bavil. Jakože možná i víc, než ten úzkoprsí dobrák. Možná bych si pasáže ze Strigojího doupěte užívala o chlup víc, kdyby tam opět nebyla tendence vecpat co nejvíc stran nic neděláním, ale ten závěr byl perfektní. Čtivost knihy se popřít nedá, takže i přes dost vycpávky je kniha na pár večerů a o informace není nouze. Jsem zvědavá, kam dál povedou schopnosti uživatelů éteru, protože mi přijde, že se to přibližuje trošku na hranu nepřemožitelnosti a mě zaráží, kolik se jich najednou všude objevuje. Ale vrácení hrdinů de fakto na začátek mi přijde velmi zajímavé a čuchám opět několik porušených pravidel. Další díly si nenechám ujít, už jen přes fakt, že jsem za půlkou a že karty jsou rozehrané velmi zajímavě. Jen doufám, že budou obsahovat o dost míň těch hluchých míst.... celý text

Cunadino rozhodnutí 2014, Masaši Kišimoto

Další ze svazků, který nám docela dost představuje jednu z postav, která bude pro další dění dost důležitá. Opět nám autor nastínil tvrdý život ninjů a jak může válka nejen poznamenat lidi, ale jak paradoxně pomáhá ve vývoji. Hlavní hrdina opět ukazuje, že nedělá rozdíly mezi lidmi a se všemi jedná stejně. Nebo spíš tak, jak oni jednají s ním, tak tak jim to vrací. S tréninkem pokračuje se stejnou urputností a když se střetne se stejně horkou hlavou, nastíní to velmi zajímavý námět na pokračování. Díl končí opět lákačkou, kdy ve vzduchu visí velké setkání tří legendárních bojovníků, odhalení výsledků Narutova tréninku a jak se Tsunade opravdu rozhodla, protože nabídka, co dostala hraje opravdu silně na emoce.... celý text

Šťastně až po smrti 2023, Eleanor Corvin (p)

Měla jsem obrovská očekávání, že mi kniha sedne a já se při jejím čtení prostě nechám unášet příběhem. A páni! Dva dny a bylo přečteno. Až mě skoro mrzí, jak rychle jsem to slupla, když se s tím autor za jedno moří x-měsíců a za druhé, že jsem tak brzo ten svět opustila. Líbí se mi sledovat vývoj nejen postav, ale i autorky, která každý díl napsala vlastně jiný a mám pocit, že tento si opravdu užila a vymazlila a její nadšení se přeneslo i na mě. Druhý díl je pro mě stále v oblíbenosti na prvním místě, ale to hlavně kvůli mým preferencím na postavy – Luciena a Bastiena, kteří zde ustoupili do pozadí. Do knihy jsem šla trošku s obavou, jak mi sednou nové hlavní vypravěčky, protože jedna je velká neznámá a druhá mě z předchozích dílů ani moc nezajímala. Ale jsem mile překvapena a charakter dvou nových mužů byl tak opačný, až to krásně vybalancovalo náboj a já se těšila na každou stránku i toho nerudného alfablbce. Hřeb knihy ale považuji ten závěr. Čtveřice jezdců pěkně zamíchala kartami a nové rozdělení mi trhá srdce. Trošku mě až mrzí, že další díl nebude, aby se člověk podíval, jak se v novém žije. Ale rozhodnutí chápu, protože v nejlepším je třeba přestat a tady to po dějové stránce platí dvojnásob. I když nějakou novelku v hlavní roli s Bastienem bych určitě nepohrdla :D, protože jak bylo několikrát řečeno v knize, Smrtky jsou strašné drbny a o nějakých peprných skandálech jsme určitě neslyšeli.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Tak tady jsem se hodně potrápila a to jsem šla do knihy s tím, že to bude jednohubka na závěr roku. Nejen, že jsem v knize spíš než detektivku a krimi našla romantický příběh, ale zároveň to bylo celé takové nijaké, rozvleklé a než se něco stalo, trvalo to věčnost. A to je docela k nevíře tohle tvrdit u knihy s 200 stranami. Upřímně jsem čekala, že se dozvím aspoň náznak toho, co je tedy opravdový konec prvního dílu, ale vlastně jsme dostali jen takové volné pokračování o hrdinovi, co tuhle informaci nemá. Sám o sobě byl Ulf vcelku zajímavá postava s velmi skličující minulostí a líbila se mi jeho touha žít. Stále nějak nevím, zda se mi romantický závěr knihy líbil, nebo ne. Nějak mi k těm severským příběhům od Nesba nesedí, ale tím se vlastně stává takovým osvěžením na poli špíny a bahna, co autor umí vytvořit. Co mě na knize ale asi nejvíc bavilo, tak to prostředí, kdy se hlavní hrdina dostane do dost specifické náboženské vesničky a hledá mezi obyvateli nějakou cestu, jak se aspoň na chvilku zastavit a dát život do pořádku. Top postavou pro mě byl Mattis, velmi nevyzpytatelný, ale čestný člověk.... celý text

Drsná škola 2023, Júto Suzuki

Kniha je pro mě takový částečný žánrový výstup z komfortní zóny, ať už se to týká kresby a nebo obsahu. Ale už první díl mě chytl příběhem a u druhého tomu nebylo jinak. Líbí se mi, jak je zde ukázáno, že pojem rodina nemusí být jen ta pokrevní a mohou se do ní počítat lidé nám velmi blízcí. A tato nesourodá skupinka se vydá do zábavního parku a užije si adrenalinu víc než dost a popravdě dost netradičního. Manga je opět napěchovaná vtipem a zbraněmi a i když se pohybujeme na poli nájemných zabijáků, smysl pro čest je opravdu silný. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o panu Sakamotovi, a abych řekla pravdu, dost mě zaskočilo, kolik toho v tomto díle namluvil. To bylo neobvyklé a trošku mi chyběli ty náhledy do jeho myšlenek. Avšak docela to vynahradila závěrečná scéna, kdy jsme se dostali zpět do normálního života a bylo potřeba vyřešit závažný otcovský problém. Jo, já jsem zatím nadmíru spokojená, protože pokud hledáte něco na odlehčení, myslím, že s tímto příběhem nesáhnete vedle.... celý text

Rapovej deník Lukáše Kouřila 2023, Lukáš Kouřil

Hned v úvodu musím říct, že jsem z knihy vlastně nadšená, jelikož je psaná de fakto bez cenzury se všemi dobrými a špatnými zkušenostmi. Člověk tak dostane velmi upřímný náhled na autora, který na sebe prásknul opravdu velké množství věcí, ale vlastně všechno bere sportovně a tak, jak to je. Žije aktuálním okamžikem a očividně je srdcař. Na hudebním poli jsem spíš člověk, co poslouchá stále dokola oblíbené písničky, než nějaké interprety nebo žánry, ale i tak mě prostředí rapu a hip hopu z Lukášových slov pohltilo a nějaké mezery v raperech mi vůbec nepřekáželi, abych si knihu užila. Rozhodně nemám v plánu zde soudit něčí život, koneckonců každý jsme jiný a to jde ruku v ruce i s přijímáním výzev a zkoušení nových věcí. V tomhle je autor můj přesný opak, já než něco zkusím, trvá to roky a pak nad tím mávnu rukou, že už je to stejně pozdě a proto vlastně i lehce závidím lidem s tou akční extrovertní energií, která na vás z knihy přímo exploduje. Vizuál knihy dle mého přesně odráží obsah. Místy chaotický, přesto vzbudí aspoň zájem nahlédnout. Oceňuji i nechání té velké spousty slangových výrazů. Ne že bych je všechny znala, ale z kontextu jsem si je snad dobře odvodila a díky nim mě zahalila ta atmosféra mejdanů, plánování a tripů po světě. Moc děkuji autorovi za tuto knihu, nečekala jsem, že ve mně vzbudí tolik emocí a donutí mě přemýšlet ani ne nad svým životem, ale spíš se zaměřit na ještě menší souzení druhých lidí jen proto, že dělají něco s čím nejsem úplně za jedno.... celý text

Poslední bitva 2006, C. S. Lewis (p)

Člověk by čekal jakési vyvrcholení série, které se pro mě moc nedostavilo. V tomto díle jsem nejvíc cítila náboženský vliv, který chtěl autor asi předat a tak mě poslední třetina knihy o juchání o tom, co se všem stalo úplně nenadchla. Narnie je krásné místo a fakt mě mrzí její konec a celkově nerozpracovanost postavy Taše, která mohla nabídnout víc, než jen „ukažme si na zlouna“. O to víc jsem vděčná aspoň za Opičáka a úplně nejvíc mě vlastně bavili trpaslící, kteří šli sami za sebe a díky tomu trošku rozhýbali jinak dost jednotvárný děj k zajímavosti. Opět jsem knihu poslouchala v audioverzi od pana Táborského a nebýt jeho práce s intonací, rozhodně bych se s knihou mořila dýl, protože pro mě nebyl příběh ničím moc výjimečný a ani ta dětská jednoduchost to nezachraňovala.... celý text

Řetěz z trnů 2023, Cassandra Clare (p)

Na to, jak mě uchvátil první díl, tak s další a další stránkou jsem byla taková rozčarovanější a poslední díl mě vlastně i docela zklamal. Ani ne tak po dějové stránce, ale spíš z důvodu, že mám prostě od Cassie načteno asi až moc. Nemůžu se ubránit, že Anna a Izzy jsou jedna a ta samá postava, výprava do Edómu nápadně připomínala akci na záchranu Magnuse ze série Nástroje smrti a milostná zápletka hlavní hrdinky byla téměř jak přes kopírák ze série Pekelných strojů. Paradoxně mě ale opravdu asi nejvíc mrzelo dění kolem LGBT lidí, kdy autorka z nějakého důvodu asi zapomněla na století, ve kterém se kniha odehrává a zároveň na problémy být homosexuál z Nástrojů smrti. Proč v roce 1900 v Londýně není pro nikoho problém soužití stejnopohlavního páru, ale o sto let později je nenáviděna pomalu jen myšlenka na homosexualitu? Co se týká děje, začátek na mě působil trochu vlekle, ale pak se to rozjelo a zhltla jsem tu bichli za pár dní, protože se to čte fakt skvěle. Líbil se mi vývoj jednotlivých charakterů, hlavně co se týká Alastaira a Matthewa. Celkově ale musím uznat, že víc, než romantickou linku si člověk opravdu užije vztahy sourozenecké a přátelské. I když pro mě Grace nebyla nejoblíbenější postavou, její dějová linka ve třetím díle je perfektní a krásně ukazuje komplikaci důvěry mezi lidmi. Závěrem tedy mohu dodat, že kdo Cassie zná, ví, do čeho jde a nic nového se mu úplně nenaskytne a kdo ji nezná, tak si užije příběh plný démonů a záchrany světa propletený se vztahovými peripetiemi v každém smyslu slova vztah. Top rozuzlení pro mě byl Belial.... celý text

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 3 2023, Kei Koga

Tak nějak vlastně nemám už co říct, protože to, co jsem vytkla předchozím dílům, tak platí i zde. A nejvíc prostě série trpí na absenci děje a jakéhokoliv pozadí postav. A čím víc dílů člověk přečte, tím víc je tento fakt viditelný. Já stále nejsem schopna překousnout fakt, že netuším, jak se hlavní hrdina dostane na místa padouchů. To, jak nepozorovaně přepravuje své oběti je taky jeden velký otazník a jeho oficiální práce očividně spočívá v prohození tří vět s kolegyní na šálkem kávy a nikdy mu ta práce neztíží jeho trestání zla. Největší úlet byl druhý případ, přesněji závěr. To se tak běžně stává, že při sběru hub narazíte na vámi hledané padouchy a ještě máte po ruce bagr! Jako pardon, ale tohle je prostě jak kdyby autor při psaní použil náhodný generátor prostředků na zabíjení a nezamyslel se ani trošku nad logikou. Doma mám ještě jeden díl, takže si ho přečtu, protože nerada posílám pryč nepřečtené knihy, ale se sérií určitě pokračovat nebudu, protože nevěřím, že se nějakého pozadí hlavního hrdiny kdy dozvím.... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Vlastně jsem mile překvapená, jak jsem si hlavního hrdinu oblíbila. Za sebe bych ho nenazvala úplně hloupým i přes jeho problémy se čtením, psaním a počty, ale spíš talentovaným na selský rozum a jako osobu se srdcem na pravém místě. A to jeho měkké srdce se mu stane osudným. Kniha je opravdu jednohubka, kdy vám autor nastíní, že nájemný zabiják nemusí být jen člověk, co to má takzvaně v krvi, ale že se pod tímhle označením může octnout i člověk, který vlastně nemá moc jinou možnost. A já si to neskutečně užila a na konci jsem mu přála štěstí. Vzhledem k délce knihy mě vlastně vůbec nenapadlo, že by tam autor mohl vtlačit tak velký zvrat, ale při pohledu zpětně mi došlo, jak celá ta věc s manželkou smrděla a já se opravdu nechala jen ukolébat. To je za mě naprosto perfektní. Co se nemůžu rozhodnou, zda se mi líbí nebo ne, je ten konec. Tedy vlastně dva. Vím, že má kniha druhý díl, ale kdo mi zaručí, že bude navazovat na to, co chci já? Opět musím autorovi zatleskat, jak jsem se nechala nachytat a uvěřila jsem mu vše, co napsal a pak čučela jak péro z gauče a několik minut sledovala poslední stránku s tím, jestli jsem opravdu četla dobře. No, další díl je rozhodně nutnost, protože moje vnitřní já mi nedovolí nevědět.... celý text

Návrat 2014, Kateřina Pojkarová

Po zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem došla k závěru, že kniha není dobrodružná rytířská fantasy, ale spíš příběh pro děti o jedné normální holce žijící na hradě, která má i nějakou práci. A tím i můj finální pocit je lepší. Kniha se čte velmi dobře a svižně, ale teď přichází ta hromada ale, které mě vlastně ve finále mrzí, protože díky absenci některých věcí jsem se často nudila a měla pocit spíš jak při čtení dokumentu o cestování. První věc, která mi opravdu vadila je neurčitost věku. Zdá se to jako velká banalita, ale jsou situace, kdy pojem „děti“ od dospělé osoby může zahrnovat velkou věkovou škálu a pak se hranice mezi přirozeným chováním a frackem stává nečitelná (když vám pětileté dítě řekne, že nosit dřevo nebude, působí to úplně jinak, než když to řekne šestnáctiletý výrostek). Dále jsem kvetla z toho, že se nikdo moc vlastně neptá. Jakože polovinu knihy jsme ve společnosti osoby, která by měla být na straně nepřítele, ale nikdy se jí nikdo nezeptá, jak se octla na stejném místě, jako naše hlavní hrdinka. Ani se nedozvíme, proč zrádci zradili, proč hlavní hrdinka musela splnit úkol apod. Autorka krásně dokázala navodit atmosféru okolní krajiny, ale dialogy a interakce mezi postavami byli takové bez náboje a celý příběh se tím pro mě zařadil do prostého průměru. I když musím říct, že romantické scény mě bavili, ale o těch kniha není, takže jich je tam opravdu pár. Fantasy prvek je v knize opravdu hodně okrajový, a i když jsem měla tušení, jak Poutník a hlavní hrdinka souvisí s prologem prvního dílu, úplně jsem nedostala to ono usazení, co jsou vlastně zač. Takže jo, série se mi svým způsobem líbila, dětem bych ji asi i přečetla, ale rozhodně bych ji nenazvala dobrodružnou rytířskou fantasy.... celý text

Rozbřesk 2009, Stephenie Meyer

Upřímně musím říct, že vlastně opravdu nechápu, jak něco tak divného a blbého mohlo dostat filmovou adaptaci. Jako uznávám, že první díl měl našlápnuto slušně, ale čím jsem starší, tím víc se kloním k tomu, že jím měla celá série skončit. Ono obecně tam je největší díra v celém ději – upíři nemají jinou možnost než zabít nebo proměnit, ale v případě Belly je možné odsát jed a kvůli tomu tady máme další tři knihy o dívce zralé do psychiatrické léčebny a jejím vzdychání o tom, jak není krásná. První třetina příběhu vlastně nenabídla nic zajímavého. Hlavní hrdinka poslušně skákala, jak upíři pískali, jen aby dostala to, co chce, ale vnitřně neustále fňukala, jak se jí to a tamto nechce. Když už konečně došla jistému poznání, že svatba není konec světa a lidský život není tak k zahození, dostaneme těhotenský boom. Druhá část z pohledu Jacoba mě bavila asi nejvíc. Člověk mohl nahlédnout do myslí smečky, jejího fungování a dostal i nějaký normální, zdravý pohled na svět a situaci, ve které se náctiletý kluk ocitl. I když měl Jacob své otravné chvilky, jsem ochotna je přijmout právě s ohledem na věk a co si budeme, jeho charakter měl jasné hranice a vyvíjel se. Což se u fňukny Belly říct nedá. Nejnechutnější scéna je rozhodně porod a jsem toho názoru, že místo těchto detailních popisů mohla autorka energii věnovat spíš sexuálním scénám nebo závěrečnému boji, který byl pomyslným hřebíčkem do rakve otravné třetí části. Jako pardon, ale s tak mentálně slabé holky udělat super upírku, která zvládne za čtyři měsíce víc, než jiní za celá staletí, je trošku přestřel. Abych jen nekritizovala, plus na závěr je, že je kniha psaná opravdu jednoduše a díky tomu se opravdu dobře čte, takže i když se člověk po většinu knihy nic nedozví, má přečteno vcelku rychle.... celý text

Mládí na hřišti 2023, Kódži Miura

Jelikož jsem si ve školních letech prošla spoustou sportů i s vyhlídkami, že to budu dělat profesně, řekla jsem si, že by tahle manga mohla být přesně něco pro mě. A po prvním díle můžu říct, že jsem měla pravdu. A taky vidím, proč se má sportovní kariéra rozplynula, protože až takový zápal, jaký mají hlavní hrdinové, jsem neměla. Příběh sledujeme z pohledu Taikiho, nadějného badmintonového hráče, který se zamiloval do starší spolužačky a mi s ním prožíváme jeho občas dost neohrabané činy, aby si ho vysněná dívka všimla. Bylo opravdu osvěžující dívat se na vztahy z pohledu mladého muže a dozvídat se, co se mu honí hlavou. Že i kluci hodně přemýšlí o tom, aby nevypadali jako pitomci a snaží se odhadnout myšlenky protějšku. V prvním díle jsme si prošli obrovským množstvím krásných i trapných momentů, velkých rozhodnutí a dokonce i vypořádáváním se se žárlivostí ve zdravé míře. Myslím si, že to je přesně to, co by náctiletí v romantickém příběhu měli dostat. Na konci příběhu jsme dokonce měli možnost nahlédnout do hlavy hlavní hrdince a jak ona vnímá ten potenciální vztah. Myslím, že se máme v dalších dílech na co těšit. Za knihu děkuji @crew_komiks... celý text